Stroj času

30. září 2016 | 09.03 | rubrika: Záhady

 Mít tak stroj času, povzdechnou si občas někteří  z nás. No nevím. Osobně mám rád filmy, které jsou založeny na cestování v čase. Ať už je to klasika podle H.G.Welse nebo nepřekonatelné  tři  Návraty do budoucnosti. 

Stroj času sice může vyřešit několik truchlivých omylů, ale může několik dalších mnohem horších přidat. Také, alespoň podle autorů SCI-FI, je cestování v čase značně rizikovým podnikem.  Kdyby  jste například potkali v minulosti sami sebe a došlo ke kontaktu, zanikla by prý podstatná část vesmíru. Něco, jako kdyby všechny volby vyhrál Babiš.

Naštěstí (nebo k naší smůle) zůstane s největší pravděpodobností cestování v čase jen v představách snících vizionářů.

Ale přitom stroj času vlastní každý z nás. Do minulosti nás vozí naše vzpomínky a do budoucnosti zase naše sny. stroj času

žádné komentáře | přidat komentář

JEZEVČÍK U RYBNÍKA

20. září 2016 | 15.50 | rubrika: Názory

 aneb PŘEVÝCHOVNÝ TÁBOR POLITICKÉ KOREKTNOSTI

Jak souvisí jezevčík u rybníka s převýchovným lágrem politické korektnosti?  To si dovolím prozradit až v závěru, proto prosím o trpělivost.

Vyhoďte je z kola ven!

V dnešní době se těžce šíří názory, které nejdou v jednom šiku stanovených pravd. Většina tištěných novin v lénu různých figur je dobrá leda tak na podlahu před malováním bytu (za starých dobrých časů bych řekl k balení syrečků). Naštěstí nejen ve světě,  ale i  v České kotlině máme několik internetových nosičů necenzurovaných informací, které jsou světlou holubicí v přicházející době temna. Za všechny bych zmínil třeba Parlamentní listy, Svobodné noviny, Britské listy a několik blogerů. Ve světovém měřítku pak má významné místo WikiLeaks, významná to osina především v zadnici americké administrativy.

Dejme slovo Wikipedii: "WikiLeaks je mediální nezisková organizace, která zveřejňuje významné utajované vládní a korporátní dokumenty, přičemž využívá internet k zachování anonymity a nevystopovatelnosti svých zdrojů."

Jinými slovy- to není osina, ale pořádná kláda ve zmíněném pozadí. Například v dubnu 2010 vložila WikiLeaks na You Tube dvě do té doby tajná videa americké armády ze série útoků z července 2007 v Bagdádu, při kterých zemřelo mnoho civilistů. Další zveřejněné informace se týkaly iniciativy amerických diplomatů, kteří prováděli špionáž proti OSN, nebo aktivity Spojených států, které  na vládní úrovni plánovaly odvetu vůči Evropské unii za její odpor vůči GMO (Geneticky modifikované organismy). Mnohé  příspěvky jsou všechno možné, jen ne politicky korektní. V současnosti něco jako balzám na duši. Je ale pravda, že některé informace  nemusely spatřit světlo světa.  Třeba seznam amerických špionů v rizikových zemích, seznam členů Britské národní strany apod. Nás však zajímá především zveřejnění  depeší, které se týkaly České republiky. Byl tak odhalen ostudný příklad rektalního horolezectví alpinistů z českého ministerstva zahraničních věcí. Dokumenty obsahují dopis Ivo Šrámka a Ivana Pocucha (oba tehdy političtí ředitelé na MZV) o ochotě podílet se na strategické spolupráci s USA, ať má jakoukoliv formu. Pánové zřejmě absolvovali převýchovný tábor politické korektnosti pod vedením zkušených kápů.

WikiLeaks nevede lehký život. Vládní odveta má mnoho podob: vypnutí serverů, zablokování účtů a další klasika ze žánru odvetných opatření. Něco o tom ví také český bloger Břetislav Olšer, kterému na iDnes byl pro jeho politicky nekorektní úvahy vymazán profil a všechny články. Krutá odplata pak čeká případné informátory  společnosti Wikileaks. Ta sice dělá vše pro utajení svých zdrojů, a to i za cenu, že představitelé společnosti  jsou vláčeni soudy, ale jak se říká, nic není dokonalé. Z úniku informací se stal podezřelým  analytik americké armádní rozvědky Bradley Manning.  V roce 2010 byl vězněn v extrémních podmínkách na základně námořní pěchoty v Quantico. V tomto případě Amnesty internacional nehnula ani prstem.  Bradley Manning byl v roce 2013 odsouzen na 35 let. Amnesty Internacional opět zachovala důstojné mlčení.

Americká vláda v souvislosti s WikiLeaks neponechává nic náhodě. Myslí i na budoucnost. Američtí studenti jsou upozorňováni, že pokud budou sledovat stránky WikiLeaks nebo nedejbože šířit je na sociálních sítích, mohou se rozloučit s plány pracovat ve státní správě. Inu Velký bratr bdí.

Věrozvěst globalizace

Opusťme nyní pohnuté osudy WikiLeaks a podívejme se v naší miniexkurzi po převýchovném lágru politické korektnosti na jednoho z architektů současného světového šílení.

Jmenuje se Thomas P.M.Barnett .  Narodil se roku 1962 v Chiltonu v USA .  Byl poradcem bývalého amerického ministra obrany  Donalda Rumsfelda. V současnosti se celým svým duševním potenciálem věnuje globalizaci a především jejímu uvedení do praxe. Abychom si udělali představu o duševních pochodech tohoto giganta, bude nejlepší přímo si ocitovat z jeho díla: "Konečným cílem je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem, aby vznikla světlá hnědá rasa v Evropě. Proto musí Evropa přijmout ročně 1,5 milionů přistěhovalců z třetího světa. Výsledkem tak bude vznik populace s průměrným IQ 90, tedy lidí, kteří budou příliš hloupí na to, aby chápali, ale dost inteligentní aby mohli pracovat."

