Bororo | Fantastická současnost

 aneb PŘEVÝCHOVNÝ TÁBOR POLITICKÉ KOREKTNOSTI

Jak souvisí jezevčík u rybníka s převýchovným lágrem politické korektnosti?  To si dovolím prozradit až v závěru, proto prosím o trpělivost.

Vyhoďte je z kola ven!

V dnešní době se těžce šíří názory, které nejdou v jednom šiku stanovených pravd. Většina tištěných novin v lénu různých figur je dobrá leda tak na podlahu před malováním bytu (za starých dobrých časů bych řekl k balení syrečků). Naštěstí nejen ve světě,  ale i  v České kotlině máme několik internetových nosičů necenzurovaných informací, které jsou světlou holubicí v přicházející době temna. Za všechny bych zmínil třeba Parlamentní listy, Svobodné noviny, Britské listy a několik blogerů. Ve světovém měřítku pak má významné místo WikiLeaks, významná to osina především v zadnici americké administrativy.

Dejme slovo Wikipedii: "WikiLeaks je mediální nezisková organizace, která zveřejňuje významné utajované vládní a korporátní dokumenty, přičemž využívá internet k zachování anonymity a nevystopovatelnosti svých zdrojů."

Jinými slovy- to není osina, ale pořádná kláda ve zmíněném pozadí. Například v dubnu 2010 vložila WikiLeaks na You Tube dvě do té doby tajná videa americké armády ze série útoků z července 2007 v Bagdádu, při kterých zemřelo mnoho civilistů. Další zveřejněné informace se týkaly iniciativy amerických diplomatů, kteří prováděli špionáž proti OSN, nebo aktivity Spojených států, které  na vládní úrovni plánovaly odvetu vůči Evropské unii za její odpor vůči GMO (Geneticky modifikované organismy). Mnohé  příspěvky jsou všechno možné, jen ne politicky korektní. V současnosti něco jako balzám na duši. Je ale pravda, že některé informace  nemusely spatřit světlo světa.  Třeba seznam amerických špionů v rizikových zemích, seznam členů Britské národní strany apod. Nás však zajímá především zveřejnění  depeší, které se týkaly České republiky. Byl tak odhalen ostudný příklad rektalního horolezectví alpinistů z českého ministerstva zahraničních věcí. Dokumenty obsahují dopis Ivo Šrámka a Ivana Pocucha (oba tehdy političtí ředitelé na MZV) o ochotě podílet se na strategické spolupráci s USA, ať má jakoukoliv formu. Pánové zřejmě absolvovali převýchovný tábor politické korektnosti pod vedením zkušených kápů.

WikiLeaks nevede lehký život. Vládní odveta má mnoho podob: vypnutí serverů, zablokování účtů a další klasika ze žánru odvetných opatření. Něco o tom ví také český bloger Břetislav Olšer, kterému na iDnes byl pro jeho politicky nekorektní úvahy vymazán profil a všechny články. Krutá odplata pak čeká případné informátory  společnosti Wikileaks. Ta sice dělá vše pro utajení svých zdrojů, a to i za cenu, že představitelé společnosti  jsou vláčeni soudy, ale jak se říká, nic není dokonalé. Z úniku informací se stal podezřelým  analytik americké armádní rozvědky Bradley Manning.  V roce 2010 byl vězněn v extrémních podmínkách na základně námořní pěchoty v Quantico. V tomto případě Amnesty internacional nehnula ani prstem.  Bradley Manning byl v roce 2013 odsouzen na 35 let. Amnesty Internacional opět zachovala důstojné mlčení.

Americká vláda v souvislosti s WikiLeaks neponechává nic náhodě. Myslí i na budoucnost. Američtí studenti jsou upozorňováni, že pokud budou sledovat stránky WikiLeaks nebo nedejbože šířit je na sociálních sítích, mohou se rozloučit s plány pracovat ve státní správě. Inu Velký bratr bdí.

Věrozvěst globalizace

Opusťme nyní pohnuté osudy WikiLeaks a podívejme se v naší miniexkurzi po převýchovném lágru politické korektnosti na jednoho z architektů současného světového šílení.

