Osmašedesátý

 V osmašedesátém mě bylo deset let. Pamatuji si na náš takový malý klukovský (dnes již úsměvně působící) odboj, kdy jsme našim otcům asistovali při odstraňování cedulí s názvem naší ulice a jmenovek ze zvonků, abychom okupantům ztížili případné zatýkání nepohodlných osob. Tyto akce probíhaly ve většině Brna. Toto sepětí lidí trvalo však jen krátce. Po roce již na scénu opět nastoupili kolaboranti a udavači všeho druhu.

Díval jsem se na dnešní protestní akci před ruským velvyslanectvím k 50.výročí okupace. Protest přišli podpořit také občané z Ukrajiny. Nic proti tomu. Ano, i naše generace nemohla mnoho let po osmašedesátém přijít Rusům na jméno. Ale po padesáti letech?

Proč jsme třeba v roce 1995 nekonali protestní akce před německým velvyslanectvím k výročí ukončení německé okupace Čech a Moravy?

No, jo, už vím: To nebyli Němci, ale nacisti. Jak už jsem uvedl, včerejší protest před ruským velvyslanectvím přišli podpořit i Ukrajinci. Je to od nich pěkné.

Ale... už jim někdo prozradil, že Brežněv, muž, který v roce 1968 pošlapal svobodu Československa, byl Ukrajinec?