Nutno dodat, že Barnett  není  považován v USA za podivína co pouští v bouřce draka, ale za experta na zahraniční politiku a významnou autoritu.  Barnett pak naznačuje čtyři kroky, které by měly následovat:

1."Neomezený  proud imigrantů do Evropy za účelem rozpadu usazených národů a zničení jejich kultur. Imigrační politice nepřátelští politici musí být umlčeni".  Tento bod se v současnosti, jak můžeme vidět, naplňuje měrou vrchovatou. A to za přispění všech dobrosrdečných domácích "spolupracovníků".

2."Ovládnutí  ropy, plynu a nerostného bohatství. Národy nesmí disponovat nerostným bohatstvím, veškeré zdroje budou privatizovány a internacionalizovány." V překladu to znamená-předány do rukou globalistů, především pak do rukou USA. Opět se děje a opět za přispění domácích. V této souvislosti jistě leckoho napadne, kdopak to předal v České republice do zahraničních rukou distribuci elektřiny, plynu a pitné vody?

3."Neomezené  finanční  toky do USA. Státy se musí dostat do vzájemné závislosti, aby nemohly existovat samy o sobě." Tady netřeba komentáře.  Barnett na svých přednáškách doslova prohlásil: "Kritiky zabijeme."  Obama byl diplomatičtější. Ten jen řekl: "Zakroutíme jim rukama."

4."Žádný  stát se nebude smět postavit proti  mírovému nasazení  americké armády." Zde se T.P.M.Barnett zřejmě inspiroval ve starověku.  Tehdy se tomu říkalo Římský mír.

Naše krátká exkurze po převýchovném táboru politické korektnosti pomalu končí.  Hrozí všem, kteří chtějí nazývat věci pravými jmény a kašlou na to, co se říkat nesmí. A tak se dostáváme ke slíbenému jezevčíkovi u rybníka. Je to stará židovská anekdota, kterou skvěle vypráví herec Miroslav Částek.

"Je rybník. Kolem rybníka vede cesta. Na břehu stojí jezevčík a chce na druhou stranu. Nesmí však ani přeplavat ani běžet po cestě. Jak se tam dostane? Je to jednoduché: přeplave! No, ale plavat přece nesmí. Nesmí! Jenže on stejně přeplave."

A my snad také.

žádné komentáře | přidat komentář

PRINCIP PANDOŘINY SKŘÍŇKY

10. září 2016 | 14.45 | rubrika: Názory

15 let od útoků na Světové obchodní centrum. Nová fakta.

Američané říkají, že po 11.září 2001 se změnil svět. V  jistém slova smyslu mají pravdu. Jako jediný nezpochybnitelný viník byl označen Usáma bin Ládin, coby velký plánovač útoků na Světové obchodní centrum (World Trade Center). Problém je v tom, že jakmile určitý scénář přijme většina, je tím demokraticky definována pravda. Bez ohledu na fakta. Žádná z dosud předložených teorií o 11.září nedokáže zodpovědět všechny otázky. Největší slabiny má oficiální výklad, který ale právem silnějšího odráží všechny pochybnosti a případné protivníky  cejchuje nelichotivými značkami. Již záhy po útocích se objevily další teorie, které obratem dostaly spikleneckou nálepku. Jenomže tyto tzv.spilenecké teorie vyvolalo především zarážející chování státních orgánů. Pokud oficiální místa zlehčují autory těchto teorií, dvě organizace by na lehkou váhu brát neměly. Že v oficiálním výkladu mnoho dílčích událostí takříkajíc nevoní,  potvrzují  organizace Architekti a inženýři za pravdu o 11.září a Hasiči za pravdu o 11.září. Tedy odborníci, kteří  k danému tématu mají mnohé co říct.  Zdá se, že kromě bin Ládina se budeme muset poohlédnout po dalším obvyklém podezřelém.

Hypotéza  více  než svatokrádežná

Nejobvyklejším podezřelým při neuspokojivě vyjasněných událostech tohoto typu bývá  vláda nebo organizace blízká vládě, případně jiné těžko definovatelné síly, které také údajně stály v pozadí vraždy JFK. Ostatně způsob provedení,  následné zastírání a úsporné zacházení s pravdou, nesou shodný rukopis s vraždou amerického prezidenta z roku 1963. Jak uvidíme i některé události jsou velmi podobné. Jako v každém kriminálním případu i zde musíme nejprve hledat motiv, neboli ono známé Qui bono-Komu ku prospěchu?

Roku 2006 americký dokumentarista  Aaron Russo prohlásil, že  se rok před útokem na WTC sešel s Nicholasem Rockefellerem, který mu  řekl: "Aarone, dojde k jedné události. Pak vpadneme do Afganistánu, aby se dal postavit ropovod v Kaspickém moři. Budeme taky moci vstoupit do Iráku abychom si tam mohli dělat nároky na naftu a zřizovat základny na Středním východě, který učiníme součástí nového světového pořádku. Postaráme se také o Venezuelu. To všechno bude po té události následovat."

 A to také po TÉ UDÁLOSTI následovalo. Americká vládá dostala bianco šek na veškeré operace po světě, pod záminkou boje proti terorismu. A záleží jen na USA co za terorismus prohlásí.  Jako bonus schválil Kongres Spojených států amerických tzv. Vlastenecký zákon, který dává vládě USA netušené možnosti ve vztahu k neposlušným občanům.  Aaron Russo  zemřel sedm měsíců po natočení rozhovoru.

Ale jak máme přijmout fakt, že vláda (nebo organizace výše naznačené) obětovala životy vlastních občanů. Nemají snad i "vyšší zájmy" nějaké hranice? Nemají. V září 2001 byl uveden s  velikou slávou film Pearl Harbor, který ve velkém stylu oslavuje americké oběti po útoku Japonců ze  7.prosince 1941. Jednu okolnost ale velkofilm vynechal.  Americké velení o útoku předem vědělo a pro záchranu jednotky v Pearl Harboru neudělalo nic. Opět šlo o vyšší zájmy. Roosevelt musel respektovat veřejné mínění  (tehdy byla ještě taková doba, dnes už veřejné mínění může být kvalitně zmanipulováno) , které odmítalo vstup USA do války. Vyšší geopolitické zájmy ovšem žádaly opak. Proto muselo 2403 amerických vojáků  zemřít .

