Nezávislý tisk

21. duben 2016 | 12.17 |
› 

 Nezávislý tisk

Nedávno jsem potkal jednoho známého, bývalého novináře, který se ke své profesi dostal po roce 1989 aby ji opět po pěti letech znechuceně opustil.  Vracím se raději do výroby, oznámil. Tam ho ostatně po osmašedesátém poslali  nastupující normalizátoři. Aby se prý více sblížil s pracujícím lidem a zapomněl na své revizionistické rejdy.  Tehdy mu bylo necelých třicet a sblížení mu šlo docela dobře. Brzy se s jednou kolegyní z výroby oženil.

Dal mi přečíst několik svých současných fejetonů. Píše většinou do šuplíku, něco dává na internet. Ale s těmito fejetony udělal malý pokus a nabídl je médiím tzv. hlavního proudu. Odpověď žádná, tedy ani ta odmítavá.  Druhý den jsem mu telefonoval: "Ty fejetony jsou fakt moc dobrý, mají skvěle vystavěnou pointu, čtivé, ale vlastně se nedivím, že je všude odmítli." On se jen do telefonu zasmál. "Však jsem ani nečekal, že je otisknout, dnešní doba je na politickou satiru obzvláště háklivá".

Doba nedoba, problém je někde jinde. Média hlavního proudu ústí do jednoho koryta.Téměř všechny noviny skoupil jistý současný ministr, který pak vyhlásil, že do jejich obsahu nebude zasahovat. Bohužel zmíněné fejetony se především zabývaly přehmaty naší drahé (myšleno v původním slova smyslu) vlády, jistého ministra a nejlepší fejeton se jmenoval  Jak postavit čápovi hnízdo. Ministr,velkouzenář a tiskový magnát sice do obsahu svých novin nezasahuje, ale odpovědní redaktoři mají dost silně vyvinutý pud sebezáchovy, aby věděli co tiskout a co ne.

Vlastně se v této oblasti vracíme do dob nechvalně minulých- nejen s pudem sebezáchovy, ale i s nezávislostí tisku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře