V případě odmítání islámských imigrantů nejde o xenofobii. Lidé, kteří uprchlíky odmítají z nich nemají strach. Český vědecký tým pod vedením Jiřího Horáčka a Ladislava Kesnera z Národního ústavu duševního zdraví zkoumal dva postoje k uprchlíkům – vítače a odmítače. Můžeme si samozřejmě o těchto výzkumech myslet ledacos, ale je zajímavé, že výsledky výzkumu odporují snahám udělat z odmítačů (neoprávněným) strachem se chvějící uzlíčky nervů. Nebo nácky. Už proto tato studie stojí za pozornost. Psychiatr Cyril Höschl uvádí: "Design experimentu je poměrně složitý, ale výsledek je jednoduchý a dost překvapivý. Zaprvé: nejde o xenofobii. Ti lidé, kteří uprchlíky odmítají, z nich nemají strach. Emoční centra nejsou aktivována. Jsou aktivovány jen rozumové oblasti. To je čistá úvaha. Na pozadí není strach, ale názor. A názor není emoce."

 Zmíněná studie se zabývala ale ještě dalšími otázkami. "Ukazuje, že odmítači jsou lidé se zvýšenou svědomitostí. Jsou i pečlivější. Vítači jsou oproti tomu svolnější v zásadách. Já bych to nerad rozvíjel dál, abychom se nedostali do různých paradoxů. Výsledky budou brzy publikovány," popisuje Höschl. 

Z výsledků tedy vyplynulo, že odmítači jsou lidé se zvýšenou svědomitostí. To znamená, že přejímají sdílenou zkušenost z evropských měst, kde řádí doslova tlupy imigrantů, nejsou lehkomyslní. Oproti tomu vítači žijí v představě, že činí dobro a ukájejí tím své ego bez ohledu na následky. Stejně tak jedná třeba Merkelova. Koná pro islámské imigranty dobro, bez ohledu na to, jaké utrpení připravuje pro svoje občany. Uznávaný německý psychiatr a psychoanalytik Hans-Joachim Maaz v rozhovoru pro deník The Huffington Post řekl, že kancléřka Merkelová už dávno ztratila kontakt s realitou. "Byť byl tento její krok celosvětově považován za velké humanitární gesto, tak bylo od začátku naprosto nepromyšlené, což se s odstupem času potvrdí. Její odmítání od tohoto nesmyslného kroku ustoupit nyní představuje pro Německo vážné nebezpečí," uvedl Maaz.

Jinou kapitolou jsou vítačky typu Veroniky Žilkové. Ta se může s muslimy integrovat kolikrát chce, ale nesmí ze svých pudů a choutek dělat propagandistickou záležitost, jak již někdo kdesi poznamenal.

Debata na Českém rozhlase plus o prezidentu Zemanovi tak trochu připomínala filmy Šťastný Luke. Tam padouši, bratři Daltonové, vyzvou Luka k souboji slovy: " Nabízíme ti poctivý boj. Nás pět proti tobě."

V podobné situaci se nacházel účastník debaty Jiří Ovčáček, který musel čelit nejen bratrům Daltonům, pardon, ostatním účastníkům diskuze, ale také redaktorovi Českého rozhlasu plus a většině diváků. (Vysíláno také na FB obrazem. Já jsem se tradičně držel jen poslechu rozhlasu. Člověk nemůže mít všechno). Shodou okolností se zde totiž sešly tři čtvrtiny odpůrců Miloše Zemana oproti jedné čtvrtině údajných příznivců.

Redaktor průběžně oznamoval výsledky jakési ankety z Facebooku a Twiteru. Například na otázku: "Je prezident Zeman populista?",  prý odpovědělo kladně přes devadesát procent dotázaných. Další otázky se nesly v podobném duchaplném stylu s obdobnými výsledky.

Ony cifry, které redaktor oznamoval třem čtvrtinám tleskajících, měly jednu drobnou chybu. Silně připomínaly čísla z volebních výsledků strany a vlády z dob totality.

Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček se nenechal  vlákal do žádné z kladených pastí, odpovídal klidně a věcně. Jednoznačně předčil všechny zúčastněné aktéry mediálních honiček na Miloše Zemana. Zaujala mě jedna přítomná dáma, jejíž jméno jsem zapomněl, za což se jí omlouvám, která vyzvána redaktorem, aby něco přidala k dané otázce, sdělila, že si průběžně psala poznámky. Pak bylo chvíli ticho, dáma zřejmě studovala své zápisky, načež odpověděla zcela mimo mísu. Tento postup párkrát zopakovala, takže vážně míněný pořad začínal mít nádech estrády. Ostatní účastníci diskuze se většinou také neprohřešili příliš silnými argumenty a logikou. Pouze opakovali všechny protizemanovská klišé s urputností zaseknuté gramofonové desky. Se stejným výsledkem.  Jejich píseň zněla falešně a odpudivě.

Zřejmě únava materiálu.

