V jakémsi záchvatu akutního dobra nebo možná v záchvatu volební horečky, kterou nepřenáší žádná moucha, ale věčný boj o místo na slunci, přišla pře několika měsíci europoslankyně Šojdrová se svou velkolepou myšlenkou ohledně přijetí sirotků do České republiky.  Svůj následující život zasvětila jejich hledání. Celý tento nápad měl několik právních háčků, o jejichž existenci neměla Šojdrová ani potuchy, jak ostatně prokázala v televizních debatách. A přesto hledání pokračovalo dál. Cimrmani tomu říkají "neschopnost myšlenku opustit". Paní Šojdrové bylo v mnoha komentářích nabídnuto, aby vykonala dobro na českých sirotcích. Jenomže v tu chvíli paní europoslankyni obestřel temný mrak, takže tyto argumenty neviděla neslyšela. Zlí jazykové tvrdili, že tato dočasná slepota a hluchota byla zapřičiněna tím, že za angažmá kolem českých sirotků se žádné politicko - korektní body nezískávají.

Ono to ani s těmi zahraničními sirotky není tak jednoznačné. Internetová glosátorka Karolína Stonjeková se domnívá, že se nejedná o sirotky ale o děti, které na cestě do Evropy nedoprovázeli rodiče. Ti zůstali doma v Sýrii, Pakistánu a v dalších zemích. Ohledně rozruchu kolem otázky přijetí či nepřijetí sirotků Karolína dodává: " Kolotoč se rozjel a mediálně vděčné dělení na padouchy (ti kdo kladli otázky) a lidumily (ti, kteří na otázky nedokázali odpovědět), bylo dokonáno".

O motivu, proč rodiče vyslali své děti do Evropy, se můžeme jen dohadovat. Možná proto, aby je později mohli následovat do Evropy, nebo jen čistě z důvodů jejich bezpečnosti. Nemíním nikomu připisovat nízké pohnutky. V každém případě, nyní se situace v Sýrii změnila a děti by se mohly vrátit ke svým rodičům. Únos do České republiky by situaci zřejmě neuklidnil.

Paní Šojdrová hledala umanutě dál. Nyní (únor 2019) oznámila, že úkol je splněn. Našla sirotky a našla také rodiny, které jsou ochotny se o ně postarat. Dáma i nadále vytrvale přehlíží všechny právní problémy s tím spojené s lehkostí baletky z Labutího jezera. Korunku této nešťastné kauze nasadila senátorka Milada Emmerová, která ještě dříve navrhla, aby sirotci byli dáni k adopci homosexuálním párům. Vzhledem k poněkud nepřívětivému vztahu islámu k této "jinakosti", by se návrh paní senátorky mohl stát vážným bezpečnostním rizikem.

Ale vraťme se k naší matce sirotků. Paní Šojdrová má i svého vlastního syna. Zdá se však, že tento synek maminčin humanismus nesdílí ani v symbolické rovině.

Jan Šojdr je předseda představenstva společnosti Evropská kreditní a jednatel společnosti Fox kredit s.r.o. Tyto společnosti poskytují bezúročné půjčky. Zní to jako sen o krásných hodných lidech pomáhajících v nouzi, ale opak je pravdou. Nejsou krásní, nejsou hodní a z vaší louže vás přesunou rovnou pod váš okap kde je nalepena cedulka "exekučně zabaveno".

 Nedávno byl zveřejněn příběh jedné ženy (nazveme ji třeba paní N), která na půjčku dobráka Šojdra škaredě doplatila.
Začalo to tím, že paní N podepsala půjčku na 50 tisíc Kč, ale vyplaceno jí bylo jen 40 tisíc. Těch deset šlo zpět do kapsy půjčujícím dobrodějům. Veselé, že? To ještě není konec. Ve smlouvě bylo napsáno miniaturním písmem kdesi na konci, že dlužník musí do určité doby dodat několik výpisů (z účtu atd.), jinak dojde ke smluvní pokutě. Paní N byla ovšem opatrná, přečetla si i text vytištěný téměř nečitelnou velikostí a do smluvené doby výpisy poslala. Tady ale udělala podstatnou chybu. Neposlala je doporučeně. Dobrák Šojdr pak tvrdil, že žádné výpisy od ní nedostal a protože prý chce dlužníky vychovávat k zodpovědnosti, uplatnil své právo na smluvní pokutu.  Mentor jak se patří! A teď to začne být velmi zajímavé. Pokuta za každý nedodaný výpis byla stanovena ve výši půjčené částky. Paní N údajně nedoručila tři požadované výpisy, takže to dělalo, bratru, třikrát padesát tisíc. Výsledek: z půjčky ve výši 50 tisíc (ale ve skutečnosti 40 tisíc) se rázem stal dluh v obludné sumě 200 tisíc a paní N hrozila exekuce.

