Světla nad Brnem

3. září 2017 | 20.23 | rubrika: Záhady

Nad Brnem bylo v minulém týdnu rušno. Hvězdárna i planetárium hlásily, že přibylo pozorování světel na obloze.

Zpráva z tisku: "Informace o pozorování neidentifikovatelných létajících objektů alias UFO se objevují často. Ty nejčerstvější přišly z Brna, kde lidé mnohem častěji hlásí, že na obloze se objevují divná světla."

30.srpna jsem měl noční směnu v První Brněnské. Vyšel jsem z tepelného velínu na chvíli na vzduch a uviděl na obloze tři světla uhánějící směrem od Brna. Prokazatelně nešlo o letadla. Hledal jsem informace o podobném pozorování a narazil na zprávu z brněnské hvězdárny. V uvedený den byly pozorovány tři neidentifikovatelné objekty.

Tak se mně to splnilo. Už jsem viděl všechno - převrácený cirkusový stan, koně s cylindrem a teď snad konečně také UFO.

žádné komentáře | přidat komentář

Prvda je někde doma.

5. březen 2017 | 12.33 | rubrika: Záhady

 Můj přítel mimozemšťan se opět zastavil na kus řeči. Na rozdíl od situace, kterou jsem popsal v předešlém příspěvku (Blízké sekání), jsem ho v kufru auta propašoval domů. Nejvíc si rozumněl s naší fenkou boxera Daisy. Manželka mu zkusmo nabídla kafe a štrůdl. Trochu jsem se obával, jak to stráví (myšleno doslova), ale výsledek předčil mé očekávání. Na štrůdl chtěl recept a s sebou jsem mu nabalil kilovku Jihlavanky. Řekl jsem mu, že to mě nikdo nikdy neuvěří. "Tak si mě vyfoť," navrhnul. Učinil jsem tak. Mám touto cestou pozdravovat všechny blogery a všechny návštěvníky blogů.Pravda

žádné komentáře | přidat komentář

Tajemství obrazů (4)

21. listopad 2016 | 12.40 | rubrika: Záhady

mona lisa x da vincimona lisa a mimozemská krajinamona lisa x ET predatorL

Leonardo da Vinci (potřetí): Mona Lisa

Tajemný obraz Mona Lisa namaloval Leonardo da Vinci v letech 1503-1506. Pravděpodobně je na něm vyobrazena žena florentského kupce La Gioconda. To je ovšem vysvětlení leda tak dobré pro historiky umění. Záhadologové to vidí ze zcela jiného úhlu.

1.Obraz Mony Lisy má být vyjádřením ženského prvku u mistra Leonarda. Tak došlo ke spojení slavného obrazu s neméně slavným autoportrétem samotného mistra.

2.V pozadí obrazu vidíme údajně jakousi snovou krajinu s mosty a sopkami. Pravá a levá polovina pozadí, ale k sobě nepatří. Za zády Mony Lisy by se nemohly spojit v celek. Milovníci záhad šli ještě o kus dál a v pozadí spatřují krajiny z paralelních světů a jiných dimenzí.

3.Tady už nastupuje hodně těžký kalibr. Znalcům umění nedoporučuji číst dále. Pokud obraz zdvojíme a jednu část zrcadlově překlopíme k té první, objeví se nám tvář mimozemšťana, a to ne jen tak ledasjakého. Tento má rysy starého dobrého Predátora a na hlavě údajně biskupskou čapku. Tu tam nevidím, zato tam vidím jeho dopravní prostředek-UFO se skleněným poklopem.

Přiznávám, že tuto část Tajemství obrazů jsem pojal ve značně odlehčeném duchu a samozřejmě ji nemyslím vážně.

Jen mě vrtá hlavou, kde mistr Leonardo viděl film Predátor.

žádné komentáře | přidat komentář

Tajemství obrazů (3)

16. listopad 2016 | 14.18 | rubrika: Záhady

 Leonardo da Vinci podruhé: Madona ve skalách

Obrazy mistra Leonarda sklízí obdiv nejen u milovníků umění, ale jsou i vděčným objektem pro záhadology všeho druhu. Do jedné předchozí části jsem zařadil fresku Poslední večeře, dnes to bude Madona ve skalách a nakonec  nemůžeme ponechat bez povšimnutí slavnou Monu Lisu, což je ovšem u milovníků záhad příběh, který bych nazval hodně silnou kávou.

