Ještě jednou se vrátím k případu padesáti sirotků ze Sýrie. Tato humanitární akce začala nabírat pozoruhodné obrátky. Stoupenci patronky sirotků Šojdrové se ozvali, že prý došlo k chybě v překladu. Rozuměj-v překladu z češtiny do češtiny. Nešlo o sirotky, nešlo o Sýrii a nešlo ani o uvedený počet padesát. Ten byl jen orientační. Výroční cena rádia Jerevan je jistá. S těmi čísly je vůbec potíž. Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek zase nedávno v rádiu prohlásil, že by pro Českou republiku neměl být problém přijmout pět set, tisíc uprchlíků. Jenomže posluchači netušili, že Rozumek měl na mysli dvě číslovky a slyšeli číslo jedno, a sice pět set tisíc.  Redakci okamžitě zaplavily rozčílené telefonáty. Objevilo se nebezpečí, že Rozumka bude po jeho odchodu z redakce očekávat uvítací výbor. Málem ho museli z rozhlasu vyvádět kanalizačním systémem. Upřímně řečeno – ani "pouhých" pět set nebo tisíc by z Rozumka neudělalo zrovna kandidáta na muže roku.

Ale jak to tedy patronka Šojdrová vlastně zamýšlela? Když se ukázalo, že najít sirotky v evropských uprchlických táborech bude potíž, objevil se plán B a pak ještě C. V plánu B se hovořilo o "nedoprovázených dětech", což jsou ve skutečnosti výrostci blíže neurčitelného věku, kteří se potulují v evropských městech a rozhodně nepřemýšlí o tom, jak vykonat každý den dobrý skutek. Mnohdy je zdobí mohutný vous a ještě mohutnější agresivita.

Plán C zamýšlel vyhledat a odvést do Čech sirotky přímo ze Sýrie.

Proslýchá se, že když se v Sýrii dozvěděli, že jim nějácí ďaurové ze střední Evropy chtějí unášet jejich děti, skoro došlo k usmíření všech znepřátelených stran. Šojdrová a spol. se tak málem pozitivně zapsali do historie rozbouřeného Středního východu.

Zůstává otázkou, jak by toto uklidnění v regionu uvítaly Spojené státy.

K prolomení české migrační politiky je každý prostředek dobrý. Nyní se objevilo nové beranidlo v podobě imaginárních sirotků. Z některých politiků se najednou stávají lidské bytosti plné soucitu. Pro zvýšení efektu by ještě mohli v přímém přenosu pobíhat po studiu a zoufale lomit rukama.

A víte co? My jim věříme, že jsou celí říční konat dobro. A tak jim poradíme, jak na to.

Možností, kde páchat dobré skutky, je přehršle: V Africe, na Středním východě, doma, kdekoliv jinde, a to až do roztrhání těla. Dobrých skutků není nikdy dost. Na rozdíl od účelových proklamací. Ale dosti utopie. Nyní zase trochu vážně.

Údajní sirotci jsou víceméně virtuální realitou. Europoslankyně za KDU-ČSL Šojdrová ani neví, kde nějaké vhodné sirotky tak narychlo najít. A s tím souvisí také několik otázek. Jaké sirotky bude shánět? Děti kolem deseti let? Jak se asi dostaly do Evropy? Budou to starší sirotci? Sirotci, kterým bude ve skutečnosti přes dvacet?  

Opět je všechno jinak.

Majitelé pravd pochopili, že jejich agitace ohledně přijímání uprchlíků selhala. A to měli k dispozici velmi silné zbraně – televizi, rozhlas a tisk. Většina "obyčejných" lidí pozvolna poznávala, že žijeme ve světě, ve kterém je zatajování pravdy na denním pořádku a obrátila se alternativnímu zdroji informací -  k internetu. Zde již není prostor jen pro privilegované, ale doslova pro všechny.  Proto nyní elity tak úporně volají po jeho cenzuře.

Takže musela nastoupit nová fáze plánu. Bylo nutné přijít s něčím, co vždy zabere. A tak se vynořili sirotci. Děti. Na to by měl konečně už slyšet i občan nepoznamenaný vymýváním mozků.

Ale ani premiér Babiš nehraje zrovna čistou hru. V jednom prohlášení řekne, že žádné uprchlíky, tedy ani sirotky, nepřijmeme a hned v následující větě oznámí, že pověřil neziskové organizace, aby tyto děti vyhledaly. Sype nám písek do očí? Buď platí první věta, nebo druhá. Nemohou platit obě současně. Leda tak v politikově světě. Na druhé straně Babiše docela chápu. Hrozí mu, že bude zařazen do fronty společně s Draculou, masovým vrahem Mansonem a madam Bathory. Ne nutně v tomto pořadí. Spíše by stanul na čele průvodu. S takovou formou vydírání se těžko bojuje.

Ale nebudeme si hrát se slovy. Všichni moc dobře víme, o co tu jde: Přijmutím syrských "sirotků" bychom vyslali signál unijní elitě, že i u nás budou brány postupně prolomeny.

