Fantastická současnost

Vážený pane řediteli,

chápu, že jste plně pracovně vytížen, přesto bych si dovolil Vás požádat o zodpovězení mého dotazu.

Rozzuření migranti na Lesbu z tábora Moria pokáceli místním pěstitelům, kteří z toho žijí, pět tisíc olivových stromů. Tímto se pěstitelé ocitli ve značné tísni.

Uvažuje nezisková organizace Člověk v tísni o finanční nebo materiální pomoci těmto lidem? Rád bych se k takové akci připojil.

Děkuji za Vaši odpověď

František Kašpárek

Cherchez le femme – doslova to znamená "hledej ženu" (ve volném překladu "za vším hledej ženu"). Tato fráze se poprvé objevila v románu Alexandra Dumase Pařížští Mohykáni. Používá se jako ironický šleh pro někoho, kdo nechce vidět skutečnou podstatu problému.

Současné vnímání světa je založeno na teorii, že za většinou politických podrazů a podpásovek stojí Rusko. Kuriózní případ takového ruského spiknutí zmíním v poslední části. Nyní, když Ruská federace pomáhá v boji s koronavirem, dostává sice tato teorie částečnou trhlinu, ale majitelé pravd už jistě přijdou na způsob, jak to správně vysvětlit a...zpochybnit.

Některé spiklenecké teorie a ruském vlivu jsou spíše případy pro klinickou psychiatrii, ale mocná zbraň - televize, rozhlas a tisk - z nich vytváří realitu. Pokud tomu někdo uvěří bez výhrad a pochybností, odvedli tvůrci názorů dobrou práci.

Zkuste však třeba zkoumat do očí bijící nesrovnalosti v oficiální verzi o 11.září, a nálepka nájemného spikleneckého teoretika je vaše. V tom lepším případě.

Tím nechci ani omylem tvrdit, že ruská vláda je sbor andělů, ale tím není ani americká administrativa. Není to jednoznačný boj dobra se zlem. Jenže v tomto ohledu je svět nepřetržitě klamán.

Ukázkovým příkladem, jak zahodit presumpci neviny, zdravý rozum a soudnost se stal případ otravy Sergeje Skripala jeho dcery Julie. Protože jde o všeobecně známou záležitost, tak jen stručně: Putin naháže sám sobě klacky pod nohy a údajně nechá Skripala otrávit v době, kdy je to z hlediska mezinárodní situace pro něho nejméně vhodné. Dříve sice měl Skripala v ruském kriminále, ale tam mu nebyl skřiven vlas na hlavě. Pak do akce vstupují dva ruští agenti, kteří si jdou prohlédnout jak vypadá klika u dveří bytu Skripalových. Nechají se u této zvlášť sofistikované výzvědné činnosti natočit kamerou. Lahvička s Novičokem se najde o tři měsíce později v jednom odpadkovém koši. Britové asi berou vyvážení odpadků na dosti lehkou váhu. Skripaloví se z otravy smrtelným jedem pozvolna zotaví.

Na základě uvedených "důkazů" nastává masové vyhošťování ruských diplomatů, neboť celý svět je spravedlivě rozhořčen.

Jak svět dokáže rozdílně vnímat realitu, je možné vidět na porovnání případu otravy Skripalových a zmasakrování saúdského opozičního novináře Džamála Chášukdžího na konzulátu Saúdské Arábie v Istambulu, kam si přišel vyřídit dokumenty. Zde byly důkazy naprosto jednoznačné, koneckonců saúdové se přiznali, byť s tím, že korunní princ Saúdské Arábie Muhammad bin Salmán za nic nenese zodpovědnost, neboť šlo o sólovou akci několika horlivých saúdských agentů (kdo tomuto uvěří, tak má titul Naiva roku v kapse). Části těla jsou později nalezeny zakopané na zahradě konzulátu.

Tentokrát ovšem svět na rozhořčení zapomněl a všichni saúdští diplomaté zůstali na svých místech.

