Bubny v hlavě
27. červen 2020 | 13.08 | rubrika: Názory
Sdělovací prostředky váhají, když mají oznámit totožnost problematického útočníka, který se někde oháněl nožem. Jak se říká - leze to z nich, jak z chlupaté deky. Ovšem kdyby útočník byl bílý a oběť etnická či uprchlická, média by postupovala daleko svižněji. Do pěti minut bychom o pachateli věděli úplně všechno. Mediálně odsouzen by byl do deseti minut. A do třiceti minut by už někde někdo pochodoval proti rasismu.
Všechny ty pochody proti rasismu mají naznačovat, že část lidstva (samozřejmě ta uvědomělá část) vykročila do lepší budoucnosti. Možná by tomu tak skutečně bylo, kdyby se stejnou měrou odsuzoval všechen rasismus a kdyby některé projevy nevyznívaly spíše jako antirasistické vyznání víry, určené k vylepšení "kádrového" profilu.
Padají sochy, hlava nehlava, kulturní dědictví všech. Figurky, které pobíhají kolem soch se všemi těmi lany a kladivy mají žalostný zvyk být statečnými v tlupě. Zřejmě by sami neuplácali ani paňácu z plastelíny. Však také někdy sochy odolají s vytrvalostí a hrdostí těch, které představují, a tlupa táhne s nepořízenou dál.
Minulost se tím nezmění. Změní se ale budoucnost, protože část historie upadne do oblasti zakázaného vědění.
Na podstavec jedné zničené sochy byl nastříkán nápis "Zabíjet bílé."
Antirasisti nehnuli ani brvou.
S jídlem roste chuť. Tento týden (23.června)americký vlivný aktivista Shaun King vyzval ke stržení všech soch Ježíše Krista a Panny Marie. Podle Kingovy choré představy Ježíš a Panna Marie propagují bílou nadřazenost. Dále vyzval ke zničení maleb v kostelích, které zobrazují svaté jako bělochy. Tady už končí názor a začíná diagnóza. Aktivista by měl být neprodleně dopraven na příslušná místa. Něco mně říká, že se tak nestane.
Proti maniakální výzvě ke zničení soch a maleb Ježíše, Marie a svatých, je pak už problematika filmů, co vadí, úplnou prkotinou. Bude to docela nářez, co nyní vznikne ve Spojených státech za filmovou tvorbu pod diktaturou Black Lives Matter.
A až se postaví všechny ty správné sochy, pokud to bude někdo umět, a natočí úžasné korektní filmy, tak si sedneme a budeme poslouchat etnohudbu.
Tvrdošíjné nemilosrdné bubnování.
Pronikne do mysli, stejně jako propaganda současných systémových ideologů.
žádné komentáře | přidat komentář
Svět není jen černobílý
22. červen 2020 | 19.51 | rubrika: Názory
Celosvětový boj proti rasismu se pomalu ale jistě se mění v multikulturní revoluci a anarchii. Padají nejen sochy, ale také editoři, kteří se pro jednou rozhodli dělat novinařinu místo aktivismu. První obětí "svobody tisku" se stal James Bennet, editor názorové sekce New York Times. Ponechal prostor republikánskému senátorovi Tomu Cottonovi, který ve svém komentáři napsal, že jedinou věcí, která obnoví pořádek v ulicích je použití síly. Editor dostal za svůj objektivné přístup výpověď.Deník Philadephia Inquirer otiskl článek "I na domech záleží", což byla reakce jisté architektky na ničení domů a památek při protirasistických demonstracích. Hlavní editor poté odstoupil ze své funkce a list zveřejnil článek "Omlouváme se našim čtenářům a zaměstnancům" Nikdo nesmí větu "na černých životech záleží" jakkoliv parafrázovat ani používat v jiných souvislostech, než je dáno. Tímto se hnutí Black Lives Matter stalo nedotknutelným a nekritizovatelným. Dokonce i poznámka, že přece na všech životech záleží, je považována za rasistickou.