A zase vrátíme tam, kde jsme začali. K dobrým skutkům. Tentokrát ale vážně. Poslanecká, senátorská pomoc komukoliv v České republice by také vyslala signál. Když už to jsou takové soucitné duše. Třeba kdyby pomohli lidem, kteří musí zemřít, protože jim naše zdravotní pojišťovny odmítají platit léčení. A tito pacienti jsou skutečně v bezprostředním ohrožení života. (Dost dobře nechápu, jak manažeři těchto zdravotních pojišťoven, kteří si vyplácí milionové odměny, mohou mít klidný spánek).

To by byl signál mnohem vyšší hodnoty. Pak bychom si možná i mohli našich volených zástupců vážit. Těžko si jich ale můžeme vážit, když využívají všech špinavých triků, aby republiku zatáhli do stejné situace, v jaké se nachází všechny evropské země, bez vyjímky, které migranty přijaly. Žádný vděk od těchto utečenců před válkou se nekonal. Pokud tedy za projev vděčnosti nepovažujeme loupeže, vraždy a znásilňování.

Tak nám mladí strážci politické korektnosti začali na Facebooku nahlašovat profily, které se jim jeví jako závadné. Mezi sebou si pak hrdě vyměňují čísla, kolik FB profilů již odrovnali. Není nic odpornějšího než sledovat udvače, jak tančí na hrobech svých obětí. Udělali si z toho sport, ale přitom nechápou jednu podstatnou věc: Vráží nůž do zad své vlastní budoucnosti.  Ještě netuší, že jsou jen užitečnými idioty pro plán na likvidaci evropských hodnot a všech, kteří se snaží tento proces zastavit.

Tito mladí udavači ještě nic nedokázali, neznají naši nedávnou historii, kdy my starší jsme poznali, co znamená nesvoboda slova, nic pořádného ještě nepřečetli, a přesto mají tolik drzosti, aby diktovali, co si jiní mají myslet. Neumí diskutovat, argumentovat, umí jen nahlašovat. Prošel jsem několik FB stránek těchto rádobycenzorů. Je to bída a utrpení, infantilní texty střídají obrázky, které jsou daleko za hranici byť jen podprůměrného vkusu. A co je nejhorší  – nešmírují všechny "nenávistné" komentáře, jak tvrdí, ale jen názory, které se nehodí do jejich pokřiveného vidění světa. Přes jejich proklamovaný morální rozměr však ani jim není nějaká ta nenávist tak úplně cizí. Jeden příklad za všechny:  Na jejich profilech jsem našel primitivní urážky prezidenta, psané na úrovni záchodových nápisů, které si pak vzájemně lajkují a píší k nim obdivné komentáře. A tato divná mládež nám chce něco kázat?

Jejich likvidace FB stránek Naštvaných matek byl čin srovnatelný s řáděním zdivočelých svazáků v padesátých letech. Také mysleli, že ve jménu jimi chápaného vyššího dobra, je dovoleno cokoliv.

Voltairův citát byl již mnohokrát vyřčený, ale mladým udavačům, kteří nic nečtou, ho rád připomenu: "Pane, s vaším názorem hluboce nesouhlasím, ale udělám vše pro to, abyste jej mohl kdykoliv říct."

Pochybuji však, že vůbec pochopí obsah a poselství této věty.

Dělají si zářezy na pažbě, za které se jednou budou stydět.

 ...pravda si ještě šněruje boty.

Šéf německé rozvědky Hans-Georg Maassen projevil nebývalou odvahu, když oznámil, že mediální zpravodajství z Chemnitzu pracovalo s dezinformačním materiálem.

 Na jednom videu stačí zakrýt pravou stranu obrázku, aby dav utíkající před policií v kterémkoliv městě mohl být označen za lůzu pronásledující v Chemnitzu migranty. Osamělý hajlující výrostek má při zvětšení záběru na dlani fixou napsanou zkratku RAF. Není to, bohužel, propagace Královského letectva (Royal Air Force), ale vyjádření obdivu k Frakci Rudé armády (Rote Arme Fraktion). Jedná se tedy bezpochyby o levicového provokatéra.  Hans-Georg Maassen  pro deník Bild řekl: "Nemáme žádné informace o štvanicích na cizince. Neexistují žádné důkazy, že video, které je má doložit je autentické. Podle mého velmi opatrného posouzení hovoří mnoho dobrých důvodů pro to, že se jedná o cílené dezinformace, které mají za cíl odlákat pozornost veřejnosti od vraždy v Chemnitzu."  Slova pravého chlapa. Tak má jednat šéf tajné služby, který není loutkou v rukou vlády. Maassena navíc podpořil saský prokurátor Wolfang Klein, který se připojil s názorem, že zprávy o honech na cizince nejsou ničím potvrzeny. Okamžitě se ozvaly vládní hlasy volající po rezignaci pochybovačů.

