Rakouský občan českého původu Philipp Janýr podal trestní oznámení pro údajnou vlastizradu ve spojení se sabotáží na několik lidí včetně prezidenta Miloše Zemana nebo místopředsedy ČSSD Michala Haška.

Údajně pomáhali ruským firmám zmocnit se exekutivní a zákonodárné moci v ČR. Je dobře, že rakouskému občanu českého původu leží tak na srdci blaho naší země. Možná by ale měl začít vlastním vyšetřením u odborného lékaře.

Opět tu máme motiv zlého Zemana a jeho "zrádnou" obchodní diplomacii s Ruskem. Jenomže tutéž "zradu", a v daleko větší míře,  páchají také také Merkelová, Mayová , Macron ad.  Co s nimi?

A jakým že to způsobem se ruské firmy zmocnily exekutivní a zákonodárné moci v České republice? Zpochybňuje snad Janýr naše volby a soudnost českých voličů? Naše odpověď by se měla dostavit obratem: Nikoliv formou žaloby na Janýra, ale udělením několika poctivých českých facek.

Také Hnutí Starostové a nezávislí zvažuje podání žaloby na prezidenta Miloše Zemana pro velezradu. Důvodem má být jeho rozhodnutí pověřit Bezpečnostní informační službu (BIS), aby vypátrala, jak se to má s tvrzením Rusů, že novičok se vyráběl u nás. Za normálních okolností by se zdálo, že prezidentův požadavek je oprávněný a logický krok. Nikoliv však v České republice. Všichni ti majitelé pravd, kteří nedávno dostali v prezidentských volbách na frak, se chopili nové příležitosti, jak zaútočit na vítěze.

Samozřejmě, jak jinak, se k akci obratem připojila hlava ze všech hlav nejpomazanější (mám nyní na mysli máslo na hlavě) Miroslav Kalousek. "Míra zrádcovské servility prezidenta ČR vůči cizí mocnosti překročila všechny meze," pravil tento rozzlobený muž a prý mu při tom z nozder stoupaly lehké obláčky dýmu. Poměrně pomatený výrok, neboť Zeman se adresu ruské strany vyjádřil, že jde o nehorázné tvrzení. Řekl bych, že to je pravý opak servility.

Také Pavel Bělobrádek  upozornil, že prezident republiky nemůže jen tak úkolovat Bezpečnostní informační službu ČR (BIS). "Musí to vždy dělat s vědomím vlády," sdělil představený lidovců.  Možná by bylo lepší v tomto případě mlčet. Prezident toto právo má a nemusí tak činit s vědomím vlády. Prezident Zeman přesto vládu o svém kroku informoval.

A perlička na závěr. Lidové noviny 23.března uveřejnily článek, kde autorka píše, že látka novičok se podle některých českých vědců mohla na našem území vyrábět v přísně utajovaném režimu. Zajímavá je v článku jedna věta: "Dnes mají povolení k její výrobě jen specializované instituce, ale pouze k obranným účelům." Škoda, že autorka blíže neuvedla, které instituce v jakých zemích má na mysli. Pak by důkaz o ruské jednoznačné vině zmizel jak pára nad hrncem Mimochodem věta – výroba "pouze k obranným účelům" - rozhodně pobaví. Snad to výrobce píše i na obal tohoto produktu.

Když si v roce 2013 Andrej Babiš kupoval Lidové noviny a Mladou Frontu Dnes, prohlásil:

"Já v žádném případě nebudu nikdy zasahovat do práce redaktorů v Mafře, ať si klidně píší, co chtějí." Možná kdyby se ho tehdy někdo zeptal, proč si je tedy kupuje, dostalo by se mu odpovědi: "Tak nějak z lásky. Z lásky k žurnalistice". Andrej Babiš tak svoje blahodárné podnikatelské aktivity, počínaje výrobou kvalitních uzenin a konče rozlehlými pláněmi řepky olejné, ještě rozšířil o podnik vydavatele. Nezávislého tisku, jak slíbil. Slib ten, však neměl zrovna dlouhého trvání.