V následující fázi se k protestům proti rasismu připojili aktivisté z celého světa. Snad jsou tyto protesty zaměřeny proti KAŽDÉMU projevu rasismu. Nemusím to jistě dále rozvádět. Jde o to, aby bylo všem měřeno stejným metrem a nikoliv kilometrem.
V souvislosti s vlnou protestů se také provádí revize filmové tvorby. Těžko říct, zda má své oprávnění, nebo je jen podbízením se současné náladě ve společnosti. Na indexu "nedoporučovaných" filmů se nejprve ocitl film z roku 1939 Jih proti Severu. O pár dní později se na internetových stránkách amerického týdeníku Variety (časopis se zabývá filmem, divadlem a hudbou) objevil seznam deseti problematických filmů. Mimo jiné je na něm uveden film Forest Gump, který je údajně nepřátelský k různým aktivistům, snímek Pravdivé lži s Arnoldem Schwarzeneggerem, jenž prý zobrazuje arabské postavy jako fanatiky a teroristy (ó bože, jaká nespravedlnost!), West Side Story zase ukazuje, že Portoričané jsou gangsteři. Vadí také filmy Stopaři s Johnem Waynem, Drsný Harry s Clintem Eastwoodem, Holiday Inn, Než jsem tě poznala a další.
Jestli filmové čistky půjdou tímto tempem dál, mnoho filmů, které by nemusely být opatřeny výstražnými štítky, nám nezůstane. Obávám se, aby někdo ve své neskonalé moudrosti nepřišel s nápadem problematické scény překrývat vysvětlujícími agitačními titulky, které by se obměňovaly podle společenského vývoje. Odtud je už jen krok k různým uměleckým zákazům, schvalovacím procesům a nedoporučením.
Co přijde na řadu potom? Literární klasici?
Prozatím se multikulturní revoluce zaměřila na sochy. Na severu Francie poškodili sochu bývalého prezidenta a válečného hrdiny Charlese de Gaulla. Bustu posprejovali oranžovou barvou a na podstavec napsali "otrokář”.
V Budapešti na sochu Winstona Churchilla nastříkali nápis NAZI. Nacista. Tady už hloupost novodobých reformátorů snad dosáhla svého vrcholu. Ale to si myslím vždycky, jenže oni pak přijdou a překonají se.
Někdy dochází k absurdním situacím: Ve Filadelfii byla pomalována socha Mathiasse Baldwina, bojovníka proti otroctví. Baldwin byl členem ústavní úmluvy z roku 1837 v Pensylvánii a prosazoval hlasovací práva pro černošské občany státu.
Demonstranti se snažili sochu svrhnout, ale to se jim, ani při jejich oslnivé inteligenci, nepodařilo.
"Jsme svědky absurdního ničení pomníků, páchaného slaboduchými jedinci, kteří ani neznají svou historii," uvedl Joe Walsh, jeden ze členů spolku starajícího se o park před filadelfskou radnicí, kde se pomník nachází.
V normálních době by tato forma "protestu" byla označena za vandalismus. V naší době je nám vnucováno, že ničení musíme chápat jako hrdinský spravedlivý hněv.
Vše je ale relativní. Svět není černobílý ve smyslu jeho zjednodušeného vnímání. Podívejme se do nedávné minulosti.
Známý a lehce provokativní americko izraelský spisovatel Tuvia Tenenbom popisuje v knize "Všechny jejich lži", jak se v šedesátých letech odehrávaly pouliční bouře v Detroitu. Černoši zapalovali a drancovali město, což způsobilo "bilý útěk".
Tenenbom píše: "Historici se neshodli, co se tady v té době stalo, někteří termín ´bílý útěk´ odmítají. Jak ty nepokoje začaly? Martin Luther King měl ten svůj slavný projev právě tady. Dříve než v D.C. Nejprve si o vyzkoušel v Detroitu. Po projevu ´Mám sen´, který sledovalo dvě stě tisíc lidí, to šlo ráz na ráz. Ulice Detroitu hořely, ´kavkazoidní´ obyvatelé opustili své domy a z Detroitu prchli. Takže tu máme jiný příběh: ne ten o trpících černých, který slýcháme obvykle, nýbrž o bouřících se černých a trpících bílých."