Obraz Madona ve skalách (přesněji řečeno "obrazy", ale k tomu se záhy dostaneme) byl vytvořen na zakázku Řádu neposkvrněného početí pro kostel San Francesco Grande v Miláně. Malba zobrazuje děj, kdy je Svatá rodina na útěku před Herodesem a skrývá se ve skalách. Chybí zde ovšem Josef. První verze obrazu vzbudila u církve z blíže neobjasněných důvodů značné pohoršení a tak Leonardo musel vytvořit druhou umírněnější verzi obrazu. V čem byl problém se můžeme jen dohadovat. Na obraze vidíme Marii, která pravou rukou objímá malého chlapce, podle logiky věci, svého syna Ježíše. Oproti Marii sedí anděl Uriel (proč se uvádí zrovna Uriel, nevím),  také s malým dítětem, kterým má být budoucí Jan Křtitel. Malý Jan žehná Ježíškovi, je tedy v nadřazeném postavení. Ještě znepokojivější je levá ruka Marie, s jakoby zatínajícími se prsty. Také rázně ukazující prst anděla Uriela navozuje značně napjatou situaci. Na této malbě má protisvětlo zvláštní žlutou barvu dodávající obrazu záhadnou atmosféru. Jako vždy není jasné, co se prohánělo hlavou mistra Leonarda, když tento obraz tvořil. V druhé verzi obrazu zmizel výhružný prst anděla, Marie už nemá prsty tak hrozivě zatnuté a identifikace dětí byla upřesněna přimalováním typické Janovy berly. Tím se obrátily  pozice dětí. U anděla sedí Ježíšek, u Marie Jan. Záře z krajiny je zobrazena jako bílé denní světlo a celkový dojem je  mnohem klidnější. Tato verze obrazu se již zřejmě shodovala s požadavky církve.madona ve skalách 2madona ve skalách 1

žádné komentáře | přidat komentář

Tajemství obrazů (2)

31. říjen 2016 | 08.35 | rubrika: Záhady

 Nicolas Poussin: Pastýři z Arkádie.Nicolas Poussin-Pastýři z Akád

K tomuto obrazu je potřeba začít trochu zeširoka. Ale trpělivost,  jde o záhadu vyjímečnou.  V roce 1885 přišel do Rennes-le Chateau, malé vesničky ve francouzském kraji Razés, farář Berenge Sauniere. Místní kostel  našel v naprosto žalostném stavu.  Zoufalá byla také knězova finanční situace, jehož soukromý rozpočet nedosahoval ani 100 franků. Přesto se roku 1891 rozhodl začít s opravami kostela. V průběhu prací odstranil se dvěma dělníky z oltáře kámen, který ležel na dvou sloupech. Ukázalo se, že jsou duté. Uvnitř nalezl čtyři pergameny.  Zde se informace dost rozchází. Zdá se však, že jejich obsah byl natolik výbušný, že by mohl změnit naše dějiny. Krátce poté Sauniere odjíždí do pařížského Louvru, kde zakoupil ze svého skromného rozpočtu, mimo jiné, reprodukci obrazu Nicolase Poussina "Pastýři z Arkádie".  Malíř zobrazil ve svém díle pastýřskou krajinu s vrcholky hor v pozadí  a s několika postavami  zkoumajících hrobku na níž je věta "Et in Akadia ego" (A v Arkádii já). Pastýře pozoruje slavnostně oblečená žena. Sauniere  zjistil, že podivné místo se nachází jen několik kilometrů od Rennes. Souvislost mezi pergameny a obrazem nebyla nikdy uspokojivě vysvětlena. Znal ji jen zvídavý kněz. Jedno je jisté: od této chvíle začaly události nabírat absurdní obrátky. Sauniere měl najednou k dispozici neomezené finanční prostředky. Nechal opravit kostel  a postaral se o poněkud netradiční výzdobu  plnou esoterických symbolů a okultních znamení. Návštěvníky jeho kostela vítala socha démona Asmodeuse  a nápis "Toto místo je strašné".  Podobná symbolika nemá v katolickém kostele v Evropě, až na jednu vyjímku, obdoby. Malby zdeformovaných těl, podivných mutantů a záhadných znaků se nachází v kostele sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci. Kněz v následujících letech rozhazoval peníze doslova plnými hrstmi. Na farním pozemku nechal postavit dvoupatrovou vilu a věž nazvanou Magdala. Zřídil zde také zoologickou zahradu a nechal opravit obecní cesty. Pořádal bohaté hostiny, na které přicházeli velmi zajímaví lidé z celé Evropy: okultisté, hermetici a také arcivévoda Habsburský. Církvi došla trpělivost a Sauniera zbavila místa. Ale vzápětí Vatikán své rozhodnutí  "přehodnocuje" a kněz se oficiálně vrací zpět do úřadu, který ovšem předtím odmítl opustit. Taková neposlušnost by neprošla žádnému katolickému knězi.  Dodnes nebylo objasněno jaké informace Sauniere za pomoci reprodukce obrazu Nicolase Poussina  objevil a odkud pocházely jeho neomezené finanční prostředky. Znal snad tajemství, které by mohlo ohrozit samotné pilíře celé západní společnosti? Zajímavý je také závěr tohoto příběhu. Kněz, který Sauniera zaopatřoval na smrtelné posteli, poté co vyslechl zpověď, mu odmítl dát poslední pomazání. Místnost opouštěl se slovy, že "slyšel strašné věci". Zpovědní tajemství  zabránilo aby záhada byla alespoň částečně objasněna. Sunierovo mrtvé tělo bylo vystaveno ve věži Magdale, oblečené do okázalé sutany zdobené třapci šarlatové barvy.  Mnozí z těch, kteří se s ním přišli rozloučit z daleka, si utrhli a odnesli třapec, což byl jakýsi rituál, který se nikomu nepodařilo vysvětlit.

A tak tajemství obrazu Nicolase Poussina a následných objevů podivného kněze zůstává zahaleno temnotou. Temnotou, která budí úžas i strach.

žádné komentáře | přidat komentář

Tajemství obrazů (1)

27. říjen 2016 | 10.30 | rubrika: Záhady

 Leonardo da Vinci: Poslední večeře

V roce 1495 pověřil milánský šlechtic Lodovico, zvaný il Moro, mistra Leonarda vytvořením fresky Poslední večeře. Jednu z hádanek této fresky již naznačil Dan Brown v románu Šifra mistra Leonarda. Na obraze sedí vedle Ježíše osoba s výrazně dívčími rysy. Údajně to má být nejmladší z Ježíšových učedníků Jan, ale Dan Brown vychází z krásné spiklenecké teorie, že se jedná o Máří Magdalenu. Ale tímto se zabývat nebudu, Dan Brown napsal skvělý napínavý román (nic víc, nic míň), který zcela zbytečně pobouřil křesťanskou obec.

   Nás bude zajímat jiná "maličkost" na fresce. Výjev zachycuje učedníky ve chvíli, kdy jim Ježíš sdělí, že jeden z nich ho zradí. Petr se naklání k Janovi a levou ruku má položenou na jeho rameni. Pravá ruka pak jakoby zachycovala jinou sevřenou pěst s nožem (vyznačeno mojí doplněnou šipkou-je lepší si vyhledat velkou reprodukci, kde je to zřetelnější). Problém spočívá v tom, že tato ruka s nožem nemůže patřit žádné z vyobrazených postav. Janova ruka to být nemůže, protože by byla proporčně příliš dlouhá a tohoto nedopatření by se mistr Leonardo, který vytvořil mnoho anatomických studií, určitě nedopustil.  Jakou informaci asi malíř zašifroval do fresky? O Leonardovi da Vinci víme, že jeho vědomosti byly značně tajemné a rozsáhlé jako nikoho druhého. Proto jsou mnohé z jeho děl zatížena symbolikou tak rozsáhlou, že je možné tvrdit, že mistr Leonardo byl nositelem informací, dosažitelných v jeho době jen málokterým. V jeho obrazech nic není umístěno náhodně, všechno má svůj smysl a význam. Záhadná ruka s nožem tedy zůstává hádankou.Poslední večeře

žádné komentáře | přidat komentář

Stroj času

30. září 2016 | 09.03 | rubrika: Záhady

 Mít tak stroj času, povzdechnou si občas někteří  z nás. No nevím. Osobně mám rád filmy, které jsou založeny na cestování v čase. Ať už je to klasika podle H.G.Welse nebo nepřekonatelné  tři  Návraty do budoucnosti. 

Stroj času sice může vyřešit několik truchlivých omylů, ale může několik dalších mnohem horších přidat. Také, alespoň podle autorů SCI-FI, je cestování v čase značně rizikovým podnikem.  Kdyby  jste například potkali v minulosti sami sebe a došlo ke kontaktu, zanikla by prý podstatná část vesmíru. Něco, jako kdyby všechny volby vyhrál Babiš.

Naštěstí (nebo k naší smůle) zůstane s největší pravděpodobností cestování v čase jen v představách snících vizionářů.

Ale přitom stroj času vlastní každý z nás. Do minulosti nás vozí naše vzpomínky a do budoucnosti zase naše sny. stroj času

žádné komentáře | přidat komentář

Hrad Veveří

5. srpen 2016 | 14.30 | rubrika: Záhady

V roce 1877 byla v časopise Posel moravský otištěna povídka o kostelíku Matky Boží, který se nachází nedaleko hradu Veveří u Brna a je úzce spojen s templářskou legendou. Jednalo se o dílo neznámého autora, který ale měl zřejmě pozoruhodné informace. Povídka mimo jiné vypráví  o dvanácti stříbrných sochách apoštolů uloupených v Polsku při válečném tažení knížete Břetislava. Tyto sochy měly být uloženy v Tišnovském klášteře. A zde do povídky vstupují templáři. Při jejich setkání s abatyší kláštera si zmíněná dáma pustila ústa  poněkud na volnoběh a prozradila, kde jsou sochy ukryty. Ovšem ani templářům nebylo nic lidského cizí. Sochy v srpnu roku 1306 z kláštera ukradli a ukryli v tajném sklepení na Veveří.

O chodbách pod hradem Veveří a jejich propojení s kaplí Matky Boží již padlo mnoho hypotéz. Na jednu chodbu se narazilo při stavbě čističky odpadních vod v roce 1984 a další se objevila při výkopu kanalizace. 