Lze to tedy shrnout takto: Pakliže paní europoslankyně nenajde své uplatnění v otázce evropské migrace, mohla by vykonat dobro na domácí scéně.
Slovo "domácí" teď myslím doslovně.

 Evropská unie se rozhodla zakročit proti české specifické záležitosti, jakou je sběr víček od PET lahví. Nová evropská směrnice o zákazu jednorázových plastových výrobků, která má být schválena letos na jaře, obsahuje nařízení, že PET láhve budou muset mít víčka pevně přidělaná, aby se nedala odstranit. Tato osvícená myšlenka – propojení víčka s lahví – si vyžádá navíc až 200 tisíc tun plastu ročně, což v rámci zákona o snížení spotřeby plastů připomíná Caligulu, který svému synovci vyléčil kašel tak, že mu setnul hlavu.

Nějak to nedává smysl. Použitá víčka od PET lahví jsou kvalitní surovinou, kterou se rozhodně vyplatí recyklovat. Tak k čemu bude tento absurdní výmysl dobrý? Jako by nestačily výkresy, jak má vypadat správná eurookurka.

Hledal jsem odpověď a nakonec ji našel. Ani jsem nemusel chodit, obrazně řečeno, do Bruselu. Poučení se mi dostalo od českých ekologů. Podle nich sběr víček podporuje nákup balených vod a tudíž i větší spotřebu PET lahví. Zřejmě to ve stejných souvislostech vidí také Evropská unie. Tady ovšem zapřahují koně za vůz. NIKDO, skutečně NIKDO nekupuje vodu v PET lahvích kvůli tomu, aby sbíral víčka. Je to přesně naopak: člověk si koupí balenou vodu jako obvykle, a místo aby víčko zahodil, tak je odloží na místo, které pracovně nazývám "domácí úložiště", a posléze odevzdá na některém z mnoha sběrných míst. Odtud pak putují do speciálních výkupen a takto získané peníze pomáhají lidem v nouzi. V nouzi, ve které je nechal náš stát a zdravotní pojišťovny. To je nutno dodat. Nebo se myslitelé z Evropské unie domnívají, že překotně nakupujeme balené vody, abychom mohli z jejich víček vyrábět korále?

Jeden příklad za všechny: Policisté Hlavního velitelství Vojenské policie díky tomu, že zorganizovali sběr víček obrovského rozsahu, mohli předat finanční podporu pro malou Michalku s vývojovou vadou mozku. Opravdu zde obstojí argument, že každý z těchto policistů si kvůli sběru víček koupil padesát PET lahví denně? Víčka odšrouboval a obsah většiny z nich pak vylil do vodovodu?  Ekologům a Evropské unii tedy uniká podstatný systém této solidarity. Je to sice smutné řešení, když občané suplují za stát, který nedokáže přinutit zdravotní pojišťovny, aby proplácely nákladné operace, ale pořád lepší než nic. Již několik lidí muselo zemřít, přestože si manažeři zdravotních pojišťoven vypláceli své tučné odměny. Jak mohou klidně spát, nechápu! Třeba to kompenzují tak, že sbírají víčka.

Navíc Evropská unie zřejmě nepočítá s naší věhlasnou šikovností. Neexistuje takové připevnění víčka k PET láhvi, které by nám zabránilo je odstranit.

A sbírat se bude vesele dál. Alespoň do té doby, dokud vrcholní představitelé zdravotních pojišťoven nezačnou konat jako příslušníci lidské rasy.

A spotřeba plastů pro spojení víčka s lahví bude jaká?

VYŠŠĺ, ku..., VYŠŠĺ!

