Čeští stoupenci islamizace Evropy i vlastní země si musí myslet, že jejich modlitby byly vyslyšeny v podobě teroristy Jaromíra Baldy. Tento pomatený člověk přikročil k pokusu o likvidaci jedné vlakové soupravy, o níž si myslel, že v ní dřepí mohamedáni jedoucí do Čech.  Mainstream pak obratem prostřednictvím Fendrycha našel viníky stojící v pozadí. Jsou to obvyklí podezřelí – Zeman, Okamura a Konvička. Putin tentokrát nikoliv. Redaktor Českého rozhlasu neodolal lákavému pokušení a parafrázoval známý bonmot o tom, že ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim. Zvesela oznámil, že ne každý český stoupenec SPD je terorista, ale každý terorista je stoupenec SPD. Tady je na místě pana redaktora poopravit – jeden terorista. Mám k SPD nejednu výhradu, ale tohle mně připadalo jako otřít si o někoho boty bez rizika ještě se přitom zalíbit vrchnosti.

Najednou jsou postaveny mimo zorné všechny ty zločiny, kterých se muslimští migranti v Evropě dopouští. Na pořadu dne je terorista Balda V této souvislosti bylo ústy jednoho filosofa, který je vždy až smrtelně rozumný, naznačeno, že by kritika islámu měla být vnímána jako trestný čin. Zřejmě i tehdy, když je stoprocentně pravdivá.   

Oproti tomu muslimové v poklidu dál hlásají své zaostalé předsudky a nenávist ke všemu co není islám a politici jim vyklízí pole krok za krokem. V západní Evropě se už v mnoha městech vzdali oslav vánoc, aby prý neuráželi muslimskou obec. Lehce se může stát, že mnoho z toho co považujeme za Západ, nepřežije 21. století. V České republice zatím situace není tak katastrofická, ale útok na naše tradice již byl zahájen. A začal u těch nejzranitelnějších.  Na základních školách nyní probíhají nejen různé zvrácené gender experimenty, ale také úmorná propagace islámu. Cílem je vyměnit nepříznivá fakta o islámu za něco, co má být za fakta považováno. Ukázkové lakování na růžovo. Je to plíživá, ale jistá cesta buď do románu George Orwella, nebo rovnou do pekel.

Kanadský politický žurnalista a kulturní kritik Mark Steyn připomíná, že islám má vážné globální ambice, které tvoří základní identitu většiny jeho souvěrců. Co z toho pro Evropany vyplývá je jasné. Z osmi zemí s nejmenší mírou svobody je pět kde vládne islám. Z více jak čtyřiceti zemí, kde mají muslimové většinu, jsou jen tři relativně svobodné. Pak je otázka, proč se Merkelová a spol. rozhodli podporovat právě toto svobodě nepřátelské náboženství? Je to přesvědčení, že islám je pro Evropu tak nepostradatelný, nebo zbabělost, nebo hloupost? Co je ve skutečnosti ve hře?

V souvislosti s činem Jaromíra Baldy mě napadá taková pěkná spiklenecká teorie. Ale je, žel, nepoužitelná. Náš terorista je jen starý muž, který zvolil nejhorší z nehorších možností projevu odporu a jehož čin bude využit právě těmi silami, proti, kterým se chtěl ve své zmatené mysli postavit...

Na svůj FB jsem umístil známou a diskutovanou píseň Včelích medvídků. Nejprve jsem dostal upozornění, že "video bude částečně ztlumeno v některých zemích". Tak to by mě zajímalo v kterých, byla moje první myšlenka. Že by v Jihoafrické republice?

Vysvětlení dorazilo obratem (asi po pěti vteřinách) od FB strážců čistoty: Objevil se text "video je částečně ztlumené" a pod tím značka zákaz vjezdu do jednosměrky a upozornění "vidíte ho jen vy." Takže nikoliv v Jihoafrické republice, ale v České republice.Tomu říkám bleskurychlá akce! Bylo to fakt rychlejší než jsem stačil polknout na sucho.
Opravdu nevím jestli je to k smíchu nebo k pláči. 
Ta bdělost a ostražitost! Ten neskonale hloupý neomarxistický fanatismus! 
Ať žijí Včelí medvídci a jejich protest song!
Navíc závěrečná scéna, kdy protagonisté bílou barvu natřou Slunku knír a pak ho přeškrtnou staví Včelí medvídky do čela odboje proti nesoudným a bláznivým sluníčkářům.

