Čtvrteční schůzi Poslanecké sněmovny, na které se část poslanců pokusila zrušit mandát přímo voleného prezidenta, nemá význam podrobně rozebírat. Kdo to divadlo viděl, tak ví o čem je řeč, kdo ho neviděl, o nic moc nepřišel. Tak tedy jen pár poznámek na okraj.

České republice se musí neobyčejně dařit ve všech směrech. Lze to vyvodit z toho, že opozice, jež řádně prohrála ve volbách, věnovala mnoho času nejprve odvolání premiéra a v posledních týdnech i prezidenta republiky. Pořád jen někoho odvolávají nebo něco svolávají.
Mráz tentokrát nepřišel z Kremlu, ale ze Senátu. Senátoři sesmolili a poté nevelkou většinou schválili po právní stránce směšnou obžalobu prezidenta, kterého chtěli hnát před ústavní soud za porušení ústavy. Nyní byla na tahu Poslanecká sněmovna, aby dílo schválila. Opozice, která se nazvala demokratickým blokem, se skutečně snažila, co to šlo. Ovšem opět prohrála. Dokázala jen, že blok skutečně jsou. Blok pro normální fungování Poslanecké sněmovny, Senátu či čehokoliv.
Musíme ale uznat, že jedno z jejich přání se splnilo. Nyní už v podstatě nemáme trestně stíhaného premiéra. A vzhledem k tomu, že senátní žaloba na prezidenta byla hlasováním poslanců odmítnuta, mají utrum i v tomto ohledu. Došlo k nejhoršímu, možná budou muset začít buď pracovat, nebo se odvolávat mezi sebou. Což by nebylo špatné. Ale zpět k poslanecké rozpravě.
Někteří poslanci z demokratického bloku svým vystoupením vstoupí do historie parlamentního projednávání. Žel jinak než by si přáli.

Velmi kvalitní právní rozbor celého nesmyslu provedla poslankyně profesorka Válková z Ano. Obávám se však, že mluvila k hluchým. O právo zde přece vůbec nešlo. Jednalo se o odvetu za prohrané prezidentské volby.
Heleně Válkové se rozhodl oponovat poslanec nejpovolanější. Feri. Chápu, on muž mnoha zkušeností, ona jen právnička specializovaná na trestní právo a kriminologii, a vysokoškolská učitelka.
Feri přišel, rozložil lejstra a sál ho s napětím sledoval. Copak z něj vyleze? Nejprve oznámil, že s argumenty paní Válkové nesouhlasí. Pousmál se, jako by věděl své. Pak začal cosi číst. Ukázalo se, že ctihodný pan poslanec předčítá úryvky z ústavy Spojených států amerických. Jak ta souvisela s právním rozborem Heleny Válkové, věděl snad jen Feri sám.

Pozornost si rozhodně získal také poslanec Marian Jurečka z KDU-ČSL. Neustále přiskakoval k řecnickému pultu s nějakou tou faktickou poznámkou. Člověk si u obrazovky trochu vydechl, a najednou šup – zase tam stál Jurečka. Sice moc faktického nepředvedl, ale ten den si poslanec Jurečka svým častým cestováním z lavice k pultu svou mzdu zasloužil. Na rozdíl od jiných, kteří se ani neobtěžovali přijít do práce. Budeme se muset, my občané – jejich zaměstnavatelé, na tyto lenochy zaměřit.

A pak přišel zlatý hřeb programu v podobě Jana Lipavského od Pirátů. Tasil kartu Novičok. Poslanec Lipavský přednášel o Novičoku něco, co vypadalo jako staré zprávy z novin, nebo z ČT.  Bylo tomu tak. Pan poslanec prozradil, že své informace čerpal z "otevřených zdrojů". Nebudeme se v tom patlat, stručně řečeno, Lipavský chtěl na tomto základě prokázat prezidentovu zradu vlasti, národa, spojenců a Lipavského.
Co ovšem začalo vzbuzovat pozornost, byla jeho dikce. Mluvil jako by právě vypadl ze semináře Divadla Járy Cimrmana. Začalo mě to bavit. Čekal jsem, kdy přijde doktor Svěrák nebo docent Brukner. Nepřišli. Ale dozvěděli jsme se, že Novičok je nepěkná věc. A prezident Zeman prý též.

Už jsem toho sledování chtěl nechat, ale předsedající vyhlásil, že nyní promluví poslankyně Miroslava Němcová z ODS a hned po ní Václav Klaus. Na Klause si počkám, řekl jsem si v duchu. Tu Němcovou snad přežiju. Víc jsem se mýlit nemohl.

Miroslava Němcová si střihla spikleneckou teorii, která by se dala pracovně nazvat Zemanovy protokoly (na nic nenarážím). Její projev by měl prozkoumat nějaký ten výbor proti šíření spikleneckých teorií, případně by paní Němcovou mohla s nějakým psem navštívit reportérka z ČT. Tentokrát by ale měli poslat trochu chytřejší než byla ta, kterou spláchl Luboš Xaver Veselý.
Problém byl v tom, že Němcová mluvila, mluvila a mluvila.
A protože jsem u toho umřel, tak toho Klause jsem se nedočkal.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Nedávno kdosi z pražské kavárny (jméno si nepamatuji, vždycky když vidím ty oduševnělé obličeje na všechno zapomenu) prohlásil, že jestli v příštích volbách, ať už řádných nebo předčasných, zvítězí s drtivou převahou Babišovo Anno, tak české elity prý opustí navždy republiku, protože už s tímto národem nebudou chtít mít cokoliv společného.
Je to pro nás výzva. Asi ne všichni jsme sympatizanty pana premiéra, ale ruku na srdce. Možná by stálo za to, dát tentokrát hnutí Ano svůj hlas. Vždyť je to nakonec jedno. A představme si ten krásný okamžik: Elity splní svůj slib a my je uvidíme, jak mizí na obzoru na cestě za jiným lepším národem.
No, nekupte to!
Sbohem opory společnosti!

Když si v Anglii objednáte kávu, dostanete automaticky kávu bílou, tedy s mlékem. Pokud chcete černou kávu, musíte zdůraznit, že chcete černou. Tady ten přítomný čas není příliš na místě. Politická korektnost zamířila i do těchto vod. Zatím jen na policejní stanice. Londýnští policisté nyní dostali nové nařízení. Pokud si v policejním bufetu chtějí objednat černou kávu, již nesmí slovo "černou" použít, ale musí říct, že chtějí "kávu bez". Myšleno bez mléka. To není vtip, ale smutná realita světa, kde politická korektnost zcela pohlcuje zdravý rozum.
Když už je řeč o Británii. S přepjatou politickou korektností také souvisí skutečnost, že v Londýně byla vytvořena jednotka skládající se z devíti set policistů, kteří již nestřeží bezpečnost ulic, ale sedí u internetu, kde hlídají projevy tzv. nenávisti. Tato bdělost je samozřejmě zaměřena na kritiku islámu a migrantů. Největší kritiky pak navštíví policejní hlídka s důrazným upozorněním, aby své činnosti zanechali. Islámské projevy nenávisti ostraze nepodléhají, neboť to by byl rasismus, fašismus a islamofobie. Děvet set policistů dřepí u počítače, zatímco po ulicích pobíhají individua s kudlou v ruce (v Británii je to v průměru jedenáct napadení nožem denně).
Směrnice o přijetí nových policistů upřednostňuje žadatele z řad etnických menšin. Přesněji řečeno, nyní odmítá bílé Brity. Prý je britská policie příliš bílá. Bůh ochraňuj Británii! Bude to potřebovat.

