Bororo | Fantastická současnost

Nenávist k prezidentu Zemanovi se stala pro média hlavního proudu již sociálně patologickým jevem. Přesto řeční o nežádoucích projevech nenávisti od rána do večera. Zřejmě jsou dva druhy nenávisti. Odsouzeníhodná a ideologicky správná, doporučená a vítaná. Promítla se také do mainstreamových zpráv o slavnostním večeru ve Vladislavském sále. Své polínko si přiložil každý, kdo chtěl ukázat, že stojí na správné straně neoliberálního politického spektra.

"Zeman už nemá sílu své oponenty sprostě urážet, proto je na Hrad raději nepozval," píše Václav Dolejší na Seznamu. Jako vždy, když se mainstream pustí do některé ze svých hlubokomyslných úvah, zapřahá Dolejší koně za vůz.
Miloš Zeman zdůvodnil, proč některé opory společnosti nedostaly pozvánku. Minule pozvání odmítly a své odmítnutí navíc využily k nevybíravému útoku. Co tedy Dolejšímu vadí? Že tentokrát Zeman nedodal střelivo pro ataky na svoji osobu? Myslím, že to je běžná praxe. Když jednou někdo pozvání odmítne, podruhé se nezve.
Samozřejmě mainstreamu vadilo i kdo na Hrad přišel, kdo vyznamenání dostal a kdo...nedostal. Opakuje se nekonečný příběh ve stylu jednoho populárního strejdy z Kanady. Jen s jinými osobami, které medaili, případně povýšení, neobdržely.
Elita také Zemanovi nemůže zapomenout, že je přátelsky označil za Pražskou kavárnu, což se ujalo. Do té doby měli na rozdávání nálepek patent jen oni.

Dolejší píše, že " ceremoniál působil dojmem, ať to máme rychle za sebou".  Autor tím naráží na únavu Miloše Zemana. Pochopitelně, že ve svých letech není prezident tak čiperný jako novinář Václav Dolejší. Na únavu má nárok.
 Nyní se vůbec stalo zvykem mainstreamu navážet se do zdravotního stavu prezidenta. To, co bylo ve vztahu k nemoci Václava Havla považováno za nechutný hyenismus a tabu, je dnes pro některé novináře vítanou podpásovkou.

Dolejší poznamenává, že příznivci (Miloše Zemana) museli být zklamáni, že tentokrát Miloš (zde s vkusem hrocha nazývá prezidenta jen jménem) neměl tolik sil urážet své oponenty. Tak tady už rozum zůstává stát. Když prezident počastuje své tradiční odpůrce nějakým bonmotem, tak se spustí nepříčetný řev. Když je ušetří, tak je to zase špatně.

Myslím, že článek Václava Dolejšího neposloužil ke cti ani samotnému státnímu svátku a nakonec ani novináři Dolejšímu.  Což se týká všech médií hlavního proudu. Opět se nenašel nikdo, kdo by si dovolil mít jiný názor.
Proto alternativa, tak nenáviděná liberální demokracií, protože postupně získává větší vliv než hlavní proud, musí tuto nerovnováhu vyrovnávat.

Pokud chcete uspět s nějakou žalobou, žalujte prezidenta Zemana, případně jeho kancelář. Úspěch je téměř jistý. Zlínský aktivista Maďera potřeboval v roce 2015 vědět jaká je výše platů hradních úředníků.  Nic proti, více takových Maďěrů ! Jde o něco jiného.

Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím poslal, takříkajíc, kolkovanou žádost.  Ukázalo se však, že hradní úředníci nepochopili žádost jako prioritu číslo jedna a požadované informace dostal až za rok a půl. Maďera po tuto dobu prožíval těžké trauma a tak nezaváhal a prezidentskou kancelář zažaloval znovu. Tentokrát o tak zvané ZADOSTIUČINĚNÍ za dobu, po kterou informace nedostal. Abych pravdu řekl, netušil jsem, že náš právní systém operuje s jakýmsi "zadostiučiněním".
Soud rozhodl. Kvůli obstrukcím při poskytování žádaných informací má stát zaplatit 47 tisíc Kč plus náklady za řízení ve výši 26 tisíc. Proč zrovna tohle zadostiučinění vyčíslil na 47 tisíc a ne třeba na rovných padesát už soud neobjasnil. A vhledem k nákladům řízení, lze konstatovat, že rozhodnutí o zadostiučinění, není žádná fofr akce.

Jako by republikou projížděly kamiony plné dvojích metrů. Tak třeba naše drahá (myšleno doslova) České televize. Ta zcela otevřeně přes několik výzev odmítá zveřejnit platy svých členů a některých zaměstnanců, přestože jí to ukládá zákon.
Generální ředitel veřejnoprávní televize Petr Dvořák se nechal slyšet, že tento krok nelze provést, neboť "česká společnost na takový krok není připravena."
To asi budou zajímavé sumy. Škoda, že aktivista Maděra nepotřebuje něco vědět o těchto platech.

Zajímavou kapitolou jsou smlouvy, které ČT uzavírá. Také podléhají zveřejnění, a ČT literu zákona v tomto případě naplňuje. Ovšem dosti kuriózním způsobem. Většina textu je začerněná, jako by nešlo o zprávu veřejnoprávní instituce, ale o materiál CIA, nebo nevládní organizace zvané Cosa Nostra (Naše věc). Však také na kritiku reaguje obdobným způsobem.

Takže klídek pane generální. Co se týče České televize, jsme připraveni vždy a na všechno. Za váš "svět podle liberálů a nikdy jinak" sice musíme platit, jinak prý přijde exekutor, ale naštěstí už vás nemusíme sledovat. Tedy kromě těch platů a smluv. Ty bychom sledovat měli.

Ale teď mě napadá. Vždyť tu máme soudní výrok o ZADOSTIUČINĚNÍ.
Tak zadostiučinění bychom fakt potřebovali!

 V jedné české škole učitelka výtvarné výchovy zadala dětem, aby nakreslily copatou Grétu. Všechny děti kreslily, co jim jejich kreslířská zdatnost dovolovala copatou holčičku. Všechny, až na jednoho hocha. Ten nakreslil vojáka s českou vlajkou, svého tátu, který se vrátil z mise. To ale učitelka nevěděla a její liberální mozeček vyslal varovný signál. V obrázku viděl něco velmi nebezpečného. Mladá učitelka, produkt našeho liberálního vysokého školství, dostala záchvat a běžela za ředitelkou, aby zavolala sociálku. Ředitelka byla naštěstí starší dáma s mnoha zkušenostmi a horlivou svazačku uklidnila. K "zatčení" hocha tak nedošlo. 

"To se může stát jen u nás," konstatoval kolega, se kterým jsme tento případ rozebírali. Zmýlil se, stává se to i jinde, jak si ukážeme na příkladu jedné velké akce, jež proběhne za pár dní na Slovensku. Zprávu o chystané události přineslo alternativní internetové rádio Infovojna.

Den D vypukne 18. října. Velkolepou akci pořádá Slovenský institut pro bezpečnou politiku společně s Bratislavským samosprávným krajem. Show se bude jmenovat "Učitelé proti dezinformacím". Jen by mě zajímalo, kde neoliberálové berou ty kuriózní názvy. Institut pro bezpečnou politiku. JFK by mohl vyprávět.

Pro akci vznikl bojový plán, který nic neponechal náhodě. Plán hovoří jasně: "Můžete zde získat hodnotné informace v oblasti novodobých informačních hrozeb, jakými jsou dezinformace, propaganda a falešné zprávy. V rámci školení proběhnou přednášky a (nyní pozor!, pozn.FK) TRÉNINKY, ve kterých si posluchači rozšíří svoje vědomosti a pedagogické zručnosti týkající se boje proti dezinformacím a falešným zprávám.
 Projekt se zaměřuje na posílení kritického myšlení studentů prostřednictvím pedagogů, kteří sehrávají klíčovou úlohu při výchově mládeže."

Posílit kritické myšlení u studentů je jistě ohromná věc, ale tohle posílení bude zaměřeno jen na jeden správný názor, který ve své podstatě jakékoliv kritické myšlení vylučuje, neboť , podle liberálů, je projevem nenávisti.

A následuje časový rozvrh jednotlivých bojových akcí:

V 8.30 nastoupí těžký kalibr s názvem "Kdysi a dnes – hoaxy a propaganda". Bude přednášet učitel historie a aktivista Juraj Smatana. V České republice příliš neznáme slovenské vyhlášené aktivisty, máme svých dost, tak jen stručně: Juraj Smatana je obdoba naší Slonkové a spol. Také sestavil seznam slovenských dezinformačních webů a také tam zahrnul všechny, co existují, bez jediné výjimky.
Presstitúti (tak jim říkají na Slovensku) jsou všude stejní. Od Šumavy k Tatrám až k horám Skalistým.

V 10.00 se slova chopí LEKTOR KRITICKÉHO MYŠLENÍ Ján Markoš. Boha jeho, to je titul. Ještě tam chybí lektor globálního oteplování a jako host by mohl přijet z České republiky ředitel a současně jediný zaměstnanec Ústavu pro nezávislou žurnalistiku. To by byla Silná trojka.

Pak bude oběd.

Po obědě ve 12.15 přijde zlatý hřeb programu s názvem "Komunikační rady pro učitele jak zvládnout diskuzi s žáky o tématu extremismu."
Nevím, nevím, jestli v tomto učitelům pomůže hodinové školení. Asi by nestačilo ani pět let. Tedy, pokud jsou dnešní děti pořád stejní pacholci v debatách s autoritou, jakými jsme bývali my před čtyřiceti lety.
Přednášet bude Irena Biháriová, jinak expertka přes trestné činy extremismu. Sedí (ne tam, jak by zlovolné jedince napadlo) ve Výboru pro předcházení rasismu a extremismu v rámci ministerstva vnitra Slovenské republiky.

14.15. Pokud budou posluchači ještě při smyslech, vyslechnou si přednášku "Mýty o EU a NATO". Přednášet bude Jaroslav Nať prezentovaný jako nezávislý odborník na obranu a bezpečnost. Tento odborník, společně s kolektivem, mezi kterým byla i zmíněná Biháriová, vytvořili brožuru, jež byla distribuována do slovenských základních škol. A teď to přijde. Šok. Podobný jaký jsme zažili ve filmu Psycho při scéně ve sprše.
Jde o příručku, jak rozeznat extrémistické dítě a jak ho nahlásit policii! Tak daleko to ani Orwell nedomyslel.

Liberální demokracie je filosofií zmaru. Momentálně kráčí mílovými kroky od Orwella k Hitchcockovi. Bude potřeba jí podrazit nohy.
Tento plán není bez rizika.
Jenže co je v životě bez rizika.

Čtvrteční schůzi Poslanecké sněmovny, na které se část poslanců pokusila zrušit mandát přímo voleného prezidenta, nemá význam podrobně rozebírat. Kdo to divadlo viděl, tak ví o čem je řeč, kdo ho neviděl, o nic moc nepřišel. Tak tedy jen pár poznámek na okraj.