Minulost nezměníme likvidací kulturního a uměleckého dědictví, ať už je jakékoliv.
Obávám se však, že stávající forma boje proti rasismu právě cestu k rasismu vydláždí, a to i u lidí, kterým doposud byly projevy tohoto druhu cizí.
Cestou jediného viníka a jediné oběti bychom se do budoucnosti vydávat neměli.
žádné komentáře | přidat komentář
Boj proti rasismu prostřednictvím vandalismu
17. červen 2020 | 23.46 | rubrika: Názory
Celosvětová epidemie boje proti rasismu prostřednictvím vandalismu nabírá na obrátkách. Na severu Francie vandalové poškodili sochu bývalého prezidenta a válečného hrdiny Charlese de Gaulla. Bustu posprejovali oranžovou barvou a na podstavec napsali "otrokář”.
V Budapešti na sochu Winstona Churchilla nastříkali nápis NAZI. Nacista. Tady už debilita etnomasochistů snad dosáhla svého vrcholu. Ale to si myslím vždycky, jenže oni pak přijdou a překonají se.
V Budapešti na sochu Winstona Churchilla nastříkali nápis NAZI. Nacista. Tady už debilita etnomasochistů snad dosáhla svého vrcholu. Ale to si myslím vždycky, jenže oni pak přijdou a překonají se.
Někdy dochází k absurdním situacím: Ve Filadelfii byla pomalována socha Mathiasse Baldwina, bojovníka proti otroctví. Baldwin byl členem ústavní úmluvy z roku 1837 v Pensylvánii a prosazoval hlasovací práva pro černošské občany státu.
Demonstranti se snažili sochu svrhnout, ale to se jim, ani při jejich oslňující inteligenci, nepodařilo.
"Jsme svědky absurdního ničení pomníků, páchaného slaboduchými jedinci, kteří ani neznají svou historii," uvedl Joe Walsh, jeden ze členů spolku starajícího se o park před filadelfskou radnicí, kde se pomník nachází.
Epidemie pomalu proniká i do Austrálie, zatím v trochu jiné formě: Australská kandidátka do senátu Lidia Thorpeová se vyslovila pro přejmenování států Queensland a Victoria.
Počmáraná socha
15. červen 2020 | 13.05 | rubrika: Povídky
V Praze 3 byla pomalována socha Winstona Churchilla. Nějaká Telecí nafouknutá hlava viděla, co se děje v Británii a rozhodla se stát Světovou Telecí hlavou. Rukopisem debila tam načmárala nápis, který se stal jejím intelektuálním tvořivým vrcholem: "Byl rasista".
Kdyby se Telecí hlavy někdo zeptal, proč by Churchill měl být rasista, asi by čučela s otevřenou tlamou, protože zcela jistě ani neví, kdo byl Winston Churchill.
Při této příležitosti bych rád požádal, aby mně někdo vysvětlil, proč začaly (třeba v USA) padat sochy Kryštofa Kolumba?
A čím ve Velké Británii chtějí nahradit vyhozené sochy velikánů? Sochou šamana s voštěpem? Británie si takto maže vlastní historii. Takhle už nebude Velká, dokonce ani Malá, jen Mrňavá. Ale zato s tou ideologicky správnou sochou.
žádné komentáře | přidat komentář
Báječný nový svět
10. červen 2020 | 22.40 | rubrika: Názory
V Londýně Hnutí Black Lives Matters sestavilo seznam 60 soch, které by chtělo odstranit, protože jsou podle něj rasistické a oslavují otrokářství. Jsou mezi nimi sochy významných postav z britské historie, jako byli král Karel II., Oliver Cromwell, admirál Horatio Nelson, objevitelé a cestovatelé kapitán James Cook a Henry Morton Stanley nebo bukanýr Francis Drake, ale také Kryštof Kolumbus.
Na podstavec Churchillovy sochy byl nastříkán nápis, že byl rasista.
