Tři krátká zastavení u Velkého bratra

Druhé: Lyncolnův mýtus

Známý autor Steve Berry ve své poslední knize Lyncolnův mýtus nabízí čtenářům nejen napínavý příběh, ale i výstižné  postřehy ze současné politické scény : "Jakmile totiž shromáždíte větší množství lidí, abyste využili jejich sdílené moudrosti, nevyhnutelně spolu s nimi shromáždíte rovněž jejich předsudky, jejich vášně, jejich mylné názory a jejich sobecké náhledy."   S tímto máme také u nás bohaté zkušenosti. Kdykoliv se snažíme něco sjednotit pro jediný významný cíl, dosáhneme dříve nebo později pravého opaku.

Berryho  román je založen na historických faktech. Mimo jiné například vyvrací všeobecně zažitý mýtus o občanské válce. Lincoln roku 1862 přiznal:" Mým úkolem je zachránit Unii.(...) Kdybych mohl zachránit Unii, aniž bych osvobodil jediného otroka, udělal bych to..." Ale dnešní žáci se učí o slavném Lincolnově Prohlášení o osvobození otroků.  V době  vydání  Lincolnova  Prohlášení  bylo otroctví respektováno a tolerováno ústavou, proto  nemělo  zákonnou platnost.  V ústavě našich nynějších obhájců lidských práv druhý oddíl čtvrtého článku  požadoval  aby uprchlí otroci ve svobodných státech byli vráceni svým pánům. Lyncolnovo  Prohlášení  pak  značně připomíná  prázdné  politické proklamace našich současných (dočasných) vládců.

V knize  vystupuje jistý senátor, postava sice záporná, ale mysli jasné. Autor  senátorův myšlenkový pochod ukazuje takto: "Strávil třiatřicet let prací v senátu. Bohužel se tam nikdy nic pořádného neudělalo krom věcí, které se hodily buď  hrstce vyvolených, nebo vládě jako celku, případně oběma zároveň. Nic rozumného nikdy neprošlo jen z toho důvodu, že by to prospělo zemi, státům nebo lidu. Po těch většina zákonodárců ani nevzdechla."

S vyjímkou krátkého času před volbami, dovolil bych si dodat, kdy zákonodárci projevují o lid zájem až nezdravý. Zdá se, že všichni zákonodárci celého světa jsou duchovně propojeni. Svojí nenažraností. Samozřejmě čest světlým vyjímkám.