Mezi prominentní oběti paranoidního vidění světa se zařadil švédský ministr energetiky a digitálního rozvoje Anders Ygeman, který má ve svém resortu (mimo jiné závažné úkoly) zavedení sítě 5G. Tento úkol považuje za své hýčkané dítě a snad právě proto pocítil potřebu na svém facebookovém profilu slavnostně vyhlásit, že jeho kabinet bude síť 5G všemi prostředky prosazovat a rozvíjet.

Následovala ledová srpcha. Vzápětí se pod jeho oznámením objevily stovky nesouhlasných komentářů. Některé byly obzvlášť jadrné a k ministrovu plánu nepřející. Anders Ygemann byl zpočátku touto reakcí překvapen, ale již brzy se dostavilo ministrovo velké odhalení.

Komentáře prý mají na svědomí Putinovy hackeři. Pan ministr hovořil o velkém koordinovaném útoku.

Jak to již bývá, do akce vstoupil mainstream, a jistý uvědomělý novinář napsal článek "Internetový terč pro ruský internetový útok"

Pan ministr tento článek sdílel na svém Facebooku.

Ale i v médiích hlavního proudu se může stát zázrak, spočívající v tom, že se najde profesionál, který nepřistoupí na předem domluvená pravidla "za vším hledej Putina" a pokusí se o normální novinářskou práci. Tento úkaz (zázrak = Boží zásah do lidských dějů) se objevil ve švédské televizní stanici SVT, která zahájila vlastní vyšetřování.

A...

... našla původ komentářů.

Vyšlo najevo, že sahají do domácího prostředí. Přesněji řečeno do internetové skupiny s asi patnácti tisíci členy, jejichž trasy se spojovaly v bytě ve stockholmské čtvrti.

Daleko od Moskvy!

Bydlí zde čtyřiašedesátiletá sympatická aktivistka paní Hollbrinková, která se záření ze sítě 5G tak obávala, že vyzvala ostatní členy skupiny k trolování pod ministrovým profilem. Zde je nutno poznamenat, že skeptici (a nejen ve Švédsku) upozorňují na zdravotní rizika plynoucí z vysokých frekvencí, na kterých systém funguje, takže výzva této dámy nebyla zase až tak bláznivá.

Paní Hollbrinková sebe samu označuje za obyčejnou švédskou babičku a zásadně odmítá, že by byla spící, či probudící se agentkou.

Ministr se bránil tím, že prý jen uvažoval podle vzorce z ostatních zemí. Tento ministrův "vzorec" by si jistě zasloužil samostatnou úvahu na dané téma.

A to je ta pravá chvíle abychom už nechali pana ministra na pokoji. Nyní má jiné starosti a jistě akceptovl ruskou pomoc Itálii a Spojeným státům při řešení koronavirové krize. Možná dokonce i trochu přehodnotil svůj "vzorec".

Ale už nyní v médiích a na internetu vstupují do hry síly nepřející alespoň dočasnému klidu ideologických zbraní.

Ale myslím, že všichni rusofobové, švédští, naši domácí i světoví mohou zůstat v klidu.

Třeba se ukáže, že švédská babička je Putinovou nevlastní sestrou.

Start CNN na Primě se blíží. Upřímně řečeno, je to přesně to, co nám tady nechybělo. Ve Spojených státech se toli nelpí na vyváženosti televizního zpravodajství. Přesněji řečeno - žádná neexistuje. CNN je tak liberální, že i Mary Poppins je proti tomu fašistka. CNN miluje Hillary Clintonovu a nenávidí Trumpa. Tomu odpovídá absolutně nevyvážený obsah jejich zpravodajství. CNN se do krve rve za uprchlíky. jakékoliv, odkudkoliv kamkoliv. CNN zbožňuje LBGT, kterou vnímá jako nejposvátnější skupinu na zeměkouli. A takm dále. Naši aktivisti z neziskovek budou nadšením hýkat, až to tady CNN pořádně rozbalí.

Protipólem CNN je Fox News.

Kdosleduje Fox, nesleduje CNN. A naopak.

Ovšem abych bylspravedlivý, stanice Fox je na tom s objektivitou stejně jako CNN. jen v opačném duchu.

Tak uvidíme jakou masáž nám tady CNN spustí.

