Delegaci, vracející se z Tchaj-wanu, přivítala také skupina lidí s cedulí "Jsme Tchajwanci". Zřejmě se nechali inspirovat Johnem Fitzgeraldem Kennedym, který v roce 1963 pronesl v Berlíně onu okřídlenou větu "Jsem Berlíňan.
Mladí aktivisté tak vyjádřili svoji podporu tchajwanskému lidu v jeho boji za svobodu. Jak už to bývá, pohled je to značně zjednodušený.
V roce 1968 natočil režisér Franklin J. Schaffner kultovní film podle stejnojmenné knihy Pierra Boulle. Filmová verze se od knižní předlohy liší především závěrem. Ale v obou případech se jedná o velkolepé finále. Román dokonce v závěru nabízí zdvojené překvapení.
Šlo to rychle. Před měsícem "demonstranti" svrhli v Bristolu sochu Edwarda Colstona do řeky a už mají náhradu. Skoro by se chtělo říct, že umělec, který sochu vytvořil, musel dřít jako barevn...byl pilný.
Kdy nastal ten okamžik, kdy se svět vychýlil od normálu a začal naplňovat chmurné představy takových autorů, jakými jsou Aldous Huxley, Jevgenij Zamjatin nebo George Orwell? Odpověď je nasnadě. Stalo se to ve chvíli, kdy jsme začali přijímat všechny výdobytky a sociální experimenty z dílny elit, které se označily za liberální, což asi bude jejich specifický druh humoru. Nechali jsme je aby společnosti pozvolna naočkovaly myšlenkou, že kdo má jiný názor, je špatný nebo dezinformační. Podle toho pak vypadají všechny ty povolené diskuze uvnitř systému, ve kterých si účastníci vzájemně notují, bez přítomnosti jakéhokoliv skutečného rebela. Jako na dětské narozeninové párty. Na závěr by ještě všichni mohli vytáhnout bublifuky a vypustit pár zvláště vydařených bublin. Alespoň něco pozitivního.
ČTK 8.července: Afričan obžalovaný ze znásilnění nezletilé na Litoměřicku se odvolal proti DVOULETÉMU TRESTU vězení.
Že by ho žralo svědomí a chtěl vyšší trest? No to asi ne, ale něco by ho sežrat mohlo.(+)
Tentýž den (8.července): Krajský soud v Plzni odsoudil jedenatřicetiletého muže za to, že na facebooku pochválil loňskýútok v mešitách ve městě Christchurch na Novém Zálandu. Za podporu a propagaci terorismu mu hrozilo až PATNÁCTILETÉ vězení. Státní zástupce pro něj požadoval nepodmíněný PĚTILETÝ trest. Nakonec muž vyfasoval tříletý podmíněný trest se zkušební lhůtou na pět let.
Státní zástupce se s tímto rozsudkem nespokojil a odvolal se.
O hodně dříve: Srajevský atentát naplnil policejní ředitelství četnými oběťmi. Když Švejka zavřeli, našel tam společnost šesti lidí. Začal se vyptávat jednoho po druhém, proč jsou zavřeni.
Od těch pěti dostával takřka úplně stejnou odpověď: "Kvůli Sarajevu", "kvůli Ferdinandovi"...
Šestý, který se těch pěti stranil, řekl, že s nimi nechce nic mít.
On tu sedí jen pro loupežnou vraždu na pantátovi z Holic.
(Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka)
Nedávno: Na začátku letošního roku byl starosta Neporyjí pravomocně odsouzen za vyhrožování smrtí podnikateli Markovi Vítovi. Soud mu uložil pokutu 66 600 korun. (Není to vtip – viz https://idnes.cz/revue/spolecnost/diskuse).
Překvapující je vskutku ďábelsky stanovená výše pokuty.
Kdo to asi seděl v soudcovském taláru?
(+) Myšleno obrazně, jako metafora, abych neriskoval deset let.
Sdělovací prostředky váhají, když mají oznámit totožnost problematického útočníka, který se někde oháněl nožem. Jak se říká - leze to z nich, jak z chlupaté deky. Ovšem kdyby útočník byl bílý a oběť etnická či uprchlická, média by postupovala daleko svižněji. Do pěti minut bychom o pachateli věděli úplně všechno. Mediálně odsouzen by byl do deseti minut. A do třiceti minut by už někde někdo pochodoval proti rasismu.
Celosvětový boj proti rasismu se pomalu ale jistě se mění v multikulturní revoluci a anarchii. Padají nejen sochy, ale také editoři, kteří se pro jednou rozhodli dělat novinařinu místo aktivismu. První obětí "svobody tisku" se stal James Bennet, editor názorové sekce New York Times. Ponechal prostor republikánskému senátorovi Tomu Cottonovi, který ve svém komentáři napsal, že jedinou věcí, která obnoví pořádek v ulicích je použití síly. Editor dostal za svůj objektivné přístup výpověď.Deník Philadephia Inquirer otiskl článek "I na domech záleží", což byla reakce jisté architektky na ničení domů a památek při protirasistických demonstracích. Hlavní editor poté odstoupil ze své funkce a list zveřejnil článek "Omlouváme se našim čtenářům a zaměstnancům" Nikdo nesmí větu "na černých životech záleží" jakkoliv parafrázovat ani používat v jiných souvislostech, než je dáno. Tímto se hnutí Black Lives Matter stalo nedotknutelným a nekritizovatelným. Dokonce i poznámka, že přece na všech životech záleží, je považována za rasistickou.
Takže si to zrekapitulujeme. Podle včerejší oficiální verze, kterou přednesli pánové Babiš a Petříček, causa Ricin vznikla v důsledku vnitřního boje mezi pracovníky zastupitelského úřadu Ruské federace. Jeden z nich měl poslat BIS smyšlenou informaci o plánovaném útoku proti třem regionálním politikům, aby si vyrovnal účty se svým kolegou.