Ale ani v dobách míru nepatří životy občanů mezi vládní priority. V roce 1995 se před Kongresem Spojených států odehrálo zvláštní slyšení. Bariéru více jak čtyřicetiletého mlčení se podařilo prorazit několika badatelům, kteří vyhledali svědky potvrzující, že se stali nedobrovolnými pokusnými objekty tajných vládních experimentů. Některé příběhy předčily i nejtvrdší horor.

Závěr je jasný: Tohoto obvyklého podezřelého si zatím  ponecháme."

"Úvahy byly přesné a podrobné, ale dedukce, jak se zdálo, přitažené za vlasy"

Čtenáři  Arthura Conana Doyla jistě poznali větu, kterou autor vložil do úst nesmrtelného Sherlocka Holmese v příběhu Studie v Šarlatové. Náš případ je tak zapeklitý, že drobná výpomoc geniálního detektiva by se určitě hodila.

Zpočátku  neměly  tajné služby ani tušení o chystaném teroristickém útoku na WTC, ale už téhož dne se vynořily první zasvěcená prohlášení o organizaci, která má útok na svědomí a dokonce najednou také byla známa jména atentátníků. V obrovských hromadách suti, popela a všeho co zbylo ze světového obchodního centra se objevil ne jeden, ale hned několik pasů atentátníků. Ze dvou relativně nepoškozených čitelných  pasů vyplývala identita atentátníků. I skeptik by prohlásil, že nejde o nic jiného než o zázrak. Takže najednou bylo jasno. Byla známa jména atentátníků, jejich příslušnost k al-Káidě a spojení  s arcilotrem bin Ládinem.  Pokud jde ale o oněch devatenáct únosců čtyř letadel, které později vyjmenovala FBI, informace si často protiřečí přinejmenším stejně jako líčení ostatních dílčích aspektů. Jedna neobvyklá  zpráva  se objevila krátce poté. Údajně pět únosců bylo v polovině devadesátých let vyškoleno na amerických základnách v programu pro zahraniční důstojníky. Mluvčí Pentagonu sdělil, že jde o pouhou shodu jmen. Opět malý zázrak. Není první a nebude ani poslední. Potencionální sebevrazi z al-Káidy se několik měsíců předtím  projevili jako málo nadaní  žáci různých amerických leteckých škol . Mnoho pilotů s dlouholetou profesionální zkušeností je přesvědčeno, že ani jeden z teroristů nebyl schopen nasměrovat obrovské proudové letadlo na cíl. Jejich jediným samostatným letem byl okamžik, když vyletěli z leteckých škol pro neschopnost. Tím se dostáváme k ještě jedné souvislosti s atentátem na  JFK. V případě WTC byla hlavní role svěřena nepříliš zdatným pilotům, při vraždě JFK zase nepříliš zdatnému střelci, který onoho 22.listopadu 1963 střílel jako nepřekonatelný čarostřelec.

Nesrovnalosti a podobnosti

Jeden ze údajných sebevrahů Muhammad Atta  ve dnech před 11.zářím cestoval po celém světě a choval se často tak nápadně, jako by chtěl na sebe bůhvíproč upoutat pozornost. Pravý opak toho, co by vyplývalo z logiky věci. Tento člověk se také podle svědků objevoval na dvou místech současně a dokonce popisy jeho osoby se liší. Když se vyšetřoval atentát na JFK, tak podobná nelogická činnost byla zaznamenána u Lee Harwey Oswalda (údajného vraha prezidenta Kennedyho) . Dva Oswaldové se pohybovali na různých místech a chovali se přinejmenším výstředně. Co je tímto trikem sledováno, by rozluštil snad jen velký detektiv Sherlock Holmes

Sebevražední  atentátníci se měli zmocnit celkem čtyř dopravních linek. Dvě letadla narazily do věží světového obchodního centra, jedno mělo údajně vletět do Pentagonu a čtvrté se zřítilo po statečné vzpouře cestujících aniž by zasáhlo nějaký cíl. Téměř  nikde  se neobjevila informace, že let AA11 (zásah do severní věže) mohl zasadit Spojeným státům  úder nesrovnatelně drtivější.  Letadlo totiž letělo přímo nad jadernou elektrárnou Indian Point v Buchananu, necelých 50 kilometrů od New Yorku. Byla to příležitost, proti které by zřícení věží WTC znamenalo  jen nepatrnou škodu. Při veškeré úctě k obětem.

Jedním z těch co přežili zřícení věží byl William Rodrigues, před událostí správce v severní věži.  Po nárazu letadla vynesl z budovy postupně patnáct lidí.  Rodrigues potvrdil, že se v budově ozývaly mohutné exploze z různých stran.  Vyšetřovaci komise pro  11.září ho vyslechla za zavřenými dveřmi a jeho informace do závěrečné zprávy nezařadila. Ale takové už vyšetřovací komise bývají. Jejich hlavním úkolem je nic nevyšetřit, což ostatně známe i z české kotliny. Architekti a inženýři zabývající se výškovými stavbami tvrdili, že ani kinetická energie požárů způsobených kerosinem, ani gravitační energie kolapsu nebyly schopny vykonat toto dílo naprosté zkázy. Zřícení dvojčat proběhlo tak, že se podobalo řízenému odstřelu. Jižní věž se zhroutila až hodinu po zásahu. Přesně půl hodiny po zhroucení jižní věže se totéž opakuje u severní věže, zasažené jako první. O několik hodin později se náhle sesula budova číslo 7, žádným letadlem nezasažená. Dost otazníků. Právo na názor má ale také druhá strana. Nemalé množství odborníků naopak zastává názor, že rozlitý benzín a následné požáry na několika poschodích, mohly přivodit zřícení budov tak, jak proběhlo. Osobně jsem ochoten se k tomuto názoru přiklonit. Synchronizovat údajný únos letadel, nálet do budov pod vedením neschopných pilotů a řízený odstřel by bylo téměř nemožné. Nás netrápí zda budovy spadly následkem  ataků letadel, nebo  řízeným odstřelem, ale kdo  stál v pozadí a jak byla celá akce naplánovaná. Je pravda, že řízený odstřel by spiklenecké teorii vyhovoval lépe, ale i bez něho zbývá dost nevysvětlených záhad.