Dostal jsem rozzlobenou reakci jedné čtenářky za článek "I.T. v Německu, incident v Dubí a MeToo". Mimo jiné píše: "Problematika sexuálního násilí je mnohem kompletnější, takže shodit MeToo ze stolu jako akci Najdi si svého herce a znič mu život, je typickou ukázkou české buranské kultury, kdy je normální sahat na cizí ženy jen tak, vynucovat si na druhém člověku ve vztahu sex a provádět podobné libůstky."

Za toho burana jí tedy dodatečně pěkně děkuji. Ovšem mýlí se v tom, že by typickým projevem českých mužů, bylo osahávat cizí ženy a vynucovat si sex. Ano, jistě se takoví najdou, jako ostatně všude jinde ve světě, ale pokud máme mluvit o typickém jednání českých mužů vůči ženám, pak je to úcta, obdiv a galantnost. Toto je většinový projev českých mužů. Alespoň podle mého názoru.

Nesmetl jsem MeToo ze stolu jako celek, poukázal jsem hlavně na jejich šéfku a zakladatelku Asiu Argentovou, která čelila obžalobě ze zneužití o dvacet let mladšího herce. Poté mu následně vyplatila odškodné ve výši 380 tisíc dolarů, což se dá považovat za přiznání viny. Mladíka nelituji, naopak k němu chovám hluboké opovržení a myslím si o něm, že je vůl. Ale přiznám, že vychytralý vůl. Užít si, a ještě si to nechat proplatit je výkon schopného gigola. Zajímalo by mě, jestli se následně stal členem hnutí MeToo.  (To zase bude rozčílených reakcí za tuto větu, kterou jsem si fakt nemohl odpustit).

Arentová si nezaslouží jakékoliv ohledy. Udělala přesně to, za co později vyvolala dominový efekt. Některé stížnosti jistě byly oprávněné, jiné zase ne, a právě v tom je kámen úrazu. V možnosti vyřídit si účty touto cestou.

Ještě jednou se vrátím ke Kevinu Spaceymu. Jedním z mnoha následků skandalizace v režii MeToo je, že jeho prozatím poslední film, životopisné drama Bilionaire Boys Club, je v Americe celoplošně bojkotován a pomalu se mění ve finanční katastrofu.  Z toho pro mě navíc vyplývá, že Američani jsou lehce ovlivnitelní prosťačci, bez schopnosti vlastního úsudku, takže teď už věřím (předtím jsem to odmítal), že je nějaký ten hacker mohl při volbách prezidenta nasměrovat tam, kam chtěl.

Kdo ví, jestli fenomenální herec Kevin Spacey ještě vůbec dostane šanci znovu vyniknout. Stal se obětí zločinu proti filmovému umění. Naštěstí máme k dispozici všechny ty filmy, které již natočil. Je to ale slabá útěcha.

Jsem zvědav, jestli hnutí MeToo ponese aspoň desetinu následků (za čin své šéfky), jaké musí nést Kevin Spacey. Aby tedy bylo dodrženo pravidlo "všem stejným metrem."

Něco mě však napovídá, že stejný metr se konat nebude.

Čeští stoupenci islamizace Evropy i vlastní země si musí myslet, že jejich modlitby byly vyslyšeny v podobě teroristy Jaromíra Baldy. Tento pomatený člověk přikročil k pokusu o likvidaci jedné vlakové soupravy, o níž si myslel, že v ní dřepí mohamedáni jedoucí do Čech.  Mainstream pak obratem prostřednictvím Fendrycha našel viníky stojící v pozadí. Jsou to obvyklí podezřelí – Zeman, Okamura a Konvička. Putin tentokrát nikoliv. Redaktor Českého rozhlasu neodolal lákavému pokušení a parafrázoval známý bonmot o tom, že ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim. Zvesela oznámil, že ne každý český stoupenec SPD je terorista, ale každý terorista je stoupenec SPD. Tady je na místě pana redaktora poopravit – jeden terorista. Mám k SPD nejednu výhradu, ale tohle mně připadalo jako otřít si o někoho boty bez rizika ještě se přitom zalíbit vrchnosti.

