Bororo | Fantastická současnost

Čtvrteční schůzi Poslanecké sněmovny, na které se část poslanců pokusila zrušit mandát přímo voleného prezidenta, nemá význam podrobně rozebírat. Kdo to divadlo viděl, tak ví o čem je řeč, kdo ho neviděl, o nic moc nepřišel. Tak tedy jen pár poznámek na okraj.

České republice se musí neobyčejně dařit ve všech směrech. Lze to vyvodit z toho, že opozice, jež řádně prohrála ve volbách, věnovala mnoho času nejprve odvolání premiéra a v posledních týdnech i prezidenta republiky. Pořád jen někoho odvolávají nebo něco svolávají.
Mráz tentokrát nepřišel z Kremlu, ale ze Senátu. Senátoři sesmolili a poté nevelkou většinou schválili po právní stránce směšnou obžalobu prezidenta, kterého chtěli hnát před ústavní soud za porušení ústavy. Nyní byla na tahu Poslanecká sněmovna, aby dílo schválila. Opozice, která se nazvala demokratickým blokem, se skutečně snažila, co to šlo. Ovšem opět prohrála. Dokázala jen, že blok skutečně jsou. Blok pro normální fungování Poslanecké sněmovny, Senátu či čehokoliv.
Musíme ale uznat, že jedno z jejich přání se splnilo. Nyní už v podstatě nemáme trestně stíhaného premiéra. A vzhledem k tomu, že senátní žaloba na prezidenta byla hlasováním poslanců odmítnuta, mají utrum i v tomto ohledu. Došlo k nejhoršímu, možná budou muset začít buď pracovat, nebo se odvolávat mezi sebou. Což by nebylo špatné. Ale zpět k poslanecké rozpravě.
Někteří poslanci z demokratického bloku svým vystoupením vstoupí do historie parlamentního projednávání. Žel jinak než by si přáli.

Velmi kvalitní právní rozbor celého nesmyslu provedla poslankyně profesorka Válková z Ano. Obávám se však, že mluvila k hluchým. O právo zde přece vůbec nešlo. Jednalo se o odvetu za prohrané prezidentské volby.
Heleně Válkové se rozhodl oponovat poslanec nejpovolanější. Feri. Chápu, on muž mnoha zkušeností, ona jen právnička specializovaná na trestní právo a kriminologii, a vysokoškolská učitelka.
Feri přišel, rozložil lejstra a sál ho s napětím sledoval. Copak z něj vyleze? Nejprve oznámil, že s argumenty paní Válkové nesouhlasí. Pousmál se, jako by věděl své. Pak začal cosi číst. Ukázalo se, že ctihodný pan poslanec předčítá úryvky z ústavy Spojených států amerických. Jak ta souvisela s právním rozborem Heleny Válkové, věděl snad jen Feri sám.

Pozornost si rozhodně získal také poslanec Marian Jurečka z KDU-ČSL. Neustále přiskakoval k řecnickému pultu s nějakou tou faktickou poznámkou. Člověk si u obrazovky trochu vydechl, a najednou šup – zase tam stál Jurečka. Sice moc faktického nepředvedl, ale ten den si poslanec Jurečka svým častým cestováním z lavice k pultu svou mzdu zasloužil. Na rozdíl od jiných, kteří se ani neobtěžovali přijít do práce. Budeme se muset, my občané – jejich zaměstnavatelé, na tyto lenochy zaměřit.

A pak přišel zlatý hřeb programu v podobě Jana Lipavského od Pirátů. Tasil kartu Novičok. Poslanec Lipavský přednášel o Novičoku něco, co vypadalo jako staré zprávy z novin, nebo z ČT.  Bylo tomu tak. Pan poslanec prozradil, že své informace čerpal z "otevřených zdrojů". Nebudeme se v tom patlat, stručně řečeno, Lipavský chtěl na tomto základě prokázat prezidentovu zradu vlasti, národa, spojenců a Lipavského.
Co ovšem začalo vzbuzovat pozornost, byla jeho dikce. Mluvil jako by právě vypadl ze semináře Divadla Járy Cimrmana. Začalo mě to bavit. Čekal jsem, kdy přijde doktor Svěrák nebo docent Brukner. Nepřišli. Ale dozvěděli jsme se, že Novičok je nepěkná věc. A prezident Zeman prý též.