Krátce na to se pan Babiš telefonicky obrátil na reportéra, který předtím přišel na tiskovou konferenci politického hnutí ANO. Dost se zajímal, proč v Lidových novinách nevyšlo o akci ani slovo.

 "Já se s vámi normálně bavím, jako občan Babiš, já zatím ani nejsem majitel Mafry," pravil bodrým tónem nastávající vydavatel.

Ovšem na konci telefonického rozhovoru přece jen naznačil jisté možné nadcházející souvislosti: "Doufám, že kluci vědí, co dělaj. Ještě nevědí, s kým mají tu čest, ale to je jedno."

Proč se vůbec o této staré záležitosti zmiňuji, když pan ministerský předseda je dočasně v demisi a jeho noviny u ledu svěřeneckého fondu, ať už je to cokoliv?  Po dlouhých letech jsem se opět začetl do Haškových Karikatur, kde jsem narazil na kapitolu, jak Karel Kramář v roce 1910 kupoval Národní listy. Jen pro úplnost: Karel Kramář (1860-1937) za Rakouska-Uherska předák mladočeské strany, za světové války účastník odboje, po roce 1918 první ministerský předseda, dlouholetýpředseda Československé národní demokracie. Následujícím nechci jakkoliv srovnávat dr.Kramáře, jehož zásluhy o první republiku jsou bez diskuzí, s ing. Babišem,  jehož zásluhy o současnou republiku jsou stále ještě předmětem rozporuplných názorů a někdy i žel veselých ornitologických debat.

Jaroslav Hašek, svým trochu jedovatým šlehem, koupi Národních listů vyhodnotil takto:

"Do Národních listů píše Karel Kramář úvodníky a všechno to za 1 500 000 korun. Redaktoři píší, jak si přeje pan dr. Kramář, a z právnického stanoviska nelze proti tomu nic namítati, neboť koupě jest smlouva, dle které prodávající (venditor) jisté zboží (merx) předává kupujícímu (emptor) za určitý peněžní obnos, zvaný cenou (pretium). Zbožím nemusí býti z právnického stanoviska jen věci, nýbrž i požadavky, věcná práva, dědictví. Předmětem koupi může býti také věc dosažitelná v budoucnosti, koupě nadějná (emptio spei), kupříkladu lovecká kořist. A o tu dle všeho běží dr. Kramářovi."

V dnešních pohnutých časech máme lovců kořistí nepřeberné množstí. Některým se kořist snáší jako mana z nebe formou vládních zakázek, evropských dotací a jiných triků, zatímco jiný si ji odnáší prostší formou. V krabici od vína... 

 Česká republika je náš domov. Není dokonalý, má spoustu chyb, ale je jediný, který máme. Studenti, kteří nyní stávkují proti prezidentu Zemanovi si neuvědomují jednu věc. Prozatím je to jediná hráz proti všem šílenostem, které k nám chce Evropská unie dostat.  Není třeba odmítat naše členství v EU, ale na druhé straně je v pořádku, že máme někoho, kdo není jen přikyvovacím panákem.

Protestující studenti si možná chtějí hrát na své předchůdce z listopadu 1989. Tehdy to byla naprosto odlišná situace – studenti skutečně nesli značné riziko a šli doslova s kůží na trh. To, co se později z mnohých z nich stalo je, bohužel, druhá věc.

Současní rebelující studenti neriskují téměř nic. Mají na své straně mainstreemové sdělovací prostředky, neziskovky a především všechny ty majitele pravd. Jen jednu věc studenti nepochopili. Dělají vše pro to, aby se připravili o svoji vlastní budoucnost. Ve světě podle Sorosa je žádná nečeká. Pokud by plán zákeřného miliardáře vyšel, stali by se více či méně trpěnými hosty ve vlastní zemi.

Zatím na Slovensku se schyluje ke státnímu převratu, opět v režii Sorosových lidí. Jejich křepčení na hrobech dvou mladých zavražděných lidí je už za hranicí všeho. Komu tato vražda prospěla? Zdá se, že italské mafii rozhodně ne.