Aktivisté ze západních univerzit požadují odstranění soch otců zakladatelů a významných filozofů, protože jsou... ano, správně, protože jsou bílí. Totéž se týká spisovatelů – klasiků. Mají být nahrazeni etnickými autory, ber kde ber. Tyto zhoubné myšlenky neprosazuje nějaký fanatický šaman, ale samotní bílí studenti. Hotoví univerzitní kamikaze.
Studenti jedné texaské univerzity chtějí vydávat časopis, kde bude uvedeno "No Whites Allowed" – zakázáno pro bílé. To prý není rasismus, ale pokrok! A jiná mladičká reprezentantka bílé rasy napsala srdcervoucí vyznání, že nikdy nechce bílé dítě. Někdo by možná měl slečně aktivistce vysvětlit, že děti se nevybírají z katalogu.

A pak tu máme čerstvě zabarvený malér.  Na kanadského premiéra Justina Trudeaua se to sesypalo rychleji než by řekl popel, který si posléze nasypal na hlavu.
Americký magazín Time vyhrabal snímek z roku 2001, kdy Trudeau navštívíl karneval s arabskou tématikou v kostýmu postavy z Tisíce a jedné noci - Aladina. V rámci splynutí s postavou si zatmavil obličej a na hlavu nasadil turban. "No a co? Vždyť to byl karneval!" řekl by si člověk, který ještě nedostal plný zásah z kulometu politické korektnosti. Nebo ještě lépe: "A přitom je to taková blbost," jak zaznělo ve filmu Pelišky. Kdepak, kariéra premiéra je ohrožena, schytává to ze všech stran, jako by toho Aladina nehrál, ale zavraždil.
"Vidět takto premiéra je hluboce skličující," zamudroval ředitel kanadské muslimské rady Mustafa Faroq.
Premiér se omluvil všem, koho potkal, ale těžko říct jestli mu to pomůže. Taková už je doba.

Ještě, že se nám blíží zimní období. Napadne BÍLÝ sníh a my si za zimních večerů vypijeme svůj šálek ČERNÉ kávy.
 BEZ politické korektnosti.

Tak tu máme další bouři ve sklenici vody. "Mám rád Srbsko a Srby," řekl prezident Miloš Zeman svému srbskému protějšku Aleksandru Vučičovi. A pak měl tichým hlasem dodat, že nemá rád Kosovo. Nějaké Velké nepovolané Ucho to zaslechlo a světová média prý (podle našich mainstreamových dezinformačních médií, kterým se ale nedá příliš věřit) hned psala o "dalším přešlapu českého prezidenta". Lze očekávat, že to, co se mylně považuje za českou elitu, bude zase někde něco svolávat na protest proti Zemanovu výroku.
 Kosovo je totiž hýčkaným výtvorem Spojených států. V roce 1999, po osmdesáti dnech bombardování Srbska letouny NATO, se musely srbské jednotky stáhnout z Kosova. Kosovo sice zůstalo oficiálně součástí Srbska, ale ve skutečnosti zde vznikl protektorát pod kontrolou vojenské mise KFOR.  O devět let později, zásluhou iniciativy Clintona a Albrightové, vyhlásilo Kosovo v únoru 2008 samostatnost. Ještě v roce 2007 odstoupila ze své funkce hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carla del Ponteová, protože nesměla stíhat některé kosovské Albánce za obchod s orgány zajatých Srbů.
Kosovo se postupně se stalo pátou kolonou Islámského státu. Je to země prolezlá korupcí, kde vládne teroristická Kosovská osvobozenecká armáda. V současnosti tento americký výtvor, kromě jiných kriminálních aktivit, funguje jako největší evropské překladiště drog. Tedy nic, co by mělo vzbuzovat velké sympatie. Jen není žádoucí o tom mluvit.

Odtržení Kosova od Srbska proběhlo za asistence Západu, který ale byl velmi rozhořčen, když k něčemu podobnému došlo v případě Krymu. O námitce, že když se Kosovo mohlo odtrhnout od Srbska, měli stejné právo obyvatelé Krymu, nechce Západ ani slyšet. Obvyklý dvojí metr! Albrightová tvrdí, že kosovská situace byla jiná než ta dnešní na Krymu (Independent Balkan News Agency). Ano, to je vždycky, když se to hodí do krámu.

