Fantastická současnost

Delegaci, vracející se z Tchaj-wanu, přivítala také skupina lidí s cedulí "Jsme Tchajwanci". Zřejmě se nechali inspirovat Johnem Fitzgeraldem Kennedym, který v roce 1963 pronesl v Berlíně onu okřídlenou větu "Jsem Berlíňan.

Mladí aktivisté tak vyjádřili svoji podporu tchajwanskému lidu v jeho boji za svobodu. Jak už to bývá, pohled je to značně zjednodušený.

Je to dlouhá a pohnutá historie. Okupace Japonskem, Čankajšek, angažmá USA na Tchaj-wanu v souvislosti s korejskou válkou, ponechání Tchaj-wanu na holičkách, když se Spojené státy potřebovaly sblížit s Čínskou lidovou republikou (ČLR), a především pak totalitní krajně pravicový režim se vším co k němu patří, který skončil až počátkem devadesátých let.Teprve poté nastává postupná demokratizace země. Boj tchaj-wanského lidu za svobodu tedy skutečně probíhal. S jinými Tchaj-wanci.

Hlavní obava Číny spočívá v tom, že kdyby ponechala Tchaj-wan svému osudu, mohl by se stát špatným příkladem pro ostatní okrajové regiony. Toho se čínští politici obávají především. Rozpadu ČLR a konce vlády komunistické strany. Podobný průběh mohli sledovat u svého velkého souseda, který vyústil v rozpad jedné velmoci. Musí tedy oficiálně protestovat proti jakýmkoliv projevům legitimizace Tchaj-wanu. Samozřejmě, že to není správné, ale takové už velmocenské zájmy bývají. Jak na východě, tak na západě. Jak u rodící se velmoci, tak u těch, které jsou na konci.

Čína, vědoma si své pozice, používá k ochraně národních zájmů dost nevybíravé prostředky, což jsme viděli na tónu, kterým se čínská diplomacie (lze li to tak vůbec nazvat) ohradila proti cestě senátora Vystrčila na Tchaj-wan. Ať už si o pouti pana Vystrčila myslíme cokoliv.

Zde bylo na místě ukázat Číně, že takové jednání si vůči České republice dovolovat nemůže. Škoda jen, že rázné odpovědi se také chopil nesmrtelný starosta Řeporyjí Novotný, jehož dopis Číně ve stylu přisprostlého teenagera, oběhl světová média a stal se vítaným obveselením znuděných čtenářů a ostudou občanů České republiky.

Evropští politici se na Tchaj wan příliš nehrnou. Raději udržují čilé obchodní kontakty s Čínou, a to v daleko hlubším předklonu, než jaký je vytrvale připisován Miloši Zemanovi.

Na Tchaj-wanu žije 22 miliónu lidí. Většina z nich má svůj původ na čínské pevnině. Všechno nasvědčuje tomu, že přestože velká Čína hlomozí zbraněmi, ozbrojený konflikt s Tchaj-wanem nehrozí.

Také zde je společnost rozdělena na dvě přibližně stejné části. Stoupenci Demokratické pokrokové strany podporují nezávislost na ČLR, kdežto voliči konzervativní strany si naopak přejí znovu sjednocení obou zemí, ovšem až poté, co dojde k reformě čínské komunistické strany. Tím se ocitají v bludném kruhu ve znamení pečené sněhové koule.

Jen jednu věc nemohu pochopit. Aktivisté jsou ochotni a připraveni podpořit kdekoho, jen ne ty, u kterých by podpora byla více než na místě. Je pravdou, že v těchto případech se zpravidla politické body nepřipisují a většinou to žádá opravdovou kuráž. Panuje zde totiž značné riziko, že tento způsob podpory bude po zásluze negativně onálepkován, což většinou neprospívá zdárnému vstupu do politické neziskovky a naplnění snu o celoživotním aktivismu.

V současné chvíli by se taková evropská solidarita velmi hodila Řecku.

