Bororo | Fantastická současnost

 Předseda Senátu Jaroslav Kubera v Interview na ČT 24 (2.7.2019) odhalil, jak to bylo se Skokanem roku ve volbách do Evropského parlamentu. Alexandr Vondra byl totiž vystřelen preferenčními hlasy z 15. místa na kandidátce ODS rovnou na židli parlamentu EU. 

A já pořád, který agent to má na svědomí. Podezíral jsem nějakého toho agenta, tentokrát CIA, jak o něm zpíval Pepa Nos.  (Já jsem agent Sí Aj Ej, jsem nebezpečnej a jsem zlej). Jenomže všechno je jinak.
Takže - tak pravil Jaroslav Kubera: "Alexandr Vondra byl neustále popotahován za ProMo..."

Zde na chvíli přerušíme tok myšlenek pana senátora. Alexandr Vondra před několika lety čelil podezření, že jeho tým nechal proplatit předražené faktury za ozvučení a tlumočení summitu v době, kdy Česká republika předsedala EU. Zakázku za půl miliardy (!) získala bez výběrového řízení firma PrmoPro, která se však najala subdodavatele (takže nemusela hnout ani prstem) a část peněz skončila na zahraničních účtech. Na obranu Vondry se postavil tehdejší ministr zahraničí Schvarzenberg a aféra za 500 miliónů, proti kterým je Babiš jen drobný příštipkář, vyšuměla do ztracena.

A vraťme slovo panu senátorovi, který pokračoval: "... a on nebyl ani obviněn ani souzen. Nakonec se pravda ukázala a Vondra byl zvolen do Evropského parlamentu, TAKŽE BŮH JE SPRAVEDLIVÝ."
Je to tak, poslední větu o angažmá Boha ve volbách do EU Kubera skutečně pronesl.
Tak to je silnější kafe, než moje verze s agentem Sí AJ Ej.

Ruští hackeři a agenti ovlivňující volby tu i onde, to je velké téma současnosti. Jsou všude: Na alternativních webech, u Kalouska pod parketami, hodně o nich ví bývalý disident Petr Cibulka, který je pronásleduje se siderickým kyvadélkem. 

Vždycky, když někde volby nedopadnou podle přání elit (v našem pojetí Pražské kavárny), může za to Putin, ruští hackeři, ruští agenti a místní holota se základním vzděláním, která volí zásadně proti přání vyvolených. Však si také dokumentaristka paní Třeštíková posteskla, že obyčejní lidé (holota) nenaslouchají elitám, které by jim to prý všechno tak pěkně vysvětlily.
Milá paní Třeštíková, poslední, co potřebujeme je, aby nám elity něco vysvětlovaly. To raději kýblem do hlavy.
Když jsou ale ty ruské nekalé živly stále ve střehu, jak se to mohlo stát?

Nedávno naši republiku poctila návštěvou slovenská prezidentka Čaputová. Asi se jí tady líbilo a tak. Rozhovory s českým prezidentem prý byly srdečné a plné vzájemného porozumění. Kde jsem to jen slyšel? No, už je to každopádně dávno. Prezidentka i prezident byli na závěrečné tiskové konferenci samý úsměv, ovšem pouze do chvíle, než paní Čaputová pocítila státnické nutkání komentovat současnou situaci v České republice. Stručně a jasně oznámila (v souvislosti s dotazem snaživé redaktorky z ČT), že má pochopení pro demonstranty proti Babišovi. Prezident Zeman zachoval klid gentlemana a toto vměšování do našich záležitostí přešel důstojným mlčením. Nevím, jak by tvářil třeba Macron, kdyby  Čaputová ve francouzské televizi při závěrečném sezení s hlavou státu, pravila, že má pochopení pro akce Žlutých vest. Zřejmě by ji nestačily nohy, obrazně řečeno.

A jsme zpět u té samé otázky. Jak se to mohlo stát? 
Tak už vás nebudu napínat.
Jak se mohlo stát, že na Slovensku zvítězila v prezidentských volbách představitelka liberální demokracie, jediného správného neoliberálního politického směru a všech těch souvisejících sorošovin?

Kde se flákali ruští hackeři a agenti?