Když už je tolik pokřiku kolem anexe Krymu, proč si nepřipomenout jakým způsobem se stala padesátým státem USA Havaj. Spojené státy ji anektovaly, protože "mohly." V roce 1993 se sice americký Kongres (zákon 103-150) omluvil havajskému lidu za nelegální činy spáchané americkou vládou ve vztahu k Havaji a Spojené státy uznaly, že tuto zemi nelegálně zabraly, ale stažení z Havaje jistě neplánují. Budu hádat: Situace s anexí Havaje je jiná než ta dnešní na Krymu.

Tak teď už jen zbývá, aby onen pomatený český hoteliér, který požadoval po ruských hostech jejich distanc od anexe Krymu, vyzval hosty z USA, aby sepsali dobrozdání, že nesouhlasí s anexí Havaje.

Tentokrát by asi hoteliéra nečekala podpora od českého Senátu, jako v případě jeho prvního nápadu. Nyní by ho hnali svinským krokem.

Inu, dvojí metr je dvojí metr

Je to pořád dokola. Ve městě Villeurbanne u Lyonu zase (v sobotu 31.sprna 2019) pobíhal "uprchlík" z Afganistánu a bodal nožem do lidí. Jednoho člověka zabil, devět zranil, z toho tři těžce. Zprávy tohoto typu se objevují den co den. Přirozenou reakcí by měl být hněv a z toho vyplývající postoj k dalšímu nezřízenému přijímání "uprchlíků". Ale značná část veřejnosti v Západní Evropě je jakoby přeprogramována.
Britské ministerstvo zahraničí  se někdy před půl rokem pokusilo vyhostit Somálce Yaquba Ahmeda, který společně se třemi kumpány znásilnil šestnáctiletou dívku. Všichni čtyři zmetci byli odsouzeni celkem na pětatřicet let. Ahmed měl být po předčasném propuštění z kriminálu vyhoštěn přes Istambul zpět do Somálska. Když nastoupil s doprovodem do letadla, začal vykřikovat, že má v Británii rodinu, načež se ostatní cestující postavili na jeho obranu. Nakonec donutili úředníky i s Ahmedem vystoupit. Aniž by se vůbec zajímali, proč je deportován. K deportaci nedošlo.
"Jste na sebe hrdí?" vzkázala hrdinům z letadla oběť znásilnění.

Hnoje se zastanou, ale člověka jako je třeba Tommy Robinson, vnímá britské veřejné mínění jako nepřítele státu číslo jedna. Něco neuvěřitelného!
Den co den. Bodání, najíždění auty, pobíhání s výbušninami, loupeže, přepadávání, znásilňování. A představitelé západní Evropy se chovají jako by se jich to netýkalo. Jako by měli zítra odletět na jinou planetu. Možná by to tak bylo nejlepší.
Otřesný je starší případ z Itálie. Tam Senegalec unesl autobus s padesáti studenty, následně je spoutal a pak vůz zapálil. Dětem se naštěstí podařilo na poslední chvíli z autobusu uniknout. Tento hnůj se chtěl pomstít za migranty utopené ve Středozemním moři, což dával za vinu Matteu Salvinimu. Proč se chtěl pomstít na dětech, už neprozradil. Na nikoho jiného asi neměl. Jako ostatně všichni ti muslimští "bojovníci", kteří útočí výhradně na bezbranné civilisty a děti.
Nanga Parbat 22.června 2013
Členové expedice odpočívali ve stanech, když je vyrušila tlupa šestnácti ozbrojenců oblečených v uniformách gilgitských paravojenských sil napojených na Talibán. Horolezce postavili před stany, svázali jim ruce, bili je do hlavy, bodali noži a nakonec do nich vypálili celé zásobníky munice. Islám! 