Při jeho obraně EVROPSKÝCH hranic.

Na počátku to bylo spiknutí jezuitů, kteří měli ve skrytu ovládat svět. Pak je vystřídali Ilumináti a nakonec sionští mudrci.

Možná bejvávalo, ale dnes se pokouší ovládnout svět někdo úplně jiný.

Jsou to ruští hackeři v čele s mužem vzadu. Právě v těchto dnech se měli pokusit odcizit poznatky špičkových britských, amerických a kanadských vědců ohledně vakcíny proti koronaviru. To by byla zbraň k absolutní světovládě!

V loňském roce lóže ruských hackerů rozhodla, že v Británii zvítězí Konzervativní strana vedená Borisem Johnsonem.

Boris, Boris, hm, už to jméno je podezřelé.

Jak to bylo s vítězstvím Trumpa v prezidentských volbách v USA je také naprosto jasné.

Pak volby ve Francii, České republice. volby náčelníka kmene Zulu, kde ani nemají počítač. Ale i nemožné je možné.

Všechno ruští hackeři.

Ve Spojených státech navíc měli na svědomí paní Hillary, která rozhodnutí ruských hackerů nepřijala zrovna nejlépe a museli ji odvézt (na krátký čas) do blázince.

A oni nikdy nespí. Pořád někde o něčem rozhodují.

Jen se nám v této úředně povolené spiklenecké teorii o výsledcích voleb ze všeho vypařili ti voliči.

Museli by být totálně slabomyslní.

Šlo to rychle. Před měsícem "demonstranti" svrhli v Bristolu sochu Edwarda Colstona do řeky a už mají náhradu. Skoro by se chtělo říct, že umělec, který sochu vytvořil, musel dřít jako barevn...byl pilný.

Instalace nové ideologicky správné sochy proběhla v hlubokém utajení v úterý 14.července před úsvitem. Socha totiž neprodělala běžný schvalovací proces.

Nová ideologicky správná socha je z pryskyřice a v životní velikosti zachycuje demonstrantku Black Lives Matter Reidovou se zdviženou pravou rukou, kterou svírá v pěst. Sochař a Reidová netrvají na tom, aby socha zůstala na bristolském nábřeží natrvalo.

Ale ano, měla by tam rozhodně zůstat. Jako památka na tuto šílenou epochu lidstva.

Sochař Marc Quinn, který dílo – nazvěme ho pracovně Dáma s pěstí – vytvořil, je pozoruhodnou osobou. Tento umělec tesá sochy do mražené krve a každých pět let si z této vzácné tekutiny vytesá vlastní podobiznu. Do svých soch už investoval kolem pětadvaceti litrů vlastní krve. A když nechá krevní banku odpočívat, vytváří sochy herců, hereček a transsexuálů. Já myslím, že černošské hnutí získalo na svoji stranu skvělého mistra.

Edward Colston (1636 - 1721), jehož socha padla, se podílel na obchodu s otroky, taková už byla doba, kterou nezměníme, ani kdyby Dáma s pěstí stála na každém rohu. Ale na druhé straně Colston podporoval a velmi štědře obdarovával školy, nemocnice a kostely v Bristolu, Londýně i jinde. Ve své době byl označován jako "Velký dobrodinec města Bristol". Dokonalý jistě nebyl. Dokonalí jsou jen aktivisté z BLM, co aktivista, to chodící anděl. Tito andělé by měli svoji aktivitu přesunout do Afriky, kde mnohdy černochům na černošských životech nezáleží vůbec. Občanská válka ve Rwandě mezi kmeny Hutu a Tutsi vstoupila do dějin jako jedna z největších genocid. Nebo válka v Kongu, kde byly mačetou masakrovány ženy a děti. Ovšem tady by šlo také o krk, což asi nebude nic, co by správný aktivista či aktivistka BLM vyhledávali.