Poskytovatelé on-line filmů a seriálů stahují z nabídky snímky kritizované za rasové stereotypy či policejní brutalitu. Na index zakázaných filmů se dostala i klasika Jih proti Severu z roku 1939.
Naprostá devastace zdravého rozumu je na pochodu. Nejhorší ovšem je, že tyto zvrácenosti mají na svědomí kovaní aktivisti, kteří by za normálních okolností byli umístění v blázincích. Teď řídí planetu. Klasický případ, kdy se blázni zmocnili klíčů a vyměnili si role s doktory. Blázni (aktivisti a sluníčkáři) velí, doktoři (my všichni ostatní) jsou pod zámkem a musí držet hubu a krok.
"Báječný nový svět!", volají blázni.
"Šílená doba", šeptají doktoři.
žádné komentáře | přidat komentář
Causa Ricin. Oficiální zpráva
6. červen 2020 | 12.33 | rubrika: Názory
Takže si to zrekapitulujeme. Podle včerejší oficiální verze, kterou přednesli pánové Babiš a Petříček, causa Ricin vznikla v důsledku vnitřního boje mezi pracovníky zastupitelského úřadu Ruské federace. Jeden z nich měl poslat BIS smyšlenou informaci o plánovaném útoku proti třem regionálním politikům, aby si vyrovnal účty se svým kolegou.
A v čem měl spočívat onen vnitřní boj na ruském velvyslanectví, který vyvrcholil dopisem na úrovni zlomyslných školáků? Jestli této verzi naše vláda a poslanci skutečně věří, měli bychom urychleně iniciovat předčasné volby, z důvodu akutní ztráty jejich mentálních schopností.
Nikdo z ruského zastupitelství by se neodvážil jen tak poslat naší kontrarozvědce dopis, ve kterém by naznačoval, že jiný jeho kolega přijíždí do České republiky s úmyslem vraždit. Vlastně by tím svoji zemi obvinil z mezinárodního terorismu a doma by ho pravděpodobně čekala popravčí četa. Nemluvě o dopadu na jeho rodinu. Tohle by neriskoval ani pořádně namíchnutý diplomat.
Ruská federace si pochopitelně takové zpochybnění integrity jejich diplomatického sboru nenechala líbit a mimo jiné apelovala na zdravý rozum.
Česká televize položila politikům několik mimořádně hloupých otázek, ale tu zásadní nikoliv. Jak do oficiální verze zapadá Kundra z Respektu, který ještě za tepla sepsal do Respektu článek o "muži s ricinem" . Oslovení poslanci mudrovali (pochopitelně kromě Filipa), jak je skvělé, že došlo k vyhoštění dvou ruských diplomatů. Tentokrát dokonce všichni, včetně opozice (až na Filipa, jasně), svorně pochválili vládu za její odvážný krok ohledně vyhoštění dvou ruských diplomatů.
Oficiální verze je jeden velký nesmysl a někdo nám zase hází písek do očí měrou vrchovatou.
žádné komentáře | přidat komentář
Vyhoďte ji z kola ven
1. červen 2020 | 10.33 | rubrika: Názory
Na počátku bylo slovo. Matafora. Na konci je statistika. Šest poslanců souhlasilo s trestním stíháním Karly Maříkové za její výrok na Facebooku, ve kterém přirovnala migranty k invazivním druhům rostlin a zvířat, jimž by měl být zakázán vstup do Evropské unie. Proti bylo sto třicet osm poslancům a dvaadvacet poslanců nemělo názor žádný. Šestnáct se nepřihlásilo. Tedy jako když člověk přijde do práce, cvikne si příchod, sedne na židli a nic nedělá. Devatenáct se omluvilo. Budiž, to jim jako jejich zaměstnavatelé uznat můžeme.
I když je to v podstatě jedno, bylo by zajímavé zjistit, kdo zločin paní Maříkové na policii oznámil. Byl to tradiční spořádaný občan? Byli to internetoví nahlašovatelé, kteří si říkají Elfové, což je úsměvné nepochopení Tolkienova díla, nebo přesněji řečeno, chyba v sebehodnocení?
Policie musí reagovat na každé oznámení. A tak se také stalo.