Tohle je to, co tady našim sluníčkářům chybí? Jen tak si lze vysvětlit, proč aktivisti typu Ivana Bartoše pořád někde postávají a vyřvávají "uprchlíci vítejte!", ačkoli žádný "uprchlík" zatím, díkybohu, není v dohledu. Buď trénují, nebo jsou úplně mimo. Obojí asi bude pravda.
Piráti jsou ostatně dost zvláštní sorta lidí. Buď něco proti někomu svolávají, nebo práskají Českou republiku do Bruselu. Když jejich tvrdé jádro stojí pohromadě, aby cosi oznámilo, vždycky si vzpomenu na muzeum voskových figurín. Ani nevím proč. Ale zpět k věci.

Různí pokoutní bezpečnostní analytici a aktivisti z neziskovek neustále podsouvají Čechům, že jsou ustrašenci, kteří ještě žádného uprchlíka neviděli a už se obávají něčeho cizího. Naprostý nesmysl. S cizím se dokážeme srovnat i bez mudrování samozvaných expertů (například náš vcelku bezproblémový vztah s Vietnamskou komunitou nebo v současnosti s mongolskými pracovníky v Pardubicích) a o nějaké naší ustrašenosti už vůbec nemůže být řeč. Máme ovšem sdílenou zkušenost z okolních zemí, které migranty přijaly a nyní se musí potýkat s jejich chápáním multikulturního obohacení. Pochopitelně nechceme, aby se totéž dělo i u nás.

Přestože jsme dle tvrzení našich Vyvolených žádného migranta ještě neviděli, už se jim připravují podmínky pro přijetí. Například Magistrát v Brně schválil projekt s takřka cimrmanovským názvem: "Zvyšování interkulturní prostupnosti veřejných institucí ve městě Brně". Bude nás to stát bratru 10 miliónů. Pro začátek. Radnice zaměstná několik referentů a tlumočníky z arabštiny. Rozpočet také počítá s cestami pracovníků do zahraničí za účelem zjištění praxe v tomto oboru. Tak ansábl bychom už měli, jen ti uprchlíci zatím chybí. Jak už jsem napsal - díky Bohu. Přesto: Je to jako cirkusový stan s prodavačem lístků, ředitelem, uvaděčem, diváky, ale bez účinkujících.

Podání pomocné ruky je jistě ušlechtilá věc, jenomže muslimští "uprchlíci"si to v drtivé většině vyložili jako projev slabosti a migranti z Afriky jsou zase v zajetí svých poměrně krutých zvyklostí.

Jak z toho ven? Dobrá otázka, žel žádná odpověď.
Se současnou evropskou elitou nás žádná zářná budoucnost nečeká.

Hořící Sibiř je jistě trágedie obrovského rozměru. Svět je zatím k této události poměrně lhostejný. Zřejmě je to důsledek všech těch dezinformačních praktik, které z Ruska dělají jediného světového bubáka, aniž by připomněly bubáky další, možná ještě nebezpečnější.

Hoří také deštné pralesy. Snímky NASA ukázaly, jak velký je rozsah způsobených škod. Greta negreta, jedna věc je jistá. Prostřednictvím korporací, které planetu plundrují nezřízeným tempem, si řežeme větev pod vlastním zadkem.

Jsou síly, které ovlivnit můžeme (kácení pralesů, zamoření oceánů atd.) a síly, které neovlivníme.

K těm patří nebezpečný tektonický zlom San Adreas. Následné zemětřesení by mohlo být naprosto zničující pro velkou část USA (zde se odpoutejme od polických rozepří a ideologického pohledu na Spojené státy. I tam žijí především obyčejní lidé). Nemluvě již o vulkánu v Wellowstonu, který je neustálou skrytou hrozbou.

A tak poslední čin prezidenta Trumpa přímo nahrává k vytvoření unikátní spiklenecké teorie. Donald Trump vyslovil přání odkoupit od Dánska Grónsko. Později trochu přitvrdil a naznačil, že by to byla vhodná úhrada Dánska za vojenskou ochranu USA. Zaznělo i cosi o možné anexi. U administrativy Spojených států by to zase nebylo nic tak překvapujícího.
Můžeme si říct, že Trump zase řekl něco ze svého repertoáru truchlivých omylů. Problém je v tom, že přání odkoupit (převzít?) Grónsko nepadla jen tak, když Donald dostal NÁPAD.
Stalo se tak těsně po zasedání Rady pro vnitřní bezpečnost.

