Německý náhubek a my

    Padesát milionů Eur. To je maximální výše pokuty, kterou mohou v Německu dostat velké sociální sítě, pokud bezodkladně po upozornění nesmažou tzv. nelegální příspěvky. Samozřejmě se jedná o likvidační sumu, takže mazat a blokovat se bude ostošest. Jenomže, co je to nelegální příspěvek? Krádež autorsky chráněného obsahu? Není tomu tak. V tomto případě je za nelegální příspěvek považován komentář, který odsuzuje hlavní problémy dnešní doby: Nepochopitelné podkuřování evropských politiků islámu na úkor občanů svých zemí, zločiny imigrantů, islamizace evropského prostředí, inkluze, úskalí multikulturalismu, a to i kdyby tyto zveřejněné zprávy byly stoprocentně pravdivé. Tímto se nový německý zákon s lehce zapamatovatelným názvem – Netzwerdurchsetzungsgesetz – dostává do souladu s jedním bodem islámského práva šaría. I zde je nemuslimům zakázáno vznášet jakoukoliv kritiku islámu, i kdyby byla pravdivá. Duch tohoto zákona – zákaz kritiky, i kdyby byla pravdivá - by zcela jistě našel hluboké pochopení u všech totalitních režimů. Minulých i budoucích. Ale jistá tolerance k nenávistným příspěvkům je přece jen na obzoru. Bílou rasu, nebo chcete-li – podle politicky korektního slovníku – kavkazský typ (neptejte se mě, proč ten Kavkaz), křesťany a jakékoliv byť jen náznaky vlastenectví je dovoleno hanobit, co hrdlo ráčí.

   Je jen kouzlem nechtěného, že cenzura sociálních sítí v sousedním Německu byla svěřena do péče jisté Anettě K., bývalé agentce Stasi s povzbudivým krycím jménem "Victoria", která v bývalém druhém Německu měla s udáváním profesionální zkušenosti. Jak se říká – odborníky na svá místa!

   Tradiční německá důkladnost nic neponechala náhodě a německé ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že zveřejní na svých stránkách formuláře, které budou moci lidé využít k hlášení příspěvků, jež zákon porušují. Řekl bych, taková rajská hudba pro všechny ty naše domácí práskače, kteří chtěli něco podobného zavést i u nás. Ovšem Hřebenářovi s jeho "Nahlaš extremistu" a dalším nahlašujícím domácím exotům pšenka (nebo, že by řepka?) nekvetla a do podvědomí se zapsali jen jako směšné figurky, které neměly šanci pochopit, v jak složité hře se ocitly. Zůstalo jim jen zklamání z toho, že jim osud nedopřál naplno prožít jejich velkou chvíli užitečných idiotů.

   Nyní jde o to, že německá ostražitost po dlouhých desetiletích demokracie a blahobytu značně otupěla, kdežto v našich hlavách je většinou (s výjimkou nezodpovědných vítačů a spol., kteří se opájejí vlastním dobrem, aniž by chápali následky svého přístupu), vzhledem k odlišnému historickému vývoji, pořád určitý radar pro vše, co zavání totalitními praktikami. Proto, naštěstí, v tomto ohledu našim rádobyudavačům ujel nenávratně vlak.

   Zdá se, že do Německa.