České republice se musí neobyčejně dařit ve všech směrech. Lze to vyvodit z toho, že opozice, jež řádně prohrála ve volbách, věnovala mnoho času nejprve odvolání premiéra a v posledních týdnech i prezidenta republiky. Pořád jen někoho odvolávají nebo něco svolávají.
Mráz tentokrát nepřišel z Kremlu, ale ze Senátu. Senátoři sesmolili a poté nevelkou většinou schválili po právní stránce směšnou obžalobu prezidenta, kterého chtěli hnát před ústavní soud za porušení ústavy. Nyní byla na tahu Poslanecká sněmovna, aby dílo schválila. Opozice, která se nazvala demokratickým blokem, se skutečně snažila, co to šlo. Ovšem opět prohrála. Dokázala jen, že blok skutečně jsou. Blok pro normální fungování Poslanecké sněmovny, Senátu či čehokoliv.
Musíme ale uznat, že jedno z jejich přání se splnilo. Nyní už v podstatě nemáme trestně stíhaného premiéra. A vzhledem k tomu, že senátní žaloba na prezidenta byla hlasováním poslanců odmítnuta, mají utrum i v tomto ohledu. Došlo k nejhoršímu, možná budou muset začít buď pracovat, nebo se odvolávat mezi sebou. Což by nebylo špatné. Ale zpět k poslanecké rozpravě.
Někteří poslanci z demokratického bloku svým vystoupením vstoupí do historie parlamentního projednávání. Žel jinak než by si přáli.

Velmi kvalitní právní rozbor celého nesmyslu provedla poslankyně profesorka Válková z Ano. Obávám se však, že mluvila k hluchým. O právo zde přece vůbec nešlo. Jednalo se o odvetu za prohrané prezidentské volby.
Heleně Válkové se rozhodl oponovat poslanec nejpovolanější. Feri. Chápu, on muž mnoha zkušeností, ona jen právnička specializovaná na trestní právo a kriminologii, a vysokoškolská učitelka.
Feri přišel, rozložil lejstra a sál ho s napětím sledoval. Copak z něj vyleze? Nejprve oznámil, že s argumenty paní Válkové nesouhlasí. Pousmál se, jako by věděl své. Pak začal cosi číst. Ukázalo se, že ctihodný pan poslanec předčítá úryvky z ústavy Spojených států amerických. Jak ta souvisela s právním rozborem Heleny Válkové, věděl snad jen Feri sám.

Pozornost si rozhodně získal také poslanec Marian Jurečka z KDU-ČSL. Neustále přiskakoval k řecnickému pultu s nějakou tou faktickou poznámkou. Člověk si u obrazovky trochu vydechl, a najednou šup – zase tam stál Jurečka. Sice moc faktického nepředvedl, ale ten den si poslanec Jurečka svým častým cestováním z lavice k pultu svou mzdu zasloužil. Na rozdíl od jiných, kteří se ani neobtěžovali přijít do práce. Budeme se muset, my občané – jejich zaměstnavatelé, na tyto lenochy zaměřit.

A pak přišel zlatý hřeb programu v podobě Jana Lipavského od Pirátů. Tasil kartu Novičok. Poslanec Lipavský přednášel o Novičoku něco, co vypadalo jako staré zprávy z novin, nebo z ČT.  Bylo tomu tak. Pan poslanec prozradil, že své informace čerpal z "otevřených zdrojů". Nebudeme se v tom patlat, stručně řečeno, Lipavský chtěl na tomto základě prokázat prezidentovu zradu vlasti, národa, spojenců a Lipavského.
Co ovšem začalo vzbuzovat pozornost, byla jeho dikce. Mluvil jako by právě vypadl ze semináře Divadla Járy Cimrmana. Začalo mě to bavit. Čekal jsem, kdy přijde doktor Svěrák nebo docent Brukner. Nepřišli. Ale dozvěděli jsme se, že Novičok je nepěkná věc. A prezident Zeman prý též.

Už jsem toho sledování chtěl nechat, ale předsedající vyhlásil, že nyní promluví poslankyně Miroslava Němcová z ODS a hned po ní Václav Klaus. Na Klause si počkám, řekl jsem si v duchu. Tu Němcovou snad přežiju. Víc jsem se mýlit nemohl.