A ještě pár slov k sochaři, který zničenou sochu Edwarda Colstona vytvořil. Proti tvůrci Dámy s pěstí naprosto nudný patron. Jmenoval se John Cassidy (1860-1939). "Jen" sochař, který vytvořil mnoho veřejných soch z tradičních materiálů, bez použití krve vlastní nebo cizí. Sochař, který "jen" vystavoval v Královské akademii, Hibernianské akademii a Manchester City Art Galery.

Řekl bych, že bristolská veřejnost přijme výměnu soch s nehynoucím nadšením.

Dodatek o den později: Předchozí větou jsem učinil předčasný ůčet.

Ve čtvrtek 16.7. nechaly úřady sochu odvést.

Kdy nastal ten okamžik, kdy se svět vychýlil od normálu a začal naplňovat chmurné představy takových autorů, jakými jsou Aldous Huxley, Jevgenij Zamjatin nebo George Orwell? Odpověď je nasnadě. Stalo se to ve chvíli, kdy jsme začali přijímat všechny výdobytky a sociální experimenty z dílny elit, které se označily za liberální, což asi bude jejich specifický druh humoru. Nechali jsme je aby společnosti pozvolna naočkovaly myšlenkou, že kdo má jiný názor, je špatný nebo dezinformační. Podle toho pak vypadají všechny ty povolené diskuze uvnitř systému, ve kterých si účastníci vzájemně notují, bez přítomnosti jakéhokoliv skutečného rebela. Jako na dětské narozeninové párty. Na závěr by ještě všichni mohli vytáhnout bublifuky a vypustit pár zvláště vydařených bublin. Alespoň něco pozitivního.

V antiutopickém románu Krásný nový svět (česky Konec civilizace) Huxley popisuje společnost, která se vyvinula špatným směrem. Děti se nerodí přirozenou cestou, ale ze zkumavek, slova matka a otec se staly vulgárnímu pojmy, všichni jsou krmeni drogou, která je udržuje ve šťastné náladě. Už narozené děti jsou rozděleny podle budoucích kast do pokojů, kde jim jsou stále dokola pouštěny při spánku pod polštářem propagandistická hesla společnosti.

(Jen aby si knihu nepřečetl někdo z emisarů, kteří už se svojí propagandou zamířili na všechny úrovně škol. Rázem by naběhli i do jeslí).

Tomuto světu se přibližujeme mílovými kroky. Jeden příklad za všechny. Autorka Harryho Pottera J.K.Rowlingová na svém Twitteru napsala, že jen ženy menstruují. Když odhlédneme od toho, že "objevila Ameriku", tak nenávistná kampaň, která na ni dolehla, zobrazuje dnešní stav měnící se společnosti. Prý je to názor zastaralý. No, to asi ano, zhruba tak minimálně milion let.

Z mnoha důvodů máme pocit, že všechno je naruby. Vždy, když se zatřepe společensko historickým kaleidoskopem, mění se polarizace hodnot.

V tomto zrcadlení se zdá, že se američtí demokraté rozhodli upřednostnit vlastní zájmy (paralyzovat Donalda Trumpa) nad zájmy Spojených států. Jen tak si lze vysvětlit jejich víceméně kladný postoj vůči násilným protestům Black Lives Matter (BLM). Podle zásady "každý prostředek je dobrý, pokud směřuje ke zničení Trumpa".

Řekněme, že demokraté skutečně vyhrají prezidentské volby. Domnívají se snad, že potom jednoduše předákům hnutí oznámí, "zastavte palbu, teď už jsou u moci ti hodní," a nastane klid a mír? Být demokraty, nesázel bych na to.

Vůdčí osobnosti BLM se otevřeně hlásí k marxismu. Marxismus není zrovna ideologie, která by přistupovala na kompromisy. Zvláště ne jeho zjednodušená a agresivní verze. Předáci hnutí ve svém marxistickém blouznění tvrdí, že žádná revoluce by nebyla úplná bez kulturního očištěni. Co je možné chápat pod pojmem kulturní očištění?