Další dopravní letadlo letící ve výšce travnatého terénu, se vřítilo do stěny Pentagonu a skončilo v obrovské ohnivé kouli. Náhodou to bylo přesně v den 60.výročí položení základního kamene Pentagonu (11.září 1941). Než naletělo do stěny, mělo se pohybovat jen několik metrů nad zemí. Také v tomto případě by letoun musel pilotovat letecký velmistr. Problém je v tom, že trosky letadla, které se našly kolem díry v Pentagonu,vypadají jako by je tam naaranžoval  nepříliš schopný režisér.

Obvyklý podezřelý číslo 1

O rok později  se konečně objevil důkaz, spojující bin Ládina s útoky na Světové obchodní centrum. Americké výzvědné služby našly při prohlídce zřícenin soukromého domu v afgánském Džalálábádu videokazetu, která byla označena za rozhodující důkaz usvědčující bin Ládina z útoků na WTC a na Pentagon. Na kazetě byl záznam z neformální debaty bin Ládina s jeho stoupenci. Asi hodinový záznam obsahoval tři části, ale jednotlivé sekvence byly přeházené-konec návštěvy na začátku atd. Pentagon oproti tradičnímu zvyku nechal úplný přepis nahrávky zveřejnit. Bin Ládin si na něm pochvaluje, že škody po atentátu byly ještě větší než předpokládal, často se směje a vůbec celý jeho projev dokládá účast na akci. V prvních dnech se ale bin Ládin od útoků distancoval. Pak najednou nechal natočit video, kde přesně říká ty věty, které Američané potřebují slyšet. Ti samozřejmě mají neuvěřitelné štěstí a při prohlídce zbořenišť zrovna kápnou na dům, kde se jeden exemplář nahrávky nachází. Stejné štěstí jako při objevu pasů údajných atentátníků. Někdo nám tu hází písek do očí hrstmi vrchovatými. Pásek je zajímavý i z technického hlediska. "Záznam je podezřelý. Není souvislý  zvuk je nejasný," řekl v egyptské televizi analytik Hasan Suvajlám. Odborníkům na islám se nezdál bin Ládinův smích. Tuniský student Hišám Masmúdi  zase tvrdil, že bin Ládin vyslovoval jinak než při předchozích televizních vystoupeních. Tento důkaz tedy není příliš přesvědčivý

Le Winter je poněkud záhadná postava ze stínového světa tajných služeb. Občas se někde vynoří, zamíchá kartami a zase zmizí. Svého času se objevil také v Praze, ale to je jiný příběh. Stejně jako jeho stopy vedoucí ke smrti princezny Diany. V rozhovoru se spisovatelem Andreasem von Rétey řekl: "Koukněte, já jsem s ním (bin Ládinem) mluvil a on povídá: ´ Samozřejmě, že jsme to neudělali. Ale Američané mají tak silnou mediální mašinérii, a ti řekli, že jsme to my. Najednou nám přicházely obrovské sumy peněz a přidalo se k nám neuvěřitelně mnoho mladých bojovníků. Tak proč neříct, že jsme viníky? A tak jsme udělali.´

Co dodat?

"Když vyloučíme všechno nemožné,

tak cokoliv zůstane, byť by to bylo sebenepravděpodobnější, musí být pravda." Opět slova velkého detektiva z Baker Street. 

Nyní necháme obvyklé podezřelé stranou a zaměříme se na hlavní otázku celého případu.  Jak bylo zmíněno a jak je již také všeobecně známo, údajní atentátníci nebyli schopni provádět s letadly tak složité manévry. Nemohli letadla pilotovat. Samozřejmě je nepilotovali ani  původní profesionální piloti. Kdo tedy? Ať to působí sebenepravděpodobněji, jediným přijatelným vysvětlením je počítačově podporované dálkové řízení stroje. Pak by bylo všechno jinak. Atentátníci neletěli na sebevražednou misi, ale byli nějakým způsobem  zapojeni do vysoké a komplikované hry vládců loutek. O konečném řešení letu nemuseli mít ani tušení. Ostatně na kamerových záznamech jsou před vstupem na palubu vidět se zavazadly, žertující a vůbec tvářící se bezstarostně.  Někteří si nesli dokonce dvě zavazadla. Jedno zavazadlo se dá pochopit-nebudit podezření, ale dvě zavazadla? Dosti zbytečný doplněk pro sebevražedného kamikadze.

Bezpilotní letadla jsou skutečností už od šedesátých let. Postupně prošly značným vývojem. V srpnu 2001 (měsíc před útoky) provedla firma Raytheon Company (přední nadnárodní korporace se sídlem v Massachusetts, jeden z největších výrobců zbraní a elektronických obranných systémů) na jedné letecké základně v Novém Mexiku šest dálkově řízených přistání Boeingu 757 bez pilota na palubě. O několik měsíců dříve letěl bezpilotní dálkově řízený Global Hawk z USA do Austrálie a tam bezpečně přistál.  Jakoby  před 11.zářím probíhaly horečnaté zkoušky. V listopadu 2006 Boeing patentoval automatický přistávací systém pro unesená letadla. V podstatě jde o to, že letadlo je na palubě neovladatelné. V roce 2001 se patentovaný systém na palubách Boeingů tudíž ještě nenacházel. Ale armáda a tajné služby v některých případech o mnoho let předbíhají civilní technologický výzkum.

Šťastné náhody

Ve 105.poschodí jižní věže vlastnila několik kanceláří pojišťovací firma AON. Původně zde měla pořádat  11.září konferenci, která byla na poslední chvíli přesunuta do hotelu Millenium. Generálním ředitelem firmy AON je Jim Pierce. Tento ctihodný muž je bratranec G.W.Bushe, který v té době vykonával úřad prezidenta Spojených států. Bush byl v okamžiku prvního útoku na cestě na návštěvu floridské základní školy, aby se podělil se školáky o svá pověstná moudra. O druhém útoku se dozvěděl již ve školní třídě. Ještě sedm minut vytrval v masírování dětských hlaviček a teprve potom se odebral k různým státnickým prohlášením.  Později oznámil, že tento útok byl Pearl Harborem 21. století. Jen kouzlo nechtěného?

