Incident v Dubí

 V malém brouzdališti v Dubí si hrála skupina dětí.  Najednou jedno "bílé" dítě stáhlo pod vodu romské dítě. Ne, laskavý čtenáři, ještě mně nepiš oprávněně rozzuřený komentář. Chvíli  vydrž. Incident viděla romská žena stojící poblíž, přiskočila a zabránila bílému dítěti, aby pokračovalo v topení druhého dítěte. K této ženě se vrhla matka bílého (musím používat toto rasistické označení, abychom se v ději orientovali) děcka a Romku začala tahat za vlasy a sprostě ji nadávat. Vše viděl nedaleko stojící Rom a napadené ženě přispěchal na pomoc. V tu chvíli se na něj vrhlo sedm místních neromů, tři ho drželi za ruce, ostatní mlátili hlava nehlava.

Dohra? Sedm zbabělců bylo obviněno pro pokus o vraždu. O této události se mluvilo po celém světě. Česká republika se opět ocitla na pranýři. Do země se sjížděli aktivisté ze všech možných končin, aby dali najevo své rozhořčení a pro viníky požadovali nejpřísnější potrestání.

A realita? Tu všichni známe. Vše samozřejmě proběhlo přesně naopak a proto se ani žádná světová dohra konat nebude. Romové vždy útočí v tlupě, tak to prostě je. Byl to od Romů rasový útok? Odpověď zní jednoznačně: ano. Byl to pokus o vraždu? Odpověď je opět: ano. A zatím co média by měla bubnovat na poplach nad tímto romským zločinem, jediné co je slyšet, jsou obavy, aby nedošlo k odvetě vůči Romům. Policie pak tuto událost označila za výtržnost. A právě tato do očí bijící nespravedlnost se může stát spouštěčem odvetných akcí.

Jenomže v tom právě spočívá hlavní problém. My se k menšinám chováme přesně tak, jak se menšiny chovají k nám.