Naši studenti se ocitli v paradoxní situaci člověka, který si s pílí užitečného hmyzu řeže větev pod vlastním zadkem.

Jenomže na té větvi sedíme i my ostatní.

Říká se, že historie se opakuje. Jednou jako drama, podruhé jako fraška. V roce 1968 poslali naši vlastizrádci Bilak a spol. tzv. "zvací dopis" se žádostí, aby skuteční marxisté přispěchali Ceskoslovensku na "pomoc". O padesát let později Jakub Janda zasílá "prosebný dopis", na opačnou světovou stranu, ve kterém škemrá o peníze, aby pro změnu neomarxisté mohli nastolit v České republice svůj řád. Zatím totiž prohrávají na všech frontách.

Jakub Janda.  Zástupce ředitele organizace Evropské hodnoty. Není to ale také ten mladík, který natočil pornofilm s gay tématikou, kde vystupoval v roli superstar? Dosti pohnutá kombinace. Snad budou mít zahraniční sponzoři pochopení. Svůj k svému.

Český překlad dopisu

Vážený pane, vážená paní,

za Pražský European Values ​​Think-Tank, institut nevládní politiky, který brání prozápadní orientaci České republiky, bychom chtěli představit práci naší organizace.

Vaše podpora je nyní potřeba více než kdy jindy. V České republice se uskutečnily prezidentské volby a jejich výsledek potvrdil silné posílení sil, které prosazují odchod České republiky z EU. Respektujeme výsledky, ale nemůžeme se zastavit a nedělat nic, když se někteří politici snaží přetáhnout naši zemi zpět k autoritářskému východu.

Prezidentské volby ukázaly, že česká občanská společnost stojí na zdravém základě. Česká republika je země plná sebevědomých lidí, kteří nepřestanou mlčet dalších pět let. Letos oslavíme 100. výročí založení první Československé republiky a díky vaší potenciální podpoře budeme i nadále podporovat své základní hodnoty demokracie a právního státu.

Naše aktivity jsou rozděleny do 3 individuálních strategických programů.

1) Kremlin Watch Program – program zaměřený na odhalování a odporování dezinformacím a vlivu operací vedených Ruskem a jeho spolupracovníky. S Kremlin Watch jsme jediné nevládní centrum v České republice, který se každodenně vážně a systematicky zabývá touto hrozbou. Více informací naleznete na www.kremlinwatch.eu

2) Program vnitřní bezpečnosti (dříve program pro soudržnou společnost) – jeho hlavním cílem je podpora soudržnosti ve společnosti a jejích základních hodnot. Cílem programu je bojovat proti extremismu a řešit otázky spojené s migrační a integrační politikou.

3) Vzdělávací program "Žiju v demokracii” – cílem programu je vést mladé lidi k zapojení občanů do občanské angažovanosti prostřednictvím workshopů se zkušenými lektory a debaty s významnými osobnostmi organizované na středních školách po celé České republice.

4) Mimo strategických programů můžete také podporovat operace Evropských hodnot – podpora zaměřená na tuto oblast nám pomůže pokrýt fungování celé organizace.

Finanční podpora je velmi snadná – můžete tak učinit prostřednictvím dárcovského formuláře na našich webových stránkách. Velmi oceňujeme jak větší paušální částky, tak i menší pravidelné měsíční příspěvky.

Máte-li jakékoli dotazy ohledně výše uvedeného, ​​neváhejte a kontaktujte nás.

Děkuji za vaší podporu!

S pozdravem z Prahy,

Jakub Janda

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) uděluje ocenění Český lev od roku 1995.

Letošní průběh slavnostního udílení filmařských cen se zcela nesl v duchu politické agitace proti prezidentu Zemanovi. Vypadalo to, že nové české filmy se staly v tomto příběhu jen okrajovou záležitostí. Nutným zlem.