Majitel WTC Lary Silvestein nepřišel zkrátka. Dostal několikamiliardovou částku na pojistném. Zajímavé je, že onoho dopoledne se v budovách nezdržoval proti svému zvyku ani on ani žádné z jeho dětí.

Závěrem malá akta X

Mark Phillips fotograf na volné noze, který pracoval pro přední americké deníky, pořídil vzápětí po osudné katastrofě sérii fotografií. Zběžně si je prohlédl a ten, který se mu zdál nejlepší obratem poslal agentuře Associated Press.  Fotografie byla ještě tentýž den otištěna v novinách. Jaké bylo Markovo překvapení, když redakci téměř okamžitě zaplavily telefonáty čtenářů, kteří upozorňovali, že v kouři valícím se z mrakodrapu vidí podobu ďábelské tváře. Deník The Daily Advertiser obrázek vytiskl přes celou půlstranu zvláštního vydání a The Saginaw News mu věnoval celou titulní stranu. Skutečně lze v oblacích dýmu zřetelně rozeznat něco, co bychom mohli označit jako tvář zla. Někteří v ní spatřili tvář ďábla, jiní tvář Usáma bin Ladína a mnozí tvář George Walkera Bushe.

A jak se to má s principem Pandořiny skříňky, která je uvedena v titulu? Princip spočívá v tom, že jakmile ji jednou otevřete, nedá se zavřít. Jak prosté, milý Watsone.

Spiknutí ředitelů zeměkoule 3

28. srpen 2016 | 15.11 | rubrika: Názory

(S)tvořitelé prezidentů.

   Třetím chapadlem pomyslné vražedné aliance v programu Spiknutí ředitelů zeměkoule je Trilaterální komise (dále jen TK), neboli Komise tří stran. Obecně je považována za mladší sestru Bilderbergů.  Vznikla v roce 1973 na podnět Zbigniewa Brzezinskeho (pozdějšího šéfa Rady pro národní bezpečnost USA), tehdy ještě poměrně neznámého profesora politologie na Columbijské univerzitě. Brzezinski prosazoval postupné sbližování  Západu a východu, ale za první krok považoval sjednocení Západu v otázce mezinárodní politiky. Proto bylo nutné vytvořit konzulární instituci mezi nejbohatšími regiony světa – mezi Severní Amerikou, Západní Evropou a Japonskem, které v té době bylo ještě drženo stranou od velké politiky. Brzezinskeho myšlenky se ujal David Rockefeller, předseda Chase  Manhattan Bank a jeden z nejvlivnějších lidí na světě. Společně s japonskými osobnostmi se stal zakladatelem TK, která si vytýčila tři základní cíle: 1.Spojit  Japonsko se zbytkem Západu. 2. Vytvořit instituci, která by spojila zájmy mezi Amerikou, Evropou a Japonskem. 3. Nést společnou odpovědnost za osudy světa. Ve třetím bodě se nám opět rýsuje stará známá proklamace o světovém míru.  Nehledě na megalomanskou  a  především samozvanou podstatu tohoto bodu.

   Komise se skládá ze 320 členů, kteří bývají- jak jinak!-kooptováni nejvyšším vedením TK. Složení tohoto "ústředního výboru" není známo.

  V  letech 1975-76 financovala komise  volební kampaň tehdy poměrně neznámého prezidentského kandidáta Jimmyho Cartera, který se také v roce 1976 stal prezidentem USA. Společně s ním vstoupilo do  Bílého domu třináct trilaterálů. V případě Cartera však komise zřejmě vsadila na špatného koně. Její očekávání nejen nenaplnil, ale stal se naopak nepohodlnou osobou. Carterovi  po inauguraci natolik stouplo sebevědomí, že se rozhodl považovat za skutečně nezávislou hlavu státu. V jistých kruzích se tomu říká osudový omyl. Prezident Carter  začal prosazovat zákon na přístup k informacím, který byl skutečně přijat. Širší americká veřejnost se na základě tohoto zákona mohla dostat k informacím, které do této doby podléhaly utajení. Nahlížení do karet se postupně stalo celonárodní a posléze i celosvětovou zálibou. Dosti nebezpečný úlet muže, který si usmyslel, že americký prezident je všemocným a skutečně nezávislým. Odpověď na tento omyl se dostavila obratem. Od určitého okamžiku začal být dřívější dokonalý favorit prezentován v médiích jako prostomyslný pěstitel buráků a po skončení svého volebního období zmizel takříkajíc v propadlišti dějin. Později se s občas objevil jako soukromá osoba v nějaké té mezinárodní iniciativě, ale u trilaterálů skončil a žadná skvělá kariéra v politické oblasti ho nečekala...

   TK se také významně podílela na vytváření image Michaila Gorbačova  a od okamžiku kdy stanul v čele Sovětského svazu mu poskytovala veškerou podporu. Gorbačov plány TK naplnil měrou vrchovatou a možná chudák ani nevěděl "pačemu". Netušil, že se stal figurkou ve velké geopolitické hře. "Jeho" perestrojka nakonec vyústila v rozpad východního bloku  a posléze také Sovětského svazu. Můžeme se přiklonit k názoru, že v první fázi perestrojky došlo k protnutí zájmů různých sil. Podle jedné teorie vznikl plán perestrojky v úřadovnách KGB pod názvem "Operace Golgota". Plán se ovšem vymknul svým tvůrcům z ruky a v další fázi převzaly iniciativu síly zcela jiné.  Jak už to v životě chodí, šachová figura splnila svůj úkol a mohla být obětována. Přesto zásluhy Gorbačova (ať už vědomé či nevědomé) nezůstaly zapomenuty  a dostal uspokojivé náplasti na rány, které utržil při pádu z výšin moci. Rusko ovšem musel opustit, protože tam byl nenáviděn až smrtelně. Po pádu Sovětského svazu, trilaterálové   ještě  podpořili  prezidenta Ruské federace Borise Jelcina. Svým členům doporučili, aby jejich země poskytly Rusku výraznou ekonomickou pomoc a současně kontrolovali kroky zemí bývalého východního bloku, které by mohly ohrozit zájmy Ruska.  Ovšem velmi záhy se z prezidenta Jelcina začal stávat car Boris, který si z Ruské federace udělal soukromý rodinný podnik. Rusům došla trpělivost a přišel rázný krok. O Vladimírovi Putinovi si můžeme myslet ledacos nelichotivého, ale jedno se mu upřít nedá. Rozpadající zemi postavil znovu na nohy. Otázkou je-jak Ruská federace zamíchá kartami v geopolitické hře?