Veselá historka z natáčení veřejnoprávní televize ARD:  Celý den se redaktoři ARD potulovali po Chemnitzu, aniž by našli jediného nácka. Nezbylo, než si vypomoci archivním materiálem z jiného města a z jiné doby.

Pravda a pochyby je to poslední, co německý establišment potřebuje. Také se hned nechal slyšet místopředseda Bundestagu, sociální demokrat Thomas Oppermann, který bez obalu řekl, že ochránci ústavy mají používat represivní metody a nikoliv zpochybňovat důkazy. Jinými slovy:  Tajné služby a policie jsou tu od toho, aby vytvářely realitu, jakou si přejeme, nikoliv od toho aby zkoumaly nějaké důkazy. Odpor k důkazovému materiálu začíná být vůbec světovým trendem. Nastává nová fáze. Už žádná hra na pravdu. Řečeno natvrdo: Prostě přijmete jako fakta, co vytvoříme, a nebudete do ničeho strkat nos. Proto také začíná blokování sociálních sítí. Oficiální média už čte a sleduje jen málokdo, a tak je nutné omezit a postupně také umlčet alternativní názory. Nejlépe by elitě a jejich hlásným troubám vyhovovalo, kdyby měli internet stoprocentně pod kontrolou. Aby jen oni rozhodovali, které názory se pustí do sítě, a které se potichu odstraní, nejlépe i s jejich autory. (Kde je mlíkař?)

Tímto pojetím však Merkelova a spol. jen ukazují, že jsou u konce s dechem.

 Před padesáti lety se v jedné mrňavé zkušebně pod obchodem s gramodeskami na Gerard Street v Londýně sešli čtyři muzikanti  -  Jimmy Page, Robert Plant, John Bonzo Bonham a John Paul Jones. Jak si později vybavil Jones: "Sešli jsme se v tom kutlochu, abychom zjistili, jestli si sednem." Už při první zkoušce šatna explodovala a muzikanti zjistili, že to bude fungovat. Zbýval už jen vymyslet název. Padaly různé návrhy, a pak si Jimmy Page vzpomněl na nerealizovaný nápad svých bývalých spoluhráčů v jedné kapele s ředitelnou vzducholodí, angl. Lead Zeppelin. Návrh byl přijat, ale členové vznikající kapely se dohodli, že ze slova "lead" vypustí písmeno "a", aby to prý "tlustí Američani nevyslovovali jako líd".

Tak vznikla kapela, která i osmatřicet let po svém rozchodu promlouvá již ke třetí generaci rockových fanoušků, které si podmaňuje svoji hudební magií, syrovostí a neobvyklými hudebními nápady. Z jejich studnice monstrózních riffů dodnes čerpají všichni jejich rockoví následovníci. Celkem vydali devět studivých alb, přičemž poslední s názvem Coda (1982) je složeno z nahrávek, které v předchozích letech uložili do šuplíku.

V průběhu své dvanáctileté divoké jízdy se Zeppelini setkali s oběma stránkami popularity. Byli milováni svým publikem a zavrhováni poněkud zapšklými britskými tištěnými médii. Na konci sedmdesátých let se k nenávistným projevům vůči Led Zeppelin připojila také vznikající punková scéna. Označila legendu za dinosaury. Sami však měli jednu drobnou chybu. Na rozdíl od dinosaurů, neuměli na své nástroje pořádně zahrát.

V roce 1980 zemřel bubeník John Bonzo Bonham. V tisku se objevily zprávy, že zbylí tři členové nejsou zajedno, zda pokračovat dál. Proto 4.prosince vydali Zeppelini následující prohlášení: "Ztráta našeho drahého přítele a hluboce zakořeněný smysl pro harmonii nás a našeho manažera přiměly k rozhodnutí, že bychom nemohli pokračovat tak jako dřív."

I když se občas někde vynořila fáma, že členové skupiny uzavřeli kontrakt se samotným satanem, a proto byli tak úspěšní, nikdo soudný to nebral vážně. Ale někdo to vážně přece jen vzal. Jakýsi americký baptistický kazatel, dva roky po rozchodu kapely, přišel s objevem, že když se nahrávky Led Zeppelin pustí pozpátku, lze v nich zaslechnout satanistické promluvy. Oznámením (předchůdce současného "nahlašování závadných stránek"na FB) se dokonce zabýval výbor kalifornské sněmovny. Někteří členové výboru, poté co si poslechli  Stairway to Heaven (Schody do nebe), prohlásili, že zřetelně slyšeli "Here´s to my sweet satan." (Zde mému drahému satanovi). Může nás vůbec ještě překvapit něco, co přichází z této země neomezených možností?