Najednou jsou postaveny mimo zorné všechny ty zločiny, kterých se muslimští migranti v Evropě dopouští. Na pořadu dne je terorista Balda V této souvislosti bylo ústy jednoho filosofa, který je vždy až smrtelně rozumný, naznačeno, že by kritika islámu měla být vnímána jako trestný čin. Zřejmě i tehdy, když je stoprocentně pravdivá.   

Oproti tomu muslimové v poklidu dál hlásají své zaostalé předsudky a nenávist ke všemu co není islám a politici jim vyklízí pole krok za krokem. V západní Evropě se už v mnoha městech vzdali oslav vánoc, aby prý neuráželi muslimskou obec. Lehce se může stát, že mnoho z toho co považujeme za Západ, nepřežije 21. století. V České republice zatím situace není tak katastrofická, ale útok na naše tradice již byl zahájen. A začal u těch nejzranitelnějších.  Na základních školách nyní probíhají nejen různé zvrácené gender experimenty, ale také úmorná propagace islámu. Cílem je vyměnit nepříznivá fakta o islámu za něco, co má být za fakta považováno. Ukázkové lakování na růžovo. Je to plíživá, ale jistá cesta buď do románu George Orwella, nebo rovnou do pekel.

Kanadský politický žurnalista a kulturní kritik Mark Steyn připomíná, že islám má vážné globální ambice, které tvoří základní identitu většiny jeho souvěrců. Co z toho pro Evropany vyplývá je jasné. Z osmi zemí s nejmenší mírou svobody je pět kde vládne islám. Z více jak čtyřiceti zemí, kde mají muslimové většinu, jsou jen tři relativně svobodné. Pak je otázka, proč se Merkelová a spol. rozhodli podporovat právě toto svobodě nepřátelské náboženství? Je to přesvědčení, že islám je pro Evropu tak nepostradatelný, nebo zbabělost, nebo hloupost? Co je ve skutečnosti ve hře?

V souvislosti s činem Jaromíra Baldy mě napadá taková pěkná spiklenecká teorie. Ale je, žel, nepoužitelná. Náš terorista je jen starý muž, který zvolil nejhorší z nehorších možností projevu odporu a jehož čin bude využit právě těmi silami, proti, kterým se chtěl ve své zmatené mysli postavit...

Na svůj FB jsem umístil známou a diskutovanou píseň Včelích medvídků. Nejprve jsem dostal upozornění, že "video bude částečně ztlumeno v některých zemích". Tak to by mě zajímalo v kterých, byla moje první myšlenka. Že by v Jihoafrické republice?

Vysvětlení dorazilo obratem (asi po pěti vteřinách) od FB strážců čistoty: Objevil se text "video je částečně ztlumené" a pod tím značka zákaz vjezdu do jednosměrky a upozornění "vidíte ho jen vy." Takže nikoliv v Jihoafrické republice, ale v České republice.Tomu říkám bleskurychlá akce! Bylo to fakt rychlejší než jsem stačil polknout na sucho.
Opravdu nevím jestli je to k smíchu nebo k pláči. 
Ta bdělost a ostražitost! Ten neskonale hloupý neomarxistický fanatismus! 
Ať žijí Včelí medvídci a jejich protest song!
Navíc závěrečná scéna, kdy protagonisté bílou barvu natřou Slunku knír a pak ho přeškrtnou staví Včelí medvídky do čela odboje proti nesoudným a bláznivým sluníčkářům.

 Nedávno jsem na internetu viděl fotografii jistého zástupce ředitele české střední školy, který se rozhodl propagovat "jinakost". Nechal se v rámci této nemarxistické šílenosti zvětšnit v dámských šatech.  Dost připomínal Dafné z filmu Někdo to rád horké. V té chvíli mě napadlo, že mu to na autoritě nepřidá. Není to tak trochu masochista? Ve své době jsme ve škole byli pěkní sígři, ovšem současné děti jsou mnohem drsnější. Proti těm jsme se nacházeli na žebříčku agresivity na hodně nízkém stupni, skorošprti.

Tak jsem se trochu zajímal o osud pana zástupce ředitele. Nevede prý lehký život.  Študenti na něj pokřikují "kde máš šaty", a od chlapců dostává pozvánky do tanečních. Zdá se, že osvětová činnost k "jinakosti" je plná hrbolů a nepochopení.