Miroslava Němcová si střihla spikleneckou teorii, která by se dala pracovně nazvat Zemanovy protokoly (na nic nenarážím). Její projev by měl prozkoumat nějaký ten výbor proti šíření spikleneckých teorií, případně by paní Němcovou mohla s nějakým psem navštívit reportérka z ČT. Tentokrát by ale měli poslat trochu chytřejší než byla ta, kterou spláchl Luboš Xaver Veselý.
Problém byl v tom, že Němcová mluvila, mluvila a mluvila.
A protože jsem u toho umřel, tak toho Klause jsem se nedočkal.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Když si v Anglii objednáte kávu, dostanete automaticky kávu bílou, tedy s mlékem. Pokud chcete černou kávu, musíte zdůraznit, že chcete černou. Tady ten přítomný čas není příliš na místě. Politická korektnost zamířila i do těchto vod. Zatím jen na policejní stanice. Londýnští policisté nyní dostali nové nařízení. Pokud si v policejním bufetu chtějí objednat černou kávu, již nesmí slovo "černou" použít, ale musí říct, že chtějí "kávu bez". Myšleno bez mléka. To není vtip, ale smutná realita světa, kde politická korektnost zcela pohlcuje zdravý rozum.
Když už je řeč o Británii. S přepjatou politickou korektností také souvisí skutečnost, že v Londýně byla vytvořena jednotka skládající se z devíti set policistů, kteří již nestřeží bezpečnost ulic, ale sedí u internetu, kde hlídají projevy tzv. nenávisti. Tato bdělost je samozřejmě zaměřena na kritiku islámu a migrantů. Největší kritiky pak navštíví policejní hlídka s důrazným upozorněním, aby své činnosti zanechali. Islámské projevy nenávisti ostraze nepodléhají, neboť to by byl rasismus, fašismus a islamofobie. Děvet set policistů dřepí u počítače, zatímco po ulicích pobíhají individua s kudlou v ruce (v Británii je to v průměru jedenáct napadení nožem denně).
Směrnice o přijetí nových policistů upřednostňuje žadatele z řad etnických menšin. Přesněji řečeno, nyní odmítá bílé Brity. Prý je britská policie příliš bílá. Bůh ochraňuj Británii! Bude to potřebovat.

Aktivisté ze západních univerzit požadují odstranění soch otců zakladatelů a významných filozofů, protože jsou... ano, správně, protože jsou bílí. Totéž se týká spisovatelů – klasiků. Mají být nahrazeni etnickými autory, ber kde ber. Tyto zhoubné myšlenky neprosazuje nějaký fanatický šaman, ale samotní bílí studenti. Hotoví univerzitní kamikaze.
Studenti jedné texaské univerzity chtějí vydávat časopis, kde bude uvedeno "No Whites Allowed" – zakázáno pro bílé. To prý není rasismus, ale pokrok! A jiná mladičká reprezentantka bílé rasy napsala srdcervoucí vyznání, že nikdy nechce bílé dítě. Někdo by možná měl slečně aktivistce vysvětlit, že děti se nevybírají z katalogu.

A pak tu máme čerstvě zabarvený malér.  Na kanadského premiéra Justina Trudeaua se to sesypalo rychleji než by řekl popel, který si posléze nasypal na hlavu.
Americký magazín Time vyhrabal snímek z roku 2001, kdy Trudeau navštívíl karneval s arabskou tématikou v kostýmu postavy z Tisíce a jedné noci - Aladina. V rámci splynutí s postavou si zatmavil obličej a na hlavu nasadil turban. "No a co? Vždyť to byl karneval!" řekl by si člověk, který ještě nedostal plný zásah z kulometu politické korektnosti. Nebo ještě lépe: "A přitom je to taková blbost," jak zaznělo ve filmu Pelišky. Kdepak, kariéra premiéra je ohrožena, schytává to ze všech stran, jako by toho Aladina nehrál, ale zavraždil.
"Vidět takto premiéra je hluboce skličující," zamudroval ředitel kanadské muslimské rady Mustafa Faroq.
Premiér se omluvil všem, koho potkal, ale těžko říct jestli mu to pomůže. Taková už je doba.

Ještě, že se nám blíží zimní období. Napadne BÍLÝ sníh a my si za zimních večerů vypijeme svůj šálek ČERNÉ kávy.
 BEZ politické korektnosti.