Jmenuje se Thomas P.M.Barnett .  Narodil se roku 1962 v Chiltonu v USA .  Byl poradcem bývalého amerického ministra obrany  Donalda Rumsfelda. V současnosti se celým svým duševním potenciálem věnuje globalizaci a především jejímu uvedení do praxe. Abychom si udělali představu o duševních pochodech tohoto giganta, bude nejlepší přímo si ocitovat z jeho díla: "Konečným cílem je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem, aby vznikla světlá hnědá rasa v Evropě. Proto musí Evropa přijmout ročně 1,5 milionů přistěhovalců z třetího světa. Výsledkem tak bude vznik populace s průměrným IQ 90, tedy lidí, kteří budou příliš hloupí na to, aby chápali, ale dost inteligentní aby mohli pracovat."

Nutno dodat, že Barnett  není  považován v USA za podivína co pouští v bouřce draka, ale za experta na zahraniční politiku a významnou autoritu.  Barnett pak naznačuje čtyři kroky, které by měly následovat:

1."Neomezený  proud imigrantů do Evropy za účelem rozpadu usazených národů a zničení jejich kultur. Imigrační politice nepřátelští politici musí být umlčeni".  Tento bod se v současnosti, jak můžeme vidět, naplňuje měrou vrchovatou. A to za přispění všech dobrosrdečných domácích "spolupracovníků".

2."Ovládnutí  ropy, plynu a nerostného bohatství. Národy nesmí disponovat nerostným bohatstvím, veškeré zdroje budou privatizovány a internacionalizovány." V překladu to znamená-předány do rukou globalistů, především pak do rukou USA. Opět se děje a opět za přispění domácích. V této souvislosti jistě leckoho napadne, kdopak to předal v České republice do zahraničních rukou distribuci elektřiny, plynu a pitné vody?

3."Neomezené  finanční  toky do USA. Státy se musí dostat do vzájemné závislosti, aby nemohly existovat samy o sobě." Tady netřeba komentáře.  Barnett na svých přednáškách doslova prohlásil: "Kritiky zabijeme."  Obama byl diplomatičtější. Ten jen řekl: "Zakroutíme jim rukama."

4."Žádný  stát se nebude smět postavit proti  mírovému nasazení  americké armády." Zde se T.P.M.Barnett zřejmě inspiroval ve starověku.  Tehdy se tomu říkalo Římský mír.

Naše krátká exkurze po převýchovném táboru politické korektnosti pomalu končí.  Hrozí všem, kteří chtějí nazývat věci pravými jmény a kašlou na to, co se říkat nesmí. A tak se dostáváme ke slíbenému jezevčíkovi u rybníka. Je to stará židovská anekdota, kterou skvěle vypráví herec Miroslav Částek.

"Je rybník. Kolem rybníka vede cesta. Na břehu stojí jezevčík a chce na druhou stranu. Nesmí však ani přeplavat ani běžet po cestě. Jak se tam dostane? Je to jednoduché: přeplave! No, ale plavat přece nesmí. Nesmí! Jenže on stejně přeplave."

A my snad také.

Hosté z hotelu Bilderberg

   V roce 1954 se v Holandsku v hotelu Bilderberg sešlo stodvacet nejbohatších a nejmocnějších světových politiků, finančníků, průmyslníků a dalších veřejně činných lidí z Ameriky a Evropy, aby pracovali na sjednocení značného množství  politicko-sociologických směrů, které by zajistilo mír na světě. Trochu to zní, jako prohlášení účastnice volby královny krásy, ale tolik oficiální verze. Od zmíněného roku se Bilderbergové schází každoročně na různých místech světa a obsah jejich jednání, podléhá nejpřísnějším bezpečnostním opatřením a utajení. Tedy už žádné hlášky o světovém míru!

   Hráz mlčení se pokusil v roce 1975 prolomit novinář Gordon Tether, který ve o Bilderbercích zveřejnil zprávu ve Financial Times. Mimo jiné napsal,že "pokud skupina Bilderberg není spiknutím, pak jedná jako jeho věrná napodobenina" . Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Vydavatel mu důrazně naznačil, aby v budoucnu již o Bilderbercích nic nepsal. Tether trval na svém právu na svobodu slova, načež byl po delším soudním sporu propuštěn a měl veliké štěstí, že nebyl i vypuštěn.

   Jenomže, jak se říká, čas oponou pohnul, a tak dnes už nějaké informace o těchto dobrodincích lidstva máme. Zásluhu na tom mají  neohrožení novináři, kteří se nenechali  odradit výstražným případem jejich kolegy Gordona Tethera.