Krátce po válce navštívil kapli Matky Boží blíže neurčený francouzský diplomat. Kapli si podrobně prohlédl, aniž  komukoliv důvod svého zájmu  vysvětlil. Zde by se snad mohla najít určitá souvislost s údajným nálezem kustoda  Rogera Lhomoye na hradě Gisors.

Záhada z Francie
Mezi Paříží a Rounem leží hrad Gisors. Těsně před koncem druhé světové války hradní kustod Roger Lhomoy zkoumal záhadnou studniční šachtu, ústící uprostřed hradu. Po několika měsících dřiny se prokopal až na dno, ke vchodu do boční chodby. To, co uviděl,  mu vyrazilo dech. Podél stěn stálo třináct soch v životní velikosti - Ježíš a dvanáct apoštolů. Na zemi leželo devatenáct kamenných sarkofágů, uprostřed kaple bylo srovnáno ve třech řadách třicet rakví ze vzácného kovu. Pocítil nevýslovný strach a vrátil se zpět. V únoru 1964 byla celá oblast kolem hradu Gisors prohlášena za uzavřené a nepřístupné vojenské území a byly zahájeny vykopávky.
Nabízí se následující otázky: Proč prováděla archeologické vykopávky francouzská armáda? Proč nikdy nebyly zveřejněny výsledky tohoto výzkumu?

V osmdesátých letech vyšla kniha Poklad Cagoulardů od jistého Vladimíra Fialy. Jak vyplývá z obsahu knihy, byl  autor s výzkumem hradu Veveří dobře obeznámen. Kniha vypráví o tom, jak se o Veveří začala v šedesátých letech zajímat francouzská okultní organizace. Po roce 1989 vyšlo najevo, že autor knihy byl důstojníkem Státní bezpečnosti. Otázkou zůstává, proč tato kniha byla vůbec  publikována, jakou v celém příběhu (informací a dezinformací) hraje roli, případně komu byla určena atd.

Mezi další zajímavosti oblasti hradu Veveří patří nález mramorové desky se záhadným  zaměřovacím zařízením. V sedmdesátých letech proběhlo v místech nálezu desky geofyzikální měření a zkušební vrty potvrdily existenci podzemního prostoru a tyto výsledky byly publikovány v odborném tisku.

Vypráví se, že ti, kteří se v druhé polovině 20 století pátráním po zdejším podzemí nejvíce zabývali, dostali  anonymní, ale důrazné varování aby své činnosti zanechali.

Od té doby výzkumy podzemí v oblasti hradu Veveří nepokračovaly. Zdá se, že kromě soukromých osob také oficiální místa nebrala varování na lehkou váhu.

Kromě toho - veškeré písemné důkazy, včetně plánku zmíněné mramorové  desky zmizely neznámo kam. Stejný osud potkal i vlastní mramorovou desku.

Civilizace démonů? Záhadné UFO

5. květen 2016 | 00.23 | rubrika: Záhady

Vyloučíte-li nemožné, zůstatek,

ať je jakkoliv nepravděpodobný,

musí být pravdivý.

                                   A.C. Doyle

   Létající talíře, neidentifikovatelné létající objekty, zkrátka řečeno UFO jsou již dlouhá desetiletí středem zájmu.  Vynořují se v knihách, časopisech, ve filmech i na stránkách internetu. A pak tu samozřejmě máme opozici, která existenci UFO ani žádných jiných záhadných jevů nepřipouští. Tím nám tito skeptikové poněkud ubírají radost ze života, který je dle nich až nehorázně přímočarý. Nabízím nyní hypotézu, která zřejmě zvedne krevní tlak nejen skeptikům, ale i zastáncům UFO. Není příliš známo, že katolická církev zařazuje UFO, jeho projevy a souvislosti do oblasti  démonických projevů. Jenomže z pochopitelných důvodů (panika, zhroucení společenského a náboženského života) se nedozvídáme pravdu celou.

   Podle některých dohadů  jsou projevy UFO  přípravou na příchod antikrista. Existují autoři a seriózní badatelé, kteří tvrdí, že UFO mohou být skutečnými ďáblovými vyslanci. A zdaleka ne všichni, kdo tyto názory sdílejí jsou výstředníci či podivíni. Máme k dispozici poměrně dost informací o zjevně nepřátelské činnosti jevu zvaného UFO.Podle anglického fyzika a astronoma Eedleho, který údajně prožil setkání s démonickými UFO, jsou padlí andělé odhodláni převzít moc na Zemi. Celá věc ale není zdaleka jednoduchá...

Padlí andělé

   Říká se, že největší lest satana spočívá v tom, že veřejnost přesvědčil o své neexistenci. Podobné prvky "neexistence" nacházíme i u neidentifikovatelných létajících objektů. Jak velmi výstižně i když jistě s nadsázkou poznamenává Zdeněk Patrick v knize Silnější než Daniken : "A jednoho krásného dne, aniž bychom cokoliv postřehli, by byla naše místa na této planetě kýmsi obsazena a ten poslední z odcházejících lidí by byl stále utěšován, že UFO jsou pouhým výplodem chorých mozků."