Tyto dobré zprávy jsem dával dohromady ještě před vypuknutím pandemie. Pak přišel koronavir a tak jsem si řekl, že je uložím navždy k ledu, protože na legrácky není vhodná doba.

Na druhé straně - proč si trochu neoddechnout od napětí a jediného tématu současných dní.

A jdeme na to:

George Soros se obrátil na světová média s následujícím prohlášením:

"Končím s podporováním všech neziskovek. Je to nevděčná a líná chátra, která navíc tvrdí, že neexistuju. Odteď budu podporovat chovatele včel. Pro začátek sám založím sto padesát úlů. Včely jsou vděčná a pracovitá stvoření..."

Greta Thunbergová převzala ve Velké Británii čestný doktorát Oxfordské univerzity. Její první dotaz směřoval k rektorovi věhlasné univerzity Chrisu Pattenovi, jestli jí Donald Trump bude muset říkat "doktorko Thunberg".

"Ano, bude," odpověděl Chris Patten a nalil si dvojitou.

Pražská kavárna oznámila, že již padlo rozhodnutí, kdo bude jejím kandidátem v příštích prezidentských volbách. Mluvčí Kavárny k tomu řekl: "Bylo hodně povolaných, leč málo vyvolených." Na výzvu ČT aby byl konkrétnější, prozradil jméno: bude to Vladímír Soukup, t.č. ředitel TV Barrandov.

Po této zprávě pan Kalousek řekl, že není mocen slova. Vzápětí vyslal svůj vzkaz národu pomocí gest. Znalec znakové řeči byl požádán, aby Kalouskovo poselství přeložil.

"Raději ne," odpověděl expert.

Nejmenovaný člen poslaneckého klubu Pirátů pokousal v parku u Hlavního nádraží zlatého retrivra Tonyho. Tony se při venčení vzdálil od svého majitele a učinil potřebu na poslancův oblíbený strom, zrovna ve chvíli, kdy ctihodný poslanec procházel kolem. Nejmenovaný poslanec, který nedávno absolvoval kurz zvládání vzteku, se neovládl a Tonyho kousl do packy. Majitel retrivra netrvá na uspání pana Michálka.

Sakra, mám dojem, že jsem něco proflákl.

Tak se přátelé držte.

Signatáři Charty 77 (budiž pochváleni) dnes vyzvali vládu aby se výslovně přihlásila k demokracii. Je fajn, že i v době pandemie se najdou občané, kteří nemají nic jiného na práci než hlídat demokracii. Jenomže jak si to signatáři Charty 77 (budiž pochváleni) představují v praxi? To má Babiš naběhnout před kamery a prohlásit, že se on a jeho vláda výslovně hlásí k demokracii?

"A k čemu jste se hlásili doteď?" zeptal by se občan šťoura.

Navíc by každého normálního člověka asi napadlo, že se premiér buď zbláznil, nebo má za lubem něco hodně temného.

S vládními vyhlášeními se musí zacházet opatrně. Zářným příkladem je v současnosti Turkmenistán. Tamní vláda pod moudrým vedením Gurbanguliho Berdymuhamedova ukázala, jak zatočit s celosvětovou pandemií. Zakázala slovo "koronavirus". Nesmí se objevit nikde - v médiích, dokonce ani ve zdravotnických brožurkách, ve školách či nemocnicích.

Kdo zakázané slovo použije na veřejnosti, může být zatčen.

Jasně, Tukmenistán je extrém.

Ale extrémem také poněkud zavání požadavek k demonstrativnímu se přihlášení k demokracii.

Nepřipomíná vám to něco?

Světová zdravotnická organizace (WHO) nebo americké federální Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) šíří informace, že roušky by měli nosit jen nakažení lidé, případně ti, kteří mají příznaky nemoci.

Takové dvě kapacity a uniklo jim, že virus přenáší i lidé, kteří žádné příznaky nemají!

O co jim jde? Co je tak žere?

Myslím, že za tím nemusíme hledat žádnou složitou konspiraci. V západních zemích včetně USA je roušek nedostatek, rozhodně ne pro všechny obyvatele (měly by zůstat jen pro zdravotníky a lékaře). Proto se snaží plošné nošení roušek zpochybnit všelijakými pseudoargumenty.

