Prorektor Karlovy univerzity JuDr.Aleš Gerloch se ústavním soudcem nestal. Rozhodli tak drtivou většinou senatoři. Jejich hlasování ovšem nebylo jen o Aleši Gerlochovi, ale také o Zemanovi a Mynářovi. Opory naší společnosti nezaváhaly a tu kládu pod nohy prezidenta republiky přece jen hodily. Nečestné a nesportovní, řekl by Mirek Dušín. My jen můžeme dodat – hloupé nejmenovat skutečného odborníka na funkci ústavního soudce. A tak se nutně muselo dostavit krkolomné zdůvodnění jejich volby. Jako králík z klobouku bylo vytaženo Gerlochovo pradávné členství v KSČ. Zvláštní. U Rychetského nevadilo, nyní vadí.

Ve skutečnosti se Aleš Gerloch dopustil dvou neodpustitelných hříchů. V minulosti občas podpořil názor a stanovisko prezidenta Zemana. A to je věc, která se nepromíjí. Dost na tom, že Zeman vyhrál prezidentské volby! Z pohledu elit je potřeba po Zemanovi důsledně a bez výjimky šlapat, nikoliv vše narušovat nějakým objektivním pohledem.

Druhým hříchem Aleše Gerlocha je jeho úvaha o zavedení národního prvku do Ústavy. Ve chvíli, kdy liberální demokraté slyší slovo národ a vlast projevují stejné zděšení jako kavárenský intelektuál z lopaty. Přesněji řečeno – z práce s lopatou. Přitom Aleš Gerloch v jednom rozhovoru logicky zdůvodnil své stanovisko:
"Pokud máme v Listině základních práv a svobod zakotvenu ochranu národnostních a etnických menšin, musíme mít i většinový národ, vůči kterému jsou menšiny chráněné. Jinak to nedává smysl. Nebo bychom museli jít cestou čistě státoobčanskou, tedy že vůbec neuznáváme existenci národnostních menšin, že všichni občané jsou na tom stejně a menšiny nemají právo na zvýšenou ochranu. Ale to je dnes myslím z hlediska mezinárodního práva těžko přijatelné."

Takže morální opory naši společnosti opět povýšily zájmy elit nad zájmy obecné.
Hlasování skončilo, zapomeňte.
A nebo – raději ne!

V roce 1986 pronesl prezident USA Ronald Reagan jeden ze svých památných výroků. Za devět nejděsivějších anglických slov označil tato: "Jsem pracovníkem vlády a přicházím za vámi, abych vám pomohl."

Britský seriál Jistě pane ministře/premiére je pro současnost inspirující i po téměř čtyřiceti letech od jeho premiéry. Epizoda Danajský dar silně připomíná současné vládní kamufláže.
Ministr pro administrativní záležitosti: "Co kdyby se tohohle zmocnil tisk? To bychom museli začít vyšetřovat?"
Ministrův tajemník: "Myslíte, že by zahájili vyšetřování?"
Ministr: "Museli by..."
Tajemník: "A nebylo by to trapné?"
Ministr: "Nee, od toho vyšetřování jsou. Nevyšetří se nic."
Do hovoru se zapojí stálý tajemník ministerstva sir Humphrey: "Členové komise jsou jmenováni, ale pak už se nescházejí. Rozhodně nepodají zprávu."
Ministr (obrací se na svého tajemníka): "U kolika vyšetřování si vzpomenete, že viník byl skutečně nalezen?"
Sir Huphrey (také k ministrovu tajemníkovi): Stačí to v hrubých číslech."
Tajemník ministra: "No, když to chcete v hrubých číslech... tak NIKDY."

V roce 2017 protestovali starostové obcí v povodí Vltavy proti zvažované čtyřicetimetrové hrázi na Berounce. Ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala je uklidnil následujícími slovy:
"Ceněné povodí údolí Berounky na Křivoklátsku by se nijak nezměnilo. Tedy až na tu hráz." J

A ještě jednou se vrátíme za velkou louži. Tentokrát nikoliv přímo zlatá slova, ale zlatý úsudek. Pentagon utratil za poslední desetiletí až 28 miliónů dolarů, což je v přepočtu více než 650 miliónů korun, za uniformy pro afgánskou armádu. Uniformy jsou maskovací a svým vzorem mají chránit vojáky při pobytu v lese. Ty však v Afganistánu tvoří jen 2,1 procenta krajiny.