 Nedávno jsem na internetu viděl fotografii jistého zástupce ředitele české střední školy, který se rozhodl propagovat "jinakost". Nechal se v rámci této nemarxistické šílenosti zvětšnit v dámských šatech.  Dost připomínal Dafné z filmu Někdo to rád horké. V té chvíli mě napadlo, že mu to na autoritě nepřidá. Není to tak trochu masochista? Ve své době jsme ve škole byli pěkní sígři, ovšem současné děti jsou mnohem drsnější. Proti těm jsme se nacházeli na žebříčku agresivity na hodně nízkém stupni, skorošprti.

Tak jsem se trochu zajímal o osud pana zástupce ředitele. Nevede prý lehký život.  Študenti na něj pokřikují "kde máš šaty", a od chlapců dostává pozvánky do tanečních. Zdá se, že osvětová činnost k "jinakosti" je plná hrbolů a nepochopení.

Jinde, tentokrát v jedné školce, zase experimentovali s tím, že holkám cpali autíčka a klukům panenky. Celé se to nějak zvrtlo. Holky auta rozebraly na prvočinitele a kluci si sice s panenkami hráli, ale trochu jinak, než jaké byly představy osvícených učitelek. Zřejmě vliv současné filmové produkce.

Celkem si dovedu představit, jak bychom reagovali před více jak padesáti lety my malí kluci ze školky, kdyby nám tehdy soudružky učitelky nutily ke hraní holčičí hračky. Asi bychom jim řekli, aby si je někam strčili. Do kapsy, samozřejmě, co jste si mysleli, byli jsme slušní chlapci, budoucí Rychlé šípy.

Vždycky, když se objeví nějaká lidská hloupost, která chce měnit přirozený řád věcí, nastávají katastrofy.

A že v současné době těch blbostí vládne světu!

O odborném politologovi Marku Hollarovi jsem poprvé slyšel, když tento mladík zatelefonoval do rádia Frekvence 1. K obsahu jeho sdělení se ještě dostaneme, opravdu stálo zato. Už ten titul mě zaujal – odborný politolog. Tak jsem okamžitě zabrousil na jeho Facebook. No jo, bylo to tam – titul odborný politolog v plné kráse, protkán červeným srdcem. Kde jsem ho jen už viděl? Také obsah jeho FB napovídal, že půjde o člověka slunečného, nevyhýbajícího se ani kavárenskému ruchu.

Hm... zajímalo by mě, jestli existují také nějací neodborní politologové. Podle některých projevů v masmédiích by se totiž dalo soudit, že by jich mohlo být docela dost. Ale na vizitkách to asi uvádět nebudou.

Takže zpět k našemu odbornému.

Nejprve jsem si myslel, že jeho telefonát do rádia je nějaká recese, ale Markův rozhořčený hlas mě usvědčil z omylu. Ten chlapec to myslel úplně vážně.  Na jeho FB jsem pak našel záznam tohoto vysílání s Markovým patřičným komentářem.

Na Šmoulech Marek shledává chybu v tom, že Šmoulinka je závislá na mužích. Zřejmě tím myslí taťku Šmoulu a spol. Odborný politolog pak dále v tomto kresleném seriálu vidí sexismus a šovinismus. Nevím proč, ale nějak jsem si vzpomněl na film Blbec z Xeenemunde. Přesněji řečeno, na jeho název.

Maková panenka také není přijatelná. Nechává se snadno svést cizincem arabského původu. Do prčic! To si snad motýl Emanuel nezasloužil!

Koiucour Mikeš bude také zatracen. Vyskytují se zde totiž cikáni, kteří kocourovi ubližují. A jak známo, cikáni nikdy nikomu neublížili.