   Některé informace nabízí Bible. Zde se dozvídáme o velkém incidentu, který právě padlí andělé-naše hypotetická civilizace démonů-způsobili na Zemi. Incidentu, který měl dalekosáhlé následky. Známý a hojně citovaný verš z První knihy Mojžíšovy (kap.6, verš 2) říká: "Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, které oblibovali."  Bible tento čin příliš nerozebírá, ale naznačuje, že byl jedním z důvodů, proč se z andělů nebes stali padlí andělé, kteří tímto rozmnožili řady svých předchůdců v čele se Satanem. Pro úplnost si musíme tuto událost připomenout: První z andělů Lucifer (dnes má toto jméno spíše pohádkový nádech, ale znamená  Světlonoš – původně předák všech andělů) zatoužil vyrovnat se Bohu, načež zahájil proti Bohu rozsáhlou rebélii.  Z trest byl i se svými stoupenci svržen z nebe a stal se Satanem-tedy odpůrcem. Vraťme se ale k naší druhé skupině zavržených andělů. V již zmíněné První knize Mojžíšově se také uvádí  jaké následky měl neuvážený (nebo snad uvážený až příliš) čin synů Božích: "Obrové (zrůdy) pak byli na Zemi v těch dnech, ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodili jim..." Podle Bible Zemi zaplavili obři a zrůdy, kteří museli být zničeni. Jedním z posledních potomků těchto obrů byl Goliáš, který prohrál souboj s budoucím králem Davidem. Z biblických veršů je zjevné, že synové Boží vstupovali k lidským ženám ve fyzické podobě a oplývali rozmnožovací schopností. Taková malá vesmírná kámasútra.  Jenomže nebe, Boha a anděly chápeme jako bytosti duchovní podstaty, nikoliv fyzické. Pozoruhodná je v této souvislosti Kniha Henochova, text připisovaný pradědovi Noema, o němž Bible informuje, že "chodil s Bohem a Bůh ho vzal na nebesa."  Kniha  Henochova nebyla zahrnuta do Biblického kánonu. Širokým obloukem ji obcházejí nejen křesťané, ale i židé. Snad proto, že odhaluje mnohá výbušná tajemství.  Mimo jiné v ní Bůh umožnil Henochovi návrat na zem, aby lidstvo varoval před padlými anděly, kteří, jak se uvádí v této knize, vzali na sebe lidská těla a byli kvůli svým zločinům proti lidstvu odsouzeni .

    Z dalšího textu vyplývá, že pro padlé anděly bylo nejtvrdším trestem odejmutí jejich duchovní podstaty. Museli zůstat ve fyzické podobě, která se snad postupem času proměňovala a v jistém slova smyslu upadala. Neztratili ovšem nic ze své vyjímečné inteligence. Pak by také mohli vládnout vyspělou technikou, kterou nutně potřebovali vyvinout vzhledem ke své "nabyté" podobě, včetně dopravních prostředků různých tvarů a podob, které nyní nazýváme UFO. Připomeňme si, že tyto "dopravní prostředky" se objevují na rytinách a obrazech napříč časem i kontinenty. V roce 1561 nad Norimberkem poletovaly válcovitá tělesa a koule, a o pět let později obyvatele Basileje překvapila flotila tentokrát černých koulí. Kresby strojů podobných dnešním UFO nacházíme ve starých arabských kronikách, ale i na stěnách staveb zaniklých civilizací Jižní Ameriky nebo v Austrálii. Zajímavé je že především pravoslavné kostely udivují návštěvníky svými neobvyklými kresbami létajících objektů. Na tisíc let staré malbě z Gruzie létající talíře sledují ukřižování Ježíše Krista.

   Padlým andělům bylo duchovní  nebe zapovězeno, zbyl  jen kosmický prostor, případně jiný vesmír nebo iiná dimenze. Pro skeptiky: jiný vesmír, jiné dimenze, jsou, na rozdíl od předchozích úvah, vědecké pojmy, se kterými současná věda v rámci kvantové fyziky počítá.

   Ztráta duchovní podstaty nebyla jediným trestem pro padlé anděly. Získali fyzickou podobu, ale ztráceli reprodukční schopnosti, kvůli kterým to vlastně všechno začalo. S tímto by mohly souviset další dramatické události.