Dokumentaristka Olga Sommerová během děkovné řeči vyzvala kolegy a širokou veřejnost (asi těch spodních deset milionů) k obraně České televize před oligarchy. Těžko říct, které oligarchy měla na mysli. "Zemanův inaugurační projev v sobě měl málo lásky," dodal k tomu režisér Jan Svěrák, který se poté odebral k sepsání výzvy Pět vět (na obranu ČT). Osobně mám rád filmy Jana Svěráka. Možná by bylo lepší, kdyby u nich zůstal. Začínám mít vážné pochybnosti o duševní svěžesti mnohých umělců.

Pozvolný profesionální úpadek České televize nemají na svědomí ani fantómoví oligarchové, ani Zeman, ale jen zaslepenost a zaujatost protagonistů ČT.

Například o uprchlické krizi v zasažených evropských zemích a o zločinech muslimských migrantů Česká televize neinformuje vůbec, o Miloši Zemanovi prakticky non-stop. Samozřejmě v nelichotivých souvislostech.

 Dokonce to začíná už být úmorné i pro odpůrce českého prezidenta.

Hlavním nebezpečím pro Českou televizi je Česká televize.

Vidíte, pane Svěráku, stačí jen jedna věta. 

Při dnešní inauguraci prezidenta České republiky Ferrina a spol. překotně opouštěli Vladislavský sál. Vypadalo to, jako by měli jakési blíže neurčené obavy ze slavnostních jednadvaceti dělostřeleckých salv. Kalousek zřejmě prchal do nejbližšího Zanzibáru.

Na Seznamu.cz se hned objevil titulek "Skandální průběh inaugurace." V podobném duchu se zřejmě ponesou další informace našich zcela závislých médií.

Říká se, že normální člověk si občas odpočine, ale blbec, že neodpočívá nikdy. Obdobně se to má s médii tzv.hlavního proudu. Nemohla si dát vyjímečně pauzu a nechat inauguraci na pokoji.

Problém je v tom, že všichni ti elitáři, kavárníci a Sorošovi poskoci prohrávají ve světovém měřítku stále častěji. Už by si měli pomalu zvykat. Zatím to nesou se zaprděností sobě vlastní.

Nejmenovanému starodávnému norskému bojovníkovi nesahají ani po kotníky. Jeho modlitba končí slovy:  "Pane, mám-li prohrát, dej mi sílu, abych dokázal stát u cesty a pozdravit vítěze až půjde kolem."

Modlitba našich stále nesmiřitelných zní podobně: "Pane, dej mi vytrvalost, abych mohl stát u cest, po kterých bude kráčet vítěz, a mohl mu okopávat kotníky, dokud mě netrefí šlak."

V případě odmítání islámských imigrantů nejde o xenofobii. Lidé, kteří uprchlíky odmítají z nich nemají strach. Český vědecký tým pod vedením Jiřího Horáčka a Ladislava Kesnera z Národního ústavu duševního zdraví zkoumal dva postoje k uprchlíkům – vítače a odmítače. Můžeme si samozřejmě o těchto výzkumech myslet ledacos, ale je zajímavé, že výsledky výzkumu odporují snahám udělat z odmítačů (neoprávněným) strachem se chvějící uzlíčky nervů. Nebo nácky. Už proto tato studie stojí za pozornost. Psychiatr Cyril Höschl uvádí: "Design experimentu je poměrně složitý, ale výsledek je jednoduchý a dost překvapivý. Zaprvé: nejde o xenofobii. Ti lidé, kteří uprchlíky odmítají, z nich nemají strach. Emoční centra nejsou aktivována. Jsou aktivovány jen rozumové oblasti. To je čistá úvaha. Na pozadí není strach, ale názor. A názor není emoce."

 Zmíněná studie se zabývala ale ještě dalšími otázkami. "Ukazuje, že odmítači jsou lidé se zvýšenou svědomitostí. Jsou i pečlivější. Vítači jsou oproti tomu svolnější v zásadách. Já bych to nerad rozvíjel dál, abychom se nedostali do různých paradoxů. Výsledky budou brzy publikovány," popisuje Höschl. 