Ovšem největší zločin odborný politolog Marek Hollar našel ve Včelích medvídcích. S velikým sebezapřením v rádiu citoval závadná slova, která se nacházejí v písničce medvídků: "Nás by velice vábilo natírat celý svět na bílo, motýla i jeho larvu, milujeme bílou barvu. Bílá, bílá, komu by se nelíbila..." Marek byl tímto textem tak rozhozen, že se při jejím citování až zakoktával. Načež dodal, že závěr písně "Sluníčko se na nás bude zlobit" je útokem na celou komunitu. To jsem moc nepochopil, zřejmě měl Marek na mysli sluníčkáře. Markův odborný názor doprovázel smích. Buď redaktora, nebo jiného posluchače, který zůstal ve vysílání. Když Marek promluvil o zlobícím se slunku, bylo navíc slyšet cosi, co připomínalo pád redaktora ze židle. Bylo by k smíchu, kdyby to současně nebylo tak tragické.

Marek pak na svém FB k tomuto napsal: "Poslechněte si, prosím, i tento závěr, kdy se další posluchač – aniž by rádio zasáhlo – vysmívá mému názoru a postoji. Vítejte v ČR, kde se zkrátka moderní a pokrokové názory mezi plebsem nenosí. Připravuji návrh předběžného soudního opatření na zákaz vysílání těchto pohádek."

Marek Hollar se jistě brzy stane legendou. Podobně jako brněnský Rudy Kovanda. Jen v jiném oboru. Ovšem on sám má o sobě poměrně vysoké mínění. Když to řeknu hodně mírně, tak komentáře na jeho FB se nesly ve značně nelichotivém duchu. Na jeden z těchto komentářů, ve kterém autor naznačuje, že by Marka měli umístit do speciálního zařízení, odpovídá: "V rámci grantových projektů pracuji například na ideových směřováních nových koncepcí v rozvoji generových a multikulturních studiích. Takže nevím, proč by mě někdo měl někam zavírat – jsem pro společnost nepostradatelný."

Musím tedy říct, že Marek přehnanou skromností netrpí. Ale varující jsou jeho jiná slova pod jiným komentářem: "Tak se klidně smějte, ale připravuji v rámci grantu již příslušné konkrétní návrhy změn. Začíná se vše konečně hýbat."

Tady už máme neskrývané vyhrožování. Hrdina ze zmíněného Xeenemunde byl také nebezpečný.

S Markem Hollarem se rozloučíme jeho reakcí na komentář, ve kterém jsou mu popřány krásné bílé vánoce. Rázně odpověděl: "Laskavě zde nepište rasistické narážky. Děkuji."

Kdysi jsme se posmívali generálnímu tajemníkovi KSČ Jakešovi za některé jeho slovní projevy. Ve srovnání se současnými gender multi ideology, byl ovšem hlubokomyslným filosofem.

Doufejmě, že sníh zůstane stále bílý a že ho letos napadne dostatek. Bílého.

Ze světa: Ohledně vraždy saudského opozičního novináře panuje mezi Spojenými státy a Evropskou unií vzácná shoda:  Žádné sankce proti Saudskému režimu se v nejbližší době nechystají, protože neexistuje důkaz, že vraždu nařídil saudský princ. Takže máme k dispozici variantu, že do Turecka dorazili samozvaní mstitelé, vstoupili na konzulát, trpělivě vyčkávali, až dorazí oběť Chašakdží, mezitím popíjeli s konzulem čaj a na jeho otázku "co pro ně může udělat", odpověděli "až dorazí ten pomlouvač, běžte vytrhávat plevel na zahradu." Pak proběhl horor v podobě mučení, čtvrcení a zakopávání. Konzul a spol. mezitím pořád trhali na zahradě plevel. Mstitelé poté v poklidu odjeli ve služebních vozech na letiště a odletěli do Saudské Arábie. To všechno bez vědomí vládců Saudské Arábie. Kdyby to tak skutečně proběhlo, tak je jasné, že samozvané vražedné komando by se po příletu domů samo stalo předmětem nějakého toho rozčtvrcení. V případě Novičoku a neotrávených Skripalových, tedy v případě méně drsném, takové obstrukce nepanovaly. Sankce následovaly rychleji, než by Jean Claude Juncker vypil svůj první ranní šnaps.