V sedmdesátých letech jsem byl velkým příznivcem kapely Yes a můj kamarád Boďa zase prosazoval Zeppeliny. Vedli jsme nekonečné debaty, která kapela je lepší, a vyměňovali si kresbičky, v nichž jsme vzájemně shazovali protivníkovi oblíbence. Tak třeba já jsem nakreslil, jak do kanálu padá deska Led Zeppelin Physical Graffiti, a Boďa mně na oplátku předal kresbu, kde kytarista Yesů dostal zásah elektrickým proudem... Jenomže jsem moc dobře věděl, jak skvělí jsou Zeppelini,  a Boďa si totéž myslel o Yesech.  Ale válka je válka.

Zeppelini byli nejen vynikající muzikanti, ale na také velicí výtržnici. Stephen Davis popisuje v knize "Kladivo bohů Led Zeppelin", jak celkem pravidelně na svých turné rozmlátili pokoje, kde byli ubytováni . Některé hotely je zařadily na seznam zakázaných hostů. Jednou letěla při turné v USA oknem televize, a to by se ještě dalo, v porovnání s jejich jinými akcemi, označit jen jako drobné nedorozumění. Závěrečný účet jim přišel vystavit sám ředitel hotelu, který jen tak mimochodem poznamenal: "Docela vás, hoši, chápu, někdy mám taky chuť televizi prohodit oknem." A Jimmy Page mu říká: "Tak nám připište k účtu 500 dolarů a taky si jednu vyhoďte." Nebo veselá historka, když navštívili Elvise Presleyho. Ten se jich zeptal, jestli je pravda, že v hotelech tak řádí a Robert Plant mu odpověděl: "Jsou to jen pomluvy. Já například v noci bloumám po chodbách a broukám si vaše písničky."  I přes tuto přidrzlou odpověď se kapela nikdy netajila svým obdivem k Elvisovi a na svých koncertech pravidelně zařazovala do programu některou z jeho písní.

Ale na svoje hudební nástroje nenechali dopustit. Při jednom zvlášť bouřlivém koncertu, kdy se rozkurážený divák dral na pódium s lahví piva v ruce, ho Jimmy chtěl odstrčit svojí dvouramennou kytarou. Jenomže si uvědomil, jak je to nenahraditelný nástroj a tak musel zaskočit Robert s tyčkou od mikrofonu. Později na televizním natáčení chtěl režisér po Johnu Paulovi, aby na závěr rozmlátil svoji baskytaru. "Kdepak," odmítl Jones, "to je příliš kvalitní nástroj." Tak mu donesli z rekvizitárny jakousi levnou kytaru, a tu jim Jones už skutečně roztřískal, až z ní kusy lítaly.

Nyní se žijící členové skupiny Led Zeppelin rozhodli oslavit své letošní padesáté výročí vzniku vydáním knihy "Led Zeppelin By Led Zeppelin". Kniha, která vyjde v říjnu, nabídne na čtyřstech stránkách nejen vzpomínky muzikantů, ale také i dosud nezveřejněné fotografie.

Led Zeppelin se po svém rozchodu ještě několikrát společně setkali na pódiu (naposledy v roce 2007), přičemž za bicí soupravu se obvykle posadil Bonhamův syn Jason a v jednom případě také Phil Collins.

12. ledna roku 1995 dostali žijící členové slavné skupiny pozvánku do hotelu Waldorf-Astoria v New Yorku, aby byli uvedeni do Rockenrolové síně slávy (Rock and Roll Hall of Fame). Vcelku slušná satisfakce za výrok  výboru kalifornských strážců lidských duší.

Tak co zbývá. Otevřít si láhev vychlazeného piva a pustit si třeba bezejmenné čtvrté album Led Zeppelin, které mám osobně nejraději. Pak si vzpomenu na kámoše Boďu, kterého jsem neviděl čtyřicet let, a připiju na zdraví nejen jemu, ale i jeho – vlastně našim - Zeppelinům.

A že bych na závěr při objektivním zpravodajství ČT také zopakoval jejich kousek s televizí?  Když už máme to padesáté výročí. No nevím, něco mě říká, že manželka by nemusela souhlasit.

Účastníky pochodu k uctění památky zavražděného Němce média označila dílem za ultrapravici a dílem za narkomany. Každý, kdo sledoval záznamy z této akce, a viděl zástupy "obyčejných" lidí, si může udělat jasnou představu, kam až jsou mainstreamová média schopna zajít. Pochopitelně, že mezi protestujícími byli také zástupci radikálů, protože všem dohromady jde o společnou věc. Kancléřka Merkelová ale ve svém srdceryvném projevu ohledně honů na cizince, úplně přešla první demonstraci, která se odehrála naprosto poklidně a jejíž účastníci protestovali proti tomu, že "migranti každý měsíc zabijí nějakého Němce". Poklidné demonstrace skončily ve chvíli, kdy se zapojila Sorosova mládež a s agresivitou sobě vlastní začala napadat účastníky pochodu. Nikdo nemohl očekávat, že mladí stoupenci radikálů si to nechají líbit. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o řízené provokace, aby protest byl zdiskreditován a debata se posunula do jiné roviny. To se také stalo. Nyní se již nemluví o podstatě problému, ale o výtržnostech a pronásledování migrantů na ulicích, což je jen smutný následek toho, že německá vláda problém se zločinností migrantů téměř neřeší a manipuluje s fakty. To jistě k uklidnění rozbouřených vod nepřispěje.

Objevila se zpráva, že událostmi se bude zabývat německá tajná služba. Samozřejmě tím není myšleno, že začne sledovat podezřelé migranty, kteří se již v minulosti zločinů dopustili. Naopak, bude sledovat podezřelé Němce, kteří proti migrační politice aktivně vystupují. Je to všechno postavené na hlavu. Jakoby rozum a logiku německých politiků pozvolna požíral přicházející islám. Nejsou v tom však sami. Smysl pro realitu také zcela ztratili tzv. vítači a bojovníci proti rasismu, kteří se stali velmi užitečnými idioty ve věci příchozích. Nepochopili, že "většinový islám a svobodná společnost se vzájemně vylučuji." (Thilo Sarrazin, německý publicista)

Jak ukrást protest a obrátit ho vzhůru nohama. Tak by se dal nazvat koncert v Saské Kamenici, který se zaštítil názvem Koncert proti rasismu. Nic proti názvu koncertu. Odpor vůči rasismu a odpor vůči zločinům migrantů se vzájemně nevylučují. Klidně se ho mohli zúčastnit i lidé, kteří podpořili předchozí demonstrace. Jenomže tento koncert nebyl zamýšlen jako krok k usmíření, ale byl vládní odpovědí na předchozí nepokoje. Hned se objevily palcové titulky, že na koncert přišlo 65 tisíc diváků, kteří prý svoji přítomností odsoudili projevy nenávisti vůči cizincům.  Vše bylo vhozeno na jednu hromadu: protest proti zločinům migrantů a hony na cizince. Německá vláda ovšem tímto ukazuje jen na následek, aniž by se snažila léčit příčinu. Vraždění, napadání, okrádání a znásilňování německých občanů je na stejné úrovni, jako pronásledování cizinců, kteří jsou zrovna po ruce. Zlo vždy přinese jen další zlo.

Jenomže, jak už to bývá, s masovou účastí na koncertu je to přece jen trochu jinak.  Lidi si přišli především poslechnout populární skupinu Die Toten Hosen. Chytrý tah od organizační jednotky. Kdyby tam stála jen Merkelová a řečnila na dané téma, účast by byla pravděpodobně mizivá. Méně se už hovořilo o tom, že na koncert byla také pozvána skupina Feine Sahne Fischfilet, která má blízko k levicovému radikalismu. Ukázkový průplach mozků. Vybíraly se zde finanční prostředky na podporu rodiny zavražděného Daniela Hilliga a na boj proti pravicovému extremismu, jak se jednolitě označují všichni odpůrci migrační politiky. První sbírka je jistě chvályhodná, ať už ji zorganizoval kdokoliv a z jakýchkoliv důvodů. Věřím, že účastníci koncertu, opět "obyčejní" lidé, přispěli rodině zavražděného s těmi nejlepšími úmysly. Ta druhá sbírka nemá žádný význam, protože pro boj proti odpůrcům migrační politiky se peněz najde dost i tak. Zajímalo by mě, jak organizátoři zajistili obě sbírky po technické stránce. Tedy jestli tam měli dvě kasičky (nebo dva účty) s nápisy, aby každý dárce věděl, na co přispívá.

Někdy se zdá, řečeno s velkou mírou nadsázky, že Merkelová a spol. budou i nadále vůči migrantům páchat dobro, i kdyby to jejich vlastní občané nemuseli přežít.

Dodatek (7.9.2018): Německé tajné služby oznámily, že zprávy o honech na cizince doprovázely dezinformace

Zatěžkávací zkouška pro právní stát ve spolkové zemi Sasko, štvanice, selhání státu. Těmito slovy komentují německá média situaci v Saské Kamenici (Chemnitz). V Saské Kamenici se vyhrotilo napětí po vraždě německého občana, kvůli čemuž skončili ve vazbě dva muži z Iráku a Sýrie. Lidem došla trpělivost a vyšli do ulic. Německá média to samozřejmě interpretují jako dílo extrémistů, kteří pořádají štvanice na cizince.

Stalo se jen to, co jsem naznačil v úvaze Nejen Jakubův svět islámu. Němečtí politici lkají nad selháním právního státu, protože občané se rozhodli říct "a dost!" Jenomže německý právní stát selhal už dávno. Selhal ve chvíli, kdy byly zamlčovány zločiny migrantů, kdy migrační politika byla lakována na růžovo a kdy kritici nekontrolovaného přísunu cizinců, kteří rozhodně nehodlali přijmout naše pravidla, byli všelijak okřikováni. Kdyby tehdy právní stát zasáhl ve prospěch svých občanů, možná by se současnost vyvíjela jinak.

V Sasku začíná v obrazném slova smyslu hon na čarodějnice. Už na scénu lezou staří dobří práskači (asi jsou všude), kteří spocení strachem varují, že odpůrci migrantů mají sympatizanty mezi policií. Prý by mělo v tomto ohledu začít vyšetřování.

To je přece jasné, že odpůrci vrahů budou mít asi podporu u policie. Kdyby tomu bylo naopak, pak by skončil nejen právní stát, ale i celá civilizace.

K tomuto bodu zlomu se přibližujeme mílovými kroky.

 Jakub Heller napsal pro iDnes úvahu o kriticích islámu. Údajně prošel sociální sítě, aby zmatoval úroveň argumentů. Pak citoval jakéhosi pana Nováka (proč mě to jméno nepřekvapuje?), který měl být modelovým příkladem odpůrce islámu. Náš pan Novák, ať už skutečný, nebo jen fantom zrozený v mysli Jakuba Hellera, údajně napsal: "...u nás začnou muslimové šikanovat obyvatelstvo, považují to totiž za správné. Z hlediska islámu je totiž správné znásilňovat nemuslimsky, vraždit nemuslimsky, okrádat je, či mlátit na ulicích. Islám je jen jeden a všude stejný."

Názor hypotetického pana Nováka je sice v podstatě správný, ale je formulován stylem majora Terazkyho. Ponechme na svědomí Jakuba, co tím sledoval. Pokud by měl skutečný zájem seznámit se s fundovanou kritikou islámu, pak bych mu doporučil dvě knihy Benjamina Kurase: Jak zabít civilizaci a Poslední naděje civilizace. Abych ukázal, že není kritika jako kritika, dovolím si krátkou citaci z druhé jmenované knihy: "Islám má nenávist, loupení a vraždění zakořeněné ve své DNA, nevynalezl proti nim vlastní lék a na naše léky má silnou alergii. (...) Zvát si jej miliónovými davy domů je vrcholný projev masochismu, sebedestrukce, absence pudu sebezáchovy a chorobné touhy po vytrestání. (...) Která islámská země by nám mohla být vzorem, od něhož bychom se mohli něco naučit? Buďte té lásky, mudrci islamofilní, začněte nám to podrobně a s pokrokovým nadšením vypočítávat. Do té doby nemáte právo chtít po nikom, aby vám vypočítával důvody, proč po islámu netouží, neboť je tak jako tak nebudete chtít slyšet, protože neladí s vaším obrazem sebe samých..." Tolik Benjamin Kuras ve své knize Poslední naděje civilizace.

V druhém sledu se pak Heller zaobírá tématem různorodosti islámu. Na modelu fantomového Nováka chce ukázat, jak kritici islámu vidí vše zjednodušeně. Islám má samozřejmě mnoho podob a výkladů, v tomto Heller nic nového neobjevil, ale něco má společné. Islám všech směrů je plný zaostalých předsudků, kultu smrti a především náboženské nesnášenlivosti. Pokud omezený počet muslimů žije mezi nemuslimskou většinou, zpravidla k žádnému konfliktu nedochází. Ten nastane až tehdy, když na určité území dorazí jejich větší počet. Muslimové, kteří se prezentují jako umírnění, mezitím získávají podíl na věcech veřejných a z toho vyplývající postavení (viz. Velká Británie). Proč také ne, vždyť jsou umírnění. Pak (již neskrývaně)radikální muslimové převezmou moc od "umírněných" a islamizaci dokončí v tradičním duchu represe a masakrů nemuslimů.

V tomto ohledu máme jistou domácí zkušenost. V mešitě na Černé mostě v Praze probíhá intenzivní výuka islámu v duchu všeobecné nenávisti ke všemu, co není slám. O tuto mešitu se už dávno měla zajímat BIS.  K tomu ale chybí politická vůle a odvaha. Do této mešity se infiltroval jistý mladík (svědectví podává na You Tube, ale víc to rozebírat nebudu), který nadřadil zájmy obecné nad své vlastní. Riskoval hodně. Přinesl však mnoho šokujících svědectví. Jedno z nich by nás nemělo nechat lhostejnými. V mešitě se schází především čeští muslimové.  Tito čeští muslimové, kteří žili dlouhé roky, než konvertovali, v našem světě, jsou radikálnější než původní muslimové. O nějakém českém umírněném chápání islámu nemůže být ani řeči.

Mladík vyprávěl, jak při slovech kázajícího, že islám musí ovládnout Evropu a zlikvidovat všechny nevěřící, tito naši rodáci nadšeně vykřikovali "ano, ano, zatočíme s nimi." Na našeho statečného mladého muže byla posléze vyhlášena fatva – tedy "doporučení" k jeho vraždě. Toto se děje v našem kulturním prostředí, kam ještě žádní islámští migranti ani pořádně nedorazili. Co by se asi stalo, kdyby sem přece jen dorazili?

Elity nyní neustále papouškují slova Baracka Obamy, který se nechal slyšet, že "budoucnost nesmí patřit těm, kteří znevažují islám". Za znevažování je považována už jen negativní kritika islámu, byť by byla stoprocentně pravdivá. Má to jeden háček. Platí také, že budoucnost nesmí patřit těm, kteří znevažují judaismus, křesťanství, budhismus nebo hinduismus? Podle zásady všem stejným metrem. Pak by bylo dobré připomenout, že mezi mnoha muslimy je proklímání křesťanství a ostatních náboženství na denním pořádku. Podle této logiky by tedy budoucnost islámu měla být značně nejistá.  Minimálně do té míry, že bychom měli mít možnost poukázat na jeho nedostatky a z toho vyplývající rizika, aniž bychom dostávali všechny ty diskvalifikační nálepky.

Ale vraťme se k mírumilovnému islámu. Viděl někdo někdy vyznavače jiných náboženství, že by vraždili bezbranné civilisty? Viděli jsme snad sebevražedného křesťana, který by pobíhal po městě s výbušninami na těle a nechal se vyhodit do vzduchu mezi lidmi jiného či žádného vyznání? Nebo buddhistu podřezávajícího kněze jiné víry (jak provedl ten islámský zmetek ve Francii)? Chodí snad hinduisté v jiných zemích s cedulemi s nápisy přející smrt svým hostitelům?

V roce 2015 se ve Francii objevily dokumenty, podle kterých se al-Káida a Islámský stát snaží zařadit mezi utečence své spící buňky. Upřímně řečeno, byli by špatní stratégové, kdyby se o toto nepokusili. Tento fakt později potvrdily německé a francouzské tajné služby. Ale to bylo tak zhruba všechno, co s tím mohly dělat. Žádná protiopatření se nekonala. Byla by v rozporu s lidskými právy příchozích muslimů.  Jestli vás teď napadla otázka, co ale s lidskými právy domorodého obyvatelstva západní Evropy, které migranti každodenně pošlapávají, pak máte dobře nakročeno k tomu stát se nějakým tím fašounem nebo extremistou.

 Následující řádky budou s největší pravděpodobností zařazeny mezi konspirační teorie. Jedna věc je v tomto ohledu zvláštní: Akademické kruhy připouštějí pohled na mnoho spiknutí v historii (např. v Římské říši), ale zdráhají připustit, že by se podobné věci mohly stávat i dnes. "Pokud se nám nedostává pravdy ze strany establishmentu, pak musíme brát v potaz veškeré možnosti, jakkoli neobvyklé," píše Andy Thomas ve své vynikající knize "Konspirace".

Džihádisté nejprve vyhnali ze Sýrie a Iráku miliony utečenců. Pro Evropu se v dané chvíli nestali přímou hrozbou, a proto jejich příliv mohl nerušeně pokračovat dál. Bylo jasné, že politici s tím nebudou nic dělat. Nezasáhnou proti takzvaným uprchlíkům před válkou, se kterými budou kráčet vyděšené ženy a děti. Navíc budou mít strach, aby nedostali nějakou tu nelichotivou nálepku. Příchod takové nálepky totiž většinou znamená odchod politické kariéry. Proto se také jejich kolaborace s příchozím islámem stala velmi intenzivní. Jako pátá kolona posloužili dobyvatelům (zřejmě nevěřili vlastním očím, že jsou tak vřele vítáni) užiteční idioti – vítači, opájející se vlastním dobrem a považující se vrchol evoluce, aniž by si pochopili, že si pod sebou řežou větev. Následné teroristické akce v režii radikálních muslimů byly všelijak omlouvány jako činy několika vyšinutých jedinců, kteří si islám mylně vyložili. Ve své komunitě jsou však tito psychopati oslavováni jako vážení mučedníci pro víru. To je také jeden ze skrytých projevů islámu. Absurdity všeho druhu se stávají naším denním chlebem. Politici, kteří by především měli chránit své občany, tyto odkopli, a zcela se oddali podkuřování islámu. Jen tak se může stát, že v Anglii je křesťanská zdravotnice vyhozena z práce, protože se modlila za nemocnou muslimskou kolegyni. Ta jí její dobrodiní oplatila zcela po "muslimsku": křesťanskou kolegyni udala, že ji chtěla konvertovat ke křesťanství. Ta byla za svůj milosrdný čin odměněna vyhazovem ze zaměstnání.  Milujte pak tyto "mírumilovné" muslimy.

Je jen otázkou času, kdy obyvatelům západní Evropy dojde trpělivost se všemi těmi vraždami, znásilňováním a loupením. Pak se začnou řídit heslem "jak do lesa, tak z lesa."

Co bude následovat? Muslimové si postěžují na zesílenou vlnu nenávisti k islámu. Nastanou čím dál větší nepokoje a následné represe proti odpůrcům islámu. Evropa se bude zmítat v chaosu. Potom zavládne islámský pořádek.

Náš humanismus a demokracie to bezpečně umožní.

A proč toto nebezpečí evropští politici nevidí?

Existují jen dvě možnosti a obě jsou stejně děsivé: Buď jsou hloupí, nebo koupení.

Epilog:  Jupiter má 67 známých měsíců. Jeden z nich pod vrstvou ledu pravděpodobně ukrývá oceán se slanou vodou, který je předpokladem ke vzniku života. Tento měsíc se jmenuje Evropa.

 Zaujaly mě tři zprávy z našeho tisku. Německý poslanec za Zelené Dieter Janecek se obrátil na německou vládu s oficiální žádostí o informaci, co přesně by spolková vláda učinila, kdyby kdekoliv na území Spolkové republiky došlo k setkání s bytostmi mimozemského původu. Nedělám si srandu, ten dotaz skutečně padl. Kabinet kancléřky Angely Merkelové zcela vážně odpověděl, že se na takovou situaci zatím nepřipravuje. Jak naznačili cyničtí pozorovatelé, kterým není nic svaté (včetně autora těchto řádků), tak z této odpovědi vyplývá, že německá vláda v tomto ohledu zatím nevedla žádná bilaterální ani multilaterální jednání. Mám ale takové tušení, že kdyby vláda nechala odpověď jen na paní Merkelové, ta by dala konkrétnější odpověď: "No co, vítali bychom je!" To byl možná také důvod, proč v průběhu vládní odpovědi, zavřeli kancléřku Merkelovou její kolegové do sklepa. Teď už si ovšem srandu dělám.

Ten druhý novinový titulek mně padl hned do oka: "V Dubí obviněno šest lidí". No vida, zaplesalo srdce mé, spravedlnost přece jen existuje. Člověk se nemá radovat předčasně. V Dubí zorganizovala Dělnická strana sociální spravedlnosti protestní akci proti romským útočníkům, které zatím nikdo nepohnal k zodpovědnosti. Takže už začínáte tušit vývoj situace. Ti obvinění jsou z řad demonstrujících, nikoliv z řad útočníků. Dělnická strana jsou sice trochu horkokrevní radikálové, ale to ještě neznamená, že nemohou mít někdy pravdu.  Podle policie v Dubí došlo při demonstraci k potlačení práv a svobod a člověka. Teplický policejní mluvčí Daniel Vítek pak předložil opravdu "pádné" důvody k obvinění: "Měli nápisy s rasovým podtextem na oblečení, nebo měli taková tetování." Obvinění za blbá trika a kérky. To je ještě lepší absurditka, než dotaz německého zeleného poslance.

Kdyby policie a BIS měly skutečně zájem odhalovat "hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka" (tak zní paragraf trestního zákona), pak by měly věnovat pozornost ke kázáním, které se konají v mešitě na Černém mostě v Praze.  Tam probíhá intenzivní školení ke skutečnému potlačení práv a svobod člověka.

Třetí zpráva je ze světa filmového umění, nebo spíše ze světa intrik. Italská herečka Asia Argentová, která obviněním filmového producenta Harveyho Weinsteina ze sexuálního násilí rozpoutala kampaň MeToo, sama čelila nařčení ze sexuálního útoku. Podle deníku The New York Times jí hrozil žalobou kvůli údajnému sexuálnímu útoku o dvacet let mladší herec a hudebník Jimy Bennet. Dnes dvaačtyřicetiletá herečka nedávno spor urovnala tím, že mladému herci zaplatila 380 tisíc dolarů. Předtím se ovšem podařilo hnutí MeToo (česky: Já také) odrovnat mnoho filmových umělců. Mezi jinými také jednoho z nejtalentovanějších herců Kevina Spaceyho, což těmto lidem z hnutí Me Too nehodlám odpustit.

Pro případ madam Argentové máme dvě česká přísloví.První se týká výkopu jámy a druhé, že podle sebe soudím tebe.

 V osmašedesátém mě bylo deset let. Pamatuji si na náš takový malý klukovský (dnes již úsměvně působící) odboj, kdy jsme našim otcům asistovali při odstraňování cedulí s názvem naší ulice a jmenovek ze zvonků, abychom okupantům ztížili případné zatýkání nepohodlných osob. Tyto akce probíhaly ve většině Brna. Toto sepětí lidí trvalo však jen krátce. Po roce již na scénu opět nastoupili kolaboranti a udavači všeho druhu.

Díval jsem se na dnešní protestní akci před ruským velvyslanectvím k 50.výročí okupace. Protest přišli podpořit také občané z Ukrajiny. Nic proti tomu. Ano, i naše generace nemohla mnoho let po osmašedesátém přijít Rusům na jméno. Ale po padesáti letech?

Proč jsme třeba v roce 1995 nekonali protestní akce před německým velvyslanectvím k výročí ukončení německé okupace Čech a Moravy?

No, jo, už vím: To nebyli Němci, ale nacisti. Jak už jsem uvedl, včerejší protest před ruským velvyslanectvím přišli podpořit i Ukrajinci. Je to od nich pěkné.

Ale... už jim někdo prozradil, že Brežněv, muž, který v roce 1968 pošlapal svobodu Československa, byl Ukrajinec?