Cenzuru dříve natočených filmů a zničení soch? Údajně už existuje seznam několika desítek soch a památek, které musí zmizet. Seznam se stále rozrůstá.

A patří k tomuto "kulturnímu očištění" také rasistické výroky vůči bělochům a především vůči bílým ženám, v čemž našly některé černošské aktivistky zalíbení?

Je to zvláštní – bojovat proti rasismu rasismem. Ale už skutečným šílenstvím je, že mnohé bílé ženy podlehly nátlaku a aby neztratily práci či postavení ve společnosti, dobrovolně si sypou popel na svoji privilegovanou hlavu.

Zatím nejdrastičtější případ rasistické nenávisti se odehrál za denního světla na nádraží Southern Cross v Melbourne. Podle videozáznamu banda černošských mladých žen, z nichž některé měly hidžáb, s nepředstavitelnou surovostí a krutostí mlátila a kopala drobnou dívku. Bělošku, jak jinak. V těchto dnech se to musí zdůrazňovat, ačkoliv dříve by si člověk u takového dělení připadal hloupě. Doba nás však posunula jinam. Dívka skončila v nemocnici s mnoha vážnými zraněními, ale bojí se na útočnice podat žalobu. Nikdo jí nepomohl, ačkoliv kolem se pohybovala spousta lidí. Zřejmě ze strachu, že budou nařčeni z rasismu a z toho plynoucích následků. Nebo jen z obyčejné zbabělosti. Kdo ví.

Kdyby se to stalo naopak, tedy, že by skupina bílých dívek napadla černošku, následoval by celosvětový vřískot netušených rozměrů. Tady ticho po pěšině. Opravdu už svět ztratil veškerou soudnost?

Black Lives Matter si v tradiční marxistické nesnášenlivosti k jiným názorům doslova vydupalo ze země, že nesmí být kritizováno, byť by šlo o kritiku opodstatněnou. Pravidelně vypouští kouř, který má zahalit nepříjemná fakta a jistou statistiku, která se nesmí uvádět.

"Je to opravdu děsivé panování teroru," říká v této souvislosti William A. Jackson, profesor na právnické fakultě Cornellovy University.

K tomu se přidal hlas levicových intelektuálů a spisovatelů, kteří BLM dosud spíše podporovali. Voljí po ukončení ideologických čistek ve Spojených státech.

Mezi signatáři jsou zvučná jména – Margaret Atwoodová, Salman Rushdie, již zmíněná Joanne Rowlingová, Noam Chomsky nebo analytik a komentátor Fareed Zakaria.

"Svobodné výměny názorů a informací, tedy kořeny liberální společnosti, se den ode dne stávají omezenějšími," píší autoři prohlášení. Jejich hlas je vítán, ale zazněl trochu pozdě. Teprve když se loď začala potápět, uvědomili si, že jsou také mezi pasažéry.

Černošské hnutí už poznalo, že mnohého lze dosáhnout násilím, a svět jim - i přes určité výhrady (dopis zmíněných intelektuálů) - ještě zatleská. Ocitlo se v pozici někoho, kdo diktuje pravidla. To je věc, kterou si nikdo nenechá jen tak vzít. A ve spojení s marxistickou ideologií je to kombinace vražedná.

Naštěstí dost Afroameričanů zůstalo na straně zdravého rozumu. Otázka je, která síla převládne. A také, kdy skončí masochismus jisté části "bělošské" společnosti.

Nyní se dopustím svatokrádežné úvahy, která by s největší pravděpodobností v současných Spojených státech zaznít nemohla.

Otázka je jednoduchá: Bude mít policista Derek Chaun v současné atmosféře spravedlivý soudní proces? Zvláštní otázka. Jak by v zemi svobody mohl nemít...