A jsme zpět doma v roce 2019. Že vztek není nejmoudřejší rádce pro zásadní prohlášení je všeobecně známá zásada. Karla Šlechtová, poté co zjistila, že nebude na kandidátní listině ANO do evropských voleb,  pravila: "Jsem pyšná na vše, co jsem učinila, a těším se, až se vše jednou provalí."
Co jen s ní bude, až se vše provalí?

Vysílat rozhovor s odborníkem naživo a bez přípravy může být sázka do loterie. Přesvědčil se o tom redaktor Českého rozhlasu plus, který představil významného politického analytika, jehož jméno jsem zapomněl (což zase tak velká ztráta nebyla, jak se ukáže) s tím, že nám osvětlí situaci ve Venezuele. První redaktorova otázka: "Proč se ve Venezuele angažují Spojené státy a Rusko?"
Teď řekne jediné slovo - ropa - napadlo mě a bude hotovo. Analytik začal hovořit velmi pomalu, jakoby vážil každé slovo na vahách laboratorních. A pravil:
 "Spojené státy se tam angažují, protože americkým elitám je Maduro nesympatický."
Teď už jsem měl skoro jistotu. Dělá si z nás srandu, je to kabaret. Zdálo se, že i redaktor je poněkud vyveden z míry, protože další otázku kladl velmi opatrně. Vyslovoval tak nějak kulatě a zvolna.
"A jaký zájem tam má Rusko?"
Analytik nezklamal: "Protože Rusku, je Maduro sympatický," pravil ten dobrý muž. 
Není nad to, když se obrátíte na odborníky

A rozloučil bych se klasickou anekdotou: V letadle letí Čech, Američan a Rus. Přijde k nim letuška a zvolá: "Ježííšmáárija, zase vy tři!!"

Masakr ve dvou mešitách v novozélandském městě Christchurch vyvolal celosvětový ohlas. Obviněn byl Australan bílé pleti, který uvedl, že se jmenuje Brenton Tarrant.

Masovou vraždu asi nikdo soudný schvalovat nebude, ale jde o jinou věc. O této události se mluví všude ve světě od rána do večera. Pro rodiny obětí byla uspořádána finanční sbírka. Nic proti tomu. V pořádku. Ale proč se se stejnou intenzitou nemluví nebo nemluvilo o evropských obětech muslimského terorismu? Muslimští fanatici napadají (výhradně) bezbranné oběti, najíždí do nich auty, kladou bomby, bodají je noži, znásilňují, loupí. Uspořádala snad nějaká ta organizace pro lidská práva finanční sbirky pro tyto oběti? 

Tak nevím, tohle bude poprvé, co se zastanu někoho z hnutí ANO. Opozice vyzývá k rezignaci předsedu sněmovny Radka Vondráčka kvůli fotografii, jak hraje na kytaru a tančí na předsednickém pultu v hlavním sále. TOP 09 dokonce požaduje svolání mimořádné schůze Sněmovny, aby tento "projev neúcty" byl řešen. TOP 09 pořád cosi svolává, aby buď někoho odněkud vykopla, případně poslala do kriminálu. Jsou to takoví naši hoši a děvčata od bobří řeky šmrncnutí Bratrstvem kočičí pracky. Jenom jedna věc mě překvapuje: Neuvěřitelně dlouhé vedení našich věhlasných moralistů.  Jak jsme v dětství říkali - "ty máš bohaté rodiče, koupili ti dlouhé vedení". Tím bylo taktně naznačeno, že takto oslovený jedinec nepatří k nejbystřejším.

Takže s parlamentním Fredem Asterem to bylo takto: Stalo se v říjnu 2017, proto jsem naznačil to dlouhé vedení moralistů, kterým to došlo po roce a půl. Skončilo volební období, sál byl v rekonstrukci, koberce vytrhané, lavice před lakováním. Vondráček si s komplicem (jeho jméno se zatím tají, ale to nepotrvá dlouho) vyskočili na předsednický pult, chopili se kytar a střihli si tři písně s tancem. Nic víc, nic míň. Žádné ohrožení národní bezpečnosti ani úctyhodnosti poslanecké sněmovny se nekonalo. To Kalouskovy veřejné projevy pod vlivem mléčných výrobků jsou jiné kafe.