Z výsledků tedy vyplynulo, že odmítači jsou lidé se zvýšenou svědomitostí. To znamená, že přejímají sdílenou zkušenost z evropských měst, kde řádí doslova tlupy imigrantů, nejsou lehkomyslní. Oproti tomu vítači žijí v představě, že činí dobro a ukájejí tím své ego bez ohledu na následky. Stejně tak jedná třeba Merkelova. Koná pro islámské imigranty dobro, bez ohledu na to, jaké utrpení připravuje pro svoje občany. Uznávaný německý psychiatr a psychoanalytik Hans-Joachim Maaz v rozhovoru pro deník The Huffington Post řekl, že kancléřka Merkelová už dávno ztratila kontakt s realitou. "Byť byl tento její krok celosvětově považován za velké humanitární gesto, tak bylo od začátku naprosto nepromyšlené, což se s odstupem času potvrdí. Její odmítání od tohoto nesmyslného kroku ustoupit nyní představuje pro Německo vážné nebezpečí," uvedl Maaz.

Jinou kapitolou jsou vítačky typu Veroniky Žilkové. Ta se může s muslimy integrovat kolikrát chce, ale nesmí ze svých pudů a choutek dělat propagandistickou záležitost, jak již někdo kdesi poznamenal.

Debata na Českém rozhlase plus o prezidentu Zemanovi tak trochu připomínala filmy Šťastný Luke. Tam padouši, bratři Daltonové, vyzvou Luka k souboji slovy: " Nabízíme ti poctivý boj. Nás pět proti tobě."

V podobné situaci se nacházel účastník debaty Jiří Ovčáček, který musel čelit nejen bratrům Daltonům, pardon, ostatním účastníkům diskuze, ale také redaktorovi Českého rozhlasu plus a většině diváků. (Vysíláno také na FB obrazem. Já jsem se tradičně držel jen poslechu rozhlasu. Člověk nemůže mít všechno). Shodou okolností se zde totiž sešly tři čtvrtiny odpůrců Miloše Zemana oproti jedné čtvrtině údajných příznivců.

Redaktor průběžně oznamoval výsledky jakési ankety z Facebooku a Twiteru. Například na otázku: "Je prezident Zeman populista?",  prý odpovědělo kladně přes devadesát procent dotázaných. Další otázky se nesly v podobném duchaplném stylu s obdobnými výsledky.

Ony cifry, které redaktor oznamoval třem čtvrtinám tleskajících, měly jednu drobnou chybu. Silně připomínaly čísla z volebních výsledků strany a vlády z dob totality.

Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček se nenechal  vlákal do žádné z kladených pastí, odpovídal klidně a věcně. Jednoznačně předčil všechny zúčastněné aktéry mediálních honiček na Miloše Zemana. Zaujala mě jedna přítomná dáma, jejíž jméno jsem zapomněl, za což se jí omlouvám, která vyzvána redaktorem, aby něco přidala k dané otázce, sdělila, že si průběžně psala poznámky. Pak bylo chvíli ticho, dáma zřejmě studovala své zápisky, načež odpověděla zcela mimo mísu. Tento postup párkrát zopakovala, takže vážně míněný pořad začínal mít nádech estrády. Ostatní účastníci diskuze se většinou také neprohřešili příliš silnými argumenty a logikou. Pouze opakovali všechny protizemanovská klišé s urputností zaseknuté gramofonové desky. Se stejným výsledkem.  Jejich píseň zněla falešně a odpudivě.

Zřejmě únava materiálu.

Minulý týden jsem se svými oponenty vedl na blogu zajímavou debatu na téma "koho volíš". Skoro se nabízí dovětek "volíš Losnu nebo Mažňáka?" Mám dojem, že tenkrát někdo z Rychlých šípů na vážně míněný dotaz jednoho z Vontů, zažertoval: "Třeba Bahňáka," a bylo zaděláno na problém. Ještě, že ti kluci od Rychlých šípů uměli tak rychle běhat.

Týden