Kerčský incident. Rusko tvrdí, že ukrajinská plavidla nelegálně vstoupila do teritoriálních vod Ruské federace a byla následně zadržena, zatímco ukrajinská strana tvrdí, že se jejich lodě pohybovaly v mezinárodních vodách. Západ v tom měl jasno ještě dřív, než k incidentu došlo: Je to ruská provokace, ukázka síly, může za to Putin. V současnosti se zcela smazává co pravda je, ale tvrdě se prosazuje, co má být za pravdu vnímáno.

Z domova: Vláda schválila, že počet pracovních míst ve státní správě se od počátku příštího roku sníží o 860. Podle náměstka ministra vnitra pro státní službu Josefa Postráneckého jde o největší redukci od doby, co platí zákon o státní službě. Kdo viděl britský seriál Jistě, pane ministře/premiére, jistě si vzpomene, že přesně takový tah navrhoval stálý tajemník vlády sir Humphrey (Hámfry). Jde o to, že oněch 860 míst, která se mají zrušit, jsou pouze tabulkové (v seriálu tomu bylo také tak). Ve skutečnosti tam žádní úředníci nesedí. Autoři literární předlohy Jistě pane ministře Jonathan Lynn a Antony Jay by skákali nadšením.

 Vždy, když se v České republice rozhoduje o dostavbě atomových elektráren, začínají se dít podivné věci:

Rok 2013 - Premiér Nečas nekývl Američanům na dostavbu Temelína a navíc se při své návštěvě Ruska prořekl, že největší šance na to, aby vyhrála tendr o Temelín má ruská firma Rosatom. Záhy se objevuje případ žárlivé milenky a pád jeho vlády.

Rok 2018 – Premiér Babiš hovoří o dostavbě Dukovan jako o investici do budoucnosti. Pak ale dochází k nečekanému obratu. Jen dva dny po návštěvě amerického ministra obrany v ČR Jamese Mattise Andrej Babiš mění názor o příslovečných 180 stupňů. Informuje prezidenta Zemana, že nyní není vhodné dostavovat dva bloky, ale postačí jen modernizace (za desetinu ceny dostavby).

Tím proti sobě Babiš poštval americké elity, které tento krok považovaly za zradu amerických zájmů. Dostavbu měla provádět firma Westinghouse Nuclear, která se od roku 2017 nacházela v bankrotačním režimu a proto se pro ni stala tato zakázka životně důležitou. Jenže Američani neberou ohledy na bezpečnostní rizika, jde jim jen o kšeft. Po nich třeba potopa. V jisté utajované zprávě se uvádí, že technologie použité v Dukovanech nejsou kompatibilní s americkými ani francouzskými technologiemi. Proto by bylo vhodné, aby případnou dostavbu realizovala ruská firma, konkrétně Rosatom. Jenomže ve stávající politické atmosféře není možné nechat Rusy stavět jaderný blok ve střední Evropě. Hrozilo by, že by nás naši spojenci přijeli okamžitě osvobodit od hloupých myšlenek. Proto Babiš přistoupil k jedinému možnému kompromisnímu řešení – k modernizaci Dukovan.

A v tuto chvíli vstupují do hry dva užiteční redaktoři, kteří odjíždí do Švýcarska, aby pořídili kompromitující rozhovor s Adrejem Babišem juniorem.  Mladý Babiš na první pohled vypadá nemocně: Má podivnou skladbu vět, v podstatě jen doplňuje věty Slonkové. Když oba redaktoři odchází, ve dveřích stojí zmatený muž. Ti dva se však spokojeně smějí. Materiál k odstřelu premiéra a jeho vlády je připraven!

Nemám Babiše rád, ale tento "dokument" působil tak nevěrohodně, že je s podivem, jaké pozdvižení vyvolal. Přitom řešení tohoto rébusu je velmi jednoduché. Stačí zjistit odkud Slonková a Kubík vzali adresu Babiše juniora ve Švýcarsku.