Únosy lidí do UFO a mrzačení zvířat

   Doktor Thomas Bullard proukoumal 272 případů UFOúnosů a zjistil, že se jedná o psychofyzické výzkumy, které spočívají v odběru vzorků krve, k nabodávání "pacientů" různými jehlami ve výzkumu prostřednictvím nám neznámých zařízení. Některé zákroky jsou značně bolestivé. Do těl lidí jsou zaváděny implantáty, které již v několika případech byly z těla vyjmuty a podrobeny pozemskému výzkumu. Bez výsledků. Výzkum obětí bývá zaměřen na pohlavní orgány, mužům je odebíráno sperma, ženy jsou podrobovány ponižujícímu vyšetření. Byly popsány hodnověrné případy nedobrovolného oplodnění žen, kterým byl plod po dalším únosu odebrán. Fox Mulder a Sculyová by vískali radostí. Před mnoha lety byl v Magazínu 2000 popsán příběh jedné mladé ženy z Prahy, kterou její gynekolog po jejím tvrzení, že byla unesena do UFO, vyšetřil a zjistil, že je těhotná. Druhý den pak ještě prováděl vyšetření ultrazvukem. Dle svědectví  těhotné ženy měl pronést dosti jadrnou větu: "Do prdele, kde se to tady vzalo, vždyť je to dvacetkrát větší." Skeptik jistě namítne, že časopis Magazín 2000 není zrovna Věda a život, ale máme potvrzení z druhého pramene:  Štáb televize Prima chtěl s tímto lékařem mluvit, ale ten odmítl o tomto zákroku cokoliv říct, s tím, že kdyby řekl pravdu, tak by se navždy jako lékař  znemožnil. Skeptik možná namítne, že Prima není zrovna BBC, ale to bychom se nikam nedostali. Podobnou zkušenost s únosem do neznámého létajícího objektu měly v roce 1999 dvě ženy z Ostravy. Můžeme si o jejich svědectví myslet cokoliv, ale faktem zůstává, že stejný den, kdy svůj únos tyto ženy nahlásily, přišly, z třicet kilometrů vzdáleného polského území, zprávy o dočasném zmizení čtyř osob. 

   A smysl výše naznačených výzkumů? Vzpomeňme si na trest, který tuto entitu postihl: Ztráta reprodukčních schopností. Mezi další oblasti zájmu vetřelců patří lidská láska a cit. Jakoby chtěli pochopit podstatu lidských citů, tajemství, které jim bylo odepřeno.  Někdy se oběti svých únosců ptají:  "Kdo vám dal takové právo?". A dostávají údajně telepatickou odpověď: "Máme takové právo." Trochu to připomíná nikdy nevyslovenou otázku v očích pokusných zvířat v našich pozemských laboratořích. I my bychom jim odpovídali "máme takové právo."

   Některé indicie také naznačují, že entita, kterou jsem nazval civilizací démonů, podléhá jakési degeneraci a má blíže nespecifikované somatické potíže, k jejichž léčení používá nejen lidskou, ale i zvířecí krev. S tímto souvisí další  UFOjev - mrzačení zvířat.

   Na mnoha místech planety se objevují zohavené zvířecí mrtvoly. To by vzhledem k lidskému postoji k našim spoluobyvatelům planety nebylo nic neobvykého, ale zde se jedná o specifické zmrzačení. Zvířecím mrtvolám jsou s chirurgickou přesností odoperovány vnější i vnitřní orgány, v mnoha případech nezůstala v mrtvých zvířatech ani kapka krve. Všechny řezy jsou provedeny laserovou technikou, která by asi běžnému pytlákovi zůstala nedostupná. V oblasti těchto nálezů byla vždy pozorována UFO, někdy záhadné černé helikoptéry bez identifikačních znaků.

  Chybějící krev by se dala vysvětlit, jak je výše naznačeno. Ale k čemu slouží odebrané orgány?

Co věděla svatá inkvizice?

   Je velmi pravděpodobné, že ve vatikánských archivech v aktech kongregace Svatého oficia bychom na dané téma nalezli mnohé pozoruhodné materiály, které nemohou spatřit světlo světa.

   Vraťme se o několik století zpět, do nechvalných dob, kdy probíhaly tzv. čarodějnické procesy. Vyšetřovatelé svaté inkvizice kladli nejen nepříjemné otázky prostřednictvím ještě nepříjemnějších metod, ale také hledali podezřelá znaménka a neobvyklé jizvy.  Když opomeneme obvykle rozšířený pornografický výklad této činnosti, musíme hledat jiné vysvětlení. Na chvíli se posuneme v čase do přítomnosti. Oběti únosů do UFO nacházejí na svém těle různé jizvy, které předtím neměli, vydutá zanícená místa, apod. Možná tedy inkvizice hledala konkrétní znaky kontaktu s démonickou entitou. Jak jsem naznačil - církev mohla vědět mnohem víc, než se má všeobecně zato, i když samozřejmě na úrovni chápání své doby. Nemůžeme tehdejší dobu poměřovat současným pohledem. Dnešní oběti únosů mají k dispozici psychology a psychoanalytiky, tehdejší oběti jen kata a jeho pomocníky. Ženy obviněné z čarodějnictví vypovídali na mučidlech o kontaktu s jakousi šedou bezpohlavní bytostí. Nemuselo nutně jít jen o výsledek tehdejších přesvědčovacích metod, ale o reálnou zkušenost. Své polínko na pomyslnou hranici přiložil také Tomáš Akvinský (1225-1274). V Summa theologica píše: "Zrodí-li se ze soulože démona a pozemské ženy dítě, pochází toto dítě ze semene muže, kterému bylo předtím odejmuto. Vzniká tak nové ďábelské plemeno."  Na tehdejší dobu pozoruhodný názor, zvláště když si vzpomeneme co UFOúnosci provádí v současnosti uneseným mužům.