Minulý týden jsem se svými oponenty vedl na blogu zajímavou debatu na téma "koho volíš". Skoro se nabízí dovětek "volíš Losnu nebo Mažňáka?" Mám dojem, že tenkrát někdo z Rychlých šípů na vážně míněný dotaz jednoho z Vontů, zažertoval: "Třeba Bahňáka," a bylo zaděláno na problém. Ještě, že ti kluci od Rychlých šípů uměli tak rychle běhat.

Týden

Přesně jak předpověděl Václav Klaus (st.), odpůrci prezidenta Zemana se s porážkou nesmířili. Celou neděli Česká televize ve všech svých zpravodajstvích negativně informovala o Miloši Zemanovi, zaujatí reportéři nenechali na prezidentovi, na jeho argementech v debatách, ani na jeho voličích niť suchou. Urážkám neunikla ani společná fotografie Miloše Zemana s jeho příznivci a přáteli, pořízená těsně po vyhlášení výsledků voleb. Okolostojící (z fotografie) pronásledovali novináři s mikrofony ve svých neduživých ručkách s takovou vervou, že nastaly obavy aby při své drzosti a bezohlednosti tito nezaujatí zpravodajové opět nenarazili na nějakou tu pěst. Jako když se rvali do dveří a chtěli natáčet člověka, který právě zkolaboval. (Je naprosto lhostejné zda zkolaboval ze zdravotních důvodů, nebo se z radosti opil. To v té chvíli nikdo nemohl vědět). Kdy přidrzlý kameraman, nebo co to bylo, neuposlechl klidného slovního upozornění, holt se dostavila na hrubý pytel hrubá záplata.

 Dnes dopoledne odvysílal Český rozhlas plus zprávu o včerejším prezidentském duelu Zeman versus Drahoš. Vypadalo to, že buď Český rozhlas sledoval jinou debatu v nějakém tom paralelním vesmíru, nebo nabídl vysoce tendenční zprávu. Druhá možnost asi bude blíže pravdě. Krátký zvukový sestřih předvedl Drahoše jako jednoznačného vítěze, který trousil jedno moudro za druhým. Opak byl pravdou.  Následným přimícháním několika lží a polopravd, které předvedly Miloše Zemana v tom nejhorším světle, vznikla zpráva jakoby vystřižená z dob normalizačních.

Pak tu máme ještě jedno vysvětlení -  Český rozhlas sledoval skutečně jinou debatu v paralelním světě a následně se propadl v čase. 

 Za chvíli bude odstartován běh na 400 metrů překážek. Na startu jsou jen dva závodníci. První z nich, závodník  "A",  stojí na nejdelší části okruhu, závodník "Béčko" na nejkratším. Těsně před závodem se schází závodní rada a vydává rozhodnutí, že závodníci budou stát na startu rovnoběžně, bez zohlednění různých délek tras.

Na stadion jsou vpuštěni jen příznivci "Béčka", příznivci "Áčka" musí zůstat před branami, neb jsou označeni za lůzu, která na stadion nesmí.

 Překážky jsou viditelně rozdílné výšky. "Béčko" je má podstatně nižší. Závodní rada opět vyhlašuje, že je to tak v pořádku, duch Fair Play je prý stále přítomen. Ten by se sice nejraději vypařil ven nouzovým východem, ale je pevně připoután řetězem k zábradlí.

Na vnějším běžeckém okruhu stojí několik skřetů s kládami v pařátech, připraveni vrhnout je v nutném případě pod nohy běžce. Hlasatelé oznamují, že běžec "A" měl být sice bez udání důvodů vyřazen ze závodu, ale dostalo se mu velkorysé příležitosti. Diváci přitom bučí a dávají najevo své opovržení závodníkem "A".

Přichází rozhodčí, který sice v duchu sympatizuje s "Áčkem", ale nesmí to dát najevo, protože by mazal ven za brány.

Závod je odstartován.

Dobrý den, v sobotu (13.ledna) jsem si v autě pustil vaši stanici, kterou pravidelně při jízdě poslouchám. Bylo to kolem 14.30, po skončení voleb prezidenta ČR. Nevím, kdo byl hostem ve studiu, ale zastával dosti pozoruhodné teze. Tak tedy: Tvrzení, že Zemana volí většinou lidé se základním vzděláním je jen zbožné přání odpůrců prezidenta Zemana. Mohu mluvit za sebe, za kolegy a přátele z okolí. Máme vysokoškolské a středošklolské vzdělání, volíme Zemana. A jistě nejsme v republikovém rozměru ojedinělým jevem. Důvody zde nebudu, vzhledem k prostoru, rozebírat. Dále váš přemoudřelý host v pořadu hovořil o chabém pokusu narušit volby, který spočíval v podvržené zprávě na FB. Nebyla to jen recese, ale opět špinavá snaha ovlivnit volby. Zoufalý výkřik. Jde ale především o to, že váš host zastával poněkud pejorativní teorii, že tato zavádějící zpráva na FB nemohla ovlivnit voliče Zemana (není tedy zapotřebí tento čin nějak řešit), protože jsou to lidé nepřátelící se s počítačem. Tato zpráva skutečně nemohla ovlivnit Zemanovy voliče. Ovšem z poněkud jiných důvodů: Na tak hloupý trik by snad mohli skočit jen intelektuálové z pražské kavárny. Ale pan "Chytrý" by se velice divil, jak tato "spodní vrstva společnosti", která volí Zemana (ano, tento pojem se objevil) ovládá informační technologie. Nepodceňoval bych nás. 