 Kdo je nasměroval čtrnáct dní poté, co premiér Babiš změnil názor ohledně dostavby Dukovan?

Symbol Dne válečných veteránů – červený vlčí mák - je spojen s první světovou válkou, která svým obrovským rozměrem a spojenými útrapami, měla být válkou poslední.

Symbol je vypůjčen ze známé básně Na polích ve Flandrech od kanadského válečného chirurga Johna Mc Crae, který sloužil v bojích na západní frontě. Nezměrné utrpení, které viděl kolem sebe, ho přimělo k napsání slavné básně V polích flanderských, v níž vyjadřuje smutek nad padlými spolubojovníky.

Den válečných veteránů je vzpomínkou nejen na padlé z první světové války, ale také ze všech dalších válečných konfliktů.

V České republice se 11. listopad jako Den vlečných veteránů slaví teprve od roku 2001 a jeho pojetí a vnímání je u nás stále trochu rozpačité. Přitom naši novodobí váleční veteráni nasazovali pod vlajkou České republiky svůj život, dali této službě nejlepší léta života a zaslouží si naši úctu, ať už si o misích do Iráku nebo Afganistánu myslíme cokoliv.

Na polích ve Flandrech

Překlad básně Johna McCrae

Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,

tam mezi kříži, řada za řadou.

Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,

je možná slyšet zpívat skřivánky,

zde dole kanóny jen svojí píseň řvou.

My už však nevstanem a je to možná zdání,

že včera ještě žili jsme a byli milováni.

Teď jenom tiše ležíme

na polích flanderských.

Náš boj však zase jiní převezmou.

Do vašich rukou dáme my teď svou

hořící pochodeň a vy ji neste dál.

Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,

že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou

na polích flanderských.

 Ve včerejším pořadu Máte slovo Michaely Jílkové vystoupili  představitelé naši armády. Podplukovníci a generálové. Téma se týkalo našich misí v Iráku a Afganistánu.  Z vystoupení některých z nich jsem měl dost rozpačitý dojem. Především mě zarazila kritika náčelníka generálního štábu generála Opaty za jeho slova, že nikdo nebude beztrestně zabíjet naše vojáky.  Proboha, vždyť to je prohlášení správného velitele. Také se ozval velký nesouhlas s činem speciální jednotky, která vrahy dopadla. V pořadu dokonce padlo označení vražedné komando. Takže si to vyjasníme:  Naše jednotka provedla v podstatě policejní akci. Vypátrala pachatele, přijela je zatknout, jeden z pachatelů použil zbraň a naši vojáci pochopitelně palbu opětovali.

Ovšem nebylo tak úplně nutné tuto akci veřejně ventilovat. Naši mainstreamoví novináři jsou slepičí prdele. O čem mají mluvit, o tom mlčí, a o čem by naopak měli pomlčet, tak vyslepičí.

V románu Daniela Silvy Černá vdova byla ve Francii ustanovena speciální jednotka nazvaná Alfa. Dostala pravomoc použít "aktivní prostředky" k odstranění potencionálních islamistických teroristů z oběhu dřív, než tito islámští teroristé stačí použít aktivní prostředky proti republice, nebo jejím občanům.

Škoda jen, že jde o románovou fikci. Zatím mají všechny trumfy v rukou právě džihádisté.  

 Nedávno jsem potkal známého, který se mi svěřil, jak šel požádat ředitele firmy, kde má již osm let stejný plat, o jeho zvýšení. Pan ředitel ho posadil do křesla, sekretářku nechal uvařit kávu a pak vedl půl hodiny krásnou řeč o perspektivě firmy, aby v závěru smutně dodal, že pokud žadatel chce, aby firma prosperovala i nadále, nemá se touto malichernou otázkou již zabývat. Nikdy. Pod dojmem jeho projevu mu prý málem navrhl aby mu plat snížil.

Být tak poslancem, měl by jiné starosti. Systém odměňování našich volených zástupců a vládních činitelů je jakýmsi podivným způsobem nastaven tak, že se odměny za jejich dřinu zvyšují automaticky sami od sebe a to skokovým tempem. O nic nemusí žádat, systém pracuje za ně.