Média a Hamáček spustili poprask kvůli dívce, kterou znásilnil Afričan, který k nám pronikl z Německa, kde ho údajně čekalo za jeho zločiny vyhoštění. Ten poprask se ovšem nekonal v tom duchu, v jakém bychom jej očekávali, ale opět přesně naopak. Důrazně byli napomenuti všichni účastníci sociálních sítí vyjadřující svůj vztek nad tímto zločinem.
Sluničkáři a "správní lidé" okamžitě připomenuli, že v České republice proběhne několik desítek znásilnění, které mají na svědomí Češi. Tak proč prý zdůrazňovat toto jediné. A jako obvykle, Hamáček začal vyhrožovat všem kritikům, kteří z pochopitelných důvodů, přidělili pachateli několik nelichotivých označení. Nikdo, ani média ani sluníčkáři, mající plnou hubu dobra ani "správní lidé" a dokonce ani Hamáček neměli slova soucitu pro napadenou dívku.
Takže odpověď pro zaostalé sluníčkáře a "správné lidi":  Migranty ze Sýrie a okolí tady zatím ve větším měřítku nemáme, přestože je sem jako jednotlivce pašují ty různé politické neziskovky. Nemáme tudíž ani migranty z Afriky. Ale sotva na naše území pronikne jeden Afričan, hned se dopustí odporného zločinu. Proto o tomto jediném znásilnění musíme mluvit.
Odpověď pro ministra Hamáčka: Styďte se, pane ministře.
A odpověď pro "správné lidi": Historie je plná "správných lidí", kteří byli o své správnosti přesvědčení natolik, že se nezastavili před ničím. Když v něco uvěří, tlačí na pilu hlava nehlava. Kolik jen nešťastníků zemřelo kvůli "správným lidem"! 

Když se svět ještě nepřibližoval ke slepé koleji, vyprávěl Jacques Bergier v knize Jitro kouzelníků jak navštívil v Manosque svého přítele. Ten se mu svěřil s drobnou historkou, kterou zažil, když se procházel ulicemi městečka. Uviděl kapitána četnictva a faráře, jak před kostelem hrají hru s obroučkami. Kapitán držel tyč a farář se pokoušel na ni z několika metrů nahodit kroužky. Po chvíli si role vyměnili. "Pokud budou faráři a kapitáni četnictva, kteří si hrají na chytání kroužků, bude na zemi místo pro štěstí a bude nám tu dobře," dodal Bergierův přítel.

Svět se posunul dál a kapitáni četnictva a faráři už hru s obroučkami nehrají. A nám není příliš dobře, ačkoliv nám kapitáni, nikoliv četnictva, ale světa, mnohdy tvrdí opak.

Ve starém světě uprchlík před válkou či politickým systémem byl vděčný za pomoc. V báječném novém světě davy migrantů vděkem neplýtvají. Eufemisticky řečeno.

Všechno je naruby.
Islám, plný zaostalých předsudků, náboženské nenávisti a kultu smrti, je vyhlášen za náboženství míru. A na rozdíl od jiných náboženství se těší absolutní morální a právní ochraně. Zatím, co kritika křesťanství je vnímána jako výraz pokrokovosti, sebemenší výhrady vůči islámu, byť oprávněné a pravdivé, jsou označeny za "projev nenávisti". Nebo za rasismus. I taková hloupost je v dnešní době možná. (Islám není etnikum, jeho odsuzování tudíž nemůže být rasismus.)
Gayové, lesby a transsexuálové se stali nejposvátnější skupinou na zemi. Zpochybňovat některé jejich záměry, nebo činy (duhové pochody plné nevkusu), může mít dalekosáhlé společenské následky. Nyní je navíc v rámci báječného nového světa snaha vytvářet atmosféru dobra a pochopení také pro pedofily. Jedna pokroková slečna na toto téma zcela vážně filosofovala. Vzniká nové preferované odvětví nazývané multikulturní výchova. To je kapitola sama o sobě.

"Není pochyb, že zažíváme smrtelné dny té multikulturní fantazie," píše belgický novinář Ernest Baert v konzervativním internetovém časopise The Brussels Journal. "Skončí v mizérii a mohla by vést ke ztrátě Evropy jako součásti západní civilizace. Naše děti a vnoučata budou na naše dny pohlížet s údivem, jak mohlo tolik lidí tak snadno přijmout něco, co tolik odporuje historii a zdravému rozumu." (Benjamin Kuras, Jak zabít civilizaci)

Velká Británie: Do velké míry multikulturní bombardování schytala právě Velká Británie. Tam se věrozvěsti nových pořádků činili velmi pilně. Výsledky se dostavily:  Londýnská univerzita King´ College musela ustoupit požadavkům studentů, aby nahradila busty a portréty svých zakladatelů bustami a obrazy příslušníků etnických skupin. Zajímavé je, že nejvíce horliví byli v této záležitosti právě "bílí" studenti. Docela by mě zajímalo, kdo na té stěně nyní visí. Objevuje se pomalá a plíživá snaha nahradit anglické klasické spisovatele dílky etnických autorů, a především pak autorek. Na kvalitě nesejde, důležitý je ten správný neevropský původ. Jedna britská studentka zase sepisovala prohlášení, kterak se velmi stydí za to, že je bílá. A že nikdy nechce mít bílé dítě.
Kam až tento sebedestrukční masochismu dospěje?
Nejsem nepřítelem multikulturního soužití. Pokud funguje. Jako třeba v Karibiku nebo v Brazílii. Jenomže muslimové přicházející do Evropy o žádné soužití zájem nemají a mnozí Afričané jsou zase v zajetí svých poměrně krutých zvyklostí. To je, že, skutečnost, kterou nezmění ani připravovaný evropský zákon proti "Afrikofobii".

