Vážení přátelé,

obracím se na vás se žádostí, aby se organizace Amnesty International zabývala případem Tommyho Robinsona. V dobách totality jsem vaši organizaci podporoval a vážil si jejího úsilí při obhajobě nespravedlivě stíhaných lidí.

Tommy Robinson je aktivista, který varuje před radikálním islámem v Evropě a před důsledky této autoritářské ideologie. Chápu, že v současné atmosféře podkuřování islámu je obhajoba Tommyho Robinsona velmi ožehavou záležitostí. Ale bývaly doby, kdy se vaše organizace nebála vstoupit do nebezpečí.

Tommy Robinson informoval o soudu se sexuálními násilníky z řad muslimů v Canterbury. Byl zatčen a okamžitě odsouzen na 13 měsíců. I když byl za své aktivity v podmínce, trest je nepřiměřený, již vzhledem k tomu, jaké tresty jsou udělovány za skutečné trestné činy.

Nyní byl přesunut do vězení, kde je velmi vysoké riziko, že bude zavražděn.

Děkuji za vaši pomoc.

S pozdravem František Kašpárek (uvedl jsem adresu)

Amnesty - T. Robbinson
Hezký den, ptal jste se nás před časem na případ T. Robbinsona. Posílám Vám proto krátké vysvětlení, proč není pro Amnesty vězněm svědomí:

Stephen Yaxley-Lennon (známý jako Tommy Robinson), dostal před rokem podmíněný trest za tzv. pohrdání soudem (natáčel obžalované osoby u soudu) a součástí trestu byl i zákaz takové jednání opakovat. 25. května letošního roku probíhalo v Leedsu soudní řízení, při kterém Robinson živě vysílal přes sociální síť Facebook a během toho opět natáčel obžalované osoby a četl všechna jejich jména. V právním státě musí soudy dodržovat presumpci neviny a zajistit spravedlivý a nezávislý soudní proces - v některých případech jsou proto z přelíčení vyloučena i média či veřejnost. Tommy Robinson svým jednáním ovlivňoval průběh soudu a pohrdal jím, čímž porušil svůj podmínečný trest a právě z toho důvodu byl zadržen a putoval do cely. Restrikce proti němu jsou časově omezené a může se proti nim odvolat. Amnesty International proto nepracuje na případu Tommyho Robinsona.

S pozdravem

Martina Pařízková

Vážená paní Pařízková,

 přestože s Vaším zdůvodněním, proč nemůžete hájit Tommyho Robinsona (používám jméno, pod kterým je znám) z celého srdce nesouhlasím, děkuji za Vaši odpověď. Vaše zdůvodnění na mě působí jako hledání důvodů, proč ne. Chápu, že by bylo velmi odvážné v dnešní době hájit někoho, kdo aktivně vystupuje proti islámskému nebezpečí, ale taková bývala "moje" Amnesty International před třiceti lety. Časy se mění...

S pozdravem

František Kašpárek

O hře Naše násilí vaše násilí, která vyvolala rozruch nejen v Brně jsem psal na tomto blogu ve třech úvahách: Divadelní hra s ohněm, Vážená paní senátorko a Svoboda slova na útěku. Výměna názorů a rozdávání nálepek (fašista, nacista atd.) odpůrcům hry stále pokračuje, přesto se objevily také nečekané reakce.

Profesor Petr Osolsobě byl čtrnáct let členem Umělecké rady Divadelní fakulty JAMU. Nyní se ale rozhodl odstoupit. Vadilo mu, že rada nepřijala žádné stanovisko ke kontroverzním hrám Naše násilí a vaše násilí a Prokletí.

"Nehodlám mlčet k tomu, jak je divadelní umění zneužíváno k deptání a ponižování niterného cítění prostých lidí a občanů této země, jak bezohledně je urážena státnost, naše kultura a náboženství," uvedl Petr Osolsobě a dodal: "A to představitelé naší kulturní fronty neustále volají po slušnosti, ptají se, odkud se ve společnosti bere tolik hrubosti, hulvátství, násilí a extrémismu. Odkud asi? Zato odpůrci Frljičovych inscenací jsou osočováni z intolerance, pravicového extrémismu a jsou nálepkováni jako fašisté. Neuvěřitelné!"

Odvážný postoj, který si zaslouží obdiv a úctu. Ale nabízí se důležitá otázka: Pokud budou z  Umělecké rady Divadelní fakulty odcházet takoví lidé, kdo tam pak zbyde?

Děkan JAMU Petr Francán:  Hru viděl a dle jeho osobního názoru nemá představení valnou dramaturgickou ani režijní hodnotu

Kardinál Dominik Duka: "Evropa se dostala do situace totálního chaosu," řekl kardinál v rozhovoru pro info.cz. Nemůže uvěřit, tomu, co vše lze v Česku považovat za kulturu. "Jak může vystupovat islám v podobě znásilněné dívky a křesťanská kultura civilizace, ten který měl zásadní princip dát život za druhé, tak je tam líčen jako násilník?"

Docent Katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity Brno Zdeněk Koudelka: "Pokud veřejné vytažení z vaginy není znevážením státní vlajky, co už by tímto zákonem postihovaným jednáním mělo být? Podal jsem trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku v souvislosti s hrou Naše násilí a vaše násilí, která byla uvedena v divadle Husa na provázku v rámci festivalu Divadelní svět Brno. Oznámení se podává na ředitele festivalu Martina Glasera a primátora města Brna Petra Vokřála."

Franta Kašpárek (Bororo, tento blog): Senátorka Eliška Wagnerova, která hru schvaluje, incident s českou vlajkou zlehčuje s tím, že šlo o divadelní rekvizitu (snad má na mysli tu vlajku, nikoliv odkud byla tažena). Na aktéry protestu podala trestní oznámení. V úterý 5.června pošlu asistence senátorky několik otázek a požádám paní senátorku o rozhovor, buď písemnou formou, nebo formou přímého rozhovoru. Připomenu, že nejsem profesionální novinář, ale jen občan České republiky a že rozhovor pouze umístím na  FB a Blog. Uvidíme, zda paní senátorka sestoupí ze svých výšin k nám obyčejným smrtelníkům.

E-mail senátorce Elišce Wágnerové  

Vážená paní senátorko, dnes jsem si vyslechl na stanici ČR plus Váš rozhovor ohledně kontroverzní divadelní hry a Vaší žaloby na hnutí Slušní lidé. Vzhledem k tomu, co chci psát dále, musím uvést, že mi letos bude šedesát let. Nejsem tedy členem uvedeného hnutí.

Řekněte mi upřímně, proč jste, paní senátorko, hned v úvodu pořadu lhala a tím celé následné vyznění zmanipulovala k obrazu svému? Vy přece velmi dobře víte, že Slušní lidé nevstoupili na jeviště ve chvíli, kdy se herci svlékli (jak jste tvrdila v rozhlase a udělala z aktérů odporu přihlouplé puritány), ale v okamžiku, kdy heřečka tahala z přirození českou vlajku. Chápu, že jste nemohla říct pravdu, tím byste jen vyvolala sympatie k hnutí, protože většina posluchačů by si poklepala na čelo s tím, že podáváte žalobu na nesprávné osoby.

Ohledně nechutné scény, kdy herec představující Ježíše Krista má znásilnit muslimku: Tvrdíte, že to nebyla prvoplánovaná urážka křesťanů (to by ještě scházelo, aby byla proplánovaná), ale v každém případě mělo být respektováno náboženské cítění křesťanů, stejně jako v Evropě musí být respektováno náboženské cítění muslimů.

Chodím do divadla poměrně často, ale oba víme, že toto nebyla dobrá divadelní hra. A již za dob Moliéra publikum na špatné hry reagovalo pískotem, házením ovoce apod. Za normálních okolností by ji těžko nějaké divadlo uvedlo. V tomto případě však šlo o něco víc a hnutí Slušní lidé muselo přistoupit k aktivnímu odporu (zahrazení jeviště těly, žádné násilí).

Jedna věc se Vám však přece jen podařila: Spojila jste mladé i staré v jejich odporu vůči hře a k podpoře mládenců z hnutí Slušní lidé. Nejsou to jistě absolventi církevní školy, leccos mají zřejmě za sebou, ale tentokrát stojí na správné straně. V nouzi bych je chtěl mít po boku mnohem raději než křehké filozofy blekotájící nesmysly o multikulti.

František Kašpárek

 Hnutí Slušní lidé byl zablokován účet na Facebooku, můžeme očekávat, že tyto blokace budou čím dál častější.

Pasivní odpor proti islamizaci Evropy a proti likvidaci křesťanských hodnot, vyjadřovaný různými názory na FB, zatím (slovo "zatím" je důležité) majitelé pravd ponechávají. Postupují salámovou metodou.

Něco jiného je aktivní odpor. Toho se právě dopustili Slušní lidé, když vlastními těly zahradili jeviště, kde probíhala oplzlá divadelní hra.

Na chvíli odbočím od tématu. Tomáš Halík – a nyní si vypomohu wikipedií – "katolický kněz, teolog, sociolog náboženství, vysokoškolský pedagog, psycholog, filosof a politický aktivista –  prohlásil, že na scéně, kdy Ježíš Kristus znásilňuje muslimku, jde o úplně něco jiného, než je znevážení křesťanského symbolu. Prý se diví těm protestujícím. Od křesťana je to nečekané prohlášení. Ačkoliv křesťan není zrovna slovo, které by člověku při jméně Halík vytanulo na mysli.

Většina křesťanů názor tohoto katolického kněze, teologa, sociologa atd. (ten člověk musí být v jednom kole)nesdílí. Pak tedy v rámci všeobecně prosazované náboženské snášenlivosti mělo být k jejich názoru přihlédnuto a hra měla být stažena z programu. Nestalo se tak. Majitelé pravd předpokládali, že pasivní protesty vyšumí do ztracena, a brněnský divadelní festival tak nebude ochuzen o toto kulturní obohacení. Aktivní odpor nečekali. A tady si řekli, "veškerá sranda končí."

Aktivní odpor je totiž to, čeho se naši staří známí majitelé pravd obávají jako ten příslovečný čert kříže. Proti aktivnímu odporu budou bojovat všemi prostředky. Za prvé-morální a kulturní skandalizací reprezentantů aktivního odporu využívajíce svého privilegovaného přístupu k médiím a za druhé – přímými represemi, počínaje zablokováním účtu na FB a žalobami konče.

Svoboda slova se u nás ani pořádně neohřála a je na útěku.  Už má sbaleno. Zdá, že ale prchá z celé západní Evropy, dokonce mnohem rychleji než od nás.

Kdo přijme tohoto migranta?

V sobotu 26.května  proběhlo  v brněnském Divadle Husa na provázku představení hry Naše násilí a vaše násilí. Jedná se o chorvatské dílko, které dle informací Divadelního světa, "zpochybňuje Evropu jako celek a jehož tvůrci se ptají, zda jsme si vědomi, že naše bohatství závisí na tisícovkách mrtvých na Blízkém východě". Ponechme tento úhel pohledu stranou a zaměřme se na jednu scénu, ve které má postava Ježíše Krista znásilnit muslimku. Těžko soudit, co tím autor chtěl říct. Přitom pravý opak je pravdou. Ježíš nikdy nikomu neublížil. S uvedeným tématem tedy tato scéna nemá, kromě hrubé urážky křesťanů, žádnou souvislost. Současná realita je přesně opačná, muslimové, kterým byla v evropských městech nabídnuta pomocná ruka, znásilňuji evropské ženy.

Je pochopitelné, že proti divadelní hře, ve které je Ježíš Kristus vyobrazen  jako sexuální násilník se vzedmula vlna odporu.

Aktivisté z hnutí Slušní lidé si koupili lístky a přistoupili k přímému protestu.  Během představení dávali hlasitě najevo svůj nesouhlas, tak jak bývalo zvykem při uvádění mizerných divadelních her. Pak ale protestující vstoupili na jeviště, což bylo následně využito k diskreditaci tohoto protestu. Oficiální verze ovšem bývají polovičaté. Zpravidla nabídnou jen momenty, které se hodí do krámu.

Jak uvedl představitel Slušných lidí Zdeněk Pernica, rozhodli se jeviště zahradit svými těly až ve chvíli, kdy jedna u účinkujících vytáhla ze svého přirození českou vlajku. To je už dost za hranicemi vkusu, řekl bych. Nedošlo ale k žádnému násilí, protestující jen chtěli přerušit hru a vyvolat diskuzi. Tolik fakta.

V pondělí 28.května vyšel v Právu článek "Divadla na Zelňáku straší Slušní lidé" od Jiřího P.Kříže. Jen na okraj: Nevím, proč je uvedeno množné číslo "divadla", když šlo o protest v jednom divadle. Samozřejmě Kříž v celém článku neuvedl výše uvedená fakta. Tedy, scénu s Ježíšem Kristem a nevkusný výstup zmíněné slovinské herečky. J.P. Kříž naopak zabubnoval na poplach: "Vzdělaným návštěvníkům divadla se vybavila chmurná analogie," píše autor a pokračuje, jak se dalo očekávat: "Nacisté v Německu na začátku třicátých let na představeních jen pískali. Pak házeli na jeviště, co měli po ruce. Brzy přidali pokřik: Jude raus! V Brně to všechno stihli za jediný den."

 Nezdá se vám to notně přitažené za vlasy i v současné epoše nálepkování ? 

Godwinův zákon je asi neznámější ze všech internetových zákonů. V roce 1990 ho formuloval právník Mike Godwin slovy: "Pravděpodobnost, že se v diskuzi o čemkoliv objeví přirovnání k Hitlerovi a nacismu, se s rostoucí délkou diskuze blíží sto procentům." Godwinův zákon se interpretuje i tak, že kdo jako první použije přirovnání k nacismu, debatu prohrál. J.P.Kříž tedy na tom se svými "argumenty" není příliš dobře.

Nabízí se otázka, jak by Kříž hleděl na divadelní hru, ve které by jistý prorok, kterému nebylo nic lidského cizí, znásilňoval. Myslím, že by se objevily mnohem razantnější protesty angažovaných umělců. Nálepky ohledně islamofobie a rasismu by létaly sem tam.

Dejme ještě slovo J.P.Křížovi: "Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser označil sobotní narušení hry za překročení hranic a varovný signál společenského vývoje..."

Je překročením hranic nenásilný bojkot? Musíme si vše nechat líbit jako ovce? Tak jak k tomu byli přinuceni svými vládami občané evropských měst? Pokud pan ředitel považuje za překročení hranic, to co se stalo při divadelním představení, pak zřejmě ještě neslyšel, jak probíhá muslimské vyjádření nesouhlasu. Nebudeme rozebírat všechny ty atentáty na bezbranné civilisty, stačí jen připomenout vyvraždění francouzské redakce satirického časopisu. To je překročení hranic a varovný signál.

Varovný signál, který ovšem nikdo z evropských politiků nechce vidět.

Škoda, že ho nevidí ani mnozí naši umělci. Včetně J.P Kříže.

Nenásilná akce Slušných lidí byla zcela na místě. Vyslala signál, že část společnosti už nehodlá mlčet ke zcela nepokrytému ničení křesťanských evropských tradic.

A lidem, kteří se nenechají umlčet, je potřeba vrážet nůž do zad. Zatím jen formou manipulativních článků v mainstreamových médiích a rozdáváním diskreditačních nálepek.

Když jsem si přečetl titulek "Brusel rekonstruuje a modernizuje smažírny hranolků" bylo mě to jasné. Bruselští normovači se po okurkách vrhli na hranolky. Od této chvíle budou rozměry hranolu jasně dány: něco na něco a délka. Jako když jedete nakupovat železo do Ferony. Obavy to byly předčasné. Bruselské městské úřady jen zahájily futuristické renovace některých fritkots (po našem - hranolkáren). Ale co není, může být. Hlavně ať se těchto pár řádek nedostane do rukou některého bruselkého úředníka. "Mám nápad!" zvolal by a obratem se pustil do díla.

Nepřátelé americké kultury musí mít radost. Nedávno byl ze všech filmových a televizních projektů vyřazen Kevin Spacey, kterého jakýsi druhořadý herec obvinil, že ho před pětatřiceti lety sexuálne obtěžoval. Nyní něco podobného potkalo dalšího mého oblíbeného herce Morgana Freemana. Také následoval odsun ze všech filmových studií.

Za touto likvidací stojí hnutí aktivistek zvané Me Too (Já také). Tyto dámy dotáhly problém s presumpcí neviny k dokonalosti. Stačí, když ukáží prstem a dotyčný je vyřízen na věčné časy. Tímto tempem ovšem tyto amazonky brzy zlikvidují celou americkou tvůrčí špičku. Někdo by si měl se zbývající filmovou elitou promluvit. Vedle goril, tygrů a nosorožců se také stávají ohroženým druhem.

 Dům z karet je jedním z nejlepších románových politických thrillerů. Vyšel už v roce 1989 a jeho poselství je nadčasové. Autorem je Michael Dobbs (1948), který se stal poradcem Margaret Thatcherové. Později psal proslovy politiků Konzervativní strany a vynikal jako zákulisní vyjednávač. Roku 2010 byl povýšen do šlechtického stavu. Podle tohoto románu byl natočen i stejnojmenný seriál.

Nyní bych se zastavil u jedné jeho části, kdy britský premiér čte členům své vlády svůj rezignační dopis:

"V poslední době se v médiích objevila řada obvinění mé osoby i mé rodiny ve věci údajných finančních transakcí. Nic nenasvědčuje tomu, že by těchto obvinění mělo ubývat. Opakovaně jsem prohlásil, a činím tak dnes znovu, že jsem neudělal nic, za co bych se měl stydět. Přísně jsem dodržoval všechna pravidla i nepsané zvyklosti týkající se výkonu ministerského předsedy. Zmíněná obvinění patří k těm nejzávažnějším, jakým může veřejný činitel čelit: jsem nařčen z toho, že jsem využil svého úřadu za účelem obohacení vlastní rodiny. Nemohu vysvětlit ony zvláštní okolnosti, na nichž média tato obvinění vystavěla, požádal jsem proto tajemníka úřadu vlády, aby zahájil oficiální a nezávislé vyšetřování. Jsem přesvědčen, že oficiální vyšetřování, jehož se tajemník úřadu vlády ujme, povede k odhalení všech souvislostí a následně k úplnému očištění mé osoby.

Toto vyšetřování si nesporně vyžádá jistý čas. Během této doby by pochybnosti a pomluvy vážně poškozovaly normální chod vlády, naší strany a také životy mých blízkých. Vláda by měla věnovat svůj čas a energii realizaci programu, s nímž jsme před nedávnem vyhráli volby, to je ale za dané situace vyloučeno. Byla zpochybněna čest úřadu ministerského předsedy a mým hlavním úkolem je tento úřad chránit.

Čest úřadu předsedy vlády nelze zpochybňovat. Za účelem jejího obnovení a zachování jsem dnes požádal Její královskou Výsost o uvolnění z funkce premiéra, k němuž dojde bez prodlení ihned poté, co bude vybrán můj nástupce.

Celý život jsem zasvětil snaze o naplnění svých politických ideálů, a je mi silně proti srsti vzdávat se svého úřadu tímto způsobem. Neutíkám před těmi obviněními, naopak chci, aby byla objasněna, a to tak rychle, jak jen to bude možné. Rovněž chci dopřát trochu klidu své rodině. Věřím, že budoucnost správnost mého rozhodnutí potvrdí.

Děkuji vám dámy a pánové."

Ano, je to "jen" román. Ale někdy i román může být pro skutečný život inspirací. Možná kdyby podle daného modelu postupoval i český ministerský předseda, a upřednostnil zájmy obecné nad zájmy vlastními, byla by Česká republika zase o kus dál.

Aktivista Martin Uhlíř, navštívil se svými dvěma malými dětmi mezinárodní knižní veletrh v Praze. Jak tak procházel různé stánky, zastavil se také u vydavatelství Olympia, kde byly vystaveny knihy Miloše Zemana. Jeho bdělý mozek vyslal signál. Vtrhl do stánku a začal zde pobíhat jak opice v balírně banánů. Zlostně vykřikoval, že knihy vlastizrádce nemohou stát vedle knih Jaroslava Foglara. Aby svým slovům dodal důraz, začal knihy Miloše Zemana obracet čelní stranou ke stěně. Tato činnost poněkud pozbývala logiky, protože knihy, byť obrácené, stály pořád ve stejné vzdálenosti od knih ikony našeho dětství. Ochranka ho vyzvala, aby svého konání zanechal. Tím ovšem přilila jen olej do ohně, protože aktivista se začal chovat jako nepříčetný. Nakonec vše téměř dobře dopadlo, aktivista Martin byl zpacifikován.

Jenomže Martin Uhlíř si najednou uvědomil, že sice našel závadného autora, ale současně někde poztrácel své dvě malé děti.

Jaroslav Foglar mezitím rotoval v hrobě jak kliková hřídel.

Nedávno studenti vyrazili do ulic. Mainstream je za to patřičně pochválil. Prý je nutné, aby mladá generace ukázala, že jí není stav země lhostejný.  Později se ukázalo několik podstatných vad na kráse této spontánní akce. Mnozí uvědomělí ředitelé (a ředitelky, abych byl korektní) škol nic neponechali náhodě. Rozkaz zněl jasně: "Účast povinná".  Následně proběhlo několik veselých nedorozumění. Když se reportér v přímém přenosu jednoho rebela, jehož obličej nabyl od řevu barvy červené, zeptal, proti čemu protestuje, nešťastník byl tak zpitomělý, že odpověděl "proti demokracii". Hned se ovšem opravil..."vlastně teda proti tomu, no ... Zemanovi". Ještě, že si vzpomněl. Ale nic by se nestalo, i kdyby si nevzpomněl. Možná by jeho výpadek paměti naopak završila ředitelská pochvala. Proč se ale o této staré záležitosti zmiňuji.

Nedávno jsme oslavili významný den naší historie. Květnové pražské povstání. 5.květen – to byl ten správný den, aby studenti vyrazili do ulic vzdát poctu svým předkům. Nestalo se tak. Bohužel. Mám takový pocit, že pokud se nejedná o nějaké to negativní vymezování se vůči někomu, tak mladou generaci veřejná prostranství a místa zase tak příliš nelákají.  

Důstojné vzdání pocty asi není tak zábavné, jako šrumec, kde si každý může vyřvávat co se mu zachce.