V těchto dnech vydalo ministerstvo vnitra (které pod Hamáčkovým vedením začíná silně připomínat ministerstvo pravdy z Orwellova románu) další ze svých duchaplných analýz. Oznamuje, že společnost je názorově rozdělena, což prý mají na svědomí dezinformační weby, vůči politickým oponentům jsou vedeny nenávistné komentáře, a množí se nám tu spiklenecké teorie. Ministerstvo pravdy objevilo Ameriku. Takže jedno po druhém.

Inu, v demokracii to tak obvykle chodí, že společnost má různé názory. K tomu nepotřebuje ani dezinformační weby, ani Českou televizi. Samozřejmě chápu, že elitám, nebo co to vlastně je, by se líbilo, kdyby všichni měli jeden jediný názor. Ten jejich. Co jim v tomto případě háže klacky pod nohy, je právě ta demokracie, které jinak mají plnou hub...ústa. Úhlavního nepřítele pak pochopitelně vidí ve všech alternativách, které jsou pro ně totéž, co pro komunisty byly ideodiverzní centrály. Však si představme jejich frustraci. Od úsvitu do soumraku (a ještě i dlouho potom) do nás hustí svoje policko - korektní odrhovačky a lži, a pak se objeví alternativa, která jim jejich hračky rázem nakope do kanálu.

Nevím přesně, jak to ministerstvo pravdy myslelo s těmi nenávistnými komentáři vůči politickým odpůrcům. Poměrně nenávistné řeči  - v míře větší než velké - vedou vůči svým názorovým odpůrcům právě liberální elity. Že by tedy kritika směřovala do vlastních řad? Hm... to je dosti nepravděpodobné. To zase Hamáčci střelili kozla.

Dále leží ministerstvu pravdy v hlavě šíření konspiračních teorií. Takže, když ONI prohlásí, že všechny alternativní weby jsou buď dezinformační, nebo proruské, tak to není konspirační teorie, ale hlubokomyslná analýza. Ale!  Pokud nám se nedostane pravdy ze strany establišmentu a my vezmeme v potaz veškeré jiné možnosti, jakkoli neobvyklé, je to nazváno konspirační teorií.

Není tedy konspirace jako konspirace. Navíc tu máme starou moudrost, která říká, že když se čtyři spiknou, tak tři z nich jsou úplní pitomci a ten čtvrtý je agent vlády.

Zůstává otázkou, kdo se to tady pořád bojí svobodomyslných názorů, že musí vydávat takovéto oběžníky?

Dvě muslimské kongresmanky za demokraty Rashida Tlaibová a Ilan Omarová měly v úmyslu před několika dny navštívit Jeruzalém a Západní břeh. Údajným důvodem byla návštěva devadesátileté babičky jedné z nich, která žije právě na Západním břehu. Proč se tlačily i do Jeruzeléma je již otázka jiná. Obě muslimky jsou z kongresu známy svým protiizraelským zaměřením, podporou terorismu a vulgárními projevy na dané téma. Nicméně jsou chráněnými perlami v levičácké koruně demokratů. Kdyby řekly cokoliv, demokraté budou souhlasně kývat hlavami jako osli kráčející k zářným zítřkům. Jsou nedotknutelné. Jakákoliv výtka na jejich adresu je obratem označena za rasismus. Nevím tedy dost dobře jak kritika muslima (v tomto případě muslimky) souvisí s rasismem. Islám není etnikum.

Izraelská vláda Tlaibové a Omarové z celkem pochopitelných důvodů vstup do země zakázala. Samozřejmě se hned ozvali všichni ochránci islámských privilégií, kteří neunesou když muslimská kosa narazí na kámen.
Faktem ovšem je, že žádná země na světě nemá povinnost přijmout na svém území kohokoliv.