   Církev snad vytušila (nebo disponovala materiály, o kterých nevíme), že entita démonů ovlivňuje s neznámým cílem dění na zemi, provádí podivné experimenty, a zahájila s ní nekompromisní boj na úrovni tehdejších znalostí a chápání světa. Pak by ani spis Kladivo na čarodějnice nemusel být tak šílený, jak se všeobecně soudí.

   Máme tu ještě jednu souvislost.  Jde o již zmíněné implantáty, které byly vyjmuty z obětí UFOúnosů. Opět můžeme najít spojnici s minulostí. Nebylo výjimkou, že nešťastná oběť byla nejen upálena, ale její ostatky pak kat ještě drtil kladivem na prach, který inkviziční úředníci následně pečlivě prozkoumávali. Poté byl vmeten do řeky. Řekl bych, že tímto byl případný implantát zničen zcela spolehlivě.  Ani v současnosti nevíme k čemu tyto implantáty slouží, církev ale možná o nich přece jen něco málo věděla. Minimálně, že existují a že je třeba je zničit. Trochu to sice připomíná Caligulu, který svému synovci vyléčil kašel tím, že mu nechal useknout hlavu, ale jak jsme si již řekli, taková byla doba.

   Po řádném prozkoumání prachu z upálených obětí následovaly tajné přísahy úředníků inkvizice zachovat o podstatě problému nejhlubší mlčení.

   Toto mlčení trvá až do dnešních dnů.

Česká stopa

   U Mšena stojí zámek Houska, který byl vybudován počátkem 14.století . Jeho prvním majitelem se stal Hynek Berka z Dubé. Hrad nestojí na žádném strategickém místě, nebyl ani královským hradem a navíc byl postaven v pusté krajině bez dostupného zdroje pitné vody.  Tím se dostáváme k hlavní záhadě. Hrad totiž není postaven tak, aby čelil případnému vnějšímu nepříteli (jak je u hradů zvykem), ale aby čelil nepříteli vnitřnímu. Celý obranný systém je zaměřený proti tomu, co bylo uvnitř. Součástí hradu je hradní kaple. Od této kaple vede do sklepení zvláštní schodiště. Přesněji řečeno dvě schodiště, která vedou stejným směrem a jsou od sebe oddělena silnou stěnou. Kdo asi kráčel po schodech, které musely být od sebe odděleny silnou stěnou?

   Podle místní tradice je v podzemí hradu množství podzemních chodeb, v nichž mají být pohřbeny "jisté věci" a kostry nelidí. Na hradě sloužila elita českých pánů, která střežila něco, co se nesmělo dostat ven.

   Podle naší hypotézy by to mohla být jedna ze vstupních bran nepřátelské entity. Ovšem proč tehdy byla funkční a v současnosti zjevně nikoliv? Nebo se mýlím? S tou současností...

Muži v černém

   Pod tímto pojmem si nesmíme představit postavy ze stejnojmenného filmu v podání  herců Tommy Lee Jonese a Willa Smitha.  Děj filmů (vznikly tři) nemá nic společného s tím, co badatelé v oblasti UFO chápou pod pojmem Muži v černém. Budiž však tvůrcům těchto filmů odpuštěno, vydařily se jim skvělé komedie.

   Se skutečnými (tedy, lze-li to tak říct) muži v černém se setkáváme všude tam, kde je řeč o fenoménu UFO. Lidé, kteří se s nimi setkali, potvrzují, že tito neznámí spiklenci nepůsobí příliš lidsky.

Svědci se téměř bezvýhradně shodují na jejich popisu: Černé obleky, dávno vyšlé z módy, avšak viditelně zánovní, černé klobouky a někdy černé reflexní brýle. Černé jsou i jejich automobily. Jde ale o modely, které se již mnoho let nevyrábí, přesto jsou bez jediného škrábnutí jako by sjely z výrobní linky. V některých případech se tyto postavy objevují v uniformách, které vyhlížejí jako uniformy amerických leteckých sil a prokazují se velmi přesvědčivými vojenskými nebo vládními dokumenty. Tito neznámí se snaží ovlivňovat svědky, kteří se nějakým způsobem dostali do kontaktu s UFO. Americká Air Force již v roce 1967 přiznala existenci těchto záhadných vyslanců a jejich ilegální činnost.  Zdůraznila však, že s nimi nemá nic společného. Později dokonce americké vojenské letectvo vydalo oběžník "Falešní důstojníci letectva", ve kterém varuje před těmito záhadnými agenty.