Ale přesto – liberální tisk, což jsou téměř všechny vlivné noviny v USA, už rozsudek vynesl: Byla to vražda a Chaun půjde do vězení na čtyřicet let.

Neznám samozřejmě přesné znění paragrafů amerického právního systému, ale domnívám se, že i tam musí být vražda čin úmyslný. Derek Chaun, když zaklekl na Floyda, zřejmě neměl v úmyslu ho zabít. Ale bude soud tuto možnost zvažovat? Připustí, že mohlo jít o zabití z nedbalosti nebo dokonce o nešťastnou náhodu? Vezme v úvahu všechny další okolnosti? Zdravotní stav Floyda, ke kterému se podle všech dostupných informací dopracoval sám, proč k zakleknutí došlo a v neposlední řadě také, kolik policistů bylo zabito při výkonu své práce. A kým.

Co by se asi tak stalo, kdyby soud rozhodl jinak, než se očekává?

Řekli by předáci hnutí - OK, respektujeme rozhodnutí soudu?

Nevypadá to příliš pravděpodobně.

Myslím, že rabování a plenění, které probíhalo dosud, by bylo jen slabým odvarem toho, co by nastalo. Nehledě na nebezpečí hrozící soudci, porotě, obhájci, okolostojícím.

Spravedlnost přestane vyznávat spravedlnost, když dostane strach.

ČTK 8.července: Afričan obžalovaný ze znásilnění nezletilé na Litoměřicku se odvolal proti DVOULETÉMU TRESTU vězení.
Že by ho žralo svědomí a chtěl vyšší trest? No to asi ne, ale něco by ho sežrat mohlo.(+)

Tentýž den (8.července): Krajský soud v Plzni odsoudil jedenatřicetiletého muže za to, že na facebooku pochválil loňskýútok v mešitách ve městě Christchurch na Novém Zálandu. Za podporu a propagaci terorismu mu hrozilo až PATNÁCTILETÉ vězení. Státní zástupce pro něj požadoval nepodmíněný PĚTILETÝ trest. Nakonec muž vyfasoval tříletý podmíněný trest se zkušební lhůtou na pět let.
Státní zástupce se s tímto rozsudkem nespokojil a odvolal se.

O hodně dříve: Srajevský atentát naplnil policejní ředitelství četnými oběťmi. Když Švejka zavřeli, našel tam společnost šesti lidí. Začal se vyptávat jednoho po druhém, proč jsou zavřeni.
Od těch pěti dostával takřka úplně stejnou odpověď: "Kvůli Sarajevu", "kvůli Ferdinandovi"...
Šestý, který se těch pěti stranil, řekl, že s nimi nechce nic mít.
On tu sedí jen pro loupežnou vraždu na pantátovi z Holic.
(Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka)

Nedávno: Na začátku letošního roku byl starosta Neporyjí pravomocně odsouzen za vyhrožování smrtí podnikateli Markovi Vítovi. Soud mu uložil pokutu 66 600 korun. (Není to vtip – viz idnes.cz/...).
Překvapující je vskutku ďábelsky stanovená výše pokuty.
Kdo to asi seděl v soudcovském taláru?

(+) Myšleno obrazně, jako metafora, abych neriskoval deset let.

"Dobré zprávy" jsem dával dohromady ještě před vypuknutím koronaviru. Měly se objevit 1.dubna, což je datum velmi důležité. Zdůrazňuji ho pro případné super inteligentní nahlašovatele. Politická satira a politická korektnost jsou totiž dvě dámy, které se zrovna nemusí.

V době epidemie jsem zprávy uložil k ledu.

Možná už přišla jejich chvíle. Ale přesto - je to smích skrze slzy vzteku.

Takže: Opožděné Dobré zprávy jsou tu.

George Soros se obrátil na světová média s následujícím prohlášením:

"Končím s podporováním všech neziskovek. Je to nevděčná a líná chátra, která navíc tvrdí, že neexistuju. Odteď budu podporovat chovatele včel. Pro začátek sám založím sto padesát úlů. Včely jsou vděčná a pracovitá stvoření..."