Mám k Izraeli nejednu výhradu, ale dojem na mě udělalo gesto izraelského ministra vnitra, který se nakonec rozhodl z humanitárních důvodů (babička) vstup Tlaibové povolit.

Ta ovšem rázem obrátila a o návštěvu své milované babičky náhle ztratila zájem.
Tak o co jí vlastně šlo?

Ministerstvo zahraničních věcí se dle slov svého šéfa Petříčka v září připojí ke klimatické stávce. Zaměstnanci jeho ústavu se místo práce zúčastní debaty s přizvanými odborníky na dané téma. Petříček nesdělil, zda mezi pozvanými odborníky bude i Greta Thunbergová, která by přiveslovala na pramici z USA. Možná se ministerští úředníci také připojí k záškoláckým pátkům. To ještě uvidíme.  Kromě toho Tomáš Petříček vydal rozhodnutí, že na zahradě přiléhající k MZV bude pět čmelínů.
Na to v jednom rozhovoru (zdroj: Parlamentní listy) reagoval Václav Klaus mladší: "Ministra Petříčka jsem viděl v mediálním prostoru v uplynulém týdnu dvakrát. Poprvé, když se fotil s jakýmsi roztodivnými mládežníky a sliboval, že jejich ´klimatické vize´ bude tlumočit na světovém summitu (sic!). Podruhé, když MZV vyhlásilo klimatickou nouzi, bude chovat čmeláky a pracovníci MZV místo práce budou besedovat o klimatu. Kdyby byla Sněmovna a interpelace, byla by krátká: Jste úplnej magor?"
A tak nechme pana ministra raději na pokoji, nebo jeho spolustraník z ministerstva vnitra zase bude vydávat oběžník o předsudečné nenávisti.
Jen jedna otázka na závěr. Co na to čmelák Aninka?

Holt Američani jsou vždycky tak nějak až příliš horliví. Když měli až do roku 1968 nejdrsnější segregaci v historii lidstva (lidem, pro které tehdejší Amerika měla ohavný výraz "barevní", byla v dopravních prostředcích vyhraněna místa na zadních sedadlech; školy, restaurace, kina a dokonce i telefonní budky zvlášť pro bílé a ty druhé, totéž toalety atd.) spořádaný občan řádně dbal na to, aby méně šťastní občané (viz předchozí závorka) dobře věděli kde je jejich místo. Doba se posunula dál a americký občan doputoval od jedné zdi ke druhé. Dnes už se ani neodváží říct, že černoch je černoch. Má to na svědomí úžasný vynález zvaný politická korektnost, která se ze Spojených států vydala na své úspěšné turné světem.
 Původní požadavek obyčejné lidské slušnosti se pozvolna posunul do jiné – absurdní roviny. A tak se v každém filmu musí objevit nějaký ten sympatický homosexuál či lesba, většinové etnikum nám v dějových liniích kamsi mizí a všude, kam až oko kamery dohlédne, jsou zástupci etnických menšin. A pokud by ženy měly snad dojem, že hrají druhé housle, mohou zůstat v klidu. Nedávno jsem viděl jednu epizodu z jakéhosi amerického krimiseriálu, kde se na úřadovně FBI nacházely jen ženy. Šéfka, podšéfka, agentky, sprostá podezřelá, ale žádný chlap. Kdyby třeba prošel jen v pozadí nějaký z komparsu. Ale nic. Nula. Vypadalo to tam jako v polském snímku z osmdesátých let Sexmise, ve kterém mužská populace následovala osud dinosaurů.

V jednom článku jsem vyjádřil svoje výhrady k Me Too ( česky - Já také). Toto hnutí začalo také správně, jako protest žen proti sexuálnímu obtěžování ze strany šéfů a vůbec chlápků co mají jakousi moc, kterou tímto způsobem zneužívají. Potud vše v pořádku. Ubožák, který si neumí získat ženu svojí neodolatelnou osobností a potřebuje k tomu mít mocenské koryto, si zaslouží, aby s ním bylo po právu zameteno. Jenomže věc MeToo má háček. Tímto získává moc také druhá strana a se ziskem reálné moci obvykle přichází chuť patřičně ji využít. Stačí, aby žena ukázala prstem na muže, který ji jakkoliv namíchnul a ten se může odebrat na cestu kanálem.