Jinde, tentokrát v jedné školce, zase experimentovali s tím, že holkám cpali autíčka a klukům panenky. Celé se to nějak zvrtlo. Holky auta rozebraly na prvočinitele a kluci si sice s panenkami hráli, ale trochu jinak, než jaké byly představy osvícených učitelek. Zřejmě vliv současné filmové produkce.

Celkem si dovedu představit, jak bychom reagovali před více jak padesáti lety my malí kluci ze školky, kdyby nám tehdy soudružky učitelky nutily ke hraní holčičí hračky. Asi bychom jim řekli, aby si je někam strčili. Do kapsy, samozřejmě, co jste si mysleli, byli jsme slušní chlapci, budoucí Rychlé šípy.

Vždycky, když se objeví nějaká lidská hloupost, která chce měnit přirozený řád věcí, nastávají katastrofy.

A že v současné době těch blbostí vládne světu!

O odborném politologovi Marku Hollarovi jsem poprvé slyšel, když tento mladík zatelefonoval do rádia Frekvence 1. K obsahu jeho sdělení se ještě dostaneme, opravdu stálo zato. Už ten titul mě zaujal – odborný politolog. Tak jsem okamžitě zabrousil na jeho Facebook. No jo, bylo to tam – titul odborný politolog v plné kráse, protkán červeným srdcem. Kde jsem ho jen už viděl? Také obsah jeho FB napovídal, že půjde o člověka slunečného, nevyhýbajícího se ani kavárenskému ruchu.

Hm... zajímalo by mě, jestli existují také nějací neodborní politologové. Podle některých projevů v masmédiích by se totiž dalo soudit, že by jich mohlo být docela dost. Ale na vizitkách to asi uvádět nebudou.

Takže zpět k našemu odbornému.

Nejprve jsem si myslel, že jeho telefonát do rádia je nějaká recese, ale Markův rozhořčený hlas mě usvědčil z omylu. Ten chlapec to myslel úplně vážně.  Na jeho FB jsem pak našel záznam tohoto vysílání s Markovým patřičným komentářem.

Na Šmoulech Marek shledává chybu v tom, že Šmoulinka je závislá na mužích. Zřejmě tím myslí taťku Šmoulu a spol. Odborný politolog pak dále v tomto kresleném seriálu vidí sexismus a šovinismus. Nevím proč, ale nějak jsem si vzpomněl na film Blbec z Xeenemunde. Přesněji řečeno, na jeho název.

Maková panenka také není přijatelná. Nechává se snadno svést cizincem arabského původu. Do prčic! To si snad motýl Emanuel nezasloužil!

Koiucour Mikeš bude také zatracen. Vyskytují se zde totiž cikáni, kteří kocourovi ubližují. A jak známo, cikáni nikdy nikomu neublížili.

Ovšem největší zločin odborný politolog Marek Hollar našel ve Včelích medvídcích. S velikým sebezapřením v rádiu citoval závadná slova, která se nacházejí v písničce medvídků: "Nás by velice vábilo natírat celý svět na bílo, motýla i jeho larvu, milujeme bílou barvu. Bílá, bílá, komu by se nelíbila..." Marek byl tímto textem tak rozhozen, že se při jejím citování až zakoktával. Načež dodal, že závěr písně "Sluníčko se na nás bude zlobit" je útokem na celou komunitu. To jsem moc nepochopil, zřejmě měl Marek na mysli sluníčkáře. Markův odborný názor doprovázel smích. Buď redaktora, nebo jiného posluchače, který zůstal ve vysílání. Když Marek promluvil o zlobícím se slunku, bylo navíc slyšet cosi, co připomínalo pád redaktora ze židle. Bylo by k smíchu, kdyby to současně nebylo tak tragické.

Marek pak na svém FB k tomuto napsal: "Poslechněte si, prosím, i tento závěr, kdy se další posluchač – aniž by rádio zasáhlo – vysmívá mému názoru a postoji. Vítejte v ČR, kde se zkrátka moderní a pokrokové názory mezi plebsem nenosí. Připravuji návrh předběžného soudního opatření na zákaz vysílání těchto pohádek."