Nyní se však v parlamentu schyluje k pamětihodné bitvě. Malá část poslanců chce podpořit záměr vlády přibrzdit růst platů vrcholných politiků z dvaceti na devět procent. Většina je ale v zájmu svých rodin proti. Chtějí se i nadále vést vlakem, co nebrzdí. Někdy to ale může být nebezpečné.

Aby k rozhodující bitvě vůbec došlo, je zapotřebí zařadit platový zákon na pevný termín schůze komory. V tom vidí odpůrci brzdy svoji šanci. Většina zákonodárců by mohla program mimořádné schůze neschválit, nebo se hromadně nedostavit na hlasování. Ale má to háček. Takto okatě projevená nenažranost by poněkud podráždila voliče. Takže uvidíme. Do týdne a do dne.

Pokud novela o devíti procentech neprojde celou legislativní mašinérií, vzrostou jejich základní platy od ledna automaticky a bude vymalováno.

Není to tak dávno, co si jeden poslanec (nebudu ho jmenovat), pobírající jako předseda nějakého toho parlamentního výboru přes dvě stě tisíc korun měsíčně, stěžoval, že za tak bídný peníz nemůže uživit svoji početnou rodinu.  Mnoho nescházelo a byla vyhlášena národní sbírka, aby jeho rodina netřela bídu s nouzí.

Tak jak to vlastně je? Nyní naši volení zástupci lidu nyní pobírají základní plat 75 900 korun hrubého měsíčně. Od ledna by to tedy dělalo bratru 90 600 korun. Pokud by brzda zafungovala, dostali by "jen"  83 900 korun. Ani to není špatné. Skoro to vypadá jako by smyslem hry byly samotná hra s veřejností. K tomu každý zákonodárce pobírá paušální náhrady od 39 400 Kč do 53 500 Kč, v případě zvýšení od 47 100 Kč do 63 900 Kč. Ovšem tento základní plat bere jen dvacet poslanců, ostatní jsou parlamentní funkcionáři všude možně a tam je to už platově mnohem lepší.  

A pokud si lid mezi sebou šeptá, že mnozí z nich jsou i zadarmo drazí, tak vězte, že je to zcestná myšlenka, zcela jistě pocházející z dílny ruských hackerů. Vždyť ti lidé z parlamentních lavic pracují do roztrhání těla pro svoje naše blaho.

Pozn.: Poslední věta je příkladem uvědomělé autocenzury, o které jsem se zmínil v článku Všechny krásy světa.

 Jak se to mohlo stát? Kdy jsme překročili hranici, za kterou už není návratu? To jsou otázky, které si možná brzy budeme klást.

Student britské university Angelos Sofocleous (zřejmě se jedná o pseudonym) sdílel na Twitteru úvahu s prohlášením, že ženy nemají penisy. Něco, jako kdyby někdo sdílel myšlenku, že Země je kulatá.  Student však tvrdě narazil. Aktivisté z RGBT komunity (zkratka zahrnující osoby s menšinovým sexuálním zaměřením) zatroubili do útoku a odvážný student se nestačil divit. Okamžitě byl odvolán z pozice zástupce šéfredaktora studentského časopisu. Angelos se pokusil zachránit si bortící kariéru a studentskému světu sdělil: "Mohu se mýlit, ženy přece jen mohou mít penisy". Pak v duchu Galilea Galileiho (a přece se točí) tvrdošíjně dodal: "Ale myslím, že tomu tak není."  Odpověď se dostavila záhy. Byl odstraněn i z pozice voleného prezidenta národní unie svobodného projevu (!) Humanist Students. Tento příběh není pokusem o vtip, skutečně se stal. A to v době, kdy je vědecky prokázáno, že čáp děti nenosí a vrány je neunesou. Jako bychom se ocitli ve zvrácené verzi Alenky v říši za zrcadlem.

Žijeme v době, kdy různé menšiny rozhodují o tom, co si máme myslet, co můžeme nebo nemůžeme říkat, jak máme žít. Odkud se vzala tato jejich moc? Pro odpověď se musíme vrátit do minulosti.