   Zdá se, že také český prezident Miloš Zeman je trnem v oku všem těm ředitelům zeměkoule. Když vynecháme až fanatickou kampaň sdělovacích prostředků proti Zemanovi, připomeňme si  události s tzv. červenými kartami. Jakýsi bezvýznamný človíček, o kterém nikdo nikdy neslyšel, svolával  na náměstí českých a moravských měst účastníky, kteří "spontánně" projevovali svůj nesouhlas se Zemanem máváním červenými kartami. Doufám, že organizátor se nechal inspirovat fotbalem a ne rudou Čínou šedesátých let. (Ale kdo ví?). Problém je v tom, že všichni účastníci těchto protestů proti Zemanovi měli naprosto totožné rudé karty (odstín barvy a rozměry). Rozdávali je anglicky mluvící rozdavači  s vlastní ochrankou.  Podařilo se vyfotografovat balík, ze kterého byly karty rozdávány. Adresátem je sice soukromá osoba, ale odesílatelem americké velvyslanectví.

Kdopak nám to tady strká nos do domácích záležitostí?

žádné komentáře | přidat komentář

Spiknutí ředitelů zeměkoule 2

23. srpen 2016 | 15.04 | rubrika: Názory

Hosté z hotelu Bilderberg

   V roce 1954 se v Holandsku v hotelu Bilderberg sešlo stodvacet nejbohatších a nejmocnějších světových politiků, finančníků, průmyslníků a dalších veřejně činných lidí z Ameriky a Evropy, aby pracovali na sjednocení značného množství  politicko-sociologických směrů, které by zajistilo mír na světě. Trochu to zní, jako prohlášení účastnice volby královny krásy, ale tolik oficiální verze. Od zmíněného roku se Bilderbergové schází každoročně na různých místech světa a obsah jejich jednání, podléhá nejpřísnějším bezpečnostním opatřením a utajení. Tedy už žádné hlášky o světovém míru!

   Hráz mlčení se pokusil v roce 1975 prolomit novinář Gordon Tether, který ve o Bilderbercích zveřejnil zprávu ve Financial Times. Mimo jiné napsal,že "pokud skupina Bilderberg není spiknutím, pak jedná jako jeho věrná napodobenina" . Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Vydavatel mu důrazně naznačil, aby v budoucnu již o Bilderbercích nic nepsal. Tether trval na svém právu na svobodu slova, načež byl po delším soudním sporu propuštěn a měl veliké štěstí, že nebyl i vypuštěn.

   Jenomže, jak se říká, čas oponou pohnul, a tak dnes už nějaké informace o těchto dobrodincích lidstva máme. Zásluhu na tom mají  neohrožení novináři, kteří se nenechali  odradit výstražným případem jejich kolegy Gordona Tethera.

   Bilderberská  skupina  je složena ze dvou okruhů: Vnitřní (důvěrný) okruh tvoří asi třicet osob, jejichž jména nejsou veřejnosti známa. Do vnějšího okruhu jsou pak kooptováni další členové, kteří jsou vybíráni podle svého vlivu v dané době, případně podle úlohy, která je jim do budoucna určena. Například Tony Blair (premiér Velké Británie v letech 1997-2007) se zúčastnil setkání Bilderbergů v roce 1993 v Aténách. Totéž se týká i jistého guvernéra státu Arkansas, který se v roce 1991 zúčastnil schůze v Baden Badenu. Jmenoval se Bill Clinton a kdysi byl prezidentem USA. Nyní se připravuje znovu na pobyt v Bílém domě, ovšem tentokrát už  v trochu jiné roli. Stručně řečeno, seznam jednorázově pozvaných účastníků Bilderberských schůzí, kteří následně zaujali významný politický post, je dlouhý jako ta příslovečná Lovosice.

   Mnoho jmen ze seznamu Bilderbergů se objevuje i u CFR (viz Spiknutí ředitelů zeměkoule 1) a také U Trilaterální komise (Spiknutí ředitelů zeměkoule 3). Vše je důmyslně propojeno. Trochu to zavání spikleneckou teorií, ale takový je život. Realita mnohdy předčí i ten nejzapeklitější román. A posměšná nálepka "spiklenecké teorie" spolehlivě plní své poslání.  Jedním z nejvytrvalejších novinářů (a čestných nástupců Gordona Tethera) byl James Tucker jr. ze Spotlightu. Stejně jako roky předtím, tak i v roce 1995 se vypravil do Švýcarska, aby z bezprostřední blízkosti sledoval atmosféru kolem průběhu konference Bilderbergů. Již druhý den se mu podařilo za značně konspirativních podmínek navázat kontakt se dvěma účastníky konference (inu, informátory lze zřejmě naverbovat i z řad hlav pomazaných), které ve svém článku označil krycími jmény. Prostě spiklenecká záležitost jako víno. Podle nformátorů účastníci konference hovořili velmi hněvivě o rostoucím nacionalismu, odporu k nadnárodním institucím a lpění na konceptu národní suverenity. Nějak se nám z toho ten světový mír vypařil. Zajímavé jsou bezpečnostní opatření, která tuto konferenci Bilderbergů provázely. Doslova o sebe zakopávali agenti státní policie, bezpečnostních služeb, švýcarská armáda, detektivové a soukromá ochranka vybavená útočnými psy. Jinak řečeno: Schůze Bilderbergů podlehála vyšší ochraně než jakákoliv schůze oficiálních představitelů států. Více než výmluvné!