Už jsem toho sledování chtěl nechat, ale předsedající vyhlásil, že nyní promluví poslankyně Miroslava Němcová z ODS a hned po ní Václav Klaus. Na Klause si počkám, řekl jsem si v duchu. Tu Němcovou snad přežiju. Víc jsem se mýlit nemohl.

Miroslava Němcová si střihla spikleneckou teorii, která by se dala pracovně nazvat Zemanovy protokoly (na nic nenarážím). Její projev by měl prozkoumat nějaký ten výbor proti šíření spikleneckých teorií, případně by paní Němcovou mohla s nějakým psem navštívit reportérka z ČT. Tentokrát by ale měli poslat trochu chytřejší než byla ta, kterou spláchl Luboš Xaver Veselý.
Problém byl v tom, že Němcová mluvila, mluvila a mluvila.
A protože jsem u toho umřel, tak toho Klause jsem se nedočkal.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Když si v Anglii objednáte kávu, dostanete automaticky kávu bílou, tedy s mlékem. Pokud chcete černou kávu, musíte zdůraznit, že chcete černou. Tady ten přítomný čas není příliš na místě. Politická korektnost zamířila i do těchto vod. Zatím jen na policejní stanice. Londýnští policisté nyní dostali nové nařízení. Pokud si v policejním bufetu chtějí objednat černou kávu, již nesmí slovo "černou" použít, ale musí říct, že chtějí "kávu bez". Myšleno bez mléka. To není vtip, ale smutná realita světa, kde politická korektnost zcela pohlcuje zdravý rozum.
Když už je řeč o Británii. S přepjatou politickou korektností také souvisí skutečnost, že v Londýně byla vytvořena jednotka skládající se z devíti set policistů, kteří již nestřeží bezpečnost ulic, ale sedí u internetu, kde hlídají projevy tzv. nenávisti. Tato bdělost je samozřejmě zaměřena na kritiku islámu a migrantů. Největší kritiky pak navštíví policejní hlídka s důrazným upozorněním, aby své činnosti zanechali. Islámské projevy nenávisti ostraze nepodléhají, neboť to by byl rasismus, fašismus a islamofobie. Děvet set policistů dřepí u počítače, zatímco po ulicích pobíhají individua s kudlou v ruce (v Británii je to v průměru jedenáct napadení nožem denně).
Směrnice o přijetí nových policistů upřednostňuje žadatele z řad etnických menšin. Přesněji řečeno, nyní odmítá bílé Brity. Prý je britská policie příliš bílá. Bůh ochraňuj Británii! Bude to potřebovat.

Aktivisté ze západních univerzit požadují odstranění soch otců zakladatelů a významných filozofů, protože jsou... ano, správně, protože jsou bílí. Totéž se týká spisovatelů – klasiků. Mají být nahrazeni etnickými autory, ber kde ber. Tyto zhoubné myšlenky neprosazuje nějaký fanatický šaman, ale samotní bílí studenti. Hotoví univerzitní kamikaze.
Studenti jedné texaské univerzity chtějí vydávat časopis, kde bude uvedeno "No Whites Allowed" – zakázáno pro bílé. To prý není rasismus, ale pokrok! A jiná mladičká reprezentantka bílé rasy napsala srdcervoucí vyznání, že nikdy nechce bílé dítě. Někdo by možná měl slečně aktivistce vysvětlit, že děti se nevybírají z katalogu.

A pak tu máme čerstvě zabarvený malér.  Na kanadského premiéra Justina Trudeaua se to sesypalo rychleji než by řekl popel, který si posléze nasypal na hlavu.
Americký magazín Time vyhrabal snímek z roku 2001, kdy Trudeau navštívíl karneval s arabskou tématikou v kostýmu postavy z Tisíce a jedné noci - Aladina. V rámci splynutí s postavou si zatmavil obličej a na hlavu nasadil turban. "No a co? Vždyť to byl karneval!" řekl by si člověk, který ještě nedostal plný zásah z kulometu politické korektnosti. Nebo ještě lépe: "A přitom je to taková blbost," jak zaznělo ve filmu Pelišky. Kdepak, kariéra premiéra je ohrožena, schytává to ze všech stran, jako by toho Aladina nehrál, ale zavraždil.
"Vidět takto premiéra je hluboce skličující," zamudroval ředitel kanadské muslimské rady Mustafa Faroq.
Premiér se omluvil všem, koho potkal, ale těžko říct jestli mu to pomůže. Taková už je doba.

Ještě, že se nám blíží zimní období. Napadne BÍLÝ sníh a my si za zimních večerů vypijeme svůj šálek ČERNÉ kávy.
 BEZ politické korektnosti.