Greta Thunbergová převzala ve Velké Británii čestný doktorát Oxfordské univerzity. Její první dotaz směřoval k rektorovi věhlasné univerzity Chrisu Pattenovi, jestli jí Donald Trump bude muset říkat "doktorko Thunberg".

"Ano, bude," odpověděl Chris Patten a nalil si dvojitou dávku desetileté whisky The Arran Malt.

Pražská kavárna oznámila, že již padlo rozhodnutí, kdo bude jejím kandidátem v příštích prezidentských volbách. Mluvčí Kavárny k tomu řekl: "Bylo hodně povolaných, leč málo vyvolených." Na výzvu ČT aby byl konkrétnější, prozradil jméno: bude to Vladimír Soukup, toho času ředitel TV Barrandov.

Po této zprávě pan Kalousek řekl, že není mocen slova. Vzápětí vyslal svůj vzkaz národu pomocí gest. Znalec znakové řeči byl požádán, aby Kalouskovo poselství přeložil.

"Raději ne," odpověděl expert.

Nejmenovaný člen poslaneckého klubu Pirátů pokousal v parku u Hlavního nádraží zlatého retrívra Tonyho. Tony se při venčení vzdálil od svého majitele a učinil potřebu na poslancův oblíbený strom, zrovna ve chvíli, kdy ctihodný poslanec procházel kolem. Poslanec, který nedávno absolvoval kurz zvládání vzteku, se neovládl a Tonyho kousl do packy.

Majitel retrívra nechal Tonyho ošetřit a prohlásil, že Tony je očkován proti vzteklině takže mu nic nehrozí. Na uspání pana Michálka netrvá. Jejda! Asi jsem něco prozradil

A jedna zpráva ze žhavé současnosti. Dobrá? Nejlepší!

Rada amerických expertů pro korektní sochařskou výzdobu (100 členů), vytvořená z protestujících a v dobré víře rabujících (optimalizujících majetek druhých), aktivistů a předních i zadních demokratů rozhodla čím budou nahrazeny odstraněné závadné sochy. Konečné hlasování v poměru 99:1 (nesouhlas tohoto jednoho radního ukázal na jeho latentní rasismus a byl po právu vyloučen z Rady) rozhodlo, že všechna uvolněná místa nahradí sochy dvou velikánů - Mandely a M.L.Kinga. Půjde o nekolik variant: Postava s knihou, bez knihy, ale s novinami The New York Times, postava na koni, u Koně (to je vyhlášený bar), postava kynoucí levicí, (postava kynoucí pravicí byla zamítnuta) a jedno nanebevstoupení. Tato poslední varianta je v oblasti sochařské výzdoby měst a obcí revoluční čin. Ještě není rozhodnuto, který z obou velikánů vystoupí na nebesa formou každodenní krátkodobé exkurze, ale praktická část už je vyřešena. Socha bude stát volně na soklu a každý den v určenou hodinu bude zvedána k nebesům prostřednictvím obřího jeřábu. Tam se rozhlédne a poputuje zpět na sokl.

Jistý John White prohlásil, že to si v žádném případě nenechá ujít. Tento výrok byl vyhodnocen, již vzhledem ke jménu komentátora, za rasistický.

Sdělovací prostředky váhají, když mají oznámit totožnost problematického útočníka, který se někde oháněl nožem. Jak se říká - leze to z nich, jak z chlupaté deky. Ovšem kdyby útočník byl bílý a oběť etnická či uprchlická, média by postupovala daleko svižněji. Do pěti minut bychom o pachateli věděli úplně všechno. Mediálně odsouzen by byl do deseti minut. A do třiceti minut by už někde někdo pochodoval proti rasismu.