   V roce 2010 se zájmy této obskurní skupiny opět posunuly o něco dál. Světový mír šel úplně stranou a Bilderbergové začali vidět ohrožení svých zájmů dokonce i v lidech, kteří jen vycházejí se svým příjmem.  "Pořád někde cestují a strkají nos kam nemají", vyjádřil se jeden z Bilderbergů o účastnících protestu proti jejich schůzi a se značnou dávkou cynismu dodal: "Musíme je (myšlena zvědavá protestující veřejnost) zaměstnat jinými problémy". Samozřejmě ekonomickými. V současnosti se Bilderbergové zaměřují na plán globální daně z CO2. Agenturou pro výběr této daně z CO2 by nebyl nikdo jiný, než "jejich" Světová banka. Kruh se uzavírá.

žádné komentáře | přidat komentář

Spiknutí ředitelů zeměkoule 1.

19. srpen 2016 | 10.05 | rubrika: Názory

Na současném řízeném chaosu se značnou měrou podílí tři zájmové skupiny, které přes rozdílné cíle, úzce spolupracují  a stávají se skutečnou celosvětovou vražednou aliancí. Jsou to 1.Rada pro zahraniční vztahy, 2. Bilderbergové, 3.Trilaterální komise.

1.Kdo si hraje tak i zlobí

Vznik rady pro zahraniční vztahy  (je zažitá zkratka CFR z angl. Council Foreign Reltions) spadá do roku 1916, kdy byla v New Yorku na podnět určitých vlivných kruhů zkoncipována plukovníkem E.Mandellem Housem její hlavní myšlenka. E.M.House (1858-1938) byl původně obchodník s bavlnou zastupující zájmy zájmy Rotschildů v Aglii, později se stal blízkým poradcem prezidenta Wilsona. Založení organizace CFR mělo přinést zásadní zlom do tehdejší zahraniční politiky USA. Spojené státy měly přejít od své dosavadní zásady "nevměšovat se do zahraničních událostí" ke zřízení světového společenství pod vedením USA. Zdá se, že v současnosti je tento cíl naplněn bezezbytku, i když Spojeným státům nyní šlape na paty Čína.

   House vytvořil mezinárodní vzájemně propojenou síť  bankéřů, neboť jak zní známé klišé-o peníze jde až v první řadě. Když bylo financování organizace zajištěno, přistoupil  House k dalším krokům. Přiměl prezidenta Wilsona aby v roce 1916 jmenoval zvláštní výbor, složený z řad nejvýznamnějších vědců, ekonomů, právníků, bankéřů, politologů a spisovatelů. Tento výbor se měl zabývat vypracováním mírových podmínek po skončení první světové války, dále pak definováním Charty vlády nového světového pořádku a vypracováním koncepce jedné světové vlády. Plán však tehdy narazil na nesouhlas většiny senátorů, kteří poukázali na ústavu USA.  Tento drobný zázrak ukazuje, že někdy i tzv. volení zástupci lidu rozhodují podle svého svědomí. (Dobrý  příklad pro současné evropské představitele). Zmíněný plán byl také odmítnut na Pařížské konferenci, která tehdy ještě probíhala v duchu tradiční evropské politiky. Plukovník House a jeho spojenci zažili svoji první, ale také poslední výraznou  porážku. V roce 1931 zakládají v New Yorku organizaci CFR, jež si stanovila za úkol působit k převýchově lidstva v duchu nového světového pořádku. Což byl elegantní eufemismus,  aby již napříště žádné jejich plány nehatila taková směšná věc, jakou je svědomí zástupců lidu. V tomto směru byla organizace více než úspěšná.

   Postupem dalších desetiletí vznikají její pobočky téměř na celém světě. V posledních dekádách podléhá CFR jmenování většiny úřadujících premiérů, pod její kontrolou se nachází každý kandidát na vysokou politickou funkci. V roce 1975 přirovnal profesor Medford Evans úlohu CFR k vlivu jaký měla komunistická strana Sovětského svazu do roku 1989 na své východní satelity. Píše: " S CFR se to má podobně jako s KSSS - také to není vláda, ale spíše jen hlavní agentura, která nařizuje vládám, co mají dělat  a jak mají jednat. To ovšem znamená, že voliči a jejich vůle jsou pouhou iluzí. Takto má CFR ve skutečnosti největší reálný vliv spolu s minimem odpovědnosti, která samozřejmě zůstává vládám."

Obdobně jako v současnosti Evropská komise, včetně Výboru moudrých. Tento název není vtip ani ironie, ale realita. Výbor moudrých byl založen evropským parlamentem 27.ledna 1999. Má pět členů a údajně má vyšetřovat nepořádky v Evropské komisi. Pokud doteď nebylo jasné odkud se vynořují skvělé nápady, jako třeba nákresy polních okurek, název výboru ledacos napovídá.

žádné komentáře | přidat komentář

O čem se nemluví

10. srpen 2016 | 17.16 | rubrika: Názory

Zaujala mě slova politologa Jaquese Rupnika. "Musíme běžencům jasně říct, kdo jsme my a za jakých podmínek tu mohou s námi zůstat. Pokud utíkáte před terorem Islámského státu nebo Asadovými milicemi, vítejte, ale dodržujte naše zákony a zvyky. V Evropě máme svobodu slova a karikatura kohokoliv u nás není zločin. Věříme na rovnoprávnost mužů a žen, a pokud si někdo z vás myslí, že ženy se musí zahalovat a chodit pět kroků za mužem, tak u nás to neplatí."
Podobný text by měl být přeložen do jazyků příchozích a jimi pak podepsán. Dále by měli vědět, že náboženství je v Evropě svobodnou volbou a lidé zde nechtějí kráčet zpět do doby temna. Příchozí fanatici musí pochopit, že jejich netolerantní náboženství plné nesmyslných předsudků nebude nikdy akceptováno,když ho budou propagovat zbabělými útoky na neozbrojené civilisty.Příchozí musí vědět, že v Evropě je nepřijatelné aby ženy byly napadány a obtěžovány kdekoliv, protože u nás to dělají jen šupáci nejhrubšího zrna, s kterými je pak zatočeno jako s odpadem. A pokud to žadatelům o pomoc nelíbí, musí zemi zaslíbenou hledat jinde. Multikultura nekultura, budeme se holt muset bez toho propagovaného vzájemného obohacení obejít.