V roce 1923 byl ve Frankfurtu založen Ústav pro sociální výzkum jako součást Frankfurtské univerzity. Byl to první marxisticky orientovaný ústav v Německu. V roce 1933 členové institutu imigrovali do Paříže a poté do USA. Zde jejich institut existoval v rámci Columbia University až do roku 1949, kdy se stěhuje zpět do Frankfurtu.

Směr frankfurtské školy je charakteristický snahou o spojení učení Karla Marxe a Sigmunda Freuda, ústící později v tzv. kritickou teorii, označovanou jako neomarxismus (zdroj: wikipedie). Podle amerického konzervativce Pata Buchanana neomarxisté nevidí jako utlačovanou dělnickou třídu, ale nebělošské přistěhovalce, ženy, homosexuály, národy třetího světa, narkomany a také (proti zdravému rozumu) pedofily. Za práva těchto skupin je zapotřebí, podle neomarxistů, bojovat.

Neomarxismus dále prosazuje radikální revoluční změny – rozpouštění národů, mísení protichůdných kultur, rovnost všech partnerských vztahů, popírání tradiční rodiny.

Frankfurtská škola měla značný vliv na radikální studentské hnutí šedesátých let, ze kterého vzešly současné západní politické elity, které nyní ovládají Evropu. Zde tedy máme částečnou odpověď.

 Tato tzv.liberální levice zvolila salámovou taktiku, jinak řečeno -  nenápadně instalovanou diktaturu, krok za krokem. Poučili se z minulosti. Tvrdá diktatura tradičního marxismu se neosvědčila, narazila na tři problémy, kterými byli Bůh, rodina a vlast. Proto neomarxisté zvolili rafinovanější cestu. Zpočátku šlo jen o prosazovaní běžné lidské slušnosti, která vyústila v politickou korektnost. Následovalo utahování šroubů. Postupně se ze slušnosti vyloupla teorie, že menšiny jsou dobré, zatímco většina je zlá. K tomu se připojila kolektivní vina Západu za všechny zla světa. Jeden současný francouzský filozof (jméno jsem si bohužel nazapamatoval) to nazval tyranií pokání.  

V diktatuře politické korektnosti již ani cenzura není zapotřebí. Úspěšně ji nahradila vnucená autocenzura, která je daleko smrtelnější, než řadění nejtvrdšího cenzora. Do myšlenek totiž nezasahuje jiná osoba, ale autor je přinucen sám si nasadit náhubek. Navíc se okruh povolených názorů neustále zužuje. Lehce se může stát, že se jednoho dne probudíme a bude nám oznámeno, že konzervativním názorům už bylo upřeno právo na slyšení.

Nová ideologie také šikovně využívá metodu dvojího metru. Jeden příklad za všechny: Zatímco kritika křesťanství je považována za  projev zdravé sebereflexe, stejně objektivní kritika islámu je označena za islamofobii, nacismus a provokaci.

Extrémní nemarxistická levice (jejich označení se za "liberální levici" je jen výsměchem) pracuje na celkové proměně lidstva usilovně a nemilosrdně. Nic neunikne její pozornosti. Ani přítomnost, ani budoucnost a žel ani minulost. Nastává přepisování historie, objevují se požadavky na změnu školních osnov, ze kterých by například v literatuře měli postupně mizet Shakespeare, Kant a další. Nevím, kým by tyto klasiky chtěli nahradit. Pokud mají rovnocenné náhrady, pocházející z multikulturních menšin, tak sem s nimi! Studenti některých západních univerzit z vlastní iniciativy odstraňují z chodeb škol sochy významných filosofů a vědců. Jsou to pro ně zlí bílí muži, na které se nechtějí dívat. Stálo by za to, položit jim otázku, od koho se tedy chtějí učit. A chtějí se vůbec učit? Nebo jen bořit. A mají už za zlé bílé muže stejnou náhradu, prověřenou staletími? Toto šílenství se promítá do všech úrovní. Nedávno se řešil hlavní představitel připravovaného filmu Achilleus. Měl by to být černoch. Nic proti vynikajícím černošským hercům, na Morgana Freemana nenechám dopustit, ale proč reinterpretovat historii dnešním pohledem. Je to zbytečné, hloupé a spíše to povede přesně opačným směrem, než zamýšlí ideologové politické korektnosti. Nedávno jsem viděl krimi film, kde se v jednu chvíli v úřadovně FBI pohybovaly jen ženy. Vypadalo to jako by mužskou populaci zasáhla nějaká katastrofa. Bylo to dotažení politické korektnosti k samému vrcholu.

