Bororo | Fantastická současnost

Prorektor Karlovy univerzity JuDr.Aleš Gerloch se ústavním soudcem nestal. Rozhodli tak drtivou většinou senatoři. Jejich hlasování ovšem nebylo jen o Aleši Gerlochovi, ale také o Zemanovi a Mynářovi. Opory naší společnosti nezaváhaly a tu kládu pod nohy prezidenta republiky přece jen hodily. Nečestné a nesportovní, řekl by Mirek Dušín. My jen můžeme dodat – hloupé nejmenovat skutečného odborníka na funkci ústavního soudce. A tak se nutně muselo dostavit krkolomné zdůvodnění jejich volby. Jako králík z klobouku bylo vytaženo Gerlochovo pradávné členství v KSČ. Zvláštní. U Rychetského nevadilo, nyní vadí.

Ve skutečnosti se Aleš Gerloch dopustil dvou neodpustitelných hříchů. V minulosti občas podpořil názor a stanovisko prezidenta Zemana. A to je věc, která se nepromíjí. Dost na tom, že Zeman vyhrál prezidentské volby! Z pohledu elit je potřeba po Zemanovi důsledně a bez výjimky šlapat, nikoliv vše narušovat nějakým objektivním pohledem.

Druhým hříchem Aleše Gerlocha je jeho úvaha o zavedení národního prvku do Ústavy. Ve chvíli, kdy liberální demokraté slyší slovo národ a vlast projevují stejné zděšení jako kavárenský intelektuál z lopaty. Přesněji řečeno – z práce s lopatou. Přitom Aleš Gerloch v jednom rozhovoru logicky zdůvodnil své stanovisko:
"Pokud máme v Listině základních práv a svobod zakotvenu ochranu národnostních a etnických menšin, musíme mít i většinový národ, vůči kterému jsou menšiny chráněné. Jinak to nedává smysl. Nebo bychom museli jít cestou čistě státoobčanskou, tedy že vůbec neuznáváme existenci národnostních menšin, že všichni občané jsou na tom stejně a menšiny nemají právo na zvýšenou ochranu. Ale to je dnes myslím z hlediska mezinárodního práva těžko přijatelné."

Takže morální opory naši společnosti opět povýšily zájmy elit nad zájmy obecné.
Hlasování skončilo, zapomeňte.
A nebo – raději ne!

V roce 1986 pronesl prezident USA Ronald Reagan jeden ze svých památných výroků. Za devět nejděsivějších anglických slov označil tato: "Jsem pracovníkem vlády a přicházím za vámi, abych vám pomohl."

Britský seriál Jistě pane ministře/premiére je pro současnost inspirující i po téměř čtyřiceti letech od jeho premiéry. Epizoda Danajský dar silně připomíná současné vládní kamufláže.
Ministr pro administrativní záležitosti: "Co kdyby se tohohle zmocnil tisk? To bychom museli začít vyšetřovat?"
Ministrův tajemník: "Myslíte, že by zahájili vyšetřování?"
Ministr: "Museli by..."
Tajemník: "A nebylo by to trapné?"
Ministr: "Nee, od toho vyšetřování jsou. Nevyšetří se nic."
Do hovoru se zapojí stálý tajemník ministerstva sir Humphrey: "Členové komise jsou jmenováni, ale pak už se nescházejí. Rozhodně nepodají zprávu."
Ministr (obrací se na svého tajemníka): "U kolika vyšetřování si vzpomenete, že viník byl skutečně nalezen?"
Sir Huphrey (také k ministrovu tajemníkovi): Stačí to v hrubých číslech."
Tajemník ministra: "No, když to chcete v hrubých číslech... tak NIKDY."

V roce 2017 protestovali starostové obcí v povodí Vltavy proti zvažované čtyřicetimetrové hrázi na Berounce. Ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala je uklidnil následujícími slovy:
"Ceněné povodí údolí Berounky na Křivoklátsku by se nijak nezměnilo. Tedy až na tu hráz." J

A ještě jednou se vrátíme za velkou louži. Tentokrát nikoliv přímo zlatá slova, ale zlatý úsudek. Pentagon utratil za poslední desetiletí až 28 miliónů dolarů, což je v přepočtu více než 650 miliónů korun, za uniformy pro afgánskou armádu. Uniformy jsou maskovací a svým vzorem mají chránit vojáky při pobytu v lese. Ty však v Afganistánu tvoří jen 2,1 procenta krajiny.

A jsme zpět doma v roce 2019. Že vztek není nejmoudřejší rádce pro zásadní prohlášení je všeobecně známá zásada. Karla Šlechtová, poté co zjistila, že nebude na kandidátní listině ANO do evropských voleb,  pravila: "Jsem pyšná na vše, co jsem učinila, a těším se, až se vše jednou provalí."
Co jen s ní bude, až se vše provalí?