Marek Hollar se jistě brzy stane legendou. Podobně jako brněnský Rudy Kovanda. Jen v jiném oboru. Ovšem on sám má o sobě poměrně vysoké mínění. Když to řeknu hodně mírně, tak komentáře na jeho FB se nesly ve značně nelichotivém duchu. Na jeden z těchto komentářů, ve kterém autor naznačuje, že by Marka měli umístit do speciálního zařízení, odpovídá: "V rámci grantových projektů pracuji například na ideových směřováních nových koncepcí v rozvoji generových a multikulturních studiích. Takže nevím, proč by mě někdo měl někam zavírat – jsem pro společnost nepostradatelný."

Musím tedy říct, že Marek přehnanou skromností netrpí. Ale varující jsou jeho jiná slova pod jiným komentářem: "Tak se klidně smějte, ale připravuji v rámci grantu již příslušné konkrétní návrhy změn. Začíná se vše konečně hýbat."

Tady už máme neskrývané vyhrožování. Hrdina ze zmíněného Xeenemunde byl také nebezpečný.

S Markem Hollarem se rozloučíme jeho reakcí na komentář, ve kterém jsou mu popřány krásné bílé vánoce. Rázně odpověděl: "Laskavě zde nepište rasistické narážky. Děkuji."

Kdysi jsme se posmívali generálnímu tajemníkovi KSČ Jakešovi za některé jeho slovní projevy. Ve srovnání se současnými gender multi ideology, byl ovšem hlubokomyslným filosofem.

Doufejmě, že sníh zůstane stále bílý a že ho letos napadne dostatek. Bílého.

Ze světa: Ohledně vraždy saudského opozičního novináře panuje mezi Spojenými státy a Evropskou unií vzácná shoda:  Žádné sankce proti Saudskému režimu se v nejbližší době nechystají, protože neexistuje důkaz, že vraždu nařídil saudský princ. Takže máme k dispozici variantu, že do Turecka dorazili samozvaní mstitelé, vstoupili na konzulát, trpělivě vyčkávali, až dorazí oběť Chašakdží, mezitím popíjeli s konzulem čaj a na jeho otázku "co pro ně může udělat", odpověděli "až dorazí ten pomlouvač, běžte vytrhávat plevel na zahradu." Pak proběhl horor v podobě mučení, čtvrcení a zakopávání. Konzul a spol. mezitím pořád trhali na zahradě plevel. Mstitelé poté v poklidu odjeli ve služebních vozech na letiště a odletěli do Saudské Arábie. To všechno bez vědomí vládců Saudské Arábie. Kdyby to tak skutečně proběhlo, tak je jasné, že samozvané vražedné komando by se po příletu domů samo stalo předmětem nějakého toho rozčtvrcení. V případě Novičoku a neotrávených Skripalových, tedy v případě méně drsném, takové obstrukce nepanovaly. Sankce následovaly rychleji, než by Jean Claude Juncker vypil svůj první ranní šnaps.

Kerčský incident. Rusko tvrdí, že ukrajinská plavidla nelegálně vstoupila do teritoriálních vod Ruské federace a byla následně zadržena, zatímco ukrajinská strana tvrdí, že se jejich lodě pohybovaly v mezinárodních vodách. Západ v tom měl jasno ještě dřív, než k incidentu došlo: Je to ruská provokace, ukázka síly, může za to Putin. V současnosti se zcela smazává co pravda je, ale tvrdě se prosazuje, co má být za pravdu vnímáno.

Z domova: Vláda schválila, že počet pracovních míst ve státní správě se od počátku příštího roku sníží o 860. Podle náměstka ministra vnitra pro státní službu Josefa Postráneckého jde o největší redukci od doby, co platí zákon o státní službě. Kdo viděl britský seriál Jistě, pane ministře/premiére, jistě si vzpomene, že přesně takový tah navrhoval stálý tajemník vlády sir Humphrey (Hámfry). Jde o to, že oněch 860 míst, která se mají zrušit, jsou pouze tabulkové (v seriálu tomu bylo také tak). Ve skutečnosti tam žádní úředníci nesedí. Autoři literární předlohy Jistě pane ministře Jonathan Lynn a Antony Jay by skákali nadšením.