   Bilderberská  skupina  je složena ze dvou okruhů: Vnitřní (důvěrný) okruh tvoří asi třicet osob, jejichž jména nejsou veřejnosti známa. Do vnějšího okruhu jsou pak kooptováni další členové, kteří jsou vybíráni podle svého vlivu v dané době, případně podle úlohy, která je jim do budoucna určena. Například Tony Blair (premiér Velké Británie v letech 1997-2007) se zúčastnil setkání Bilderbergů v roce 1993 v Aténách. Totéž se týká i jistého guvernéra státu Arkansas, který se v roce 1991 zúčastnil schůze v Baden Badenu. Jmenoval se Bill Clinton a kdysi byl prezidentem USA. Nyní se připravuje znovu na pobyt v Bílém domě, ovšem tentokrát už  v trochu jiné roli. Stručně řečeno, seznam jednorázově pozvaných účastníků Bilderberských schůzí, kteří následně zaujali významný politický post, je dlouhý jako ta příslovečná Lovosice.

   Mnoho jmen ze seznamu Bilderbergů se objevuje i u CFR (viz Spiknutí ředitelů zeměkoule 1) a také U Trilaterální komise (Spiknutí ředitelů zeměkoule 3). Vše je důmyslně propojeno. Trochu to zavání spikleneckou teorií, ale takový je život. Realita mnohdy předčí i ten nejzapeklitější román. A posměšná nálepka "spiklenecké teorie" spolehlivě plní své poslání.  Jedním z nejvytrvalejších novinářů (a čestných nástupců Gordona Tethera) byl James Tucker jr. ze Spotlightu. Stejně jako roky předtím, tak i v roce 1995 se vypravil do Švýcarska, aby z bezprostřední blízkosti sledoval atmosféru kolem průběhu konference Bilderbergů. Již druhý den se mu podařilo za značně konspirativních podmínek navázat kontakt se dvěma účastníky konference (inu, informátory lze zřejmě naverbovat i z řad hlav pomazaných), které ve svém článku označil krycími jmény. Prostě spiklenecká záležitost jako víno. Podle nformátorů účastníci konference hovořili velmi hněvivě o rostoucím nacionalismu, odporu k nadnárodním institucím a lpění na konceptu národní suverenity. Nějak se nám z toho ten světový mír vypařil. Zajímavé jsou bezpečnostní opatření, která tuto konferenci Bilderbergů provázely. Doslova o sebe zakopávali agenti státní policie, bezpečnostních služeb, švýcarská armáda, detektivové a soukromá ochranka vybavená útočnými psy. Jinak řečeno: Schůze Bilderbergů podlehála vyšší ochraně než jakákoliv schůze oficiálních představitelů států. Více než výmluvné!

   V roce 2010 se zájmy této obskurní skupiny opět posunuly o něco dál. Světový mír šel úplně stranou a Bilderbergové začali vidět ohrožení svých zájmů dokonce i v lidech, kteří jen vycházejí se svým příjmem.  "Pořád někde cestují a strkají nos kam nemají", vyjádřil se jeden z Bilderbergů o účastnících protestu proti jejich schůzi a se značnou dávkou cynismu dodal: "Musíme je (myšlena zvědavá protestující veřejnost) zaměstnat jinými problémy". Samozřejmě ekonomickými. V současnosti se Bilderbergové zaměřují na plán globální daně z CO2. Agenturou pro výběr této daně z CO2 by nebyl nikdo jiný, než "jejich" Světová banka. Kruh se uzavírá.

Zaujala mě slova politologa Jaquese Rupnika. "Musíme běžencům jasně říct, kdo jsme my a za jakých podmínek tu mohou s námi zůstat. Pokud utíkáte před terorem Islámského státu nebo Asadovými milicemi, vítejte, ale dodržujte naše zákony a zvyky. V Evropě máme svobodu slova a karikatura kohokoliv u nás není zločin. Věříme na rovnoprávnost mužů a žen, a pokud si někdo z vás myslí, že ženy se musí zahalovat a chodit pět kroků za mužem, tak u nás to neplatí."
Podobný text by měl být přeložen do jazyků příchozích a jimi pak podepsán. Dále by měli vědět, že náboženství je v Evropě svobodnou volbou a lidé zde nechtějí kráčet zpět do doby temna. Příchozí fanatici musí pochopit, že jejich netolerantní náboženství plné nesmyslných předsudků nebude nikdy akceptováno,když ho budou propagovat zbabělými útoky na neozbrojené civilisty.Příchozí musí vědět, že v Evropě je nepřijatelné aby ženy byly napadány a obtěžovány kdekoliv, protože u nás to dělají jen šupáci nejhrubšího zrna, s kterými je pak zatočeno jako s odpadem. A pokud to žadatelům o pomoc nelíbí, musí zemi zaslíbenou hledat jinde. Multikultura nekultura, budeme se holt muset bez toho propagovaného vzájemného obohacení obejít.