žádné komentáře | přidat komentář

Hrad Veveří

5. srpen 2016 | 14.30 | rubrika: Záhady

V roce 1877 byla v časopise Posel moravský otištěna povídka o kostelíku Matky Boží, který se nachází nedaleko hradu Veveří u Brna a je úzce spojen s templářskou legendou. Jednalo se o dílo neznámého autora, který ale měl zřejmě pozoruhodné informace. Povídka mimo jiné vypráví  o dvanácti stříbrných sochách apoštolů uloupených v Polsku při válečném tažení knížete Břetislava. Tyto sochy měly být uloženy v Tišnovském klášteře. A zde do povídky vstupují templáři. Při jejich setkání s abatyší kláštera si zmíněná dáma pustila ústa  poněkud na volnoběh a prozradila, kde jsou sochy ukryty. Ovšem ani templářům nebylo nic lidského cizí. Sochy v srpnu roku 1306 z kláštera ukradli a ukryli v tajném sklepení na Veveří.

O chodbách pod hradem Veveří a jejich propojení s kaplí Matky Boží již padlo mnoho hypotéz. Na jednu chodbu se narazilo při stavbě čističky odpadních vod v roce 1984 a další se objevila při výkopu kanalizace. 

Krátce po válce navštívil kapli Matky Boží blíže neurčený francouzský diplomat. Kapli si podrobně prohlédl, aniž  komukoliv důvod svého zájmu  vysvětlil. Zde by se snad mohla najít určitá souvislost s údajným nálezem kustoda  Rogera Lhomoye na hradě Gisors.

Záhada z Francie
Mezi Paříží a Rounem leží hrad Gisors. Těsně před koncem druhé světové války hradní kustod Roger Lhomoy zkoumal záhadnou studniční šachtu, ústící uprostřed hradu. Po několika měsících dřiny se prokopal až na dno, ke vchodu do boční chodby. To, co uviděl,  mu vyrazilo dech. Podél stěn stálo třináct soch v životní velikosti - Ježíš a dvanáct apoštolů. Na zemi leželo devatenáct kamenných sarkofágů, uprostřed kaple bylo srovnáno ve třech řadách třicet rakví ze vzácného kovu. Pocítil nevýslovný strach a vrátil se zpět. V únoru 1964 byla celá oblast kolem hradu Gisors prohlášena za uzavřené a nepřístupné vojenské území a byly zahájeny vykopávky.
Nabízí se následující otázky: Proč prováděla archeologické vykopávky francouzská armáda? Proč nikdy nebyly zveřejněny výsledky tohoto výzkumu?

V osmdesátých letech vyšla kniha Poklad Cagoulardů od jistého Vladimíra Fialy. Jak vyplývá z obsahu knihy, byl  autor s výzkumem hradu Veveří dobře obeznámen. Kniha vypráví o tom, jak se o Veveří začala v šedesátých letech zajímat francouzská okultní organizace. Po roce 1989 vyšlo najevo, že autor knihy byl důstojníkem Státní bezpečnosti. Otázkou zůstává, proč tato kniha byla vůbec  publikována, jakou v celém příběhu (informací a dezinformací) hraje roli, případně komu byla určena atd.

Mezi další zajímavosti oblasti hradu Veveří patří nález mramorové desky se záhadným  zaměřovacím zařízením. V sedmdesátých letech proběhlo v místech nálezu desky geofyzikální měření a zkušební vrty potvrdily existenci podzemního prostoru a tyto výsledky byly publikovány v odborném tisku.

Vypráví se, že ti, kteří se v druhé polovině 20 století pátráním po zdejším podzemí nejvíce zabývali, dostali  anonymní, ale důrazné varování aby své činnosti zanechali.

Od té doby výzkumy podzemí v oblasti hradu Veveří nepokračovaly. Zdá se, že kromě soukromých osob také oficiální místa nebrala varování na lehkou váhu.

Kromě toho - veškeré písemné důkazy, včetně plánku zmíněné mramorové  desky zmizely neznámo kam. Stejný osud potkal i vlastní mramorovou desku.

Špatný název

4. červenec 2016 | 16.49 | rubrika: Povídky

Na blog jsem zařadil krátké video-Co si myslí náš pes. Jenomže pro svůj blog jsem v minulosti zvolil špatný název-Nekorektní úvahy. Tak nějak jsem vycházel z postojů naší generace - co bylo zakázané, to bylo vyhledávané. Dnešní doba je jiná. Když nám nyní přikázali, že správné je být politicky korektní, tak všechno co je nekorektní automaticky odmítáme. Jsme poslušní. Proto jsem blog přejmenoval. Vidíme svět jen z toho jednoho slunečného úhlu, cokoliv se nachází v temnotách odmítáme. Je stanovena jedna správná linie a té se budeme držet. A to se týká všeho kolem nás. Uprchlíci-je to jasné. Musíme je vítat s otevřenou náručí, sluníčka se o to bezpečně postarají. Temnou stránku problému nejsou ochotna vidět. Nevysvětlitelné jevy? Pan Grygar říká v novinách, že jsou to nesmysly, založil jakousi společnost skeptiků, tak vyhoďme všechny ty fantasty z kola ven. Prezident Zeman? Média svorně tvrdí, že je to zločinec, tak proč si lámat hlavu s fakty a třeba otázkou "proč médiím hlavního proudu způsobuje Zeman takový bolehlav".  Není všechno jinak? Multikultura! Skvělá myšlenka, ohromně se všude osvědčila. A tak bych mohl pokračovat pořád dál. Skvělá doba. Ale abych zase nebyl tak rozesmátý jako lečo. (Není to nejlepší přirovnání, ale pan Horníček zase používal - je to hloupé jako osm kilo podmáslí). Tož  tedy na konec: Skvělá doba, ve které lež běží světem, zatímco pravda si ještě šněruje boty.

Co si myslí náš pes

4. červenec 2016 | 15.43 | rubrika: Povídky

žádné komentáře | přidat komentář