Bororo | Bude se vyhošťovat?

Všechno je relativní. Ani ke sprostým podezřelým, ani k obětem se nepostupuje podle stejného metru. Skripal: Důkazy se nikdo nezdržoval. Připomeňme si jen, že Skripal nebyl žádný dvojitý agent v terénu, jak se nám snažila namluvit média, žádný klon Jamese Bonda, ale kádrovák sedící na zadku v Moskvě, který za 78 tisíc liber prodal jména ruských agentů v Evropě. V prosinci 2004 byl v Rusku zatčen, odsouzen a uvězněn za velezradu. V roce 2010 se usadil ve Velké Británii po výměně agentů. Ruská oficiální místa tedy neměla žádný zájem ho zavraždit. To by pak s nimi už nikdy nikdo žádnou výměnu neprovedl. Skripal si prožil svůj osobní zázrak, protože jinak je otrava Novičokem bez šance na přežití, a plánovači útoků pod falešnou vlajkou si zase pro změnu ověřili, že svět je připraven spolknout kdejaký nesmysl, aniž by museli složitě vyrábět nějaké důkazy.

To ovšem druhý muž, o kterém bude řeč, si úctu a obdiv naopak zaslouží. Saúdskoarabský opoziční novinář Džamál Chášakdží dlouhodobě kritizoval vládu Saudské Arábie, což je činnost na úrovni práce pyrotechnika. 2.října navštívil saúdský konzulát v Istambulu a od té chvíle se po něm slehla zem. Ve stejný den přiletělo do Istambulu patnáct Saúdů. O skupinu ornitologů se zřejmě nejednalo.

V tomto případě už přece jen nějaké důkazy jsou k dispozici. Vzhledem k dlouhodobému napětí mezi Saudskou Arábií a Tureckem byl konzulát odposloucháván. Není to zrovna něco, čím by se domácí tajné služby chlubily, ale takto existuje audionahrávka, která poskytuje jeden z nejpřesvědčivějších a nejhrůznějších důkazů o zločinu. Není to sice přímý důkaz, ale pořád lepší než britské tvrzení o Novičoku na klice, v parku a tak. Na nahrávce je slyšet, jak byl Chášakdží vyslýchán, mučen, zavražděn a rozřezán na kusy. Za dvě hodiny pak z konzulátu odjíždělo šest vozů s diplomatickou poznávací značkou. V jednom z nich seděl saudskoarabský plukovník z oddělení soudního lékařství.

Dalo by se tedy očekávat, že vzhledem k precedentu s novičokem nastane světová bouře. Za tak barbarský čin by byl kdokoliv navždy vyloučen z lidské rasy. Saúdskoarabským diplomatům by neměli stačit nohy. Pražská kavárna už mohla být ve jménu Velkého humanisty nastoupena před velvyslanectvím Saúdské Arábie s patřičně vyvedenými cedulemi. Jenomže...

Jenomže nic se neděje.

Evropští velikáni a americký prezident sice vyjádřili jisté znepokojení, ale to je tak všechno. Prý se na to Saúdů zeptají. Ano, to je dobrý nápad. Saúdové jim jistě řeknou: "Kápli jste na to. Tak vám nalejeme čistého vína, nebo vlastně vody. Chášakdžího jsme na konzulátu oddělali, pak ho rozřezali speciální pilou a kusy těla v pytlích odvezli v diplomatických vozech společně s vrahy na letiště. Kolik našich diplomatů se má připravit na odchod?"

Světové ticho po pěšině ovšem není žádnou záhadou. Vztahy Saúdské Arábie a Spojených států jsou vřelé nejen v oblasti vojenské, ale i ekonomické. Evropští politici musí tento fakt respektovat.   Za vládnutí Obamy prodaly Spojené státy svému spojenci zbraně v celkové hodnotě 110 miliard dolarů. Spojenec to ale není nikterak sentimentální. Již několikrát oznámil, že se zbaví amerických aktiv - v hodnotě více než 750 miliard dolarů - pokud USA neučiní to, či ono. Tomu se říká držet někoho pod krkem (nebo za koule).

Kozel jako zahradník

A tak nás nemůže překvapit toto podivné spojenectví světového nositele dobra se zemí, která zrovna neholduje lidským právům. Kde probíhají výchovné tresty jako je bičování, stětí, kamenování, ukřižování... Na případné mravnostní delikty dohlíží saudská náboženská policie Mutaween, která ve svém erbu rozhodně nemá heslo pomáhat a chránit.

Znásilněná žena byla v roce 2002 odsouzena k dvě stě ranám bičem, protože se pohybovala sama bez mužského doprovodu a tím se stala zodpovědnou za své znásilnění. Ali Muhammad al-Nimr se v roce 2011 jako nezletilý připletl k protivládní demonstraci. Po jeho zatčení nenásledoval trest, protože Saúdové přece nejsou žádní barbaři, aby trestali děti. Počkali tři roky a teprve pak byl Ali odsouzen k trestu smrti stětím a k následnému ukřižování.

Saúdskoarabský princ Chalíd bin Farhan Saúd žije v exilu v Německu. Dalo by se říct, že jeho vztahy s rodinou nepatří k těm nejlepším. Britskému listu The Independent řekl, že lákání disidentů na zastupitelské úřady patří k obvyklým trikům jeho příbuzných. On sám dostal pozvánku tohoto typu už nejméně třicetkrát, ale vždy odmítl. Nenechá se prý opít rohlíkem, ani rozčtvrtit.

Od léta roku 2015 Saúdská Arábie předsedá radě OSN pro lidská práva.

Takže ještě jednou: Bude se vyhošťovat?