Vážená paní senátorko

E-mail senátorce Elišce Wágnerové  

Vážená paní senátorko, dnes jsem si vyslechl na stanici ČR plus Váš rozhovor ohledně kontroverzní divadelní hry a Vaší žaloby na hnutí Slušní lidé. Vzhledem k tomu, co chci psát dále, musím uvést, že mi letos bude šedesát let. Nejsem tedy členem uvedeného hnutí.

Řekněte mi upřímně, proč jste, paní senátorko, hned v úvodu pořadu lhala a tím celé následné vyznění zmanipulovala k obrazu svému? Vy přece velmi dobře víte, že Slušní lidé nevstoupili na jeviště ve chvíli, kdy se herci svlékli (jak jste tvrdila v rozhlase a udělala z aktérů odporu přihlouplé puritány), ale v okamžiku, kdy heřečka tahala z přirození českou vlajku. Chápu, že jste nemohla říct pravdu, tím byste jen vyvolala sympatie k hnutí, protože většina posluchačů by si poklepala na čelo s tím, že podáváte žalobu na nesprávné osoby.

Ohledně nechutné scény, kdy herec představující Ježíše Krista má znásilnit muslimku: Tvrdíte, že to nebyla prvoplánovaná urážka křesťanů (to by ještě scházelo, aby byla proplánovaná), ale v každém případě mělo být respektováno náboženské cítění křesťanů, stejně jako v Evropě musí být respektováno náboženské cítění muslimů.

Chodím do divadla poměrně často, ale oba víme, že toto nebyla dobrá divadelní hra. A již za dob Moliéra publikum na špatné hry reagovalo pískotem, házením ovoce apod. Za normálních okolností by ji těžko nějaké divadlo uvedlo. V tomto případě však šlo o něco víc a hnutí Slušní lidé muselo přistoupit k aktivnímu odporu (zahrazení jeviště těly, žádné násilí).

Jedna věc se Vám však přece jen podařila: Spojila jste mladé i staré v jejich odporu vůči hře a k podpoře mládenců z hnutí Slušní lidé. Nejsou to jistě absolventi církevní školy, leccos mají zřejmě za sebou, ale tentokrát stojí na správné straně. V nouzi bych je chtěl mít po boku mnohem raději než křehké filozofy blekotájící nesmysly o multikulti.

František Kašpárek