    Padesát milionů Eur. To je maximální výše pokuty, kterou mohou v Německu dostat velké sociální sítě, pokud bezodkladně po upozornění nesmažou tzv. nelegální příspěvky. Samozřejmě se jedná o likvidační sumu, takže mazat a blokovat se bude ostošest. Jenomže, co je to nelegální příspěvek? Krádež autorsky chráněného obsahu? Není tomu tak. V tomto případě je za nelegální příspěvek považován komentář, který odsuzuje hlavní problémy dnešní doby: Nepochopitelné podkuřování evropských politiků islámu na úkor občanů svých zemí, zločiny imigrantů, islamizace evropského prostředí, inkluze, úskalí multikulturalismu, a to i kdyby tyto zveřejněné zprávy byly stoprocentně pravdivé. Tímto se nový německý zákon s lehce zapamatovatelným názvem – Netzwerdurchsetzungsgesetz – dostává do souladu s jedním bodem islámského práva šaría. I zde je nemuslimům zakázáno vznášet jakoukoliv kritiku islámu, i kdyby byla pravdivá. Duch tohoto zákona – zákaz kritiky, i kdyby byla pravdivá - by zcela jistě našel hluboké pochopení u všech totalitních režimů. Minulých i budoucích. Ale jistá tolerance k nenávistným příspěvkům je přece jen na obzoru. Bílou rasu, nebo chcete-li – podle politicky korektního slovníku – kavkazský typ (neptejte se mě, proč ten Kavkaz), křesťany a jakékoliv byť jen náznaky vlastenectví je dovoleno hanobit, co hrdlo ráčí.

   Je jen kouzlem nechtěného, že cenzura sociálních sítí v sousedním Německu byla svěřena do péče jisté Anettě K., bývalé agentce Stasi s povzbudivým krycím jménem "Victoria", která v bývalém druhém Německu měla s udáváním profesionální zkušenosti. Jak se říká – odborníky na svá místa!

   Tradiční německá důkladnost nic neponechala náhodě a německé ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že zveřejní na svých stránkách formuláře, které budou moci lidé využít k hlášení příspěvků, jež zákon porušují. Řekl bych, taková rajská hudba pro všechny ty naše domácí práskače, kteří chtěli něco podobného zavést i u nás. Ovšem Hřebenářovi s jeho "Nahlaš extremistu" a dalším nahlašujícím domácím exotům pšenka (nebo, že by řepka?) nekvetla a do podvědomí se zapsali jen jako směšné figurky, které neměly šanci pochopit, v jak složité hře se ocitly. Zůstalo jim jen zklamání z toho, že jim osud nedopřál naplno prožít jejich velkou chvíli užitečných idiotů.

   Nyní jde o to, že německá ostražitost po dlouhých desetiletích demokracie a blahobytu značně otupěla, kdežto v našich hlavách je většinou (s výjimkou nezodpovědných vítačů a spol., kteří se opájejí vlastním dobrem, aniž by chápali následky svého přístupu), vzhledem k odlišnému historickému vývoji, pořád určitý radar pro vše, co zavání totalitními praktikami. Proto, naštěstí, v tomto ohledu našim rádobyudavačům ujel nenávratně vlak.

   Zdá se, že do Německa.

Včera jsem měl na noční směně naladěnou rozhlasovou stanici Vltava. Po půlnoci nastalo multikulturní obohacení. Etno hudba. Samé mumlání, bubnování a skřeky. Tak mě napadlo, což takhle multikulturně obohatit "ty druhé". Třeba Mozartem, Haydnem, Smetanou a tak podobně. Když mi pak kolem hlavy profičel voštěp, Vltavu jsem vypnul.

 Ježíšek je na rozdíl od plnoštíhlého dědka Santy neuchopitelnou  bytostí, která podtrhuje kouzlo Vánoc. Ježíška nikdo zatím neviděl. Santa Klausů pobíhají po světě tisíce, mnozí z nich pod parou. Ježíšek má rád děti, ale na rozdíl od Santa Klause s nimi nevyhledává přímý kontakt. Atd. Atd. Netrapme se! Santa Klaus v našich obchodech je jen reklamní tváří, něco jako boty Adidas, nebo Old Spice-mýt či nemýt. Oproti tomu - Ježíšek je tajemstvím Vánoc.