Je to pořád dokola. Ve městě Villeurbanne u Lyonu zase (v sobotu 31.sprna 2019) pobíhal "uprchlík" z Afganistánu a bodal nožem do lidí. Jednoho člověka zabil, devět zranil, z toho tři těžce. Zprávy tohoto typu se objevují den co den. Přirozenou reakcí by měl být hněv a z toho vyplývající postoj k dalšímu nezřízenému přijímání "uprchlíků". Ale značná část veřejnosti v Západní Evropě je jakoby přeprogramována.
Britské ministerstvo zahraničí  se někdy před půl rokem pokusilo vyhostit Somálce Yaquba Ahmeda, který společně se třemi kumpány znásilnil šestnáctiletou dívku. Všichni čtyři zmetci byli odsouzeni celkem na pětatřicet let. Ahmed měl být po předčasném propuštění z kriminálu vyhoštěn přes Istambul zpět do Somálska. Když nastoupil s doprovodem do letadla, začal vykřikovat, že má v Británii rodinu, načež se ostatní cestující postavili na jeho obranu. Nakonec donutili úředníky i s Ahmedem vystoupit. Aniž by se vůbec zajímali, proč je deportován. K deportaci nedošlo.
"Jste na sebe hrdí?" vzkázala hrdinům z letadla oběť znásilnění.

Hnoje se zastanou, ale člověka jako je třeba Tommy Robinson, vnímá britské veřejné mínění jako nepřítele státu číslo jedna. Něco neuvěřitelného!
Den co den. Bodání, najíždění auty, pobíhání s výbušninami, loupeže, přepadávání, znásilňování. A představitelé západní Evropy se chovají jako by se jich to netýkalo. Jako by měli zítra odletět na jinou planetu. Možná by to tak bylo nejlepší.
Otřesný je starší případ z Itálie. Tam Senegalec unesl autobus s padesáti studenty, následně je spoutal a pak vůz zapálil. Dětem se naštěstí podařilo na poslední chvíli z autobusu uniknout. Tento hnůj se chtěl pomstít za migranty utopené ve Středozemním moři, což dával za vinu Matteu Salvinimu. Proč se chtěl pomstít na dětech, už neprozradil. Na nikoho jiného asi neměl. Jako ostatně všichni ti muslimští "bojovníci", kteří útočí výhradně na bezbranné civilisty a děti.
Nanga Parbat 22.června 2013
Členové expedice odpočívali ve stanech, když je vyrušila tlupa šestnácti ozbrojenců oblečených v uniformách gilgitských paravojenských sil napojených na Talibán. Horolezce postavili před stany, svázali jim ruce, bili je do hlavy, bodali noži a nakonec do nich vypálili celé zásobníky munice. Islám! 

Tohle je to, co tady našim sluníčkářům chybí? Jen tak si lze vysvětlit, proč aktivisti typu Ivana Bartoše pořád někde postávají a vyřvávají "uprchlíci vítejte!", ačkoli žádný "uprchlík" zatím, díkybohu, není v dohledu. Buď trénují, nebo jsou úplně mimo. Obojí asi bude pravda.
Piráti jsou ostatně dost zvláštní sorta lidí. Buď něco proti někomu svolávají, nebo práskají Českou republiku do Bruselu. Když jejich tvrdé jádro stojí pohromadě, aby cosi oznámilo, vždycky si vzpomenu na muzeum voskových figurín. Ani nevím proč. Ale zpět k věci.

Různí pokoutní bezpečnostní analytici a aktivisti z neziskovek neustále podsouvají Čechům, že jsou ustrašenci, kteří ještě žádného uprchlíka neviděli a už se obávají něčeho cizího. Naprostý nesmysl. S cizím se dokážeme srovnat i bez mudrování samozvaných expertů (například náš vcelku bezproblémový vztah s Vietnamskou komunitou nebo v současnosti s mongolskými pracovníky v Pardubicích) a o nějaké naší ustrašenosti už vůbec nemůže být řeč. Máme ovšem sdílenou zkušenost z okolních zemí, které migranty přijaly a nyní se musí potýkat s jejich chápáním multikulturního obohacení. Pochopitelně nechceme, aby se totéž dělo i u nás.

