Hra na pláč

14. listopad 2016 | 22.18 |
› 

Ne, nemám na mysli slavný film režiséra Neila Jordana z roku 1992, ale při sledování Českého žurnálu s názvem Český Alláh (ČT 2 , 11.11.t.r.) to bylo první slovní spojení, které se přede mnou vynořilo. Jenom opakuji - se zmíněným filmem tu není žádná souvislost.

Pořad měl být sondou do názorů a postojů českých občanů k problémům spojených s aktuální imigrační politikou. Po deseti minutách sledování se pomalu dostavovalo jakési dejavú. Podobně pojatý pořad jsem už kdysi dávno někde viděl. Ale to bylo opravdu dávno. Že by se tehdejší tvůrci zase vrátili do akce? Ale to snad není možné... I když-v naší zemi je možné i nemožné. Ten dávno zapomenutý dokument měl podobné téma, jmenoval se Emigranti a zabýval se občany, kteří opustili socialistické Československo směrem na Západ. Byl neuvěřitelně tendenční, jednostranný, bez špetky respektu k faktům. Ale taková byla doba. Dnes bychom měli rázně kráčet k výdobytkům nezávislých a pravdivých informací. Kde jsme jen udělali chybu? Ale k věci, abych nekopíroval naše politiky, kteří hodinu mluví, aniž by člověk tušil o čem.

V úvodu pořadu dostalo prostor hnutí Naštvané matky. To je dobré, řekl jsem si. Jenomže to jsem dělal tradiční účet bez hostinského. V dalším kontextu byly naštvané matky ukázány jako sobecké, bezohledné fúrie, které si nevidí, takříkajíc, na špici nosu. Tady jsem poprvé zpozorněl.  Sledoval jsem jejich projevy na You Tube a dojem byl přesně opačný.  A sice, že jde o ženy, kterým osud naší země a potažmo nastupující generace není lhostejny, jsou ochotny nadřadit zájmy obecné nad zájmy vlastní a vůbec mají mnohem širší rozhled, než většina našich předražených volených zástupců v parlamentě i ve vládě. Překvapením ovšem ještě nebyl konec. Jakési dvě dámy-dobrovolnice- vozily sem tam v autě třetí ženu, se kterou hovořily anglicky. Titulky říkaly, že tato žena je imigrantka, která viděla, jak policie vyrvala její sestře dítě z náruče a umístila je kamsi jinam. Dále už jsem pořad skutečně sledoval s otevřenými ústy (ne, není to jen metafora). Logika kráčela úplně mimo. Vůbec nebylo objasněno, proč by nějaká policie oddělovala rodiny a děti kamsi cpala. Mělo to snad navodit atmosféru nacistických transportů? Pak ta dáma imigrantka sdělila, že děti začaly plakat a nějaká policistka na ně nepříčetně řvala...  V této fázi čtení titulků jsem si všiml, že plakat začala i řidička dobrovolnice, což by nemuselo pro posádku vozidla skončit zrovna dobře. Dále zmíněné dámy putovaly po ubytovnách imigrantů, aby náležitě zdůraznily, jak velmi naši hosté strádají. Škoda, že jako ženy nenavštívily třeba Německo a nepohovořily s ženami, které byly strádajícími imigranty znásilněny. Pak by možná i tato "sonda" vyzněla mnohem snesitelněji. Pořad ovšem pokračoval nezadržitelným tempem dál.

.. Navíc se začal tvářit jako objektivní. Na scénu vstoupili známí protiislámští protagonisté. Samozřejmě v nelichotivých souvislostech, což byl výsledek šikovného střihače filmu a nekorektní režisérky. Oproti tomu záběry z Islámského kongresu, který se konal letos v Žilině, působily jako výraz naprosté pohody. Ženy tam seděly pod cedulí "ženy", muži pod cedulí svojí a vpředu řečník, který vlídně řečnil o právech žen a mužů. Jeden by hned spolu s Merkelovou zvolal: "Tož vítajte".

No a v tomto duchu film pokračoval. Ani slovo o evropských městech, ve kterých imigranti obsadili celé čtvrti a považují je za dobytá území. Ani slovo o kriminálních činech imigrantů, o jejich výhružkách domácímu obyvatelstvu atd. atd. Zase jeden takový pořad beze stopy objektivity. Ale to není hlavní problém. Jak jsem už několikrát psal, stále nemohu uvěřit, že evropští politici jsou jen hloupí. Protože to by už dávno uletěli. Neboť jak svého času naznačoval jistý doktor Štrosmajer, hloupost nadnáší. Proč ta jejich vstřícnost k islámským imigrantům? Proč se podílí na likvidaci evropské kultury? A šroub se pomalu utahuje. Ve Švédsku je od nového roku zákonem zakázáno mluvit a diskutovat o imigrantech v negativním tónu. Mlčet se musí i o jejich zločinech.

 Takže znovu:  Kdo za tím vším stojí? Kdo přinutil evropské politiky k současným postojům? A proč se média nechovají tak, jak by se očekávalo od nezávislých nositelů informací? Odpovědi na tyto otázky by udělaly jasno. ... Zatím nám zbývá jen ta hra na pláč. Jejich i náš.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře