Bororo | Fantastická současnost

Včera jsem měl na noční směně naladěnou rozhlasovou stanici Vltava. Po půlnoci nastalo multikulturní obohacení. Etno hudba. Samé mumlání, bubnování a skřeky. Tak mě napadlo, což takhle multikulturně obohatit "ty druhé". Třeba Mozartem, Haydnem, Smetanou a tak podobně. Když mi pak kolem hlavy profičel voštěp, Vltavu jsem vypnul.

 Charley Reese v Conservative Chronicle už před dvaceti lety upozorňoval na zcela mylný je názor, že nezáleží na počtu obyvatel a proto přistěhovalectví může být neomezené. Více lidí znehodnotí životní prostředí a zhorší hospodářství. Se značným předstihem autor předvídá současnou situaci. Jako by před sebou měl věšteckou skleněnou kouli. "Druhý nesprávný názor je, že směsice kultur je dobrá věc. Ne, není. Je semeništěm věčných konfliktů. Neexistuje žádná země na světě s různorodým obyvatelstvem, která je politicky ustálená, demokratická a prosperující."

Lidé nejsou všichni stejní. Nejde o nadřazenost či podřazenost, ale o lidskou podstatu. Lidé jsou kmenoví, třídní, rodoví a vždy budou mezi sebou soupeřit.

Biolog Garrett Hardin: "Politizováním universalismu západními elitami a jejich sociálními institucemi dalo z Evropy pocházejícím lidem iluzi, že je nemorální přežít jako odlišné skupiny. Následkem toho nevidí žádný důvod k odporu přívalu třetího světa zaplavujícího Evropu:"

Evropští politici připravují naprostou zkázu Evropy. Na první pohled absurdní tvrzení. Ovšem...Otázkou je, jestli jejich rozhodnutí v tomto směru jsou ještě projevem svobodné vůle nebo projevem jiným. Není přece možné, aby neviděli co se děje v zemích, které v současnosti podali přistěhovalcům pomocnou ruku. Zcela v duchu, že žádný dobrý skutek nesmí uniknout trestu. Kriminalita stoupla "zásluhou" přistěhovalců až o sedmset procent (údaj ze Švédska týkající se znásilnění). Místo rázné odpovědi, bylo zakázáno tyto údaje zveřejňovat, a z obětí se uměle vyrobili viníci.  

Výzva pro evropské politiky: Což takhle jednou být vyjímečně politicky korektní  k občanům svých zemí?!

Takyrodáci

 Nevím čím to je, proč mezi tzv. sluníčkáři nacházíme tak podivné figurky. Třeba ten bláznivý Kohout z televizního pořadu Jílkové, který dostal hysterický záchvat a málem ho odnesli nohama napřed, protože jeho oponent označil malé děti z Afriky za černoušky. Když člověk slyší hluboké myšlenky takového Kohouta, nemusí být ani fašoun, a přesto má hned chuť vzít ho lopatou na plocho.

Naši sluneční rodáci jsou poměrně dost neurotické osoby. Přehnaný smysl pro politickou korektnost jakoby se podepsal i na jejich vzezření. Ovšem dost pochybuji, že chápou obecné pojetí dobra a zla. Jejich nesnášenlivost k odlišným názorům se snad dá přirovnat jen k myšlení nejzdivočelejších svazáků z padesátých let. Mají i velmi podobný slovník. Fašoun sem, fašoun tam.

Další kus je jistý Jiří Hrebenovký. Ten vytvořil na netu stránku Nahlaš extremistu. Později ji sice vzhledem k všeobecnému výsměchu na jeho adresu zrušil, ale to nic nemění na obludnosti tohoto nápadu. Výzva k takovému hromadnému udávání je ojedinělá i v naší pohnuté historii. Naposledy s tím přišli Němci, po eliminaci Heydricha. Jiří také upřímně nenávidí vše, co se jen trochu přibližuje pojmu vlastenectví. Čert ví proč.

A abych nezapomněl na dámské zastoupení. Zde je zcela významnou figurou slečna Ingrid Romancová, pro-muslimská a pro-palestinská aktivistka. Tato vnímavá duše se netají tím, že každý den sepisuje hlášení o závadných myšlenkách extrémistů (rozuměj – těch, kteří nejsou pro-muslimští a pro-palestinští) a kamsi je posílá. Možná do mezigalaktické ústředny v souhvězdí Liry.

S tím souhvězdím Liry jsem to asi přehnal, protože slečna Ingrid oznámila, že je v pravidelném kontaktu s agenty FBI, kteří její zprávy vyhodnocují. Slečna se také nechala slyšet, že nezůstává jen u agentů FBI, ale své poznatky zasílá ještě do Bruselu. Jistě tam mají radost. Nedávno jsem četl její stesky, jak je na každém kroku sledována cizími rozvědkami a domácími extremisty. Dalo by se říct, že Ingrid je případ pro odbornou pomoc, ale přesto zrůdnost jejího udávání je varující. Držme jí však palce, je ještě mladá, třeba se jednou zapojí do normálního života.

A tak bych závěrem rád pozdravil všechny naše takyrodáky: Slunce v duši, i nad hlavou, ale nikoliv v hlavě.

Váš František Kašpárek st.

 Předsedkyně Strany obecného blaha (SOB) právě přemýšlela o tom, že kdyby měla u sebe pistoli, tak vystřelí do vzduchu, aby se všichni členové volebního štábu probrali. Anebo je zastřelím všechny, pomyslela si. A pak sebe. Ale jenom odevzdaně pokrčila rameny. Člověk si nemůže moc vybírat, musí pracovat s tím, co má.

"Jak jsme na tom s vylepováním předvolebních