No, a když to vezmeme kolem a kolem, tak by nebylo úplně od věci, kdyby se poslanci občas místo planého žvanění v přímém přenosu chopili hudebních nástrojů a něco pěkného nám od podlahy zahráli a zazpívali.

Tak nám nedávno skončil seriál české televize Most!, který vyvolal trochu zmatek. Že by se Česká televize odvážně pustila do politické nekorektnosti? Ale kdepak. Jen nám tentokrát tu politickou korektnost naservírovala v jiném balení. Jako vepřové maso v konzervě z Tesca, kde obrázek na obalu vypadá úplně jinak než obsah. Skočily na to obě na smrt znesvářené strany. Nejkomičtější skok na špek předvedl známý výstředník - odborný politolog Hollar - který psal na svém FB, jak po uvedení prvního dílu postává s tabletem před soudem a nutí soudce, přicházející na šichtu, aby shlédli zvlášť závadné pasáže a vydali předběžné rozhodnutí o zákazu vysílání seriálu. Měl s sebou také notes, do kterého si zapisoval jména osob soudcovského stavu, které se předváděným pasážím zasmály. Jak jejich jména zjišťoval, ví jen Bůh a Hollar. Možná slovy: "Legitimujte se!" Chudák, ani netušil, že zrovna provádí střelbu do vlastní nohy.

Ve skutečnosti byl seriál Most! korektní až na půdu. Jen to tvůrci šikovně zamaskovali. Setkáváme se zde s holohlavými Frankensteiny, kteří ještě než promluví, jsou zralí na ranu. Hlavní figura Luďan se pohybuje někde na pomezí rozmrzelého flákače a sarkastického Fhilla Marlowa. A jako všechno ve správné pohádce, příběh směřuje ke šťastnému konci.  Náš zpočátku duševně zanedbaný hrdina je postupně osvícen, až mu kolem hlavy září svatozář takové velikosti, že málem neprojde do místní hospody Severka. Bývalý katolický farář je vylíčen tak, jak veřejnost, podrážděná církevními restitucemi, očekává. Není zlý, jen potrhlý alkoholik žijící ve světě iluze. Nechybí ani vedlejší postavy "obyčejných lidí", které jsou vylíčeny přesně tak, jak nás vnímá elita z Pražské kavárny. Jako trapné postavy, které by raději bez moudrého vedení elit neměly nic samostatně podnikat. Hlavně nechodit k volbách, protože ty pak generují úplně jiné výsledky,než by si elita přála.

Pavel, který přešel takříkajíc na druhý břeh a stal se Dášou se vším všudy, je nejmilejší postavou celého příběhu. Umí se vcítit do trápení druhých, umí opravit auto, neumí zatím péct buchty, ale učí se. O její lásku pak bojují hned dva sokové. Hostinský Eda, který byl původním povoláním homofob a k "jinakosti" měl stejný vztah jako Kalousek k Babišovi, a sympatický cikán Franta, který musí v hospodě sedět tak, aby "držel úhel", což znamená, aby nebyl vidět zvenku a dovnitř nelezlo jeho příbuzenstvo. Hostinský je sice již polepšený homofob, neboť se zamiloval do Dáši, ale vyhraněným rasistou zůstává i nadále. Franta má výjimku, protože patří do party.

Pak tu máme několik bodrých Romů, kteří netouží po ničem jiném než po bratrství s gádži. A aby je přesvědčilo o svých čistých úmyslech, pustí se do generálního úklidu Chánova. I mezi nimi se sice najde několik extremistů, ale romská rada starších je lehce zvládne.