Všechny ty pochody proti rasismu mají naznačovat, že část lidstva (samozřejmě ta uvědomělá část) vykročila do lepší budoucnosti. Možná by tomu tak skutečně bylo, kdyby se stejnou měrou odsuzoval všechen rasismus a kdyby některé projevy nevyznívaly spíše jako antirasistické vyznání víry, určené k vylepšení "kádrového" profilu.

Padají sochy, hlava nehlava, kulturní dědictví všech. Figurky, které pobíhají kolem soch se všemi těmi lany a kladivy mají žalostný zvyk být statečnými v tlupě. Zřejmě by sami neuplácali ani paňácu z plastelíny. Však také někdy sochy odolají s vytrvalostí a hrdostí těch, které představují, a tlupa táhne s nepořízenou dál.

Minulost se tím nezmění. Změní se ale budoucnost, protože část historie upadne do oblasti zakázaného vědění.

Na podstavec jedné zničené sochy byl nastříkán nápis "Zabíjet bílé."

Antirasisti nehnuli ani brvou.

S jídlem roste chuť. Tento týden (23.června)americký vlivný aktivista Shaun King vyzval ke stržení všech soch Ježíše Krista a Panny Marie. Podle Kingovy choré představy Ježíš a Panna Marie propagují bílou nadřazenost. Dále vyzval ke zničení maleb v kostelích, které zobrazují svaté jako bělochy. Tady už končí názor a začíná diagnóza. Aktivista by měl být neprodleně dopraven na příslušná místa. Něco mně říká, že se tak nestane.

Proti maniakální výzvě ke zničení soch a maleb Ježíše, Marie a svatých, je pak už problematika filmů, co vadí, úplnou prkotinou. Bude to docela nářez, co nyní vznikne ve Spojených státech za filmovou tvorbu pod diktaturou Black Lives Matter.

A až se postaví všechny ty správné sochy, pokud to bude někdo umět, a natočí úžasné korektní filmy, tak si sedneme a budeme poslouchat etnohudbu.

Tvrdošíjné nemilosrdné bubnování.

Pronikne do mysli, stejně jako propaganda současných systémových ideologů.

Celosvětový boj proti rasismu se pomalu ale jistě se mění v multikulturní revoluci a anarchii. Padají nejen sochy, ale také editoři, kteří se pro jednou rozhodli dělat novinařinu místo aktivismu. První obětí "svobody tisku" se stal James Bennet, editor názorové sekce New York Times. Ponechal prostor republikánskému senátorovi Tomu Cottonovi, který ve svém komentáři napsal, že jedinou věcí, která obnoví pořádek v ulicích je použití síly. Editor dostal za svůj objektivné přístup výpověď.Deník Philadephia Inquirer otiskl článek "I na domech záleží", což byla reakce jisté architektky na ničení domů a památek při protirasistických demonstracích. Hlavní editor poté odstoupil ze své funkce a list zveřejnil článek "Omlouváme se našim čtenářům a zaměstnancům" Nikdo nesmí větu "na černých životech záleží" jakkoliv parafrázovat ani používat v jiných souvislostech, než je dáno. Tímto se hnutí Black Lives Matter stalo nedotknutelným a nekritizovatelným. Dokonce i poznámka, že přece na všech životech záleží, je považována za rasistickou.

V následující fázi se k protestům proti rasismu připojili aktivisté z celého světa. Snad jsou tyto protesty zaměřeny proti KAŽDÉMU projevu rasismu. Nemusím to jistě dále rozvádět. Jde o to, aby bylo všem měřeno stejným metrem a nikoliv kilometrem.