Na blog jsem zařadil krátké video-Co si myslí náš pes. Jenomže pro svůj blog jsem v minulosti zvolil špatný název-Nekorektní úvahy. Tak nějak jsem vycházel z postojů naší generace - co bylo zakázané, to bylo vyhledávané. Dnešní doba je jiná. Když nám nyní přikázali, že správné je být politicky korektní, tak všechno co je nekorektní automaticky odmítáme. Jsme poslušní. Proto jsem blog přejmenoval. Vidíme svět jen z toho jednoho slunečného úhlu, cokoliv se nachází v temnotách odmítáme. Je stanovena jedna správná linie a té se budeme držet. A to se týká všeho kolem nás. Uprchlíci-je to jasné. Musíme je vítat s otevřenou náručí, sluníčka se o to bezpečně postarají. Temnou stránku problému nejsou ochotna vidět. Nevysvětlitelné jevy? Pan Grygar říká v novinách, že jsou to nesmysly, založil jakousi společnost skeptiků, tak vyhoďme všechny ty fantasty z kola ven. Prezident Zeman? Média svorně tvrdí, že je to zločinec, tak proč si lámat hlavu s fakty a třeba otázkou "proč médiím hlavního proudu způsobuje Zeman takový bolehlav".  Není všechno jinak? Multikultura! Skvělá myšlenka, ohromně se všude osvědčila. A tak bych mohl pokračovat pořád dál. Skvělá doba. Ale abych zase nebyl tak rozesmátý jako lečo. (Není to nejlepší přirovnání, ale pan Horníček zase používal - je to hloupé jako osm kilo podmáslí). Tož  tedy na konec: Skvělá doba, ve které lež běží světem, zatímco pravda si ještě šněruje boty.

Každý den po probuzení jsem rád, že žiji v tak skvělé době. Stálo to sice mnoho odříkání, ale ten výsledek! Kdysi po listopadu 89 byla založena Společnost za veselejší současnost. Škoda, že ji nepojmenovali za veselejší budoucnost, protože pak bychom mohli radostně zvolat, že ta budoucnost už je tady. Ta veselá, samozřejmě. Tak třeba: Ministryně Marksová prosazuje protistresové komůrky ve všech firmách. Zatím nic nenaznačila ohledně vybavenosti těchto komůrek. Každý si takovou cimru představuje jinak. Ani to snad nebudu rozebírat. Jen trochu. Ušlechtilí jedinci z řad našich výrobců názorů by tam jistě měli křeslo, stolek a knihu nějákého složitého literáta. Pak papír a tužku aby nám mohli sepisovat své návody co si nemyslet a jak žít. Bez nich bychom byli naprosto v prdeli. Přemýšlím co bych tam měl já. A tady bude asi dobré trochu přibrzdit. Vraťme se raději k naší veselé současnosti. Další ministryně-Karla Šlechtová-si nechala kancelář dovybavit rakvemi. Prý chce lépe poznat problematiku pohřebnictví. Už jsem viděl převrácený cirkusový stan, hrocha s cilindrem, ale ministerský kancl obložený rakvemi je Cimrman v praxi. Když se skupina divných umělců,nazývajících se Ztohoven, vypravila na střechu Pražského hradu aby zde sundala prezidentskou vlajku a nahradila ji obrovskými trenkami, byl také švandy kopec. Umělci sice způsobili svým pohybem po střeše škodu za téměř sto tisíc Kč, ale mediální odsouzení se nekonalo. Naopak, prý to byl skvělý vtip, hoden naší veselé doby. Kdyby ovšem na hradě seděl (nedejbože) nějaký ten kníže, výrobci veřejného mínění by svůj smysl pro skvělý vtip jistě přehodnotili. Zazněla by velká slova o znesvěcení a tak podobně. To mě vede k tečce za dnešní drobnou úvahou: Ty trenky prý patřili jakémusi nejmenovanému knížeti...