Francie:  Naštěstí ještě zůstává mnoho lidí, kteří si zachovali rovnou páteř a současnému tlaku "politické policie" se nepodvolí. Jeden příklad za všechny: Pořadatelé mezinárodního filmového festivalu v Cannes trvají na tom, že neustoupí tlaku, který vyvíjejí aktivisté proti udělení Zlaté palmy Alainu Delonovi. Delon se totiž dopustil tří smrtelných hříchů: Vyjádřil své zhnusení nad situací v současné Francii, kterou demolují "utečenci před válkou", veřejně se přihlásil ke svému přátelství s Le Penem a ohledně homosexuálů si dovolil mít názor, že by neměli mít povoleno adoptovat děti. Obratem byl řádně a po zásluze onálepkován. Aktivisté opět nerozlišují.  Alain Delon dostává ocenění za svoji hereckou kariéru, nikoliv za své názory, když už. Nesouhlas s udělením ceny prý podepsalo 25 tisíc lidí. To je jen kapka v moři proti milionům dalších, kteří s cenou pro Delona souhlasí a ze srdce mu ji přejí.  "Politická policie" rekrutovaná z řad liberální levice a neomarxistů nyní obchází celou Evropou. Je bdělá a ostražitá. Proto ji házejme klacky pod nohy, jak to jen jde.

Česká republika:  Neurotičtí dobrodějové jsou připraveni uvítat kdeco a kdekoho, jen ne odlišné názory. Říkají, že dobro je skvělá věc, ale všeho "vocaď pocaď". Dobro rozhodně není určeno pro jejich názorové odpůrce. Ty je potřeba rozčtvrtit, nejlépe v přímém přenosu. Upřímně opovrhují všemi, kdo se hlásí k vlastenectví. My jsme ti úžasní, vy jste ti zlí. Jejich omezené černobílé vidění světa jim nedovolí pochopit, že být vlastencem, být hrdý na své češství, nemusí být v rozporu s tolerancí a respektem k druhým. Ve smyslu dobrý k dobrému, tvrdý k tvrdému, zlý ke zlému.
V brněnské pobočce Knihovny Jiřího Mahena se měla konat beseda s Petrem Hamplem, autorem knihy Prolomení hradeb. Nakonec byla debata na pokyn ÚMČ Brno-Žabovřesky zrušena. Jistý student mediálních komunikací a žurnalistiky na Masarykově univerzitě sepsal udavačskou zprávu, ve které Petra Hampla označil za představitele ultrapravicové scény, a tudíž nehodného aby kdekoliv přednášel. Náš hrdina si nedal ani tolik práce, aby si ověřil, že Petr Hampl je sociolog, který jen analyzuje současný stav evropské společnosti a dopady migrační politiky. Pochopitelně, že si za tyto analýzy vysloužil již zmíněnou nálepku. Žijeme totiž v epoše všeobecného nálepkování. Alespoň tyto fakta si mohl student ověřit, zvláště když studuje na katedře mediálních studií a žurnalistiky. Možná by také nebylo úplně od věci, kdyby si knihu přečetl. A kdyby se poté chtěl zachovat jako chlap a nikoliv jako zaprděná domovní důvěrnice, měl besedu navštívit a tam říct své výhrady autorovi z očí do očí.
Takhle ale tito aktivisté "nepracují".  Neumí totiž argumentovat. Silně připomínají fanatické svazáky z padesátých let.  Často se dopouští argumentačních faulů: Místo aby komentátor sdělil své výhrady k vyvozeným závěrům, ohradí se jakýmkoliv způsobem proti autorovi (například, že je představitelem ultrapravicové scény). 
Otázkou není, jak dlouho jim budeme ustupovat, ale kam až jim ustoupíme. Těmto lidem ani tak nejde o nějaké vyšší dobro, spíše se potřebují proti někomu vymezit a opájet se svým značně rozvinutým smyslem pro samolibost. Neuvědomují si, že de facto provádí střelbu do vlastní nohy.  V islamizované Evropě by ani je žádná velká budoucnost nečekala.

Atomovou zbraní báječného nového světa se stala politická korektnost. Nerozlišuje pravdu a lež, ale vyjadřuje názor, který liberální levice považuje za správný. Většinou bývá nejen v rozporu s realitou, ale i se zdravým rozumem.
 Ať už protestujeme, nebo vítáme, hrozí nám, že nás báječný nový svět uvrhne do naprosto chaotického světa, ve kterém nebude místo ani pro tradiční hodnoty a možná ani pro nás – bílé heterosexuální Evropany, smím-li to tak říct.
Jsme v tom všichni.

