Na počátku to bylo spiknutí jezuitů, kteří měli ve skrytu ovládat svět. Pak je vystřídali Ilumináti a nakonec sionští mudrci.
Možná bejvávalo, ale dnes se pokouší ovládnout svět někdo úplně jiný.
"Dobré zprávy" jsem dával dohromady ještě před vypuknutím koronaviru. Měly se objevit 1.dubna, což je datum velmi důležité. Zdůrazňuji ho pro případné super inteligentní nahlašovatele. Politická satira a politická korektnost jsou totiž dvě dámy, které se zrovna nemusí.
V Praze 3 byla pomalována socha Winstona Churchilla. Nějaká Telecí nafouknutá hlava viděla, co se děje v Británii a rozhodla se stát Světovou Telecí hlavou. Rukopisem debila tam načmárala nápis, který se stal jejím intelektuálním tvořivým vrcholem: "Byl rasista".
Kdyby se Telecí hlavy někdo zeptal, proč by Churchill měl být rasista, asi by čučela s otevřenou tlamou, protože zcela jistě ani neví, kdo byl Winston Churchill.
Z letadla vystoupil muž středních let s černými brýlemi značky Wayfarer Black. Měly v sobě zabudovanou vysílačku, televizi, kameru a v případě nutnosti se daly použít i jako mikrovlnka. Rozhlédl se kolem sebe. Je na místě. Na Letišti Václava Havla v Praze.
Kdysi dávno jsem měl kamaráda a spolužáka, který výborně hrál na kytaru. Zatímco jiní na bramborové brigádě mučili nástroj špatně uchopenými akordy, Pavel si přehrával kytarové riffy a sóla slavných rockových kapel. Viděl jsem ho, jak si pustil desku (pro mladší: mám na mysli LP desku, to bylo takové obrovské CD), během jedné skladby naladil kytaru a do toho hrál druhé sólo. Prostě kouzelník s kytarou.
Tyto dobré zprávy jsem dával dohromady ještě před vypuknutím pandemie. Pak přišel koronavir a tak jsem si řekl, že je uložím navždy k ledu, protože na legrácky není vhodná doba.
Už Aischylos říkal, že nikdo z nás neprojde životem bez útrap, nehod a škod. Ulomil se mně u brýlí ten bazmek jak se strká za ucho (záušník?). Potřeboval jsem odjet autem a k tomu zase potřebuju brejle. Dostal jsem nápad! Vteřinové lepidlo!
Lepidlo pracovalo skvěle. Nejprve jsem si slepil k sobě dva prsty. Drželo to fest. Pak jsem omylem kápl trochu vedle a přilepil ke stolu tužku. Já už tady nebudu, ale ta tužka na stole určitě ano.
Jen ten zatracený záušník ne a ne držet. Lepidlo steklo na jedno dioptrické sklo. Tím jsem se stal bratrem Žižkou. Ovšem kdyby držel jmenovaný záušník.
A dál už toho moc nevím. Po něčem jsem skákal. Z trosek soudím, že to bejvávaly brejle.
Teď už mají důvod aby na nich nic nedrželo.
Lepidlo jsem nevyhodil. Trochu ho vyteklo a tak zůstává v šuplíku.
Na věky věků.
Všechno nejlepší nejen do nového roku všem čtenářům a autorům webu pise.cz