 Vždy, když se v České republice rozhoduje o dostavbě atomových elektráren, začínají se dít podivné věci:

Rok 2013 - Premiér Nečas nekývl Američanům na dostavbu Temelína a navíc se při své návštěvě Ruska prořekl, že největší šance na to, aby vyhrála tendr o Temelín má ruská firma Rosatom. Záhy se objevuje případ žárlivé milenky a pád jeho vlády.

Rok 2018 – Premiér Babiš hovoří o dostavbě Dukovan jako o investici do budoucnosti. Pak ale dochází k nečekanému obratu. Jen dva dny po návštěvě amerického ministra obrany v ČR Jamese Mattise Andrej Babiš mění názor o příslovečných 180 stupňů. Informuje prezidenta Zemana, že nyní není vhodné dostavovat dva bloky, ale postačí jen modernizace (za desetinu ceny dostavby).

Tím proti sobě Babiš poštval americké elity, které tento krok považovaly za zradu amerických zájmů. Dostavbu měla provádět firma Westinghouse Nuclear, která se od roku 2017 nacházela v bankrotačním režimu a proto se pro ni stala tato zakázka životně důležitou. Jenže Američani neberou ohledy na bezpečnostní rizika, jde jim jen o kšeft. Po nich třeba potopa. V jisté utajované zprávě se uvádí, že technologie použité v Dukovanech nejsou kompatibilní s americkými ani francouzskými technologiemi. Proto by bylo vhodné, aby případnou dostavbu realizovala ruská firma, konkrétně Rosatom. Jenomže ve stávající politické atmosféře není možné nechat Rusy stavět jaderný blok ve střední Evropě. Hrozilo by, že by nás naši spojenci přijeli okamžitě osvobodit od hloupých myšlenek. Proto Babiš přistoupil k jedinému možnému kompromisnímu řešení – k modernizaci Dukovan.

A v tuto chvíli vstupují do hry dva užiteční redaktoři, kteří odjíždí do Švýcarska, aby pořídili kompromitující rozhovor s Adrejem Babišem juniorem.  Mladý Babiš na první pohled vypadá nemocně: Má podivnou skladbu vět, v podstatě jen doplňuje věty Slonkové. Když oba redaktoři odchází, ve dveřích stojí zmatený muž. Ti dva se však spokojeně smějí. Materiál k odstřelu premiéra a jeho vlády je připraven!

Nemám Babiše rád, ale tento "dokument" působil tak nevěrohodně, že je s podivem, jaké pozdvižení vyvolal. Přitom řešení tohoto rébusu je velmi jednoduché. Stačí zjistit odkud Slonková a Kubík vzali adresu Babiše juniora ve Švýcarsku.

 Kdo je nasměroval čtrnáct dní poté, co premiér Babiš změnil názor ohledně dostavby Dukovan?

Symbol Dne válečných veteránů – červený vlčí mák - je spojen s první světovou válkou, která svým obrovským rozměrem a spojenými útrapami, měla být válkou poslední.

Symbol je vypůjčen ze známé básně Na polích ve Flandrech od kanadského válečného chirurga Johna Mc Crae, který sloužil v bojích na západní frontě. Nezměrné utrpení, které viděl kolem sebe, ho přimělo k napsání slavné básně V polích flanderských, v níž vyjadřuje smutek nad padlými spolubojovníky.

Den válečných veteránů je vzpomínkou nejen na padlé z první světové války, ale také ze všech dalších válečných konfliktů.

V České republice se 11. listopad jako Den vlečných veteránů slaví teprve od roku 2001 a jeho pojetí a vnímání je u nás stále trochu rozpačité. Přitom naši novodobí váleční veteráni nasazovali pod vlajkou České republiky svůj život, dali této službě nejlepší léta života a zaslouží si naši úctu, ať už si o misích do Iráku nebo Afganistánu myslíme cokoliv.

Na polích ve Flandrech

Překlad básně Johna McCrae

Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,

tam mezi kříži, řada za řadou.

Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,

je možná slyšet zpívat skřivánky,

zde dole kanóny jen svojí píseň řvou.

My už však nevstanem a je to možná zdání,

že včera ještě žili jsme a byli milováni.

Teď jenom tiše ležíme

na polích flanderských.

Náš boj však zase jiní převezmou.

Do vašich rukou dáme my teď svou

hořící pochodeň a vy ji neste dál.

Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,

že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou

na polích flanderských.