Na závěr přichází Romové v plné zbroji na výpomoc naší partě plus hostinskému Edovi, se kterými si přišli vyřídit účty Frankensteinové. V této bitvě, nad jejíž choreografií by Chuck Noris hořce zaplakal, jeden z členů party bílých – jménem Čočka, vtipně zvaný Čočkin, padne k zemi. Ukáže se, že dostal infarkt. Zde se názory rozchází. Jedni tvrdí, že ho dostal ze strachu z holých lebek, druzí, že ze strachu z Romů. Ať už ho skolilo cokoliv, pohřeb má krásný, nemůže chybět vousatý žert s popelem vsypaným do čehokoliv, jen ne do něčeho co by alespoň vzdáleně připomínalo urnu.  K tomu hrají a zpívají Romóvé píseň od Wabiho Daňka. Nakonec prohlédne i rasista hostinský a v jeho hospodě všichni - romové i neromové - tančí a zpívají.  
Pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec.

A víte co? Možná by se mi takový svět i líbil.

V jakémsi záchvatu akutního dobra nebo možná v záchvatu volební horečky, kterou nepřenáší žádná moucha, ale věčný boj o místo na slunci, přišla pře několika měsíci europoslankyně Šojdrová se svou velkolepou myšlenkou ohledně přijetí sirotků do České republiky.  Svůj následující život zasvětila jejich hledání. Celý tento nápad měl několik právních háčků, o jejichž existenci neměla Šojdrová ani potuchy, jak ostatně prokázala v televizních debatách. A přesto hledání pokračovalo dál. Cimrmani tomu říkají "neschopnost myšlenku opustit". Paní Šojdrové bylo v mnoha komentářích nabídnuto, aby vykonala dobro na českých sirotcích. Jenomže v tu chvíli paní europoslankyni obestřel temný mrak, takže tyto argumenty neviděla neslyšela. Zlí jazykové tvrdili, že tato dočasná slepota a hluchota byla zapřičiněna tím, že za angažmá kolem českých sirotků se žádné politicko - korektní body nezískávají.

Ono to ani s těmi zahraničními sirotky není tak jednoznačné. Internetová glosátorka Karolína Stonjeková se domnívá, že se nejedná o sirotky ale o děti, které na cestě do Evropy nedoprovázeli rodiče. Ti zůstali doma v Sýrii, Pakistánu a v dalších zemích. Ohledně rozruchu kolem otázky přijetí či nepřijetí sirotků Karolína dodává: " Kolotoč se rozjel a mediálně vděčné dělení na padouchy (ti kdo kladli otázky) a lidumily (ti, kteří na otázky nedokázali odpovědět), bylo dokonáno".

O motivu, proč rodiče vyslali své děti do Evropy, se můžeme jen dohadovat. Možná proto, aby je později mohli následovat do Evropy, nebo jen čistě z důvodů jejich bezpečnosti. Nemíním nikomu připisovat nízké pohnutky. V každém případě, nyní se situace v Sýrii změnila a děti by se mohly vrátit ke svým rodičům. Únos do České republiky by situaci zřejmě neuklidnil.

Paní Šojdrová hledala umanutě dál. Nyní (únor 2019) oznámila, že úkol je splněn. Našla sirotky a našla také rodiny, které jsou ochotny se o ně postarat. Dáma i nadále vytrvale přehlíží všechny právní problémy s tím spojené s lehkostí baletky z Labutího jezera. Korunku této nešťastné kauze nasadila senátorka Milada Emmerová, která ještě dříve navrhla, aby sirotci byli dáni k adopci homosexuálním párům. Vzhledem k poněkud nepřívětivému vztahu islámu k této "jinakosti", by se návrh paní senátorky mohl stát vážným bezpečnostním rizikem.

Ale vraťme se k naší matce sirotků. Paní Šojdrová má i svého vlastního syna. Zdá se však, že tento synek maminčin humanismus nesdílí ani v symbolické rovině.

Jan Šojdr je předseda představenstva společnosti Evropská kreditní a jednatel společnosti Fox kredit s.r.o. Tyto společnosti poskytují bezúročné půjčky. Zní to jako sen o krásných hodných lidech pomáhajících v nouzi, ale opak je pravdou. Nejsou krásní, nejsou hodní a z vaší louže vás přesunou rovnou pod váš okap kde je nalepena cedulka "exekučně zabaveno".

 Nedávno byl zveřejněn příběh jedné ženy (nazveme ji třeba paní N), která na půjčku dobráka Šojdra škaredě doplatila.
Začalo to tím, že paní N podepsala půjčku na 50 tisíc Kč, ale vyplaceno jí bylo jen 40 tisíc. Těch deset šlo zpět do kapsy půjčujícím dobrodějům. Veselé, že? To ještě není konec. Ve smlouvě bylo napsáno miniaturním písmem kdesi na konci, že dlužník musí do určité doby dodat několik výpisů (z účtu atd.), jinak dojde ke smluvní pokutě. Paní N byla ovšem opatrná, přečetla si i text vytištěný téměř nečitelnou velikostí a do smluvené doby výpisy poslala. Tady ale udělala podstatnou chybu. Neposlala je doporučeně. Dobrák Šojdr pak tvrdil, že žádné výpisy od ní nedostal a protože prý chce dlužníky vychovávat k zodpovědnosti, uplatnil své právo na smluvní pokutu.  Mentor jak se patří! A teď to začne být velmi zajímavé. Pokuta za každý nedodaný výpis byla stanovena ve výši půjčené částky. Paní N údajně nedoručila tři požadované výpisy, takže to dělalo, bratru, třikrát padesát tisíc. Výsledek: z půjčky ve výši 50 tisíc (ale ve skutečnosti 40 tisíc) se rázem stal dluh v obludné sumě 200 tisíc a paní N hrozila exekuce.

Lze to tedy shrnout takto: Pakliže paní europoslankyně nenajde své uplatnění v otázce evropské migrace, mohla by vykonat dobro na domácí scéně.
Slovo "domácí" teď myslím doslovně.

 Evropská unie se rozhodla zakročit proti české specifické záležitosti, jakou je sběr víček od PET lahví. Nová evropská směrnice o zákazu jednorázových plastových výrobků, která má být schválena letos na jaře, obsahuje nařízení, že PET láhve budou muset mít víčka pevně přidělaná, aby se nedala odstranit. Tato osvícená myšlenka – propojení víčka s lahví – si vyžádá navíc až 200 tisíc tun plastu ročně, což v rámci zákona o snížení spotřeby plastů připomíná Caligulu, který svému synovci vyléčil kašel tak, že mu setnul hlavu.

Nějak to nedává smysl. Použitá víčka od PET lahví jsou kvalitní surovinou, kterou se rozhodně vyplatí recyklovat. Tak k čemu bude tento absurdní výmysl dobrý? Jako by nestačily výkresy, jak má vypadat správná eurookurka.

Hledal jsem odpověď a nakonec ji našel. Ani jsem nemusel chodit, obrazně řečeno, do Bruselu. Poučení se mi dostalo od českých ekologů. Podle nich sběr víček podporuje nákup balených vod a tudíž i větší spotřebu PET lahví. Zřejmě to ve stejných souvislostech vidí také Evropská unie. Tady ovšem zapřahují koně za vůz. NIKDO, skutečně NIKDO nekupuje vodu v PET lahvích kvůli tomu, aby sbíral víčka. Je to přesně naopak: člověk si koupí balenou vodu jako obvykle, a místo aby víčko zahodil, tak je odloží na místo, které pracovně nazývám "domácí úložiště", a posléze odevzdá na některém z mnoha sběrných míst. Odtud pak putují do speciálních výkupen a takto získané peníze pomáhají lidem v nouzi. V nouzi, ve které je nechal náš stát a zdravotní pojišťovny. To je nutno dodat. Nebo se myslitelé z Evropské unie domnívají, že překotně nakupujeme balené vody, abychom mohli z jejich víček vyrábět korále?

Jeden příklad za všechny: Policisté Hlavního velitelství Vojenské policie díky tomu, že zorganizovali sběr víček obrovského rozsahu, mohli předat finanční podporu pro malou Michalku s vývojovou vadou mozku. Opravdu zde obstojí argument, že každý z těchto policistů si kvůli sběru víček koupil padesát PET lahví denně? Víčka odšrouboval a obsah většiny z nich pak vylil do vodovodu?  Ekologům a Evropské unii tedy uniká podstatný systém této solidarity. Je to sice smutné řešení, když občané suplují za stát, který nedokáže přinutit zdravotní pojišťovny, aby proplácely nákladné operace, ale pořád lepší než nic. Již několik lidí muselo zemřít, přestože si manažeři zdravotních pojišťoven vypláceli své tučné odměny. Jak mohou klidně spát, nechápu! Třeba to kompenzují tak, že sbírají víčka.

Navíc Evropská unie zřejmě nepočítá s naší věhlasnou šikovností. Neexistuje takové připevnění víčka k PET láhvi, které by nám zabránilo je odstranit.

A sbírat se bude vesele dál. Alespoň do té doby, dokud vrcholní představitelé zdravotních pojišťoven nezačnou konat jako příslušníci lidské rasy.

A spotřeba plastů pro spojení víčka s lahví bude jaká?

VYŠŠĺ, ku..., VYŠŠĺ!

Dostal jsem rozzlobenou reakci jedné čtenářky za článek "I.T. v Německu, incident v Dubí a MeToo". Mimo jiné píše: "Problematika sexuálního násilí je mnohem kompletnější, takže shodit MeToo ze stolu jako akci Najdi si svého herce a znič mu život, je typickou ukázkou české buranské kultury, kdy je normální sahat na cizí ženy jen tak, vynucovat si na druhém člověku ve vztahu sex a provádět podobné libůstky."

Za toho burana jí tedy dodatečně pěkně děkuji. Ovšem mýlí se v tom, že by typickým projevem českých mužů, bylo osahávat cizí ženy a vynucovat si sex. Ano, jistě se takoví najdou, jako ostatně všude jinde ve světě, ale pokud máme mluvit o typickém jednání českých mužů vůči ženám, pak je to úcta, obdiv a galantnost. Toto je většinový projev českých mužů. Alespoň podle mého názoru.

Nesmetl jsem MeToo ze stolu jako celek, poukázal jsem hlavně na jejich šéfku a zakladatelku Asiu Argentovou, která čelila obžalobě ze zneužití o dvacet let mladšího herce. Poté mu následně vyplatila odškodné ve výši 380 tisíc dolarů, což se dá považovat za přiznání viny. Mladíka nelituji, naopak k němu chovám hluboké opovržení a myslím si o něm, že je vůl. Ale přiznám, že vychytralý vůl. Užít si, a ještě si to nechat proplatit je výkon schopného gigola. Zajímalo by mě, jestli se následně stal členem hnutí MeToo.  (To zase bude rozčílených reakcí za tuto větu, kterou jsem si fakt nemohl odpustit).

Arentová si nezaslouží jakékoliv ohledy. Udělala přesně to, za co později vyvolala dominový efekt. Některé stížnosti jistě byly oprávněné, jiné zase ne, a právě v tom je kámen úrazu. V možnosti vyřídit si účty touto cestou.

Ještě jednou se vrátím ke Kevinu Spaceymu. Jedním z mnoha následků skandalizace v režii MeToo je, že jeho prozatím poslední film, životopisné drama Bilionaire Boys Club, je v Americe celoplošně bojkotován a pomalu se mění ve finanční katastrofu.  Z toho pro mě navíc vyplývá, že Američani jsou lehce ovlivnitelní prosťačci, bez schopnosti vlastního úsudku, takže teď už věřím (předtím jsem to odmítal), že je nějaký ten hacker mohl při volbách prezidenta nasměrovat tam, kam chtěl.

Kdo ví, jestli fenomenální herec Kevin Spacey ještě vůbec dostane šanci znovu vyniknout. Stal se obětí zločinu proti filmovému umění. Naštěstí máme k dispozici všechny ty filmy, které již natočil. Je to ale slabá útěcha.

Jsem zvědav, jestli hnutí MeToo ponese aspoň desetinu následků (za čin své šéfky), jaké musí nést Kevin Spacey. Aby tedy bylo dodrženo pravidlo "všem stejným metrem."

Něco mě však napovídá, že stejný metr se konat nebude.

Čeští stoupenci islamizace Evropy i vlastní země si musí myslet, že jejich modlitby byly vyslyšeny v podobě teroristy Jaromíra Baldy. Tento pomatený člověk přikročil k pokusu o likvidaci jedné vlakové soupravy, o níž si myslel, že v ní dřepí mohamedáni jedoucí do Čech.  Mainstream pak obratem prostřednictvím Fendrycha našel viníky stojící v pozadí. Jsou to obvyklí podezřelí – Zeman, Okamura a Konvička. Putin tentokrát nikoliv. Redaktor Českého rozhlasu neodolal lákavému pokušení a parafrázoval známý bonmot o tom, že ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim. Zvesela oznámil, že ne každý český stoupenec SPD je terorista, ale každý terorista je stoupenec SPD. Tady je na místě pana redaktora poopravit – jeden terorista. Mám k SPD nejednu výhradu, ale tohle mně připadalo jako otřít si o někoho boty bez rizika ještě se přitom zalíbit vrchnosti.

Najednou jsou postaveny mimo zorné všechny ty zločiny, kterých se muslimští migranti v Evropě dopouští. Na pořadu dne je terorista Balda V této souvislosti bylo ústy jednoho filosofa, který je vždy až smrtelně rozumný, naznačeno, že by kritika islámu měla být vnímána jako trestný čin. Zřejmě i tehdy, když je stoprocentně pravdivá.   

Oproti tomu muslimové v poklidu dál hlásají své zaostalé předsudky a nenávist ke všemu co není islám a politici jim vyklízí pole krok za krokem. V západní Evropě se už v mnoha městech vzdali oslav vánoc, aby prý neuráželi muslimskou obec. Lehce se může stát, že mnoho z toho co považujeme za Západ, nepřežije 21. století. V České republice zatím situace není tak katastrofická, ale útok na naše tradice již byl zahájen. A začal u těch nejzranitelnějších.  Na základních školách nyní probíhají nejen různé zvrácené gender experimenty, ale také úmorná propagace islámu. Cílem je vyměnit nepříznivá fakta o islámu za něco, co má být za fakta považováno. Ukázkové lakování na růžovo. Je to plíživá, ale jistá cesta buď do románu George Orwella, nebo rovnou do pekel.

Kanadský politický žurnalista a kulturní kritik Mark Steyn připomíná, že islám má vážné globální ambice, které tvoří základní identitu většiny jeho souvěrců. Co z toho pro Evropany vyplývá je jasné. Z osmi zemí s nejmenší mírou svobody je pět kde vládne islám. Z více jak čtyřiceti zemí, kde mají muslimové většinu, jsou jen tři relativně svobodné. Pak je otázka, proč se Merkelová a spol. rozhodli podporovat právě toto svobodě nepřátelské náboženství? Je to přesvědčení, že islám je pro Evropu tak nepostradatelný, nebo zbabělost, nebo hloupost? Co je ve skutečnosti ve hře?

V souvislosti s činem Jaromíra Baldy mě napadá taková pěkná spiklenecká teorie. Ale je, žel, nepoužitelná. Náš terorista je jen starý muž, který zvolil nejhorší z nehorších možností projevu odporu a jehož čin bude využit právě těmi silami, proti, kterým se chtěl ve své zmatené mysli postavit...

Na svůj FB jsem umístil známou a diskutovanou píseň Včelích medvídků. Nejprve jsem dostal upozornění, že "video bude částečně ztlumeno v některých zemích". Tak to by mě zajímalo v kterých, byla moje první myšlenka. Že by v Jihoafrické republice?

Vysvětlení dorazilo obratem (asi po pěti vteřinách) od FB strážců čistoty: Objevil se text "video je částečně ztlumené" a pod tím značka zákaz vjezdu do jednosměrky a upozornění "vidíte ho jen vy." Takže nikoliv v Jihoafrické republice, ale v České republice.Tomu říkám bleskurychlá akce! Bylo to fakt rychlejší než jsem stačil polknout na sucho.
Opravdu nevím jestli je to k smíchu nebo k pláči. 
Ta bdělost a ostražitost! Ten neskonale hloupý neomarxistický fanatismus! 
Ať žijí Včelí medvídci a jejich protest song!
Navíc závěrečná scéna, kdy protagonisté bílou barvu natřou Slunku knír a pak ho přeškrtnou staví Včelí medvídky do čela odboje proti nesoudným a bláznivým sluníčkářům.