Vysílat rozhovor s odborníkem naživo a bez přípravy může být sázka do loterie. Přesvědčil se o tom redaktor Českého rozhlasu plus, který představil významného politického analytika, jehož jméno jsem zapomněl (což zase tak velká ztráta nebyla, jak se ukáže) s tím, že nám osvětlí situaci ve Venezuele. První redaktorova otázka: "Proč se ve Venezuele angažují Spojené státy a Rusko?"
Teď řekne jediné slovo - ropa - napadlo mě a bude hotovo. Analytik začal hovořit velmi pomalu, jakoby vážil každé slovo na vahách laboratorních. A pravil:
 "Spojené státy se tam angažují, protože americkým elitám je Maduro nesympatický."
Teď už jsem měl skoro jistotu. Dělá si z nás srandu, je to kabaret. Zdálo se, že i redaktor je poněkud vyveden z míry, protože další otázku kladl velmi opatrně. Vyslovoval tak nějak kulatě a zvolna.
"A jaký zájem tam má Rusko?"
Analytik nezklamal: "Protože Rusku, je Maduro sympatický," pravil ten dobrý muž. 
Není nad to, když se obrátíte na odborníky

A rozloučil bych se klasickou anekdotou: V letadle letí Čech, Američan a Rus. Přijde k nim letuška a zvolá: "Ježííšmáárija, zase vy tři!!"

Někdo má sen, že přeplave Lamanšský průliv, jiný zase chce skočit padákem nebo letět baĺónem. Europoslankyně Šojdrová má sen, že do České republiky přivede zahraniční sirotky, ber kde ber. Skoro to vypadá jako umanutost. Nyní ovšem konečně předala vládě seznam dětí z uprchlických táborů, ale připustila, že ze Sýrie jsou tam sirotci jen dva, ostatní jsou z Pakistánu. Proč chce sirotky zrovna z Pakistánu už nevysvětlila. Již mnohokrát této dámě bylo navrženo, aby svoji pozornost zaměřila třeba na české nezaopatřené děti. Větší úspěch by mělo vrhat hrách na zeď. Pokud, ale Šojdrová chce vysloveně jen zahraniční sirotky, tak by tu byl jeden typ. 

V Jemenu nyní hrozí největší hladomor v dějinách lidstva, umírají hlavně děti. Sirotků jsou tam statisíce. Ano, těm bychom pomoct měli. Jenomže za tyto aktivity by Šojdrová nejspíš žádné politické body nezískala. Spíše by dostala řádné klepnutí přes prsty. V Jemenu totiž válčí saúdskoarabská koalice za materiální podpory Spojených států. Takže tato aktivita by u velkého brtara nmeusela najít pochopení.

Tak nám nedávno skončil seriál české televize Most!, který vyvolal trochu zmatek. Že by se Česká televize odvážně pustila do politické nekorektnosti? Ale kdepak. Jen nám tentokrát tu politickou korektnost naservírovala v jiném balení. Jako vepřové maso v konzervě z Tesca, kde obrázek na obalu vypadá úplně jinak než obsah. Skočily na to obě na smrt znesvářené strany. Nejkomičtější skok na špek předvedl známý výstředník - odborný politolog Hollar - který psal na svém FB, jak po uvedení prvního dílu postává s tabletem před soudem a nutí soudce, přicházející na šichtu, aby shlédli zvlášť závadné pasáže a vydali předběžné rozhodnutí o zákazu vysílání seriálu. Měl s sebou také notes, do kterého si zapisoval jména osob soudcovského stavu, které se předváděným pasážím zasmály. Jak jejich jména zjišťoval, ví jen Bůh a Hollar. Možná slovy: "Legitimujte se!" Chudák, ani netušil, že zrovna provádí střelbu do vlastní nohy.

Ve skutečnosti byl seriál Most! korektní až na půdu. Jen to tvůrci šikovně zamaskovali. Setkáváme se zde s holohlavými Frankensteiny, kteří ještě než promluví, jsou zralí na ranu. Hlavní figura Luďan se pohybuje někde na pomezí rozmrzelého flákače a sarkastického Fhilla Marlowa. A jako všechno ve správné pohádce, příběh směřuje ke šťastnému konci.  Náš zpočátku duševně zanedbaný hrdina je postupně osvícen, až mu kolem hlavy září svatozář takové velikosti, že málem neprojde do místní hospody Severka. Bývalý katolický farář je vylíčen tak, jak veřejnost, podrážděná církevními restitucemi, očekává. Není zlý, jen potrhlý alkoholik žijící ve světě iluze. Nechybí ani vedlejší postavy "obyčejných lidí", které jsou vylíčeny přesně tak, jak nás vnímá elita z Pražské kavárny. Jako trapné postavy, které by raději bez moudrého vedení elit neměly nic samostatně podnikat. Hlavně nechodit k volbách, protože ty pak generují úplně jiné výsledky,než by si elita přála.