Politická korektnost (a vše, co se za ní skrývá) se promítá do všech oblastí života. Nevyhnula se ani takové záležitosti, jakou je volba královny krásy.  Na Miss Amerika odpadne promenáda v plavkách a hlavním kritériem se stane vzdělanost, sociální vliv a talent. Na stejnou koncepci se připravuje Německo. Odzvoněno je i přehlídce dívek ve večerních róbách. Za změnou stojí hnutí MeToo, které předvádění dívek označilo jako zastaralé a ponižující. Pokud by si toto "vylepšení" přály samotné uchazečky o titul královny krásy, nezbylo by nic jiného, než jejich přání respektovat. Ale tady opět do hry vstupuje vlivná skupina (v tomto případě MeToo), která svévolně rozhodla, co je zastaralé a ponižující. A co když to samotné uchazečky vidí jinak? Mužská populace jistě ocení chytrost a vtip soutěžících dívek, ale ono předvádění ženské krásy, takový ten bonus pro oko, u toho bude citelně chybět. A přitom nebylo nic jednoduššího, než obě koncepce spojit dohromady. I za cenu, že aktivistky z hnutí MeToo vzteky skočí z útesu.

Tato novodobá diktatura se tváří jako veskrze liberální (proto ji jako liberální odmítám nazývat), ale některými prostředky totalitních režimů nepohrdne. Francouzský soud poslal Marine Le Penovou na psychiatrické vyšetření, protože v prosinci roku 2015 zveřejnila na Twitteru tři fotografie bestiálních vražd, spáchaných islámským státem. Šlo o reakci na nálepku, že její politická strana je teroristická. Chtěla ukázat, co je skutečný terorismus. Na první fotografii je sťat americký novinář James Fidey, na druhé upalován jordánský pilot Muat al-Kasasbeh a na třetí přejíždí tank muže v oranžové kombinéze. Systém tedy neodsoudil tyto zločiny, ale nepohodlnou političku, která je v rámci sebeobrany připomenula.

Mnohdy se ptáme, kam se řítíme? Skutečně necháme tradiční Evropu padnout, aniž bychom falešné věrozvěsty nezarazili? A půjde to vůbec ještě zastavit?  Mnislav Zelený, etnolog a cestovatel, říká, že jsme jediná civilizace, která nebojuje o své přežití.  Jenomže my jsme nebyli napadeni vnějším nepřítelem, před kterým jsme kapitulovali, složili ruce do klína a vzdali se. Současnou situaci zavinila evropská politická elita se svou migrační politikou. Když ale tito inženýři lidských duší viděli, že jejich experiment vede Evropu do záhuby, že islámští "utečenci před válkou" nikdy nepřijmou naše hodnoty a pravidla, měli se okamžitě vdát svých plánů a migraci zastavit.  Za každou cenu. Ale ONI jsou natolik zaslepeni pokřivenou vidinou budoucího multikulturního světa, že klidně Evropu obětují a ještě to prohlásí za konání DOBRA.  Jsou jako zrádci, kteří zabíjí své vlastní lidi ve jménu údajného pokroku.

V České republice to zatím není tolik znát, ale už se vynořují levicoví aktivisté a udavači, kteří zcela nepokrytě vyhrožují všem, kdo zastávají konzervativní názory ohledně Evropy, tradiční rodiny, migrace, islámu a svobodného myšlení. Tímto vlastně oznamujeme náš skutečný vstup do současné západní Evropy.

Extrémní levice a její politická korektnost nám postupně bere všechny krásy světa a nabízí nám za to jen obsah skříňky jedné dámy. Jmenovala se Pandora.