   V září 1953 byl A.K.Bender, který se intenzivně zabýval výzkumem UFO, navštíven ve svém bytě v Bridgeportu třemi muži v černých oblecích. Bender byl znám jako zakladatel "Mezinárodního centra pro UFO" a tvrdil, že již zcela přesně ví, co se za tímto fenoménem skrývá. Vyhlásil, že získané poznatky zveřejní ve svém časopise "Space Review". Po návštěvě mužů v černých oblecích veškerého výzkumu zanechal a do zmíněného časopisu skromně poznamenal: "Měli jsme v úmyslu celou záležitost  zveřejnit, ale na základě obdržených informací se bohužel musíme omluvit, že tak prozatímneučiníme. Doporučujeme všem, kdo se angažují v otázkách výzkumu UFO, aby si počínali nanejvýš opatrně." Co přesně muži v černém Benderovi řekli,  zůstalo tajemstvím, avšak to co se dozvěděl, ho zřejmě natolik vyděsilo, že velmi ochotně splnil jejich požadavky.

   Že neznámí agenti nemluví jen tak do větru, dokazuje případ astrofyzika M.K.Jessupa, který byl nalezen mrtev ve svém autě v parku na Floridě. Byl také předem varován aby svých výzkumů zanechal, ale varování neuposlechl...

   Německý fyzik Illobrand von Ludwiger sdělil známým autorům Peterovi Krassovi a Reinhardu Habeckovi případ, za jehož pravdivý obsah osobně ručí. Autoři případ popsali v knize Die PalmblattBibliothek (česky Záhady nad záhady, Liberec 1995).

   Příběh začíná na opuštěné silnici před Las Vegas. Jednoho podzimního večera tudy ve svém autě projížděl devětadvacetiletý cvičitel psů Roy Thomas, jeho žena Cathy a pes Duky. Náhle se nad nimi objevil světle zářící objekt, který v určité vzdálenosti od nich přistál. Setkání trvalo jen několik vteřin, objekt se pak opět vznesl a odlétl kolmo přímo proti nočnímu nebi. Tento neobvyklý zážitek proběhl pro oba manžele bez následků, ale nikoliv pro Dukyho. Pes začal být apatický a vypadal jako by náhle těžce onemocněl. Jeho majitelé ho okamžitě odvezli k veterináři, ale na jakoukoliv pomoc již bylo pozdě. Roy, který chtěl náhlému onemocnění Dukyho přijít na kloub, nechal mrtvého psa u veterináře aby provedl pitvu.  Dva dny po této události se u dveří mladých manželů objevili dva muži, kteří se vydávali za důstojníky amerického letectva a domáhali se vstupu do bytu.  Roy Thomas v té chvíli nepochyboval o jejich pravé identitě, protože o svém setkání s neznámým objektem ihned informoval nedalekou leteckou základnu. Zdálo se mu ale, že ho neberou příliš vážně. Nyní byl proto trochu překvapen, když mu oba muži dali k podpisu několik formulářů a v závěru své návštěvy -jen tak mimochodem-požádali o mrtvolu psa. To se ovšem majiteli psa vůbec nezamlouvalo. Řekl návštěvníkům, že Duky  byl miláčkem jeho ženy a ta trvá na tom aby byl pohřben na psím hřbitově. O veterináři se nezmínil. Do té chvíle poměrně slušné chování obou mužů se náhle změnilo. Začali se chovat výhružně, ale oba manželé trvali na svém stanovisku. Posléze návštěvníci s mnoha hrozbami opustili dům. Roy se okamžitě vypravil na leteckou základnu, ale tady se dozvěděl, že žádné důstojníky k němu neposlali a už vůbec nechápali proč by měli chtít mrtvolu psa. Ke svému překvapení se Roy s oběma návštěvníky znovu setkal ihned po svém návratu domů. Opět zaznělo několik výhružek a muži odešli. Manželé zatelefonovali veterináři, aby se poptali na výsledek pitvy, ale ten jim řekl, že mrtvolu psa si ještě před pitvou odvezli dva příslušníci vojenských leteckých sil. Tím však pro manžele Thomasovi noční můra neskončila. V dalších dnech anonymní telefonáty narušovaly jejich spánek a varovaly je před spoluprací s Centrem pro studium UFO. O několik dní později se oba nezvaní návštěvníci objevili u dveří Thomasových potřetí. Tady ale narazila kosa na kámen. Roy je nejprve důrazně vyzval aby mu ukázali služební průkazy, pak vytáhl zbraň a držíc oba muže v šachu začal vytáčet telefonní číslo policejní stanice. Nezvaní hosté se dali na útěk. Od té doby měli manželé Thomasovi klid.

   Kdo jsou muži v černém a jak souvisí s naší hypotetickou civilizací démonů? Patří snad k nějaké tajné službě vlády nad vládami? Vlády, která je v kontaktu s vyslanci samotného pekla? Tušení stínu, řečeno slovy klasika, se vynořuje z temných hlubin časoprostoru...