Morální opory společnosti označily výrok paní Maříkové za dehumanizaci. Podívejme se, co se pod tímto pojmem vlastně skrývá.
Dehumanizace je poměrně nový pojem z psychologie. Vyjadřuje, že člověk je pomyslně zbaven lidství, třeba přirovnáním ke zvířeti. Pak je snadnější páchat různé válečné zločiny, genocidu apod.
Před několika lety vytvořil plzeňský sochař sošku s názvem "svině zbořená." Dílo, které bylo po jistý čas vystaveno v plzeňské galerii Visio Art Gallery, představuje prezidenta republiky v dosti drsné a nechutné zvířecí podobě (novinky.cz, 28.3.2017, Sochař si vzal na paškál...) Žádné mediální rozhořčení se nekonalo. O nějaké dehumanizaci ani slovo. Pokud se někdo ozval, byl blahosklonně pokárán, že jde přece o satiru.
Proti těmto karikaturám je přirovnání poslankyně Maříkové až téměř laskavé.
Karle Maříkové můžeme vytknout, že si uvedené přirovnání mohla odpustit, ale bylo opravdu v zájmu zákona trestně ji stíhat? Nezbývá, než si v tomto kontextu položit několik otázek.
Je masivní příchod (především) muslimů do Evropy motivován jen jejich touhou po lepším životě? Jsou připraveni a ochotni začlenit se do evropské civilizace, do výrobního procesu a ruku v ruce se starousedlíky vytvářet společnou budoucnost? Nebo touží po lepším životě, ale formou ovládnutí většinové společnosti a nastolením vlastních pravidel? Pak bychom mohli mluvit o invazi a výrok Karly Maříkové by se stal jen přirozenou reakcí na daný stav.
Máme tady nedávné události v Řecku, které by se daly shrnout jedinou větou: Vyvarujte se migrantů, kteří házejí kameny (Lidovky.cz, 2.3.2020 – Fotogalerie: Migranti hází kameny na řecké vojenské vozidlo). Když už mluvíme o Řecku – na ostrově Lesbos údajně rozzuření migranti vykáceli místním pěstitelům tisíce olivovníků. Pokud se tak stalo, nemohlo to udělat několik fanatiků, ale velká organizovaná skupina. Je ovšem pravda, že tuto informaci nezveřejnila média hlavního proudu, takže musíme připustit, že fotografie tisíce pokácených olivovníků vznikly ve fotoshopu. Nebo (zase to "nebo") mainstreamová media nezveřejňují informace, které se nehodí do obrazu chudáků uprchlíků. Obě možnosti jsou otevřené.
Takže se budeme muset obrátit na další zdroje.
Turecko vyhrožuje Evropě: Do půl roku vás proud emigrantů smete z povrchu (Zpravodajství FTV Prima 24.7.2020). Tak tady už by se snad dalo mluvit o invazi.
Ani v této chvíli nebudeme smět věci nazývat pravými jmény?
A uvědomují si nasazovatelé náhubků, že tímto vychovávají společnost k pokrytectví, a co je horší, ke zbabělosti?
Dnes už asi ani ten nejzarytější stoupenec myšlenky "uprchlíci vítejte” nebude tvrdit, že by migranti překypovali vděčností ke svým hostitelům. Násilí a projevy nenávisti vůči původnímu obyvatelstvu jsou takřka na denním pořádku. Migranti zjevně nestojí o začlenění se do společnosti, ale naopak vytváří v hostitelských zemích svá vlastní území, s vlastními pravidly a vlastním zákonem. Lze to nazvat invazí? Pro starousedlíky žádný med, proto se raději stěhují jinam. Dobro pro jedny se stalo zlem pro druhé.
Vypadá to, že západní Evropa se pod náporem islámu rozkládá zevnitř. Jako by už nebyla schopna přiměřeně reagovat na vývoj situace.