Pavel, který přešel takříkajíc na druhý břeh a stal se Dášou se vším všudy, je nejmilejší postavou celého příběhu. Umí se vcítit do trápení druhých, umí opravit auto, neumí zatím péct buchty, ale učí se. O její lásku pak bojují hned dva sokové. Hostinský Eda, který byl původním povoláním homofob a k "jinakosti" měl stejný vztah jako Kalousek k Babišovi, a sympatický cikán Franta, který musí v hospodě sedět tak, aby "držel úhel", což znamená, aby nebyl vidět zvenku a dovnitř nelezlo jeho příbuzenstvo. Hostinský je sice již polepšený homofob, neboť se zamiloval do Dáši, ale vyhraněným rasistou zůstává i nadále. Franta má výjimku, protože patří do party.

Pak tu máme několik bodrých Romů, kteří netouží po ničem jiném než po bratrství s gádži. A aby je přesvědčilo o svých čistých úmyslech, pustí se do generálního úklidu Chánova. I mezi nimi se sice najde několik extremistů, ale romská rada starších je lehce zvládne.

Na závěr přichází Romové v plné zbroji na výpomoc naší partě plus hostinskému Edovi, se kterými si přišli vyřídit účty Frankensteinové. V této bitvě, nad jejíž choreografií by Chuck Noris hořce zaplakal, jeden z členů party bílých – jménem Čočka, vtipně zvaný Čočkin, padne k zemi. Ukáže se, že dostal infarkt. Zde se názory rozchází. Jedni tvrdí, že ho dostal ze strachu z holých lebek, druzí, že ze strachu z Romů. Ať už ho skolilo cokoliv, pohřeb má krásný, nemůže chybět vousatý žert s popelem vsypaným do čehokoliv, jen ne do něčeho co by alespoň vzdáleně připomínalo urnu.  K tomu hrají a zpívají Romóvé píseň od Wabiho Daňka. Nakonec prohlédne i rasista hostinský a v jeho hospodě všichni - romové i neromové - tančí a zpívají.  
Pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec.

A víte co? Možná by se mi takový svět i líbil.

 Evropská unie se rozhodla zakročit proti české specifické záležitosti, jakou je sběr víček od PET lahví. Nová evropská směrnice o zákazu jednorázových plastových výrobků, která má být schválena letos na jaře, obsahuje nařízení, že PET láhve budou muset mít víčka pevně přidělaná, aby se nedala odstranit. Tato osvícená myšlenka – propojení víčka s lahví – si vyžádá navíc až 200 tisíc tun plastu ročně, což v rámci zákona o snížení spotřeby plastů připomíná Caligulu, který svému synovci vyléčil kašel tak, že mu setnul hlavu.

Nějak to nedává smysl. Použitá víčka od PET lahví jsou kvalitní surovinou, kterou se rozhodně vyplatí recyklovat. Tak k čemu bude tento absurdní výmysl dobrý? Jako by nestačily výkresy, jak má vypadat správná eurookurka.

Hledal jsem odpověď a nakonec ji našel. Ani jsem nemusel chodit, obrazně řečeno, do Bruselu. Poučení se mi dostalo od českých ekologů. Podle nich sběr víček podporuje nákup balených vod a tudíž i větší spotřebu PET lahví. Zřejmě to ve stejných souvislostech vidí také Evropská unie. Tady ovšem zapřahují koně za vůz. NIKDO, skutečně NIKDO nekupuje vodu v PET lahvích kvůli tomu, aby sbíral víčka. Je to přesně naopak: člověk si koupí balenou vodu jako obvykle, a místo aby víčko zahodil, tak je odloží na místo, které pracovně nazývám "domácí úložiště", a posléze odevzdá na některém z mnoha sběrných míst. Odtud pak putují do speciálních výkupen a takto získané peníze pomáhají lidem v nouzi. V nouzi, ve které je nechal náš stát a zdravotní pojišťovny. To je nutno dodat. Nebo se myslitelé z Evropské unie domnívají, že překotně nakupujeme balené vody, abychom mohli z jejich víček vyrábět korále?

Jeden příklad za všechny: Policisté Hlavního velitelství Vojenské policie díky tomu, že zorganizovali sběr víček obrovského rozsahu, mohli předat finanční podporu pro malou Michalku s vývojovou vadou mozku. Opravdu zde obstojí argument, že každý z těchto policistů si kvůli sběru víček koupil padesát PET lahví denně? Víčka odšrouboval a obsah většiny z nich pak vylil do vodovodu?  Ekologům a Evropské unii tedy uniká podstatný systém této solidarity. Je to sice smutné řešení, když občané suplují za stát, který nedokáže přinutit zdravotní pojišťovny, aby proplácely nákladné operace, ale pořád lepší než nic. Již několik lidí muselo zemřít, přestože si manažeři zdravotních pojišťoven vypláceli své tučné odměny. Jak mohou klidně spát, nechápu! Třeba to kompenzují tak, že sbírají víčka.

Navíc Evropská unie zřejmě nepočítá s naší věhlasnou šikovností. Neexistuje takové připevnění víčka k PET láhvi, které by nám zabránilo je odstranit.

A sbírat se bude vesele dál. Alespoň do té doby, dokud vrcholní představitelé zdravotních pojišťoven nezačnou konat jako příslušníci lidské rasy.

A spotřeba plastů pro spojení víčka s lahví bude jaká?

VYŠŠĺ, ku..., VYŠŠĺ!