Zajímavé - tyto fake news hlídačům demokracie nevadí.

Člověk nemusí být žádný expert z WHO aby mu bylo jasné, že když roušky nosí všichni, rozhodně se tím nic nepokazí, v tom horším případě.

A domácí výpomoc při šití roušek, včetně solidarity s tím spojené, asi nepatří mezi tolik proklamované západní hodnoty. Ty se nachází někde jinde, jak ostatně naznačila Ursula von der Leyenová, která projevila obavu, že "nouzové pravomoci vlád nesmí narušit hodnoty Evropské unie." Není tak těžké si domyslel, jaké hodnoty má předsedkyně Evropské komise na mysli a co ji i v době pandemie trápí především.

Vždycky když úžasný Západ přijde s nějakou pitomostí, naši aktivisti zavětří a nemohou u toho chybět. Už sepisují statě, že se šitím roušek vzdalujeme Západu a v Hospodářských novinách se objevil článek (autora nebudu jmenovat, prokáži mu tím první a také poslední laskavost) "Šití roušek je národní ostuda, ne zdroj hrdosti". Autor to myslel tak, že když vláda udělala na začátku chybu, a nezajistila dostatek roušek, měli jsme rezignovat a nezachraňovat ji svépomocí.

Kašlat na tyto mudrlanty.

Děláme to dobře, tak se toho držme.

Bývalý zpravodaj ČT v Číně Tomáš Etzer dostal po projevu Miloše Zemana ke koronavirové krizi jakýsi blíže nediagnostikovaný záchvat a v tomto rozpoležení sepsal na adresu prezidenta několik urážek natolik silného kalibru, že i tradiční dlaždič (omlouvám se dlaždičům, nemyslím to tak) je proti Etzerovi uhlazený rétor.

Ke slovní zásobě pana Etzera se vyjádřila komentátorka Karolína Stonjeková, která mimo jiné v Parlamentních Listech velmi trefně poznamenala:
"Tuším, že to byl francouzský básník a filozof Paul Valéry, který kdysi řekl: ‚Všechno, co říkáš, říkáš o sobě. Zvláště když mluvíš o druhých.‘ Optikou Valéryho citátu by se tedy dalo říci, že o prezidentovi nám pan Etzler neřekl zhola nic, zato ale vydal zcela vyčerpávající svědectví o sobě samém".

V tu ránu se ozval vždy připravený Jaromír Štětina, který Karolíně Stonjekové odpověděl:

"Milá Karolino Stonjeková, pan Etzler si může dovolit svůj necenzurní slovník (kdoví, zda řekl, co zde uvádíte), protože mu to velí jeho velká životní zkušenost. Obdivuji vaši odvahu Etzlera takto napadnout."

Pan Štětina netušil, že v odpovědi proběhne, jak se říká, jeho namazání na chleba, což Karolína Stonjeková provedla s neobyčejnou elegancí:

"Milý Jaroušku Štětino, chápu to správně, že když pan Etzler řekne o prezidentovi, že se, cituji, posral i pochcal, tak se jedná o slovník člověka s velkou životní zkušeností, zatímco když já řeknu, že pan Etzler svým výrokem zdaleka nejvíce prozradil sám o sobě, tak je to napadání? To máte tedy pozoruhodný dvojí metr, ale to je asi tak všechno, co si na vás člověk vezme. A propos – pokud nevíte, že Etzler skutečně na adresu prezidenta tato slova napsal (k vaší velké smůle), tak to, chlapče drahý, nemáte komentovat. Asi jsem naivní, ale čekala bych, že bývalý europoslanec by mohl být dostatečně gramotný na to, aby si uměl informace ověřit. Či aby uměl přinejmenším prachobyčejně googlit! Zvláště když jde o politika, který tak rád bojuje s dezinformacemi!!! Není-liž pravda?"

A tady našeho bojovníka s pravdou opustíme, protože se proslýchá, že po této odpovědi se pohybuje jen kanalizačním systémem, což prosím, berte jen jako moji neuměleckou licenci a nikoliv fakticky ověřené tvrzení.