Jeden případ za všechny: (Neviditelnypes.lidovky.cz, 7.5.2020) V roce 2017 zavraždil Kobili Traoré starou dámu, Židovku Sarah Hallini. Předtím ji bestiálně mučil, předčítal úryvky z Koránu a vyřvával Alláhu Akbar. Slyšeli to sousedi a zavolali policii. Policie zůstala stát za dveřmi, odkud se ozýval nářek mučené ženy a výkřiky vraha. Místo, aby policisté vykopli dveře a zasáhli, tak utekli do přízemí kde čekali na posily. V dřívějších dobách by proběhl okamžitý zásah s náležitou tvrdostí. Bránila tentokrát policii okolnost, že pachatel je muslim, nebo to byla jen obyčejná zbabělost?
Případ se u soudu táhl dva roky. Rozsudek, odvolání atd. Obhajoba argumentovala, že pachatel byl mimo vinou drog. Nakonec odvolací soud vynesl 19. prosince 2019 tento rozsudek: Kobili Traoré "zavraždil úmyslně" Sarah Halimi a tak spáchal vraždu. Tento soud také uznal "antisemitismus jako přitěžující okolnost," ale dodal, že kvůli "dočasně sníženým rozlišovacím schopnostem" není vrah "trestně odpovědný", nemůže být souzen a musí být propuštěn.
Právní zástupce rodiny oběti Gilles William Goldnatel řekl, že kdyby vrahem nebyl muslim, tak by byl rozsudek jiný.
Podobné případy následovaly a kolotoč násilí se točí stále dál.
Jsou západoevropští politici tak slepí, hluší a hloupí, aby neviděli, jak se původně dobrý úmysl obrátil proti těm, kteří podávají pomocnou ruku? Co se týká změny názoru, vím o čem mluvím. Ještě v roce 2015 jsem byl také pro přijetí uprchlíků a pro poskytnutí jim veškeré myslitelné pomoci. Pak přišla silvestrovská noc v Kolíně nad Rýnem...a další sled událostí.
Ale abych nevhodil všechny muslimské migranty do jednoho pytle. Muslimští aktivisté před časem svolali právě do Kolína nad Rýnem Pochod proti násilí a terorismu. Kromě dobrého úmyslu, touto výzvou připustili, že mezi muslimskou komunitou a většinovou společností není vše tak úplně v pořádku, jak se nám někteří systémoví ideologové snaží namluvit. Budiž jim za to vzdána čest a chvála. Dorazilo však jen asi tři tisíce lidí, což je vzhledem k počtu muslimů v zemi, kapka v moři. Ale I ta je dobrá. Malá účast byla údajně zapřičiněna nesouhlasem nejvlivnější muslimské organizace v Německu Ditib.
Tímto jsme zase tam, kde předtím.
Vrátím se ještě jednou k rozhodnutí poslanecké sněmovny. Šest poslanců bylo pro vydání Karly Mašíkové k trestnímu stíhání. Osobně mám jiný názor, ale jsem zásadně proti tomu, aby byli vystaveni pronásledování na sociálních sítích a urážkám všeho druhu. Přiznejme jim alespoň, že měli odvahu vyjádřit svůj názor. Na rozdíl od těch dvaadvaceti bez názoru a šestnácti, kteří si přišli do sněmovny jen tak posedět.
Je nejvyšší čas skončit s tichou občanskou válkou, kdy člověk s jiným názorem je nepřítel, kterého je potřeba zadupat do země.
Naivní stanovisko?
Asi ano.
Po verdiktu poslanců se okamžitě ozvaly hlasy, zjevně zklamány tímto výsledkem. Projevily však naději, že Karla Maříková nebude poslankyní navždy a pak by policie přece jen mohla v trestním stíhání pokračovat.
Jejich přání "vyhoďte ji z kola ven” bylo smeteno ze stolu.
Nenásledovala žádná velkorysost, žádné smíření se s "prohrou". Jen tradiční zapšklá malost.
Kdosi řekl (už nevím kdo) "když prohrávám, samozřejmě neříkám, že karty jsou špatně zamíchány.”
Velice inspirující, zvláště pro současnost.