Někdy také platí, že zloděj, v našem případě tedy zlodějka, volá "chyťte zloděje!" Což je třeba příklad italské herečky a režisérky Asie Argentové. Mimochodem, tato dáma obviněním producenta Harveyho Weinsteina ze sexuálního násilí, kampaň Me Too rozpoutala. Takže, poté co Asia nastoupila na válečnou stezku, sama čelila nařčení ze sexuálního útoku. Podle deníku The New York Times jí hrozil žalobou kvůli údajnému sexuálnímu útoku o dvacet let mladší herec a hudebník Jimmy Bennett. Dnes třiačtyřicetiletá herečka spor urovnala tím, že mladému herci zaplatila 380 tisíc dolarů. Takže nějáké to máslo na své roztomilé hlavince asi přece jen měla.

V rámci objektivity nutno dodat, že hnutí Me Too není jen výsadou žen. Svoji příležitost vycítilo i několik- no řekněme s trochou dobré vůle – mužů.

Neúspěšný herec Antony Rapp přišel s historkou, že ho obtěžoval, naopak velmi úspěšný herec, Kevin Spacey. Prý se tak stalo na jakémsi večírku v roce 1986 a jemu, tedy Antonymu, bylo čtrnáct let. To si vzpomněl fakt brzy.

A tady právě nastala ta zběsilá reakce Američanů, o které jsem psal na začátku. Na první pohled nepravděpodobná historka se stala spouštěčem k dechberoucím událostem. Již natočený film Všechny prachy světa (2017), ve kterém Kevin Spacey hrál jednu z důležitých rolí, společnost Sony stáhla. Film spatřil světlo světa teprve tehdy, až scény s Kevinem Spaceym byly přetočeny s jiným hercem. Pak se spustila lavina. Každý chtěl ukázat, jak stojí na té správné straně politicky korektní barikády. Kevin Spacey byl postupně vyřazen ze všech televizních a filmových projektů. A to, prosím, bez jediného důkazu jeho viny. Nakonec herec skončil i v seriálu Dům z karet, ve kterém hrál tak klíčovou roli, že další pokračování seriálu postrádá smysl (přesto pokračuje, zřejmě už bude určen jen pro úzký okruh diváků z řad pomatených moralistů). Ať už má Spacey jakékoliv chyby, a kdo z nás je nemá, není liž pravda, je jisté, že Amerika si tímto zlikvidovala jednoho ze svých nejtalentovanějších herců. (Kdo viděl filmy "Pošli to dál", nebo "Svět podle Prota" jistě chápe mé nasr...pardon, rozčílení)

Jak už to chodí, zraněný herec se stal lákadlem pro jiné mrchožrouty číhající vždy někde okolo. Další sup se přihlásil s tím, že ho Kevin Spacey jako osmnáctilétého v roce 2016 obtěžoval v baru na ostrově Nantucket, kde pracoval jako uklízeč. Tentokrát se případ dostal až k soudu.  Zvrat nastal před měsícem, kdy sup-uklízeč měl vysvětlit vymazané zprávy z mobilního telefonu, který prý měl v době obtěžování u sebe. Sup náhle odmítl u soudu vypovídat a rychle se odvolal na pátý dodatek ústavy. Ten totiž zaručuje právo nevypovídat, pokud by si tím člověk mohl způsobit vlastní trestní stíhání.
Kevin Spacey byl okamžitě zproštěn obvinění. Tak to je alespoň jedna dobrá zpráva na závěr.

Špatná je, že na filmová plátna se asi nevrátí. V tomto je veřejné mínění nemilosrdné a nikdy nepřipustí vlastní omyl.
Držme tedy skvělému herci palce, ať alespoň porazí všechny supy, kteří možná ještě přiletí.