Přestože jsme dle tvrzení našich Vyvolených žádného migranta ještě neviděli, už se jim připravují podmínky pro přijetí. Například Magistrát v Brně schválil projekt s takřka cimrmanovským názvem: "Zvyšování interkulturní prostupnosti veřejných institucí ve městě Brně". Bude nás to stát bratru 10 miliónů. Pro začátek. Radnice zaměstná několik referentů a tlumočníky z arabštiny. Rozpočet také počítá s cestami pracovníků do zahraničí za účelem zjištění praxe v tomto oboru. Tak ansábl bychom už měli, jen ti uprchlíci zatím chybí. Jak už jsem napsal - díky Bohu. Přesto: Je to jako cirkusový stan s prodavačem lístků, ředitelem, uvaděčem, diváky, ale bez účinkujících.

Podání pomocné ruky je jistě ušlechtilá věc, jenomže muslimští "uprchlíci"si to v drtivé většině vyložili jako projev slabosti a migranti z Afriky jsou zase v zajetí svých poměrně krutých zvyklostí.

Jak z toho ven? Dobrá otázka, žel žádná odpověď.
Se současnou evropskou elitou nás žádná zářná budoucnost nečeká.

Hořící Sibiř je jistě trágedie obrovského rozměru. Svět je zatím k této události poměrně lhostejný. Zřejmě je to důsledek všech těch dezinformačních praktik, které z Ruska dělají jediného světového bubáka, aniž by připomněly bubáky další, možná ještě nebezpečnější.

Hoří také deštné pralesy. Snímky NASA ukázaly, jak velký je rozsah způsobených škod. Greta negreta, jedna věc je jistá. Prostřednictvím korporací, které planetu plundrují nezřízeným tempem, si řežeme větev pod vlastním zadkem.

Jsou síly, které ovlivnit můžeme (kácení pralesů, zamoření oceánů atd.) a síly, které neovlivníme.

K těm patří nebezpečný tektonický zlom San Adreas. Následné zemětřesení by mohlo být naprosto zničující pro velkou část USA (zde se odpoutejme od polických rozepří a ideologického pohledu na Spojené státy. I tam žijí především obyčejní lidé). Nemluvě již o vulkánu v Wellowstonu, který je neustálou skrytou hrozbou.

A tak poslední čin prezidenta Trumpa přímo nahrává k vytvoření unikátní spiklenecké teorie. Donald Trump vyslovil přání odkoupit od Dánska Grónsko. Později trochu přitvrdil a naznačil, že by to byla vhodná úhrada Dánska za vojenskou ochranu USA. Zaznělo i cosi o možné anexi. U administrativy Spojených států by to zase nebylo nic tak překvapujícího.
Můžeme si říct, že Trump zase řekl něco ze svého repertoáru truchlivých omylů. Problém je v tom, že přání odkoupit (převzít?) Grónsko nepadla jen tak, když Donald dostal NÁPAD.
Stalo se tak těsně po zasedání Rady pro vnitřní bezpečnost.

Dvě muslimské kongresmanky za demokraty Rashida Tlaibová a Ilan Omarová měly v úmyslu před několika dny navštívit Jeruzalém a Západní břeh. Údajným důvodem byla návštěva devadesátileté babičky jedné z nich, která žije právě na Západním břehu. Proč se tlačily i do Jeruzeléma je již otázka jiná. Obě muslimky jsou z kongresu známy svým protiizraelským zaměřením, podporou terorismu a vulgárními projevy na dané téma. Nicméně jsou chráněnými perlami v levičácké koruně demokratů. Kdyby řekly cokoliv, demokraté budou souhlasně kývat hlavami jako osli kráčející k zářným zítřkům. Jsou nedotknutelné. Jakákoliv výtka na jejich adresu je obratem označena za rasismus. Nevím tedy dost dobře jak kritika muslima (v tomto případě muslimky) souvisí s rasismem. Islám není etnikum.

Izraelská vláda Tlaibové a Omarové z celkem pochopitelných důvodů vstup do země zakázala. Samozřejmě se hned ozvali všichni ochránci islámských privilégií, kteří neunesou když muslimská kosa narazí na kámen.
Faktem ovšem je, že žádná země na světě nemá povinnost přijmout na svém území kohokoliv.

Mám k Izraeli nejednu výhradu, ale dojem na mě udělalo gesto izraelského ministra vnitra, který se nakonec rozhodl z humanitárních důvodů (babička) vstup Tlaibové povolit.

Ta ovšem rázem obrátila a o návštěvu své milované babičky náhle ztratila zájem.
Tak o co jí vlastně šlo?