žádné komentáře | přidat komentář
Co je dovoleno
23. květen 2020 | 13.04 | rubrika: Názory
"Dobré víno pane komoří, ale špatné vyhlídky," říká císař alias pekař Matěj ve filmu Císařův pekař a pekařův císař komořímu Langovi, který se pokusil na panovníka ušít boudu.
Jiný Lang není komoří, ale býval jesenickým radním. Před časem na svém Facebooku zveřejnil příspěvek, ve kterém vyzýval, že "prezidenta Zemana je potřeba podřezat jako svini."
Když pak pan radní měl nést následky, jeho statečné srdce změnilo polohu směrem dolů a začal se vymlouvat, že šlo o nadsázku.
V pátek proběhl s Langem za jeho výzvu soud. Mohl zůstat v klidu. Napsal, přišel a...zvítězil. Stalo se tak včera 22.května. Podle soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 šlo maximálně o přestupek. Žalobkyně se sice odvolala, ale ani ona nebyla tak zcela přesvědčena, že by nezbedný komoří měl být potrestán. Navrhovala totiž jen peněžitý trest. Takže takhle je to nastavené. Zemana nemají liberalové rádi, tak je proti němu dovoleno cokoliv. Žádné rozhořčení se nekoná. Kdyby na Hradě seděl některý z jeho bývalých protivníků, které porazil, tak to by v takovémto případě byla jiná píseň. Paragrafy a rozsudky by jen frčely.
Slušnost tedy ano, ale ne pro všechny. Samozřejmě se nevztahuje na lidí, kteří mají výhrady k ničivé ideologii liberální demokracie. To jsou burani a kanibalové, kteří si zaslouží jen terč na čelo.
Důsledná, až nenormální ochrana se také vztahuje na chráněné skupiny (jedna konkrétní menšina, islám, LBGT), ke kterým nesmíte mít žádnou výhradu. Pokud tak učiníte, hned se najde bdělý aktivista, který vás práskne a se svými soukmenovci bude pro vás požadovat přísný trest (nejlépe zavřít až zčernáte, jen nevím jestli se toto přirovnání smí ještě říkat), spojený s vyhazovem z práce, zrušením účtu v bance atd.
Ale vyzývat k likvidaci prezidenta Zemana je dovoleno.
Rychlé hemžení slušných by naopak nastalo kdyby se někdo pokusil jen o slabý odvar Langova výroku. Například návodem jak ostříhat Bartošovi jeho dredy (pardon - dready). Jediní slušní by vyrazili do průvodu, zaháknuti v loktech, a s transparenty "Všichni jsme Bartoš". Do republiky by se sjížděli aktivisti z celého světa.
Liberální demokracie se všemi svými výstřelky v oblasti sociálního inženýrství, prosazováním jediného světonázoru a vymýváním mozků prostřednictvím mainsteamových médií a politických neziskovek je zvláštním druhem totality. Pod maskou usměvavého klauna se skrývá klaun ještě jeden - s ostrými zuby a zlostným šklebem.
žádné komentáře | přidat komentář
Muž z Moskvy - tentokrát vážně
16. květen 2020 | 12.49 | rubrika: Názory
Shrneme si fakta. Respekt uveřejnil 26.dubna článek Muž s ricinem, ve kterém Ondřej Kundra píše, že do Prahy přiletěl z Moskvy agent s ricinem v kufříku. Muž na letišti nasedl do diplomatického vozu Ruské federace a odjel na ruské velvyslanectví. Hrozilo prý nebezpečí, že jeho terčem jsou tři komunální politici (které všichni známe), proto dostali policejní ochranu a byli odvezeni do úkrytu.
Autor uvedl, že jeho informace pochází z důvěryhodného zdroje, který nemůže prozradit. Za normálních okolností by to bylo naprosto pochopitelné. Kdyby v roce 1973 reportéři deníku The Washington Post Carl Bernstein a Bob Woodward nechránili svůj tajný zdroj (Hluboké hrdlo), největší kauza v dějinách žurnalistiky - aféra Watergate - by nikdy nespatřila světlo světa.