Ovšem - kdo ví?

Na počátku byly mladé vietnamské mámy na mateřské dovolené. Začaly šít roušky. Nejen pro sebe, nejen pro rodinu nebo vietnamskou komnitu, ale pro všechny. Záhy se k akci přidaly všechny vietnamské spolky a rodiny v celé České republice.

Symbolem solidarity se stala srdce vyvěšená na vietnamských večerkách, které tímto upozorňovaly na občerstvení zdarma pro zdravotníky, hasiče a policisty.

Vietnamci navíc začali ze svých úspor s finančními sbírkami. Například Chebu věnovali na boj s virem sedm set tisíc korun, v Ústí nad labem zatím posbírali třista tisíc korun na nákup plicního ventilátoru a tak dále.

Na dotaz, co je tomu motivuje, novináři dostávali odpověď, která jako by už patřila do jiného světa: "Jsme součástí republiky, naši spoluobčané jsou v nouzi, tak jim pomáháme."

Nemám rád patetická slova, ale...

díky, jste NAŠI!

Následující úvaha nese dost značné riziko. Autor může sklidit poměrně slušnou dávku nenávisti. Proto připomínám, že jde o subjektivní pocity, které nemají nic co do činění s patentem na pravdu.

Mám rád Cimrmany, repliky z jejich her znám nazpaměť. Ale je to už pár let, co jsem začal pociťovat takové divné mrazení, když Zdenek Svěrák začal moudře hovořit jinde než ve filmu, nebo na jevišti. K tomu se připojily jeho písničky s Jaroslavem Uhlířem. Nevím, proč jsem u nich vždycky měl takovou pachuť. Asi moje chyba, říkal jsem si.

Jenomže averze k panu Svěrákovi se začala zvětšovat od písničky "Když se zamiluje kůň". Ani nevím proč.

"Co tě tak štve?" říkala manželka, "Vždyť je to krásný text."

"Jo, holka, to kdybych věděl," odpovídal jsem

Pak přišla další rána v podobě písně Neopouštěj, kde autor moralizuje ve verších až neskutečně otrockých a nepřirozených:

"Neopouštěj staré známé pro nové,

nebuď na ně zčistajasna drzý,

možná mají paměť jako slonové,

možná je to nadosmrti mrzí".

Když jsem slyšel, že "mají paměť jako slonové," skřípal jsem zuby, a měl jsem sto chutí "být zčistajasna drzý"

A teď Zdenek Svěrák vyhlásil, aby celý národ zazpíval záchranářům, lékařům, hasičům a policististům v boji s koronavirem jeho píseň "Není nutno..."

Chci věřit v jeho nejlepší úmysly.

Tak proč mně ten člověk tak leze na nervy?

Že to by to byla ta přepjatá dobrota a vystavovaná ušlechtilost vždy a za každou cenu?

I svatozář může být nebezpečná.

Italský podnikatel zabalil vlajku Evropské unie a jako poděkování vystavil vlajku Ruska.
Pořád jsem čekal kdy vřeštící rusofobové udělají z ruské pomoci politiku. Už je to tady! Itálii bylo omláceno o hlavu, že na své území pustila ruskou armádu.

"Nad ruskou pomocí pro Itálii se už stihl pohoršit bývalý europoslanec Jaromír Štětina slovy: ´Ruská armáda pošle do Itálie svou jednotku. Bojovat proti koronaviru. Je to stejně rafinované jako metoda zelených mužíčků. Bude to první jednotka ruské armády na území Evropské unie.´ Pak dodal: "Nevylučuju, že nám Kreml opět nabídne bratrskou pomoc." (Parlamentní Listy)

Konspirátor Štětina si ve své liberální hlavičce nedokáže představit, že za vším nemusí být podlý úmysl. Možná to tak funguje v jeho světě. Jen aby Jaromír neskončil tak, jako kdysi americký ministr obrany Forrestal. Ten byl tak posedlý ruským nebezpečím, že v roce 1949 s výkřikem "Rusové přicházejí" vyskočil z okna. Nebylo to zrovna první patro ani přízemí.

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi

Bororo | Fantastická současnost