Odkud přilétají? Z dalekého vesmíru, nebo z jiné reality? Či snad z budoucnosti? Na tuto výchozí otázku kolem neidentifikovaných létajících objektů neboli UFO, zřejmě ještě dlouho odpověď nenajdeme. Jedno ale víme: Nejsou to tak úplně dokonalé stroje. A jejich posádka jakbysmet. Dělají chyby.

Nejznámější zřícení UFO proběhlo v Novém Mexiku nedaleko města Rooswell. Stalo se tak v roce 1947 a dodnes tato událost není uspokojivě vysvětlena. Nejdříve oficiální místa přiznala, že havaroval létající talíř, ale už o pár hodin později vše popřela a přišla s jinou verzí. Údajně se jednalo o havárii meteorologického balónu, o něco později zase platila verze, že spadl špionážní balón Mogul. Nakonec se všichni zasmáli a řekli, že šlo o tajné cvičení s použitím umělých figurín. Pokud mělo jít o tajné cvičení, tak by snad byla lepší ta verze o meteorologickém balónu. Ale to je věc názoru a hlav pomazaných, které nám dodnes čas od času servírují své verze různých příhod.  Donedávna ovšem ještě žili přímí svědci této události, kteří se v pokročilém věku odvážili promluvit. Viděli trosky létajícího objektu s podivnými nápisy na bocích, připomínající egyptské hieroglyfy a dvě mrtvé bytosti nevelkého vzrůstu.
Pak prý na místo nehody dorazili vojáci a kdosi důležitý od vlády. Nejprve přítomným svědkům poradili, aby ráčili laskavě o celé delikátní situaci pomlčet, nebo je odvezou na místa, kde se jim určitě líbit nebude, pak naložili trosky a těla a zmizeli neznámo kam. Jestli mohu vyjádřit jistou smělou doměnku, tak odjeli do tajného vládního skladu, kde už je uskladněna archa úmluvy, kormidlo z Noemovy archy, Hitlerovy sandály a mnoho dalších pozoruhodných věcí.

Jenomže na konci čtyřicátých a začátkem padesátých let se s dalšími haváriemi UFO doslova roztrhl pytel. Tak jen ve zkratce, kdy a kde se tyto neznámé létající objekty zřítily: Rozhodně vede Rooswell. Tam údajně došlo k haváriím UFO ještě dvakrát v roce 1947, pak v roce 1949 a 1954. Řekl bych, že pro piloty UFO dost riziková oblast. Další havárie: květen 1947 – Socorro, 1949 –Montana, u jezera Hebgen, 1952 - Severní Virginie, okres Braxton, září 1950 – Albuquerque a červenec 1950 Carlsbad, Kalifornie, okres San Diego North. K tomuto poslednímu místu mám drobnou poznámku. V roce 1880 zde jistý John Frazier navrtal zdroj minerální vody, o kterém se později tvrdilo, že má stejné složení a účinky jako voda v našich Karlových Varech, tehdejším Karlsbadu. Dodnes panují mezi oběma městy partnerské vztahy.
Vzhledem k uvedeným místům nehod, to vypadá tak, že tyto stroje odjinud, by měly létat kdekoliv po Zeměkouli, jenom ne nad USA. Tam se jim evidentně nedaří.

Současní badatelé v oblasti UFO přišli s hypotézou, že výše zmíněné havárie měly vliv na náš průmyslový pokrok. Je tedy fakt, že brzy po roce 1947 přichází IBM s přístrojem na noční vidění nové generace, který měl vzniknout (podle UFO badatelů) z čoček pilota UFO, objevuje se kevlar, který měl být vyvinut ze skafandrů mimozemšťanů, a součástky z ovládacích panelů létajícího talíře zase posloužily k objevu integrovaných obvodů. Do těchto souvislostí jsou také dávány křemíkové čipy a optická vlákna.
 Dále tito badatelé vyjádřili odvážnou myšlenku, že UFO havarovala úmyslně, aby nám mimozemšťané (či co) mohli předat své znalosti a tak nás kulturně obohatit. Myslím, že tato úvaha je, při veškeré úctě k UFO výzkumníkům, naprostá pitomost.

Mám mnohem pravděpodobnější hypotézu. V kritickém období, kdy létající talíře padaly jako současní ministřijedné nejmenované země v srdci Evropy,mohlo jít o chybnou vývojovou řadu. Další už byly OK. Víceméně.

Své o vrtkavosti nových modelů ví firma Boeing. Jejich Boeing 737 Max více padal, než létal a proto musel být takzvaně uzemněn.
Jestli americká armáda ve své jasnozřivosti poskytla vývojářům z Boeingu k inspiraci zřícená UFO ze čtyřicátých a padesátých let, tak to ledacos vysvětluje.