V současné době se ovšem nekompromisně požaduje aby vše (hlavně úvahy o nesrovnalostech v oficiálních verzích) bylo podloženo solidními pramennými materiály. Kdyby někdo uvedl jako pramenný materiál "tajný zdroj", zřejmě by mu tento argument vynesl několik nelichotivých nálepek. V tom lepším případě.
A o to právě jde. Buď budou pravidla platit pro všechny, nebo pro nikoho. Za stávajících pravidel musíme Kundrův tajný zdroj označit za pochybný.
Podle mého názoru existují jen tři možnosti.
1.Naše kontrarozvědka komplot odhalila a došlo k úniku této informace do Respektu.
BISka však oznámila, že provedla vlastní vyšetřování a že k žádnému úniku nedošlo. Budeme ji muset věřit. Katastrofální představa, že by v kontrarozvědce pracovali lehkovážní jedinci, kteří informace vztahující se k bezpečnosti státu a jeho volených představitelů, předávají kámošům z médií.
Tato první možnost by tedy byla jen výsledkem koncentrované rusofobie. Jinými slovy – falešná zpráva.
2.Informaci o agentu s ricinem získal náš "krtek" v ruské tajné službě a předal ji dál hypotetickému zdroji, aby ji poslal na kompetentní místa. Zcela jistě ne do novin. Pak by se jednalo nejen o nepředstavitelný amatérismus "tajného zdroje", ale dokonce o zločin, protože zveřejněním článku, by ruské tajné službě autor prozradil, že má ve svém středu buď našeho nebo dvojitého agenta.
3.Rusko se rozhodlo naše tři komunální politiky potrestat tím, že je připraví o klidný spánek. Žádný plán vraždy, žádný muž s ricinem. Jen psychologický útok. V tomto případě by tajný informátor mohl skutečně existovat a cílem by bylo předat informaci dál.
A ten kdo článek zveřejnil, posloužil jako užitečný idiot.
Ať už platí kterákoliv z uvedených možností, možná by bylo vhodné opatrněji zacházet s obviněním Ruska ze státního terorismu a to bez jakýkoliv důkazů jen na základě pochybného tvrzení. Je to velmi vážné obvinění. Dokonce i proti Rusku, proti kterému je dovoleno prakticky cokoliv.
žádné komentáře | přidat komentář
Muž z Moskvy
10. květen 2020 | 00.29 | rubrika: Povídky
Z letadla vystoupil muž středních let s černými brýlemi značky Wayfarer Black. Měly v sobě zabudovanou vysílačku, televizi, kameru a v případě nutnosti se daly použít i jako mikrovlnka. Rozhlédl se kolem sebe. Je na místě. Na Letišti Václava Havla v Praze.
Říkají mu Vasil Čistič. Muž pro zvláštní operace. Tentokrát má za úkol eliminovat tři místní komunální politiky, kteří obsadili místní ministerstvo zahraničí, ministra izolovali na půdě a sami řídí zahraniční politiku této země. Špatným směrem, říkal Vladimír Vladimírovič.
Je v České republice. Musí být opatrný. Zdejší kontrarozvědka patří k nejlepším na světě. V podstatě je úplně nejlepší. Ostří hoši, žádní čučkaři!
Muž potěžkal svůj kufřík a zamyslel se. Ten nápad jeho šéfa použít ricin se mu jevil jako dalekosáhlá pitomost. Už jednou ho varoval. Když tenkrát vymýšlel plán s Novičokem, který měl prošlou dobu spotřeby. Taky to tak dopadlo.
Muže trápila ještě jedna věc. Při letu z Moskvy do Prahy vypil několik stakanů vodky. Vlastně popíjel ještě než nastoupil do letadla. Má takový neurčitý pocit, že všem v letadle ukazoval tu zatracenou flašku s ricinem a holedbal se, že je to medicína pro tři zlobivé hochy.
Jejich jména a adresy se naučil ještě v Moskvě, ale jak se zdá, teď po vypité vodce všechno zapomněl. Bude se muset někoho zeptat.
Mužovo oko spočinulo na chlápkovi, který stál na přistávací ploše a na mikině měl cedulku PRESS.
Novinář. Ten bude vědět!