V souvislosti s vlnou protestů se také provádí revize filmové tvorby. Těžko říct, zda má své oprávnění, nebo je jen podbízením se současné náladě ve společnosti. Na indexu "nedoporučovaných" filmů se nejprve ocitl film z roku 1939 Jih proti Severu. O pár dní později se na internetových stránkách amerického týdeníku Variety (časopis se zabývá filmem, divadlem a hudbou) objevil seznam deseti problematických filmů. Mimo jiné je na něm uveden film Forest Gump, který je údajně nepřátelský k různým aktivistům, snímek Pravdivé lži s Arnoldem Schwarzeneggerem, jenž prý zobrazuje arabské postavy jako fanatiky a teroristy (ó bože, jaká nespravedlnost!), West Side Story zase ukazuje, že Portoričané jsou gangsteři. Vadí také filmy Stopaři s Johnem Waynem, Drsný Harry s Clintem Eastwoodem, Holiday Inn, Než jsem tě poznala a další.

Jestli filmové čistky půjdou tímto tempem dál, mnoho filmů, které by nemusely být opatřeny výstražnými štítky, nám nezůstane. Obávám se, aby někdo ve své neskonalé moudrosti nepřišel s nápadem problematické scény překrývat vysvětlujícími agitačními titulky, které by se obměňovaly podle společenského vývoje. Odtud je už jen krok k různým uměleckým zákazům, schvalovacím procesům a nedoporučením.

Co přijde na řadu potom? Literární klasici?

Prozatím se multikulturní revoluce zaměřila na sochy. Na severu Francie poškodili sochu bývalého prezidenta a válečného hrdiny Charlese de Gaulla. Bustu posprejovali oranžovou barvou a na podstavec napsali "otrokář”.

V Budapešti na sochu Winstona Churchilla nastříkali nápis NAZI. Nacista. Tady už hloupost novodobých reformátorů snad dosáhla svého vrcholu. Ale to si myslím vždycky, jenže oni pak přijdou a překonají se.

Někdy dochází k absurdním situacím: Ve Filadelfii byla pomalována socha Mathiasse Baldwina, bojovníka proti otroctví. Baldwin byl členem ústavní úmluvy z roku 1837 v Pensylvánii a prosazoval hlasovací práva pro černošské občany státu.

Demonstranti se snažili sochu svrhnout, ale to se jim, ani při jejich oslnivé inteligenci, nepodařilo.

"Jsme svědky absurdního ničení pomníků, páchaného slaboduchými jedinci, kteří ani neznají svou historii," uvedl Joe Walsh, jeden ze členů spolku starajícího se o park před filadelfskou radnicí, kde se pomník nachází.

V normálních době by tato forma "protestu" byla označena za vandalismus. V naší době je nám vnucováno, že ničení musíme chápat jako hrdinský spravedlivý hněv.

Vše je ale relativní. Svět není černobílý ve smyslu jeho zjednodušeného vnímání. Podívejme se do nedávné minulosti.

Známý a lehce provokativní americko izraelský spisovatel Tuvia Tenenbom popisuje v knize "Všechny jejich lži", jak se v šedesátých letech odehrávaly pouliční bouře v Detroitu. Černoši zapalovali a drancovali město, což způsobilo "bilý útěk".

Tenenbom píše: "Historici se neshodli, co se tady v té době stalo, někteří termín ´bílý útěk´ odmítají. Jak ty nepokoje začaly? Martin Luther King měl ten svůj slavný projev právě tady. Dříve než v D.C. Nejprve si o vyzkoušel v Detroitu. Po projevu ´Mám sen´, který sledovalo dvě stě tisíc lidí, to šlo ráz na ráz. Ulice Detroitu hořely, ´kavkazoidní´ obyvatelé opustili své domy a z Detroitu prchli. Takže tu máme jiný příběh: ne ten o trpících černých, který slýcháme obvykle, nýbrž o bouřících se černých a trpících bílých."

Minulost nezměníme likvidací kulturního a uměleckého dědictví, ať už je jakékoliv.

Obávám se však, že stávající forma boje proti rasismu právě cestu k rasismu vydláždí, a to i u lidí, kterým doposud byly projevy tohoto druhu cizí.

Cestou jediného viníka a jediné oběti bychom se do budoucnosti vydávat neměli.

starší články

vypnout mobilní verzi

Bororo | Fantastická současnost